Jak nyní v české kotlině ví i malé děti, exekuce rozhodně není legrace. Horní sněmovna P ČR má aktuálně na programu jeden z dlouho vyhlížených bodů – novelu tzv. exekučního řádu. Úmyslem je především zastavit dlouholeté bezvýsledné exekuce a omezit zabavování movitých věcí. Vedle principu místní příslušnosti exekutorů nebo koncentrace pohledávek je na stole také zpětné započítávání lhůt pro zastavování nevymahatelných exekucí. Leckdo se raduje, jak se opět pomůže dlužníkům. Ostatně i dlužník je dnes plnoprávný volič. Časy, kdy volební právo bylo vázáno na zaplacení určité částky, jsou již nějaké to století pryč.

Následující krátký (letní) komentář je věnován zavedení principu teritoriality. Stručně shrnuto, exekuci by realizoval vybraný exekutor, který je nejblíže místu trvalého pobytu dlužníka. Věřitel by si v budoucnu  nemohl svobodně určovat, kdo pro něj bude jeho peníze vymáhat.

Jelikož nejsem populistický politik, ale prachsprostý právník a pedagog, dovolím si na stůl vyložit několik trumfových es, hrajících proti teritorialitě.

Eso pikové – nalejme si čistého piva, rozhodně ne všichni exekutoři a exekutorky dnes pracují stejně dobře a rychle. Politici, řekněte nám na rovinu, proč má být věřitel  uzavřen v sektoru méně kvalitních exekutorů? Ergo kladívko, proč ho to má stát další a další bankovky?

Eso kárové – ČR  je celkem malá země. Naši předkové nám kupříkladu na rozdíl od Francouzů či Britů nepořídili území bůhví kde, ani jako Rusové nebo Číňané nemáme končiny, nad kterými slunce nezapadá. Z čehož zákonitě plyne fakt, že cestovní náklady v souvislosti s realizací exekucí činí jen minimální výši nákladů.

A hlavně spousta věcí se dnes stále častěji, zaplaťpánbůh, vyřizuje elektronicky, takže je úplně jedno, zda úkon dělá exekutor z Prahy, Ostravy, Opavy či Brna.

Z médií se na nás valí, že žijeme stále více v digitální době, takže operování teritorialitou na mě působí zastaralým dojmem. Krajně podivně působí, že skalními obhájci teritoriality jsou i Piráti, kteří se jinak tváří jako zvěstovatelé nových digitálních zítřků. Takže digitální stát ano, ale u exekucí nikoliv? Proboha proč?

Eso listové – vůbec nechápu proč pravicové strany (mimo ODS) podporují ideu teritoriality, jejímž plodem by mj. bylo, že každému exekutorovi a exekutorce by se zaručil příliv případů, i kdyby svou práci „flákal“ sebevíce. To je skutečný plod z otráveného legislativního stromečku. A kdo by ve finále zaplatil toto pohodlí všech exekutorů? Politici určitě ne, opět by to nebyl nikdo jiný než věřitelé.

Eso žaludové – skutečnost, že věřitel by si v budoucnu nemohl svobodně určovat, kdo pro něj bude jeho peníze vymáhat, pokládám za – do jisté míry – protiústavní, jelikož zasahuje do nezadatelného práva vlastnit majetek. Pokud se dluh reálně nevymůže, tak Vás vlastně „okradli s přispěním státu“.

Připomeňme – jestliže existuje platný exekuční titul, značí to, že dlužník svůj dluh mohl (a měl) splatit poprvé v okamžiku, kdy mu dluh vznikl. Podruhé jej mohl (a měl) splatit v okamžiku, kdy mu byla doručena (předžalobní) výzva. Potřetí jej mohl (a měl) splatit v okamžiku, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí soudu o předvolání k jednání či doručen platební rozkaz či výzva soudu k vyjádření se. A počtvrté jej mohl (a měl) splatit v okamžiku, kdy ho osloví exekutor k úhradě dluhu.[1] Takže dlužník (dlužnice) není žádný nevědomý beránek, který se najednou dozvěděl o exekuci a měl by být extrémně ochraňován, jak se snaží veřejnosti „nakukat“ někteří politici a novináři.

Závěrem

Na konec se sluší poznamenat, že věřitelem nemusí být jen potetovaný stopadesátikilový lichvář nebo lichvářka s opulentním zlatým řetězem kolem krku, jak bývá líčen na (a)sociálních sítích nebo v televizních pořadech.

Můžete jím být jednoduše i Vy. Například – někdo Vám dlužil několik nájmů (včetně služeb) v obyčejném ostravském panelákovém bytě, který jste třeba zdědili či si na něj vydělali v druhém či třetím zaměstnání na úkor času stráveného s rodinou nebo péčí o vlastní zdraví.

V posledních deseti letech došlo k opakovanému zmírnění pravidel pro dlužníky.

Sečteno – jestliže někdo volá po zkvalitnění práce exekutorů, nechť raději vyžaduje důslednější využívání dnešních právních kontrolních nástrojů. Instalace principu teritoriality sama o sobě zlepšení kvality práce exekutorů nemůže přinést.

Autor JUDr. Petr Kolman, Ph.D., působí jako právník a vysokoškolský pedagog
Foto: archiv autora a Pixabay

[1] cit. Koblovský P.: Teritorialita exekutorů – hloupost, kterou se sníží vymahatelnost práva, ČAK – Advokátní deník, 12. 4. 2021.