Vězni, kteří chtějí z určitých důvodů dostávat jinou stravu než ostatní osoby ve výkonu trestu, o to mohou písemně požádat ředitele věznice. Se svým požadavkem ale uspějí jen v případě, že to podmínky konkrétní věznice umožňují. Uvedla to mluvčí Vězeňské služby Mgr. Markéta Prunerová, DiS. Minulý týden, 17. června 2021, Městský soud v Praze pravomocně přiznal aktivistovi Lukáši Borlovi omluvu od státu za to, že ve věznici nedostával veganskou stravu.

„Podmínkami věznice rozhodnými pro přiznání požadované stravy u osob s jinými stravovacími zvyklostmi jsou například vybavení kuchyně vhodným technologickým zařízením, kvalifikace personálu, dostupnost odpovídajících surovin nebo zajištění zdravotní nezávadnosti připravované stravy,“ vysvětlila mluvčí Vězeňské služby Markéta Prunerová. Prakticky všechny české věznice nyní podle ní nicméně evidují vězně, kteří s žádostí o jinou stravu uspěli.

Dlouholetý vegan Lukáš Borl se veganské stravy marně domáhal v litoměřické věznici, kde byl od září 2016 do dubna 2017 ve vazbě. Soud na základě právního názoru Nejvyššího soudu stanovil, že nezajištěním této stravy zasáhl stát do mužových osobnostních práv, konkrétně do práva na svobodu myšlení a svědomí.

Přísné dodržení veganské stravy však může být podle mluvčí Vězeňské služby za mřížemi z mnoha příčin složité a v podmínkách Vězeňské služby prakticky nerealizovatelné. „Strava bez masa je však ve všech věznicích zcela běžnou a není problém se s takto zaměřenými osobami domluvit,“ podotkla Markéta Prunerová.

Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, stanoví, že v rozsahu, v jakém to provoz věznice umožňuje, se ohledně stravy přihlíží „k požadavkům kulturních a náboženských tradic odsouzených“.

„Vězeňská služba plně respektuje jakékoliv vyznání vězněných osob a ty mají stejná práva a povinnosti jako osoby bez jiného nebo žádného vyznání. Každá žádost vězněné osoby na jiný způsob stravování je tedy posuzovaná zcela individuálně, a pokud je jen trochu možné, je ve většině případů dosaženo vzájemné shody,“ popsala Prunerová.

Situaci vězně, který požádal ředitele věznice o jinou stravu, může zkomplikovat jeho zdravotní stav. Pokud mu totiž ošetřující lékař stanoví tzv. léčebnou výživu, může vězeň dostat požadovanou jinou stravu pouze tehdy, jestliže její charakter nebo obsah není s léčebnou výživou v rozporu. K tomu se musí písemně vyjádřit nutriční terapeut.

Vězni si mohou na vlastní náklady pořizovat ve vězeňské prodejně doplňkové potraviny. Lukáš Borl si ale stěžoval na to, že ceny v ní byly neúměrně vysoké. „Vězeňské prodejny mají ceny odpovídající prodejním cenám obvyklým v místě a čase,“ reagovala Markéta Prunerová.

Vězeňská služba má nyní na celodenní stravování jednoho odsouzeného základní finanční limit 62 korun včetně DPH. Konkrétní limity se pak liší například podle druhu pracovního zatížení vězně nebo při přiznání léčebné výživy.

Zdroj: ČTK
Foto: canva.com