Před 70 lety skončila výuka na brněnských právech. Fakulta, která v meziválečném období dosahovala evropské úrovně, byla rozhodnutím o délce jedné věty zrušena. Sdílela tak osudy svého zakladatele Karla Engliše. Advokátní deník vám přináší sedmidílný seriál o jejím vzniku, budování a náhlém konci na podzim 1950.

Jediná původní ekonomická škola první republiky

Na brněnských právech Karel Engliš založil a vedl národohospodářský seminář a seminář finanční vědy. Dále zda zřídil Ústav pro národní hospodářství, finanční vědu a statistiku. Spolu se svým přítelem Františkem Weyrem rovněž inicioval vznik Vědecké ročenky Právnické fakulty Masarykovy univerzity, oba společně vydávali taktéž Sbírky spisů právnických a národohospodářských. Na těchto základech se postupně ustavila tzv. brněnská ekonomická škola.

„Potřebovali jsme časopis, mělo-li se naše učení (Weyrovo normologické a moje teologické) státi opravdu školou a čeliti všem námitkám staré školy. Vydávali jsme též ročenku právnické fakulty s příspěvky profesorů, aby se jim nestala věda jen prostředkem k docentuře a pak mimořádné a řádné profesuře. Mluvilo se o tak zvané brněnské škole, když se k nám přidružila řada dalších vědeckých pracovníků,“ vzpomínal později Engliš.

Brněnská ekonomická škola se začala profilovat záhy po ustavení univerzity kolem Engliše a Weyra jako dvou vůdčích osobností. Vyznačovala se noetickým přístupem k poznávání hospodářských procesů, a to se zvláštním zřetelem na účelovost a na racionalitu.

Vědecké jádro tvořila Englišova originální teleologická teorie. Tu dále rozpracovávali jeho žáci, z nichž někteří později sami nastoupili akademickou dráhu. Nejlepší z těchto adeptů Engliš povolával do odpovědných funkcí ve státních institucích. Pomáhal tím odstraňovat prvotní nedostatek kompetentních odborníků s patřičným rozhledem, jehož byl ostatně jako ministr financí ve 20. letech svědkem.

„Období, v němž se Engliš mohl věnovat i vychovatelské a organizační činnosti na brněnské fakultě, bylo velmi krátké. A touto skutečností vysvětluje se též, že byl nucen vybírati si vhodné kandidáty docentury pro svůj vědní obor z akademického dorostu prošlého mou vědeckou školou, jako na příklad pozdější profesory dr. Vladimíra Vybrala a dr. Václava Chytila,“ upozorňuje ve svých memoárech František Weyr.

V době, kdy Karel Engliš vedl národní banku, pověřil Miloše Hornu působením ve studijním oddělení a Václava Chytila, jehož nevydané vzpomínky představují cenný zdroj informací o Englišovi i o budování brněnské národohospodářské školy, pasoval na svého osobního tajemníka. Z dalších zástupců brněnské ekonomické školy lze jmenovat např. Jana Loevensteina nebo Vladimíra Vybrala, ale také další přispěvatele Sbírky spisů právnických a národohospodářských.

Přínosu brněnské školy se ve svých pracích věnuje Kamil Fuchs. „Brněnská škola znamenala vklad do propracování struktury teleologického myšlení a jeho aplikaci na národohospodářskou teorii,“ čteme ve Fuchsově hodnocení. „Protože se jednalo o koncipování nové metody, byla významná pozornost věnována rovněž filozofickým základům teleologie. Ať se obsah jednotlivých děl věnoval výlučně uvedenému problému, nebo byly uvedené otázky včleněny do širších pojednání, vždy v nich byl významný prostor věnován vysvětlení teleologického chápání lidského jednání. S tím souvisel i přínos k utváření a rozporu českého pojmosloví národohospodářské teorie a politiky.“

Fuchsův pohled doplňuje interpretace Englišovy osobnosti od ekonoma a profesora Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze Lubomíra Mlčocha. „Pozoruhodný byl zejména jako ekonomický myslitel, který do centra svého vidění položil otázku užitku. Ten však nevnímal v ryze materiálním pojetí, ale velmi široce, což jej – jakkoli byl zásadový liberální ekonom – dovedlo také k úvahám o solidaristickém státě a ekonomii, protože si byl vědom významných úkolů, které má stát ve školství, zdravotnictví a řadě dalších oblastí. Svár mezi kalkulem či racionalismem a solidárními požadavky byl u něho vždy patrný a on sám patřil k osobnostem snažící se v této oblasti nalézt vyvážený přístup. Odkaz Karla Engliše s sebou pro ekonomii přináší závazek, aby nepřestávala usilovat o pochopení smyslu lidského jednání. To je ona účelovost, teleologický zřetel, který Engliš chápe jako jeden z úhelných kamenů ekonomické teorie. Pokud ekonomie začne hledat řešení, aniž by si kladla otázky po smyslu, a začne se tvářit, že vše je evidentní a zřejmé – tak je vážně ohrožena,“ říká Lubomír Mlčoch o Englišově myšlenkovém odkazu.

Slovy Kamila Fuchse znamenal zánik školy nenahraditelnou ztrátu pro české ekonomické myšlení a zmaření značného potenciálu a erudice, kterou prokázali příslušníci druhé generace brněnské školy.

Vít Pokorný, autor je předsedou Spolku přátel Karla Engliše

Foto: Vizitka Karla Engliše z doby působení v Brně (20.–30. léta 20. století) – © Slezské zemské muzeum;
Karel Engliš na zahradě své brněnské vily (20.-30. léta 20. století) © archiv Pavla Lhoty

(Pokračování 11. 12.)