Tribunál Evropské unie dne 9. června 2021 ve svém rozsudku ve věci T-665/20 Ryanair v. Komise (Condor – covid-19) zrušil pro nedostatek odůvodnění rozhodnutí Komise, kterým se schvaluje státní podpora poskytnutá Německem ve prospěch letecké společnosti Condor Flugdienst. Nicméně z důvodu hospodářského a sociálního kontextu poznamenaného pandemií covid-19 pozastavil účinky tohoto zrušení až do přijetí nového rozhodnutí Komisí.

V dubnu 2020 Německo oznámilo Komisi individuální podporu ve prospěch letecké společnosti Condor Flugdienst GmbH (dále jen „Condor“) ve formě dvou půjček ve výši 550 milionů eur, na které se vztahovala státní záruka, spolu s dotovanými úroky. Cílem tohoto opatření bylo poskytnout společnosti Condor náhradu škod, které vznikly přímo zrušením letů nebo změnou letových časů v návaznosti na zavedení omezení cestování v souvislosti s pandemií covid-19. Společnost Condor je letecká společnost, která byla dříve vlastněna společností Thomas Cook Group plc. Když uvedená skupina vstoupila do insolvenčního řízení, byla společnost Condor vystavena finančním obtížím, a musela proto v září 2019 podat návrh na zahájení insolvenčního řízení[1]. Toto insolvenční řízení, které mělo být ukončeno po prodeji společnosti Condor potenciálnímu investorovi, bylo prodlouženo do dubna 2020, jelikož investor vzal zpět svou nabídku koupě. Rozhodnutím ze dne 26. dubna 2020 prohlásila Komise oznámenou podporu za slučitelnou s vnitřním trhem ve smyslu čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU[2] . V souladu s tímto ustanovením jsou podpory určené k náhradě škod způsobených přírodními pohromami nebo jinými mimořádnými událostmi slučitelné s vnitřním trhem. Za účelem posouzení výše škod, které společnost Condor utrpěla v důsledku zrušení letů nebo změny letových časů v návaznosti na zavedení omezení cestování v souvislosti s pandemií covid[1]19, Komise nejprve vypočetla rozdíl mezi prognózami zisků před zdaněním pro období od března do prosince 2020, které byly uskutečněny před a po oznámení cestovních omezení a opatření proti šíření nákazy. Částku tohoto rozdílu následně zvýšila o náklady spojené s prodloužením doby platební neschopnosti společnosti Condor v důsledku neúspěchu jejího prodeje potenciálnímu investorovi. Letecká společnost Ryanair podala žalobu znějící na zrušení rozhodnutí Komise, které vyhověl desátý rozšířený senát Tribunálu Evropské unie, přičemž zároveň pozastavil účinky tohoto zrušení až do přijetí nového rozhodnutí. Ve svém rozsudku Tribunál upřesnil dosah povinnosti Komise uvést odůvodnění jejího tvrzení, že existuje přímá příčinná souvislost mezi škodami, které má opatření podpory nahradit, a mimořádnými událostmi ve smyslu čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU.

Závěry Tribunálu

Na podporu své žaloby na neplatnost se společnost Ryanair dovolává zejména porušení povinnosti odůvodnění Komise v rozsahu, v němž neposkytuje žádné vysvětlení důvodů, které jí vedly k tomu, že do výpočtu škod způsobilých k náhradě prostřednictvím dotčeného opatření podpory zahrnula náklady spojené s prodloužením doby platební neschopnosti společnosti Condor v důsledku neúspěchu jejího prodeje potencionálnímu investorovi.

V tomto ohledu Tribunál upřesňuje, že v souladu s čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU mohou být ve smyslu tohoto ustanovení kompenzována pouze hospodářská znevýhodnění přímo způsobená přírodními pohromami nebo jinými mimořádnými událostmi. Musí tedy existovat přímá souvislost mezi škodami způsobenými mimořádnou událostí a státní podporou a je nezbytné co nejpřesnější posouzení vzniklých škod. Komise tedy musí ověřit, zda dotčená opatření podpory mohou, či nemohou být použita k náhradě škod způsobených mimořádnými událostmi, přičemž je třeba upřesnit, že čl. 107 odst. 2 SFEU zakazuje obecná opatření, která nesouvisí se škodami údajně způsobenými takovými událostmi. Komise musí dále přezkoumat, že výše kompenzace poskytnutá dotyčným členským státem je omezena na to, co je nezbytné k náhradě škod, které utrpěli příjemci dotčeného opatření. S ohledem na tato upřesnění Tribunál zaprvé analyzoval deklarovaný cíl opatření podpory a konstatoval, že podle samotného znění napadeného rozhodnutí má opatření podpory nahradit společnosti Condor pouze škody přímo způsobené zrušením letů a změnou letových časů z důvodu omezení cestování uložených v kontextu pandemie covid-19 s vyloučením jakýchkoliv jiných zdrojů škod obecněji souvisejících s uvedenou pandemií.

Zadruhé Tribunál přezkoumal důvody, které vedly Komisi k závěru, že dodatečné náklady vynaložené společností Condor z důvodu prodloužení insolvenčního řízení byly přímo způsobeny uvedeným zrušením letů a změnou letových časů. V tomto ohledu Tribunál konstatoval, že Komise se omezila na uvedení, že bylo „legitimní“ přičíst dodatečné náklady vzniklé v rámci prodloužení insolvenčního řízení společnosti Condor k dovolávaným škodám, aniž dostatečně jasně a přesně vysvětlila důvody, pro které měla za to, že rozhodující příčina těchto nákladů spočívá ve zrušení letů nebo změně letových časů společnosti Condor, uložených v kontextu pandemie covid-19.

Zatřetí Tribunál uvedl, že žádná skutečnost v napadeném rozhodnutí nenaznačuje, že prodej společnosti Condor neuspěl z důvodu zrušení uvedených letů nebo změny letových časů. Z napadeného rozhodnutí spíše vyplývá, že insolvenční řízení, zahájené před vznikem pandemie covid-19, bylo zahájeno z důvodu finančních obtíží, kterým čelila Condor po likvidaci své mateřské společnosti. Za těchto podmínek Komisi příslušelo zabývat se se zvláštní pozorností otázkou, zda zrušení letů a změna letových časů společnosti Condor z důvodu cestovních omezení uložených v rámci pandemie byly skutečně rozhodující příčinou dodatečných nákladů vynaložených společností Condor z důvodu prodloužení insolvenčního řízení, a odůvodnit své rozhodnutí v tomto ohledu právně dostačujícím způsobem.

Začtvrté Tribunál poznamenal, že Komise nevysvětlila, jakým způsobem byly posouzeny dodatečné náklady vzniklé prodloužením insolvenčního řízení, jakož i druh dotčených nákladů. Komise ani neodpověděla na otázku, zda všechny tyto náklady nebo pouze jejich část byly považovány za přímo způsobené zrušením letů a změnou letových časů společnosti Condor. Za těchto okolností Tribunál konstatoval nedostatek odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o přímou příčinnou souvislost mezi náklady způsobenými dobou platební neschopnosti a zrušením letů nebo změnou letových časů společnosti Condor z důvodu cestovních omezení uložených v kontextu pandemie covid-19.

Tribunál tedy zrušil napadené rozhodnutí. Nicméně s ohledem na skutečnost, že toto zrušení vyplývá z nedostatku odůvodnění napadeného rozhodnutí a že by okamžité zpochybnění pobírání peněžních částek stanovených oznámeným opatřením podpory mělo obzvláště škodlivé důsledky pro německé hospodářství v hospodářském a sociálním kontextu, který je již poznamenán závažným narušením ekonomie vyvolaným pandemií covid-19, Tribunál rozhodl, že se účinky zrušení napadeného rozhodnutí pozastavují až do přijetí nového rozhodnutí Komisí.

Zdroj: Tribunál EU
Foto: canva.com

[1] Souběžně k zahájení insolvenčního řízení Německo poskytlo společnosti Condor podporu ve formě půjčky na záchranu ve výši 380 milionů eur, aby jí umožnilo pokračovat v její činnosti poté, co skupina, jejíž byla součástí, vstoupila do insolvenčního řízení. Rozhodnutím ze dne 14. října 2019, C(2019) 7429 final, o státní podpoře SA.55394 (2019/N) – Německo – Podpora na záchranu společnosti Condor, Komise tuto podporu schválila.

[2] Rozhodnutí Komise C(2020) 2795 final o státní podpoře SA.56867 (2020/N, ex 2020/PN) – Německo – Náhrada škod způsobených společnosti Condor pandemií COVID-19 (dále jen „napadené rozhodnutí“).