Smí mít advokát intimní vztah se svým klientem?

Vztah advokáta a jeho klienta je oblastí dosud neprobádanou, ačkoliv zásadním způsobem ovlivňuje spokojenost advokátů i klientů s poskytováním právních služeb. Jaké vztahy advokáti se svými klienty navazují, jak se vyvíjejí a na jaká úskalí narážejí? Z mnoha dvojic se postupem času stanou kamarádi, kteří spolu navážou úzké vztahy. Smí však jít o vztahy intimní?

Otázku uvedenou v nadpise jsem před nedávnem dostala k serióznímu posouzení. Moje první reakce byla intuitivní – intimní kontakty advokátů a klientů právní ani advokátní normy nezakazují, zásadně proto nejsou porušením etiky advokáta. Až na jedinou výjimku také není známo, že by Česká advokátní komora kárně řešila kolegu kvůli jeho erotickým eskapádám. Oním případem je událost stará desetiletí: v roce 2000 jedna advokátka eroticky obšťastňovala svého klienta ve vazební věznici v Českých Budějovicích, kterážto forma výměny informací neušla bdělému oku vězeňské služby a jejímu nahrávacímu zařízení. Protiprávně pořízená nahrávka rozhovoru advokátky a klienta krytá zákonnou mlčenlivostí byla předmětem kárného řízení, které však posléze skončilo zproštěním. Precedens pro podobné případy tak neexistuje, proto je tím více potřeba si podobné otázky klást a hledat na ně odpovědi. Uvedený příklad ovšem potvrzuje mou intuitivní odpověď, protože důvodem kárné žaloby nebyl samotný intimní vztah, ale zveřejnění celé události v celostátní televizi a humbuk ohrožující dobré jméno advokacie.

Jenomže pak jsem se onou otázkou začala zabývat podrobněji a položila ji kolegům mnohem zkušenějším. A o dva týdny později musím k intuitivní odpovědi dodat ještě následující:

Již léta víme, tvrdíme a koncipienty učíme, že dobrý vztah advokáta a klienta je plný důvěry, bez níž se právní pomoc poskytovat nedá. Klient se advokátovi svěřuje se svým trápením a advokát mu je pomáhá řešit. Advokát se od svého klienta často dozvídá věci intimní, osobní, citlivé a vysoce soukromé. Klient na advokáta přenese svůj příběh a duše bol, což se neobejde bez následků, tím spíš, že klient o advokátovi se toho mnoho nedozví. Advokáti i klienti jsou ovšem také jenom lidé, proto i mezi nimi občas dojde na důvěrnosti. Ty bývají někdy jednorázové, jindy přerostou v dlouhodobý partnerský vztah.

Pominu teď situaci, v níž advokát a klient měli intimní vztah před uzavřením smlouvy o poskytnutí právní pomoci. Zastupování životního partnera dozajista není jednáním neetickým ani nedovoleným, spíš je kolegům nemohu příliš doporučit ve shodě s medicínským pravidlem: „Neoperuj příbuzného, protože se operace nepovede.“ O pravdivosti tohoto doporučení se však musí přesvědčit každý advokát sám.

Není vztah jako vztah

Jenomže ono to se vztahy v advokacii vůbec není tak jednoduché. Pokud advokát poskytuje právní pomoc jednomu klientovi delší dobu, což je spíš pravidlem než výjimkou, nějaký vztah mezi nimi vznikne, i když pocity, dopady a zákonitosti jsou na každé straně jiné. Na straně klienta je to přenos, na straně advokáta protipřenos.

Přenos je označení pro pocity a emoce, které vůči lékařům, psychoterapeutům a dalším osobám v podobném závislém postavení chovají pacienti a klienti. Jde o zvláštní podobu závislosti, vděku či kladných emocí obdobných lásce a erotické fascinaci, nazvané u lékařů syndromem bílého pláště, což bychom pro naše účely mohli přejmenovat na syndrom modrého taláru. Zkušený advokát by měl o tomto nebezpečí vědět a měl by se snažit přenos eliminovat. Byť je v psychoanalýze pozitivní součástí léčby, v advokacii nepatří mezi žádoucí efekty. Vyloučit ho ve všech případech a vždy však není možné. U advokáta jde naopak o protipřenos, tedy o pocit, který v něm klient vyvolává. Může jít o sympatie, náklonnost, účast či lítost, rozčilení, antipatii, nelibost nebo hněv, v ideálním případě o neutralitu. Jaké pocity ten, který klient v advokátovi vyvolává, je věcí hlubšího zamyšlení, terminologie a dalších analýz.

V Unii rodinných advokátů se vztahem mezi advokátem a klientem dlouhodobě zabýváme, protože v rodinném právu je vztahová součást výkonu advokacie mnohdy důležitější než ta právní. Proto si pro další pasáž vypůjčím terminologii našeho dvorního lektora, viceprezidenta Asociace manželských a rodinných poradců Mgr. Pavla Rataje. Podle něho podobu vztahu zásadně ovlivňuje trojí advokátní přístup: paternalistický, partnerský a submisivní.

Paternalistický přístup: klient přichází za advokátem jako za vědoucí osobu, která si ví s jeho problémem rady. Klient je v podřízeném postavení, na advokátovi značně závislý, a jedná podle jeho pokynů a rad. V takovém vztahu si advokát a klient nejsou rovni, což bylo typické zejména v minulosti, ale i v dnešní době se vyskytuje ve sféře trestního nebo rodinného práva. Vzájemný vztah se podobá vztahu lékaře a pacienta nebo terapeuta a jeho klienta a nese s sebou zvýšené riziko přenosu a protipřenosu.

Paternalistický přístup klade na advokáta a jeho etiku značné nároky. Klient je v tomto vztahu slabším článkem a závislou osobou, proto má advokát větší odpovědnost, a musí sebe, své emoce a vztahy více kontrolovat. Intimnosti a erotika jsou v takovém vztahu záležitosti vysoce rizikové a diskutabilní. Bez ohledu na vzájemné sympatie je to advokát, kdo se musí ukáznit a minimálně vydržet, než právní zastupování skončí. Pokud klient poskytne první impuls k důvěrnostem, advokát z důvodů výše uvedených nesmí jeho závislosti zneužít. Komu tento závěr připadá jako příliš příkrý či jednoznačný, nechť ho přijme jako můj osobní závěr z prvních zkoumání. Zájemce také vyzývám k diskusi, jíž se pochopitelně ráda zúčastním.

Partnerský přístup: advokát a klient jsou na stejné úrovni. Advokát nabízí možná řešení, klient po konzultaci s ním vybírá a volí. Tato podoba vztahu je typická pro dlouhodobé zastupování, pro dřívější známé, pro paušální klienty a stejně staré či stejně sebevědomé dvojice a zejména obchodní právo. Advokát se dříve či později s klientem spřátelí, vzájemně si potykají a nezřídka se vřelé partnerské vztahy překulí i do osobní roviny. Případné sexuální kontakty v tomto vztahu větší problémy nevyvolávají.

Přesto je i zde zvedán prst varovného ponaučení: intimní vztah s sebou u všech tří přístupů nese klasické průvodní projevy, jako jsou výčitky, žárlivost či snaha ovládnout a vlastnit, což vše vyvolává ztrátu nadhledu a nestrannosti, nutných pro profesionální právní zastupování. Advokát si musí být vědom rizik, která intimní vztah s klientem do jeho kompetencí přinášejí a jež oslabují jeho profesionalitu.

Submisivní přístup: klient je tím, kdo poroučí, velí a přikazuje, advokát poslouchá klientovy pokyny a plní jeho příkazy. Tato podoba vztahu se objevuje u mladých a začínajících advokátů, kteří se chtějí klientovi zavděčit, popř. dosud nedokážou nastavit hranice vzájemné spolupráce. Hrozí také tehdy, pokud advokát zastupuje jediného klienta na základě velmi výhodné paušální smlouvy. Submisivní přístup je pro advokáta omezující a přísně vzato také neetický s ohledem na jeho závislost na klientovi. Docela jinou komplikací je naopak nutnost advokáta odolat svádění zaměstnanců paušálních klientů či nezbytnost odmítnout intimnosti způsobem, který nevyvolá výpověď paušální smlouvy.

Zkušení advokáti svým koncipientům doporučují zdržet se radovánek s klientem po dobu právního zastupování a případné intimnosti realizovat až po jeho skončení, nicméně i toto doporučení obsahuje jistá rizika, například nebezpečné pronásledování advokáta klientem, neustálé telefonování, obtěžování a vynucování dalších schůzek a intimních kontaktů. Zbavit se takového exklienta pak nemusí být jednoduché. Jiní advokáti více či méně úspěšně odolávají svodům klientek, které mají nutkání odvděčit se jim intimnostmi za poskytování právních služeb, popř. se domnívají, že poskytnutí radovánek bude započteno do úhrady advokátovy odměny.

Výše uvedené lze shrnout do dvou vět následovně: Pokud jde o vřelé vztahy advokátů a klientů, etické ani advokátní předpisy žádné omezení nestanoví. Přesto si každý advokát musí být vědom nebezpečí, jež překročení profesních hranic přináší, zejména v paternalistických vztazích.

Intimním vztahům uvnitř advokátní firmy, mezi advokáty navzájem či s představiteli jiných právnických profesí se chystám věnovat v některém z dalších pojednání.

Za inspiraci děkuji JUDr. Michalu Žižlavskému, který mi poprvé dotaz na intimní vztahy advokátů a klientů ve své LegalTV položil. Druhý dík patří viceprezidentu Asociace manželských a rodinných poradců Mgr. Pavlu Ratajovi za odborné rady a laskavou kontrolu tohoto článku. Konečně děkuji advokátním přátelům za osobní zkušenosti, názory a anketní odpovědi.


JUDr. Daniela Kovářová, advokátka, prezidentka Unie rodinných advokátů

Go to TOP