Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc., se níže vyjádřil k reakci ČAK na jeho článek „Ministryně spravedlnosti“, která byla zveřejněna v AD 12. března t. r., a taktéž k reakci Unie advokátů, která byla zveřejněna na jejich internetových stránkách dne 13. března t. r. Níže Vám proto nabízíme poslední vyjádření pana prof. Pafka činící tečku za touto záležitostí: 

Děkuji za reakci panu JUDr. Vladimíru Jirouskovi, předsedovi České advokátní komory. Rovněž děkuji Unii advokátů. Oběma subjektům se omlouvám. Jak jsem z jejich reakcí pochopil, nebyl článek pro některé čtenáře dostatečně srozumitelný. Měl být kritikou Ministerstva spravedlnosti, respektive paní ministryně, která vyhlášku o odměnách znalců podepsala. Aby čtenáři pochopili můj záměr, vyjádřil jsem ho titulkem. Možná příliš komplikovaným. V článku porovnávám dvě vyhlášky, tj. o mimosmluvních tarifech advokátů v civilně právních sporech s vyhláškou, v které je citovaná odměna znalců. Jedná se o dvě vyhlášky vydané stejným úřadem.

Unie advokátů mne upozorňuje, že mezi advokáty je mnoho lékařů, kteří by se – na rozdíl od mého názoru – spíše mohli vyjadřovat k „poměrům v advokacii“. Jistě ano. Já se však nevyjadřoval k problémům v advokacii, ale k předmětným vyhláškám, respektive k tomu, jaké platby umožňují účtovat advokátům, a jaké soudním znalcům za jejich služby. Dávám důraz na slovo „umožňují“. Jak jsem v článku napsal a na příkladech pro lepší pochopení uvedl, materiální svět nelze posuzovat jinak než srovnáváním. Vedle bezdomovce jsem boháč, vedle pana premiéra chudák. Unie píše, že jsem „nikdy neviděl žádné vyúčtování soudně znaleckého posudku, a to ani z rychlíku“. Pro porovnávání vyhlášek to není potřebné. Nehledě na to, že většinou jezdím autem, a tak z rychlíku málokdy něco kontroluji. Navíc jsem ve své profesi vyúčtování nejednou viděl. Nejsem zapsaným soudním znalcem, ale na požádání zaměstnavatele jsem někdy vypracovával ústavní znalecké posudky. To již několik let nemusím, protože ani I. lékařská fakulta UK, ani Fakultní nemocnice v Motole, kde jsem zaměstnán, už mezi znaleckými ústavy nejsou. Této činnosti se zřekly. Napadne vás, proč asi? Přitom se jedná o největší školské, resp. zdravotnické instituce v naší zemi. V době, kdy jsem posudky psal a kritizoval hanebnou odměnu této práce, mi bylo doporučováno, abych si napsal více hodin. Je to třeba komentovat?

Ve svém článku jsem se nezabýval „společenskou praxí“, ale vyhláškami. Mrzí mne, že advokáti (i když ne všichni) v tomto porovnání vyhlášek vidí útok na svůj příjem. S čím bychom mohli porovnávat příjem znalce? Ústně mi bylo doporučeno, abych to srovnával třeba s umělci. Nechť je honorář muzikantů za koncert jakkoli vysoký, neřídí se žádnými vyhláškami, je smluvní. Protože článek Unie advokátů se jmenuje „Nic o tom neví, ale do advokátů si kopne“, rád bych advokáty ujistil, že i z hlediska své profese jsem v životě do nikoho nekopal. Unii děkuji za přání dlouhého života i toho, abych nikdy nepotřeboval advokáta.

Z druhé odpovědi se dozvídám, že „srovnávání odměny znalce s odměnou advokáta nelze považovat za šťastnou, neboť se zakládají na různých principech“. Ano může jít například o hodinovou mzdu, nebo za splněný úkol atd. Osobně se však domnívám, že spravedlivá odměna za jakoukoliv práci by měla být vždy založena na základním principu, totiž na přínosu práce pro zadavatele, v našem případě pro soud. To obě vyhlášky – při jejich porovnání – nesplňují. Svůj názor opírám o konzultace na různých úrovních české justice.

V reakci na můj článek čtu o bídných platech mnoha advokátů. Zůstane-li, jak píšete, advokátovi po zaplacení nákladů kanceláře „mnohdy 30 000 Kč před zdaněním“, je to pro vysokoškolsky vzdělaného člověka s několikaletou praxí a jistě náročnou zkouškou opravdu hodně málo a pod úrovní průměrného platu u nás. Já ale srovnávám možné, ano možné, ne faktické příjmy. Ty budou vždy závislé od schopnosti jednotlivců pohybujících se v privátním, a tedy konkurenčním prostředí. Proto se nezabývám příjmy jednotlivých advokátů či znalců. Zda v mnou uvedeném případu byly požadované částky advokátovi a znalci vyplacené, nevím, ani to není podstatné. Podstatné je, že jejich nároky byly v souladu s příslušnými vyhláškami. O to přece jde. Všem přeji vyšší příjmy, ale vždy v relaci.

Neporozuměl jsem sdělení, že „v případě odměny soudních znalců odměnu hradí soudnímu znalci vždy stát, neboť je to soud, který soudního znalce pověřuje vypracováním znaleckého posudku. Výjimku představují pouze případy, kdy o vypracování znaleckého posudku požádá účastník řízení.“ Jako laik dnes vím, že u civilně právních sporů, o kterých jsem psal, je to právě obráceně. Naopak výjimka, kdy to platí stát, je minoritní, v řádu jednotek procent. Rád se od odborníka dozvím, zda platí či neplatí (pouze myslím, že platí) paragraf 137 občanského soudního řádu o nákladech soudního řízení. Vím také, že nižší soudy byly letos v březnu upozorněny na to, aby „řádně vybíraly zálohy na znalecké posudky“. Nepochybně ne od státu, ale od stran sporu, které přece znalce platí.

Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSC.

Ilustrační foto: canva.com