Řada dlužníků si z exekuce nic nedělá, dokud nepřijdou do osobního kontaktu s vykonavatelem. Mobiliární exekuce je často poslední možností, jak dluhy vymáhat.

Jednou z možných změn, které má přinést aktuálně projednávaná vládní novela exekučního řádu je návrh na omezení exekuce movitých věcí. Nově by mělo platit, že až na výjimky by u vybraných osob nebylo možné provést soupis movitých věcí vůbec. Další omezení je založeno na principu povinného splátkového kalendáře, u něhož však vůbec není uvažováno o jeho proporcionalitě mezi výší dluhu a očekávanou délkou takového splátkového kalendáře. V neposlední řadě je navrhováno pravidlo jeden dlužník – jedna exekuce prodejem movitých věcí. Povinná splátka totiž má činit pouhých 1500 Kč, a to zcela bez ohledu na výši dluhu i to, zda je povinným fyzická osoba nebo bohatá podnikající právnická osoba.

Zde připomenu, že slovenský exekuční řád je v otázce splátkového kalendáře mnohem přísnější.

Povinný může o splátkový kalendář požádat jen, pokud

a) povinný je fyzickou osobou,

b) povinný vymáhaný nárok nezpochybňuje,

c) nejde o opakovanou žádost povinného v exekučním řízení,

d) vymáhaný nárok přesahuje sumu minimální mzdy a nepřesahuje 2 000 eur,

e) povinný prohlásí, že vymáhaný nárok bude zaplacen v deseti měsíčních splátkách, které s výjimkou první a poslední splátky budou rovnoměrně rozvrženy,

f) povinný zaplatí první splátku nejméně ve výši 50 eur do 15 dní od doručení vyrozumění o zahájení exekuce a prohlásí, že další splátky bude platit měsíčně vždy ke dni, který se číselně shoduje se dnem zaplacení první splátky.

V jiných případech může exekutor povolit splátkový kalendář jen se souhlasem věřitele. Při nesplnění některé ze splátek řádně a včas se splátkový kalendář ruší.

Slovenská úprava je na rozdíl od té české mnohem důslednější a exekuční řád si nadále zachovává dynamiku, jak z pohledu přísnosti k dlužníkovi, tak z pohledu podmínek, za nichž je povinný splátkový kalendář možný. Splátkový kalendář se totiž omezuje jen na nízké dluhy, stanoví pevnou maximální dobu trvání splátkového kalendáře a vylučuje z něj právnické osoby, zejména pak nezakládá pravidlo jeden dlužník – jedna exekuce.

Česká varianta zcela v rozporu s hmotným právem zakládá vysoce benevolentní splátkový kalendář, který bude možné nejen navrhnout kdykoli v průběhu řízení, a tím dosáhnout odkladu provedení exekuce v okamžiku, kdy je dlužníkovi oblepován majetek, ale i bezprostředně před hrozící dražbou. V kombinaci se současně navrhovaným povinným zastavováním bezvýsledných exekucí a pravidlem jeden dlužník – jeden soupis přinese základ k tomu, aby se dlužníci nebáli se neúměrně zadlužovat, neboť každá další exekuce proti povinnému se stane od počátku bezvýslednou a bude odsouzena k zastavení. Pro věřitele návrh přináší řešení dluhu, které nemá se spravedlivým uspořádáním vztahů věřitele a dlužníka nic společného. Jak dlouho se bude splácet dluh ve výši milion korun?

Upřímně nemám radost ze situací, kdy musím pověřit vykonavatele provedením mobiliární exekuce. Stojí to čas, námahu a peníze, ale v řadě exekucí je to poslední možnost, jak přimět dlužníka začít brát exekuci vážně a uhradit vymáhanou pohledávku. Přitom se tu nebavím o dlužnících bez majetku, ale dlužnících, kteří majetek mají, ale necítí potřebu dluh řešit. Takto bych, nebýt povinnosti mlčenlivosti, mohl jmenovat řadu případů, kdy dlužník podnikatel, třebaže měl více exekucí, okamžitě zaplatil vykonavateli celý dluh v řádu stovek tisíc až několika milionů korun jen proto, že byl první, kdo ho skutečně navštívil. Teprve v této chvíli pocítil vážnost situace a uvědomil si, že dluh je třeba vyřešit.

Právě fakt, že velká část osob si z exekuce nic nedělá až do okamžiku, kdy je navštíví vykonavatel, je klíčovým důvodem pro zachování mobiliární exekuce v současné podobě. Přitom z hlediska systematiky způsobů provedení exekuce je prodej movitých věcí již dnes až na posledním místě. Pokud by mělo platit, že i v této pokročilé fázi exekuce se dlužník zbaví odpovědnosti výměnou za splátku ve výši 1500 Kč měsíčně, pak v rozporu s očekáváním autora návrhu vzroste i počet zahájených exekucí, byť budou později zastaveny pro uměle vytvořenou bezvýslednost. Dlužník totiž bude mít tak silnou ochranu, že exekuce pro něj nebude hrozbou, vlastně se stane jeho výhodou na úkor povinnosti uhradit dluh řádně a včas.

JUDr. Lukáš Jícha, soudní exekutor
Foto: www.canva.com