ČAK reaguje na článek profesora Pafka: Ministryně nespravedlnosti

ČAK obdržela příspěvek pana prof. Pavla Pafkažádostípublikování na stránkách Advokátního deníku, který ve svém obsahu srovnává odměnu soudních znalcůadvokátů. Po projednání se ČAK rozhodla jej nepublikovatdůvody objasnitdopise, který byl panu profesorovi zaslán.

Vzhledemtomu, žeřádu jednoho dne však článek vyšelMF Dnestaktéž byl uveřejněn na stránkách idnes.cz, považujeme za nutné, jakobsahem příspěvku profesora Pafka, takdůvody ČAK jej původně nepublikovat, seznámit advokátní veřejnost.

Profesor Pavel Pafko: Ministryně nespravedlnosti

Zeptáte-li se deseti lidí, zda jejich odměna za práci je malá a měla by být vyšší, věřím, že většina odpoví, že si zaslouží víc. Když přijde osoba 170 cm vysoká do mateřské školky, považuje ji okolí za velkou. Půjde-li do šatny basketbalistů, bude si připadat malá. Když vám úklidová firma umyje okna, zaplatíte za hodinu 330 Kč. Je to moc nebo málo? Pro člověka s dobrým příjmem to nestojí za řeč, žena samoživitelka si je musí umýt sama. Vše, co hodnotíme, musíme vztáhnout k něčemu jinému, mít to v relaci. Jinak je takové hodnocení k ničemu.

Od 1. ledna nabyl účinnost zákon o znalcích (pro čtenáře také o soudních znalcích). Paní ministryně Benešová k němu podepsala vyhlášku o jejich odměnách. Nepochybně jako advokátka a dnes ministryně si musela být vědoma, že Ministerstvo spravedlnosti, které řídí, vydalo také vyhlášku o odměnách advokátů. Před následujícím textem chci čtenáře upozornit, že jsem nikdy nebyl, nejsem a nebudu advokátem, ani zapsaným soudním znalcem. Vidím pouze velkou nespravedlnost.

Podívejme se na vyhlášky o mimosmluvní odměně znalců a advokátů. Pokud si někdo smluvně domluví platbu je to soukromá věc dvou stran. Zákon ošetřuje mimosmluvní vztah. Starý zákon a vyhláška o mimosmluvní odměně znalcům přiznávaly maximálně 350 Kč za hodinu práce, a to osmnáct let bez valorizace. Tedy lepší mytí oken. Paní ministryně laskavě přidala a zvýšila nově taxu na 450 Kč. Nevím, zda věděla, že v roce 2003, odkdy platila stará sazba, činil průměrný plat 16 400 Kč. Dnes je to 32 500 Kč! Stačí trojčlenka, abychom zjistili, že práci znalců dehonestovala. Kdyby jim dala 700, zůstali by na svém.

V jaké době k této dehonestaci dochází? V roce 2008 bylo v ČR zapsáno v seznamu soudních znalců 11 000 znalců v padesáti oborech lidské činnosti, dnes jich je už jenom 7 700. V posledním roce poklesl jejich počet o 1 100! Za průtahy soudních sporů zapříčiněných také nedostatkem znalců, platí Ministerstvo spravedlnosti, a nakonec my všichni z našich daní nemalé prostředky. Pamatujeme si, jak před více než dvanácti lety spadl most ve Studénce na projíždějící vlak, byli mrtví a zatím nebyl nikdo odsouzen? Paní ministryně chce situaci zlepšit, a tak podle nového zákona budou znalci skládat placené zkoušky, budou si muset platit pojištění, budou pod rizikem sankcí a pokut. Paní ministryně se zřejmě domnívá, že čím budou mít méně peněz, tím více „odvedou“ muziky. Lidová moudrost zřejmě na Ministerstvu spravedlnosti neplatí.

Jak je to s advokacií? Advokát je placen podle počtu úkonů, které provede. Jednotlivé úkony jsou hodnoceny sazbou v civilně právních sporech podle toho, o jakou částku se strany soudí. Čím je vyšší, tím vyšší je cena úkonu. Úkon je podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti „započatá dvouhodina“. Některý úkon vyžaduje nepochybně delší čas, jiný ale může trvat třeba jenom 15 minut, když například advokát přijde na soud a soudce po krátkém jednání soud odročí. V tom je to podobné jako platba pojišťovny například za operaci žlučníku, ta je také „úkonem“, který může trvat 30 minut, ale třeba i tři hodiny a cena je stejná. Jako lékař vím, že dnes lidé žalují zdravotnická zařízení v případě újmy na zdraví s trvalými následky. Nejčastěji se soudí o náhradu v rozmezí 200 000 až 10 a více milionů Kč. Pak je hodnota jednoho úkonu 9100 Kč (jedná-li se o náhradu 200 000 Kč), nebo také 48 300 Kč za úkon/dvouhodinu (soudí-li se žalující o více než 10 mil. Kč). Už při těch základních 200 tisících dostane advokát desetinásobek toho, co znalec. Zatímco počet znalců výrazně klesá, počet advokátů roste. Divíte se? V roce 2005 měla Advokátní komora 7500 členů, dnes jich je 12 200. V čem je taková atraktivita tohoto zaměstnání? Pamatujeme problematické získávání titulů na Právnické fakultě v Plzni. Slyšeli jste, že by někdo chtěl být znalcem v rozporu se zákonem?

Pro soudce je názor advokáta stejně důležitý, jako znalce. Kdo může po soudci požadovat znalosti, jak míchat beton, jak dlouho tvrdne a kdy odstranit lešení, spadne-li strop? Při chybné operaci příštítných tělísek možná ani neví, kde jsou. Stejně tak neposoudí selhání brzd vozidla. To musí vysvětlit znalec. Je tedy správné hodnotit advokáta a znalce tak rozdílně? Vezměme soudní spor, u kterého je advokát ex offo, tedy určený a placený soudem, stejně tak jako znalec, kterého také určí a platí soud. Tyto situace jsou však málo časté. Většinou jak advokáty, tak znalce platí jedna ze stran, které se soudí. Ale vyhlášky jsou vyhlášky!

Všichni, kdo pracují v justici a s nimiž jsem problematiku obou vyhlášek konzultoval (tedy o odměně advokáta a znalce), je vnímají jako diskriminační. Chabou obhajobu této diskriminace jsem našel pouze na Ministerstvu spravedlnosti. Peníze nejsou. Jak pro koho. Prostě pro advokáty peníze jsou, pro znalce ne. Maminka mě učila: máš-li jenom dva namazané krajíce chleba a dvě hladové děti, dej každému jeden. Argumenty, že znalec dělá svoji práci po zaměstnání, zatímco pro advokáta je to jeho povolání, jsou úsměvné (je-li tu něco k úsměvu). Ocenění hodinové práce musí být stejné bez toho, zda pracujeme v úvazku O,2, O,4 či O,8! Rozhodující je odbornost a kvalita. Jiný, rovněž úsměvný: advokát si musí platit sekretářku/písařku. Kdyby si ji platil znalec, možná by mu ze 450 korun moc nezbylo.

Abychom jen neteoretizovali, tedy konkrétní případ: Pacientka utrpěla při lékařském zákroku vážnou újmu na zdraví. Žalovala o 12 281 000 Kč. Soud žalobu zamítl. Za právní služby advokáta protistrany ji bylo uloženo zaplatit podle advokátního tarifu celkem 489 740 Kč. Znalec z oboru chirurgie dostal za posudek v této kauze 2450 Kč. Taxy vyplývaly z platných právních předpisů.

Spravedlnost je žena s váhami a mečem v rukou. Má zavázané oči. V čele české spravedlnosti máme také ženu. Proč má také zavázané oči? Aby neviděla nespravedlnost, kterou podepisuje? Chtěla-li by někde přidat ví, že by musela někde ubrat. Obecně mám zato, že máme podepisovat jenom to, o čem jsme přesvědčení, že je správné. Ministryně spravedlnosti paní Mgr. Benešová podepsala nespravedlivou vyhlášku. Jak to znalcům obhájí? Jako advokátka se asi bojí někde ubrat.

Dopis předsedy ČAK Vladimíra Jirouska:

Vážený pane profesore,

šéfredaktorka Advokátního deníku JUDr. Hana Rýdlová se na mě obrátila ve věci zveřejnění Vašeho článku týkajícího se nespravedlivě nízkého odměňování soudních znalců. Při veškerém respektu, který chovám k soudním znalcům, jsem po přečtení Vašeho článku dospěl k závěru, že není vhodný k publikaci v Advokátním deníku vydávaném Českou advokátní komorou jakožto profesní samosprávnou organizací všech advokátů, a to z důvodů, které si dovoluji uvést níže.

Plně si uvědomuji tíživou problematiku nastavení spravedlivého odměňování soudních znalců za jejich výjimečně náročnou odbornou činnost. Jsem si vědom toho, že nová právní úprava výkonu činnosti soudních znalců představovaná zákonem č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech a vyhláškou č. 504/2020 Sb., o znalečném, nevedla ve svém důsledku k nastavení rovnováhy mezi nově zakotvenými povinnostmi znalců a odpovídající odměnou za jejich činnost, a to navzdory skutečnosti, že shora citovaná vyhláška zvýšila maximální výši odměny soudního znalce za jednu hodinu práce ze 350 Kč na 450 Kč. Zároveň souhlasím s Vaším názorem, že takto stanovenou výši odměny nelze ospravedlnit tím, že znalci vykonávají tuto činnost vedle své vlastní profese – tato skutečnost nemůže mít na odměnu žádný vliv, neboť je zcela irelevantní. Odměna vždy musí odpovídat náročnosti práce a požadavkům na odbornost daných osob. Jsem si rovněž vědom, že v mnoha znaleckých oborech vznikají soudním znalcům značné náklady na pořízení odpovídajícího vybavení, bez něhož nelze znalecký posudek vůbec vyhotovit. Tyto náklady přitom musí soudní znalec hradit ze svých příjmů a výdaje na jejich pořízení nelze uplatnit v rámci vyúčtování odměny soudního znalce.

Bohužel srovnání odměny soudního znalce s odměnou advokáta nepovažuji v tomto směru za šťastné, neboť se zakládá na zcela odlišných principech níže přiblížených. Navíc musím s lítostí konstatovat, že vyznění Vašeho článku staví odměnu advokáta do nepříznivého světla, neboť se naznačuje, že ministryně spravedlnosti jakožto advokátka upřednostňuje odměňování advokátů na úkor odměňování soudních znalců, proti čemuž jsem nucen navzdory velké úctě k Vám se ohradit. Stejně tak článek navozuje dojem, že odměna advokáta je natolik lukrativní, že počet advokátů v průběhu let narůstá, zatímco počet znalců z tohoto důvodu klesá – rovněž tento závěr považuji za zavádějící, neboť těžko lze dávat do souvislosti rostoucí počet advokátů a výši odměny hrazené advokátovi státem, jak bude uvedeno níže.

Ve svém článku srovnáváte nesrovnatelné. Přestože argumenty spočívající v tom, že pro advokáta je poskytování právních služeb jeho povoláním, zatímco znalec dělá svou práci po zaměstnání, považujete za úsměvné, musím zmínit, že pro drtivou většinu z nás jsou příjmy z výkonu advokacie příjmy jedinými. Představa, že se jedná o horentní sumy, je pak značně zkreslená. K tomu snad postačí zmínit, že takřka polovina (48 %) aktivních advokátů nepatří mezi plátce daně z přidané hodnoty, což znamená, že jejich roční příjmy jsou nižší (často výrazně) než milion korun. Z těchto příjmů pak advokáti platí veškeré provozní náklady (nájemné, mzdy zaměstnanců atd.), po jejichž odečtení mnohdy zbývá hrubý příjem před zdaněním v částce nepřesahující 30 000 Kč měsíčně.

Ve vztahu k odměně advokáta je pak potřeba upozornit především na to, že ji hradí zásadně klient v rámci smluvního vztahu založeného smlouvou o poskytování právních služeb. Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, potom rozlišuje odměnu smluvní a mimosmluvní, kdy mimosmluvní (tzv. tarifní) odměna se použije pouze tehdy, nedohodne-li se advokát s klientem na smluvní odměně. Vyhláška tak stanoví výši mimosmluvní odměny jako „základ“ pro případ, že se advokát s klientem nedohodnou jinak, přičemž dohoda má vždy přednost. V případě odměny soudních znalců je to přitom naopak – odměnu hradí soudnímu znalci vždy stát, neboť je to soud, který soudního znalce pověřuje vypracováním znaleckého posudku. Výjimku představují pouze případy, kdy o vypracování znaleckého posudku požádá účastník řízení dle příslušného ustanovení trestního řádu nebo občanského soudního řádu – zde se odměna stanoví smluvně, neboť jde o obligační vztah mezi soudním znalcem a účastníkem řízení, do kterého stát nijak nezasahuje. Troufám si tvrdit, že v takovýchto případech nebude odměna soudního znalce vyvolávat rozčarování jako v případě odměny hrazené státem a bylo by spravedlivé se o této stránce výkonu činnosti soudního znalce rovněž zmínit, neboť soudní znalec nemá z tohoto důvodu příjmy toliko od státu.

Pokud jde o odměnu advokáta hrazenou státem, stát hradí odměnu advokáta pouze v případě, kdy byl advokát k poskytnutí právních služeb ustanoven soudem (popř. určen Českou advokátní komorou v rámci systému bezplatné právní pomoci). V takovém případě se odměna určí na základě ustanovení advokátního tarifu o mimosmluvní odměně, ovšem s mnohými modifikacemi zahrnujícími jednak snížení odměny o 20 % (tzv. „povodňová daň“, o kterou se odměna advokáta snižuje od povodní v roce 1997 a která v průběhu doby dosahovala výše až 30 %!) a jednak stanovením její maximální výše za jeden úkon právní služby ve výši 5 000 Kč.

Celková výše mimosmluvní odměny advokáta se stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů, které advokát ve věci vykonal; seznam úkonů právní služby je přitom vyhláškou pevně stanoven. Jde o zásadní rozdíl oproti odměně soudního znalce, neboť zatímco úkol soudního znalce spočívá ve vypracování znaleckého posudku a jeho provedení v rámci příslušného soudního roku, advokát poskytuje právní služby klientovi v průběhu celého řízení a počet úkonů advokátem provedených je odvislý od věci, ve které poskytuje právní služby. Druhý kategorický rozdíl spočívá v tom, že odměna advokáta je závislá na výši tarifní hodnoty, což je částka stanovená vyhláškou, podle které se určí odměna za jeden úkon právní služby a představuje v podstatě ukazatel náročnosti poskytovaných právních služeb. V případech, ve kterých jsou advokáti ustanovováni soudem (typicky jako obhájci, zástupci účastníka řízení, opatrovníci atp.) se tarifní hodnota (tj. nikoli odměna, ale tarifní hodnota) pohybuje v rozmezí od 5 000 Kč do 50 000 Kč, čemuž odpovídá odměna za jeden úkon ve výši 1000 Kč až 3100 Kč. Advokátní tarif tak vychází z logické zásady, podle které je odměna advokáta tím vyšší, čím složitější je předmět řízení. Oproti tomu odměna znalce může být jen obtížně vázána na „hodnotu sporu“ v civilním řízení nebo výši trestní sazby, která hrozí obviněnému v trestním řízení, neboť mezi těmito veličinami není žádná příčinná souvislost – odměna znalce může být vázána jen na složitost přípravy znaleckého posudku a jeho provedení, nikoli na předmět řízení, neboť ten se znalce a jeho činnosti nijak nedotýká. To samozřejmě neospravedlňuje aktuální výši odměny soudního znalce, ale vysvětluje rozdíl, proč je odměna advokáta za jeden úkon právní služby proměnlivá v závislosti na poskytovaných právních službách a odměna soudního znalce nikoli.

Od odměny advokáta hrazené státem je potom potřeba odlišit takzvaný přísudek, o kterém se ve Vašem článku rovněž zmiňujete a na kterém ilustrujete rozdíl v odměně advokáta a soudního znalce. Zde je potřeba upozornit, že náhrada nákladů řízení není příjmem advokáta, ale klienta, tj. účastníka řízení. Jde o náhradu, která má tomuto klientovi nahradit výdaje, které vynaložil na právní pomoc a které advokátovi zaplatil za poskytnuté právní služby (za podmínky, že měl ve věci úspěch). Nelze proto dávat do vzájemné souvislosti přísudek a odměnu soudního znalce v takovémto řízení, neboť jde o dvě naprosto odlišné pohledávky, kdy přísudek nemá s odměnou advokáta nic společného, neboť jej hradí účastníkovi řízení protistrana (účet advokáta je pouze platebním místem, jež je podle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uváděno v nákladovém výroku soudního rozhodnutí), zatímco odměnu soudnímu znalci hradí soud, který jej ustanovil (popř. klient, pokud jde o znalecký posudek vypracovaný na základě dohody s účastníkem řízení).

S ohledem na shora uvedené jsem proto rozhodl, že Česká advokátní komora Váš článek v Advokátním deníku neuveřejní, neboť by jej advokáti mohli vnímat jako útok proti své profesi, resp. jejímu odměňování. To však nic nemění na tom, že Česká advokátní komora je připravena v rámci stavovské solidarity podpořit jakoukoli snahu soudních znalců narovnat odměny tak, aby odpovídaly náročnosti jejich profese.

Nad rámec Vašeho článku závěrem poznamenávám, že Česká advokátní komora v legislativním procesu opakovaně podporovala vznik samosprávné stavovské organizace soudních znalců, jejíž existenci považujeme za nutnou a která by rovněž umožnila soudním znalcům zlepšit jejich vyjednávací pozici ve vztahu k Ministerstvu spravedlnosti.

Věřím, že mé rozhodnutí a výše uvedené vysvětlení přijmete s pochopením.

S pozdravem

JUDr. Vladimír Jirousek, předseda České advokátní komory

Go to TOP