Lenka Vidovičová: Jiné léto
Zářijový úvodník by tradičně měl být novým nadechnutím po odpočinkové letní sezoně. Léta jsme byli zvyklí na líné letní tempo a na zvolnění pracovního úsilí v advokátních kancelářích (i klienti musí na dovolenou, popřípadě se věnovat dětem o prázdninách). Zvykli jsme si také na to, že léto můžeme trávit skoro ve všech oblastech světa – to podle toho, jak moc adrenalinová povaha je v každém z nás. Letenky byly dostupné, vlaky a lodě také, kola na elektropohon dokonalá, vybavení pro outdoorovou výpravu k mání pro každého. Měnily se čas od času „módní“ destinace a v podstatě se zdálo, že každý zvolený cíl je tak blízko!
Ať již někdo vybíral letní dovolenou v katalozích cestovních kanceláří, nebo plánoval cesty „po vlastní ose“, zdálo se, že nic nemůže prázdninový rozlet překazit. A přece – stačil útok koronaviru, který měl podle jarních předpovědí pomalu slábnout, a vše je jinak. Především zjišťujeme, jak málo stačí, aby se běh věcí zpomalil nebo zastavil. Mnoho z nás se vrátilo na chaty a chalupy, za hranice všedních dnů se sice cestovat může, ale ne každý z nás je ochoten čekat na to, jaké překvapení jej může dostihnout při návratu ze zahraniční destinace. Máme tu tedy – jiné léto.
Letošní rok (a zejména podzim) měl být pro českou advokacii zvláště slavnostní, neboť si připomínáme 30 let existence nezávislé advokacie. Důstojné oslavy tohoto výročí, pečlivě skoro s ročním předstihem připravované ČAK, představenstvem a regiony, měly být kulturním a společenským vrcholem nejen v centru, ale právě v regionech. Proto většina regionálních představitelů už při plánování letošních prázdnin nemohla příliš „vypnout“, neboť zejména v září měly regionální oslavy vrcholit – a oslavy měly být svým rozsahem nevídané. Vše bylo nutno odložit, doufejme, že se snad dočkáme lepších časů i možnosti si výročí společně dodatečně připomenout.
Právě na regiony dopadla nemožnost potkávat se na vzdělávacích, kulturních a sportovních akcích nejvíce. Tato setkání řadových advokátů byla tradičním místem utužování osobních vazeb. Zvykáme si na elektronické formy komunikace nejen v advokacii, ale i při vzdělávání na úrovni ČAK, ale v regionech tyto formy dosud zvykem nejsou a navíc – přidanou hodnotou regionálních akcí byla právě osobní setkávání kolegů.
Je potěšující, že „jiné léto“ přineslo i poněkud překvapivé poznatky, alespoň na úrovni regionů. Zdá se, že si advokáti, pokud se potkají náhodně nebo i pracovně v soudních budovách nebo na veřejnosti, mnohem více povídají, zkrátka že jsou ochotni si vyhradit pro nezávaznou konverzaci s kolegou mnohem více času než jindy. Je možné vysledovat podobnou zkušenost kolegů – v letošním jiném létě má většina z nich mnohem více práce (která kupodivu přímo nesouvisí s koronavirovými událostmi, jak bychom očekávali). Život se tedy snad nezastavil natolik, abychom jako stav strádali nedostatkem práce, protože, jak od klientů slýchávám, je nutné vyřešit mnoho problémů, které byly dosud odsouvány, protože „kdo ví, co nás ještě čeká…“
Navíc se potvrzuje, že jsme jako stav trénovaní natolik, abychom byli schopni advokacii vykonávat kdekoli a v jakýchkoli podmínkách (home office za přítomností partnerů, dětí, zvířat zvládáme hravě), kancelář může při minimálních organizačních opatřeních fungovat pro klienty bez problémů. Výzvou rozhodně bylo smířit se s rouškami ve formálním styku, což by pro někoho, kdo se mluvou živí, a navíc mluvené slovo doplňuje hereckým výrazovým doprovodem, překážkou mohlo být. Pokud to bylo nutné, naučili jsme se huhlat i přes roušky a pronášet rozsáhlé závěrečné návrhy při soudních jednáních bez toho, že bychom končili v mdlobách nebo astmatickým záchvatem – a to nehovořím o tom, že roušky jsme si byli schopni předtím i vyrobit doma svépomocí! Ukazuje se tedy, že mnohé z nás neměla korona šanci zaskočit!
A také se ukazuje, že advokát – všeobecně státními orgány vnímaný jako obtížný dotěrný zdržovač, běžným občanem či tiskem pak často jako kuliferda, který přinejmenším kryje zloděje a podvodníky tím, že si dovoluje takové roštáky obhajovat – je trénovaný a odolá nepřízni mocných, ale i kdejakému viru. Takže – jaképak jiné léto? Stačí jen jiný pohled na věc…
JUDr. LENKA VIDOVIČOVÁ, LL.M., členka představenstva České advokátní komory