Svěřenský fond je jiným způsobem výkonu vlastnického práva, kterým se naplňuje jeho účel – prospěch obmyšleného při splnění podmínek uvedených ve statutu. Svěřenský fond je možné použít jak pro ochranu majetku v budoucnosti před krizí, při restrukturalizaci podniku, či pro naplnění pokynů zakladatele v tom smyslu, jak má být dále s majetkem, který vyčlenil, případně který dále bude získán do svěřenského fondu, naloženo.

Obecně

Úprava svěřenského fondu, jako právního institutu, je obsažena v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a to v části třetí – Absolutní majetková práva. Výklad jednotlivých ustanovení je třeba použít tak, jak jej zákonodárce upravil. Je nutné respektovat základní zásady tohoto právního institutu při jakékoliv aplikaci na konkrétní situace.

Prostřednictvím svěřenských fondů nelze primárně řešit daňovou optimalizaci – to se týká jak výkonu vlastnického práva, tak dispozic s majetkem. Daňové zatížení je srovnatelné s jinými majetkovými dispozicemi, je v zásadě neutrální.

Tento právní institut vyhledávají zejména ti, kteří chtějí naplnit smysl právní úpravy, tzn. podřídit se kogentním ustanovením uvedené třetí části o. z. bez možnosti dalších intervencí do statutu svěřenského fondu, a to pro naplnění významu svěřenského fondu – to je přivlastnění věci účelu, nikoliv osobě. Tímto účelem je zejména ochrana majetku ve prospěch obmyšleného, resp. ochrana práv obmyšlených.

Samotný právní institut není možné využívat pro znevýhodňování věřitelů zakladatele. Vyčleňování majetku, případně převádění majetku v dalším procesu (navyšováním majetku svěřenského fondu) je posuzováno stejně, jako každé jiné právní jednání. Znamená to, že se musí respektovat i základní ustanovení o. z. v části prvé, aby takové právní jednání nebylo neplatné, případně relativně neúčinné.

Svěřenské fondy nacházejí své uplatnění v rámci restrukturalizace podniků, anebo i jako způsobilý mechanismus k překonání konfliktu zájmů, který by v době hrozícího úpadku mohl vzniknout mezi vlastníky a věřiteli korporace. Svěřenský fond je možné využít při strukturování reorganizačních plánů.

Nejčastěji se využívají svěřenské fondy pro uspořádání rodinných majetků a mezigeneračních transferů. Už to samotné směřuje k tomu, aby majetek získaný nejen z podnikatelské činnosti byl ochráněn např. před ataky v různých nepříznivých životních situacích, jako je rozvod manželství a paralyzování majetku při neshodách s tím souvisejících, při řešení dědictví ať ze zákona, nebo ze závěti, kdy při různých dohadech může být bráněno kontinuálnímu výkonu vlastnického práva, případně majetek může být neúčelně rozdrobován apod.

Institut je hodně využíván (resp. zejména) v době konjunktury. Majetek se vyčleňuje z vlastnictví zakladatele svěřenského fondu, v tom případě i pro ochranu před případným zadlužením doprovázejícím v budoucnu krizi.

Svěřenské fondy mají velmi široké uplatnění právě pro úpravu provedenou v občanském zákoníku. Je však nutné zdůraznit, že svěřenské fondy nemohou sloužit k zakrývání majetku, k zakrývání vlastnických struktur, nemohou napomáhat snahám „odklánět“ majetek apod.

Pokud při zřízení a vzniku svěřenského fondu (a to je zejména při vyčlenění majetku) bude respektován účel, pro který se má soukromý svěřenský fond užít – to je sloužit ku prospěchu určité osoby, ochraně práv obmyšleného s tím, že majetek je přivlastněn nikoliv osobě, ale účelu, je možné při respektování příslušných ustanovení občanského zákoníku tento právní institut užít právě a zejména ku prospěchu obmyšlených i k ochraně takového majetku.

Při přípravě statutu svěřenského fondu je třeba v rámci principů, kterými je tento právní institut ovládán, uvažovat o tom, jak nejlépe do statutu zahrnout požadavky zakladatele ohledně plnění z majetku či z výnosů (plodů a užitků) z majetku obmyšleným.

Svěřenský fond není právnickou osobou a není možné na něj jakkoliv (ani analogií legis, neboť má svou vlastní právní úpravu dostatečnou) aplikovat ustanovení či výklad ustanovení v části první, hlavě druhé, dílu třetím o. z. (a ani jakékoliv ustanovení zákona o obchodních korporacích). Daňové předpisy pro účely daňových předpisů vytvářejí fikci právnických osob, ale pouze pro daňové účely. 

Jiné právní předpisy popisují některé osoby zúčastněné v tomto právním institutu jako skutečné majitele, ale opět se vytváří fikce použitelná pouze pro tyto předpisy.

Možnosti a šíře využití svěřenského fondu

Právní institut je použitelný na všechny situace, kdy zakladatel vyčleňující svůj majetek (či jeho část) popíše správci podmínky pro plnění obmyšleným ve statutu tak, aby všichni, kteří přijdou do kontaktu s věcmi vyčleněnými do svěřenského fondu, tyto pokyny respektovali.

V první řadě záleží zejména na tom, jaký majetek chce zakladatel do svěřenského fondu vyčlenit, koho uvažuje za obmyšlené a za jakých podmínek má probíhat plnění ze svěřenského fondu.

To může pomoci i při shora uváděné restrukturalizaci podniků, ochraně rodinného majetku či při jakémkoliv řešení, kterým není obcházen zákon.

Rozhodně není možné využívat svěřenské fondy tam, kde má místo např. investiční společnost nebo investiční fond podle příslušného zákona. Pokud někdo vytváří svěřenský fond proto, aby v něm mohl shromažďovat prostředky třetích osob pro kolektivní investování, nejedná se o svěřenský fond, ale o obcházení zákona o investičních společnostech a investičních fondech. Taková jednání (to je vyčlenění majetku, případně i vydání takového statutu) s ohledem na ustanovení § 588 o. z. je třeba považovat za absolutně neplatné, neboť jednak odporuje zákonu (a to jak o. z., tak zákonu o investičních společnostech a svěřenských fondech) a zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek tím, že takové podnikání je realizováno bez příslušného povolení a dozoru České národní banky. Rozhodně není možné takovým způsobem kolektivně investovat, a to v žádném případě.

Na druhou stranu svěřenský fond může přispět k řešení situací v souvislosti s majetkem sloužícím k podnikání, a to např. v samotných strukturách korporací, anebo v souvislosti s majetkem užitým k podnikání od zakladatele, případně i při nakládání s podíly v korporacích, s akciemi atd. V této souvislosti je nutné uvést, že majetkem, který může být vyčleňován do svěřenského fondu, může být jakákoliv věc v právním slova smyslu. Takovou věc do svěřenského fondu může vyčlenit buď společník v kapitálové společnosti jako svůj podíl, anebo přímo kapitálová společnost jako zakladatel, který vyčleňuje svůj majetek. I takovým postupem může docházet k určité restrukturalizaci korporace apod. Bude pak záležet na tom, jak budou popsány ve statutu podmínky pro plnění obmyšleným, resp. zejména na tom, jak budou obmyšlení identifikováni.

Je nutné při takových procesech respektovat i příslušné daňové a účetní předpisy.

Pokud je majetek vyčleněn platným právním jednáním a nejedná se o relativně neúčinné právní jednání, které by mohl napadnout věřitel pro zkrácení uspokojení vykonatelné pohledávky, je majetek vyčleněný do svěřenského fondu chráněn před jakýmikoliv ataky, které v budoucnu postihnou zakladatele. S ohledem na ustanovení § 1448 odst. 2 o. z. vzniká totiž při vzniku svěřenského fondu (i po jeho zápisu do evidence svěřenských fondů) oddělené a nezávislé vlastnictví vyčleněného majetku. To je princip, z něhož se pak odvíjejí i další principy a zásady svěřenského fondu.

Je třeba zdůraznit, že majetek vyčleněný od vzniku svěřenského fondu nepatří ani zakladateli, ani správci, ani obmyšlenému, a nemůže být napaden při případném následném zadlužení zakladatele, neboť zakladateli majetek nepatří.

V případě, že by byl zadlužen správce, nemůže sloužit majetek vyčleněný do svěřenského fondu ani pro uspokojení jeho věřitelů. Je však nutné uvést, že správce, který jedná vlastním jménem na účet fondu, může takovým jednáním přivodit zadlužení právě na účet svěřenského fondu. V tom případě bude postihován k uspokojení věřitele z takového zadlužení právě majetek ve svěřenském fondu. Vazby mezi správcem a obmyšlenými, případně zakladatelem, a odpovědnost správce i vůči majetku ve svěřenském fondu jsou upraveny i v obecných částech o. z. pojednávajících o správě cizího majetku. Správce je povinen vlastním jménem na účet fondu při výkonu správy svěřenského fondu postupovat s péčí řádného hospodáře tak, aby naplnil principy plné správy, to znamená, aby majetek rozmnožoval a uplatňoval v zájmu obmyšleného.

Ani pokud je zadlužen obmyšlený, nelze uspokojení jeho věřitelů realizovat z majetku svěřenského fondu. Teprve tehdy, když vznikne nárok obmyšlenému na plnění, je možné poddlužnickou žalobou či podobnými právními instituty postihovat takový majetek, na který už má obmyšlený nárok.

Šíře a využití svěřenského fondu budou záležet zejména na tom, jaký cíl zakladatel při vyčlenění majetku, a zejména vydání statutu sleduje. Od toho se bude odvíjet i doba, na jakou svěřenský fond zřizuje. Pokud chce řešit momentálně vzniklou situaci, která má být překlenutím dočasných problémů, zřídí svěřenský fond na takovou dobu, aby tuto dočasnost pokryl. Jestliže uvažuje o zřízení svěřenského fondu pro všechny další generace jako klasický rodinný svěřenský fond, zřídí ho na dobu neurčitou.

Každopádně v obou případech musí pamatovat na to, že správa svěřenského fondu může skončit, a musí ve statutu nastavit i podmínky pro takovou situaci, resp. upravit následky vzniklé po takovém stavu (skončení správy svěřenského fondu). Neupraví-li to ve statutu, pak podle zákona nastává domněnka (vyvratitelná), že při skončení správy je majetek vydán obmyšlenému, není-li, pak zakladateli, a není-li ani zakladatel, pak státu.

Svěřenský fond je možné využít kromě již uvedených způsobů např. i pro různé vzájemné plnění, které účastníci vztahu podmiňují různými odkládacími podmínkami. Může se jednat např. o převody majetků v budoucnu po splnění podmínek, které jsou v době vzniku vztahu nejisté. Pakliže se podmínky naplní, mohou být plnění vyčleněná do svěřenského fondu poskytnuta jako plnění z majetku ve svěřenském fondu té straně, která na něj má nárok při splnění podmínky. Pokud se odkládací podmínky nenaplní, může se jednat o rozvazovací podmínku pro marné uplynutí času, a plnění z toho vztahu se bude vracet tam, odkud bylo do svěřenského fondu vyčleněno. Pokud se budou respektovat principy uvedené níže, pak je takové vyčlenění majetku naprosto neohrozitelné změnou vůle některého z účastníků vztahů, jeho zadlužením, vstupem do insolvence apod.

Dalším možným způsobem využití právního institutu svěřenského fondu může v budoucnu být zajištění pohledávek banky pro různé developerské projekty. Banka při poskytnutí úvěru může podmínit úvěr tím, že místo různých obchodních korporací poskytne peníze poté, co se seznámí s jeho statutem, do svěřenského fondu. A může podmínit, že ve statutu bude uvedeno, že plnění ze svěřenského fondu přísluší obmyšlenému, kterým bude v první řadě např. pro uspokojení pohledávky z úvěru do výše plateb z úvěru právě banka. A pokud se developerský projekt bude realizovat v rámci svěřenského fondu, místo různých jiných právních institutů, třeba i věcněprávních, může svěřenský fond sloužit bance jako jistota toho, že vždy obdrží své plnění, nebo nemovitost získanou za poskytnutý úvěr, když to bude přesně upraveno ve statutu.

Principy svěřenského fondu

Pro všechny shora uvažované případy je svěřenský fond využitelný tehdy, když budou respektovány principy, kterými je tento právní institut ovládán. Základním principem, ze kterého se pak odvíjí další, je to, že v rámci úpravy absolutních majetkových práv je vyčleněný majetek po vzniku svěřenského fondu „odvlastněn“ určité osobě a je přivlastněn účelu, kterým je prospěch obmyšleného. Vzniká totiž oddělené a nezávislé vlastnictví vyčleněného majetku (resp. jakéhokoliv dalšího majetku, který je „na účtu svěřenského fondu“). Správce totiž může svým jménem nabývat majetek na účet svěřenského fondu i po vzniku svěřenského fondu, a to všemi způsoby, které zákon pro nabytí majetku umožňuje, a dále ještě jedním speciálním způsobem, a tím je zvýšení majetku svěřenského fondu smlouvou nebo pořízením pro případ smrti podle § 1468 o. z.

To, že majetek nepatří ani zakladateli, ani správci, ani obmyšlenému, má několik důležitých aspektů. O některých je pojednáno výše.

Principem je oddělené a nezávislé vlastnictví. Věci v něm vyčleněné drží a spravuje správce s výkonem plné správy cizího majetku. Správce plní obmyšleným určeným ve svěřenském fondu při respektování podmínek uvedených zakladatelem ve statutu svěřenského fondu.

Dalším principem vyplývajícím z několika důvodů je neměnnost statutu.

O tomto principu je vedena odborná polemika, nicméně je lépe respektovat přísnější výklad právní úpravy, neboť při takovém respektování nemůže být ani zakladatel, ani správce, ani obmyšlený, případně kdokoliv jiný, „zaskočen“ tím, že by jakékoliv jednání nerespektující tento princip mohlo být označeno buď za neplatné, anebo za jednání, které kromě účastníků toho vztahu podle § 978 o. z. nemusí třetí osoba respektovat.

K závěru o neměnnosti statutu vede nejenom citované ustanovení o. z., ale zejména i to, že do vyčlenění má nad věcmi vládu zakladatel.

Po vzniku svěřenského fondu k takovým věcem nemá nikdo vlastnické právo. Správce vykonává vlastnické právo vlastním jménem, ale na účet svěřenského fondu, a to jen tak, jaké má pokyny v zákoně (výkon plné správy), a způsobem, jak mu to určil zakladatel ve statutu.

Dalším principem svěřenského fondu je to, že zakladatelem může být jakákoliv osoba. Je to ten, kdo má ve svém vlastnictví věci vyčleňované do svěřenského fondu. Zakladatelů může být i více. Zakladatelem může být i právnická osoba.

Jedná-li se o fyzickou osobu, správce má stanovenou jedinou podmínku, a to je svéprávnost. Je však ještě jedno omezení pro výkon funkce správce, které je v podstatě vyjádřením principu svěřenského fondu. Svěřenský fond může mít jednoho i několik správců. Bude-li však za správce povolán ten, kdo je zakladatelem, případně bude povolána osoba, které má být plněno, musí být správci dva a musí jednat společně. To je pokyn zákona pro to, aby správcem byla vždy osoba třetí, resp. aby při výkonu vlastnického práva k věcem vyčleněným do svěřenského fondu jednala vždy i osoba odlišná od zakladatele či beneficienta.

Principem je právě to, že se svěřenský fond zřizuje proto, aby užitek z věcí vyčleněných do svěřenského fondu, případně věci samotné, sloužil ku prospěchu obmyšleného. Obmyšleným opět může být kdokoliv, dokonce i osoba, která se narodí či vznikne v budoucnosti. Je mu plněno pak tolik a takovým způsobem, jak určí zakladatel ve statutu.

Je právě fenoménem svěřenského fondu, že nikdo nemůže do statutu zasahovat, aby jakkoliv měnil vůli zakladatele při zřizování fondu a vydávání statutu. Proto je nutné věnovat mimořádnou pozornost přípravě a tvorbě statutu, a zejména úvaze o tom, kdo má být obmyšleným a za jakých podmínek mu má být plněno.

Neměnnost statutu není handicapem svěřenského fondu, ale je jeho velmi výrazným prvkem, který ukotvuje všechny vztahy pevně tak, že zejména zakladatel má jistotu, že všichni budou respektovat jeho vůli, pokud přistoupí na to, aby přijali pověření ke správě, a pokud neodmítnou plnění ze svěřenského fondu jako obmyšlení tím, že by se vzdali nároku na plnění ze svěřenského fondu.

Proti třetím osobám, tedy jakýmkoliv jiným než zúčastněným v tomto právním institutu, působí principy svěřenského fondu tak, že všichni musí respektovat vyčlenění takového majetku a principy, kterými je nakládání s majetkem a s jeho užitky ovládáno, jak to určil zakladatel ve statutu svěřenského fondu.

 

Autor JUDr. Jaroslav Svejkovský působí jako advokát a člen Legislativní rady vlády.

Foto: Pixabay