Jako trestný čin pomluvy lze stíhat jen případy nejzávažnějších zásahů do osobnostních práv, které nelze účinně napravit prostředky soukromého práva. Ústavní soud 14. listopadu 2019 vyhověl stížnosti ženy potrestané podmínkou za kritickou a částečně nepravdivou recenzi služeb advokáta na portálu firmy.cz. Protože se případ dotýká výkonu advokátní činnosti, požádal Advokátní deník o komentář k tématu JUDr. Milana Hokeho, vedoucího odboru sekretariátu ČAK. 

Nález Ústavního soudu k této věci byl zveřejněn 5. 11. 2019 sp. zn. II. ÚS 474/19 zde. Připomeňme si ve stručnosti kauzu. Stěžovatelka byla napadeným rozsudkem okresního soudu uznána vinnou ze spáchání přečinu pomluvy, kterého se měla dopustit tím, že na internetovém portále firmy.cz úmyslně zveřejnila jako recenzi k advokátní kanceláři poškozeného advokáta text ve znění: „Naprosto neseriózní jednání. Otřesná zkušenost. Spojil se s protistranou a chtěl stáhnout mou soudní žalobu. Musela jsem okamžitě vypovědět svou plnou moc. Podala jsem na něj žalobu k soudu ohledně vrácení zálohy. Neprovedl jediný právní úkon, přesto shrábnul mých 18 tisíc Kč jako zálohu. Čeká mě s [poškozeným] bohužel soud. Nejsem Mikuláš a záloha za zastupování nebyla darem.“  

Komentář JUDr. Milana Hokeho, vedoucího odboru sekretariátu ČAK:

Vždy je poněkud obtížné se vyjádřit k rozhodnutí vyšších soudních autorit jako v tomto případu, kdy na sebe „narazily“ odlišné výklady právní úpravy Nejvyššího a Ústavního soudu. Závěr Nejvyššího soudu zní přesvědčivě: obviněná jednala v přímém úmyslu, znala všechny rozhodné skutkové okolnosti, z nichž vyplývá objektivní nepravdivost jí zveřejněných tvrzení i jejich způsobilost značnou měrou ohrozit vážnost poškozeného u spoluobčanů a poškodit jej v zaměstnání (povolání). 

Jednáním obviněné došlo k výraznému porušení zájmu společnosti na ochraně cti a dobré pověsti člověka před pomluvou, a nepravdivé údaje obviněnou formulované se dotýkaly samé podstaty činnosti poškozeného jako advokáta a byly schopny ohrozit u stávajících klientů jejich nezbytný vztah důvěry k poškozenému i odradit další potenciální klienty. 

Ústavní soud se zde naopak staví do jakési pozice dalšího zákonodárce, přičemž uzavřel, že jednání obviněné nemůže být považováno za trestně postižitelné s odkazem na zásadu subsidiarity trestní represe.

Ústavní soud sice odkazuje na úpravu vyplývající z civilního soukromého práva (ochrana cti, vážnosti – dobré pověsti), ale postih obviněné prostředky práva trestního odmítá. Snad by se dalo souhlasit s tím, že advokát musí snést vyšší míru kritiky jako osoba veřejně činná (hodnocení přístupu advokáta ze strany obviněné o tom, že advokát jednal neseriózně, že s ním má otřesnou zkušenost), ovšem tvrzení obviněné, a to nepravdivé, že se advokát spolčil s protistranou a neprovedl jediný právní úkon právní služby a „shrábnul“ odměnu, vlastně znamená, že advokáta veřejně označila za podvodníka a zloděje.

Atak obviněné se tak netýká advokáta jako občana, ale – řečeno volně slovy Nejvyššího soudu – nepravdivá tvrzení obviněné zasahují do samé podstaty činnosti advokáta, ohrozily důvěru klientů v advokáta a vedly k ochabnutí zájmu dalších klientů o právní služby tohoto advokáta. Ústavní soud totiž popsaný útok obviněné evidentně nehodnotí jako případ nejzávažnějšího případu protispolečenského jednání a připouští (nově připouští?) kvalifikovat jako trestný čin pomluvy pouze zásahy do nejintimnější osobní sféry jednotlivce (či obdobně silně zraňující zásahy), nikoli ale zásahy v podnikatelském prostředí, v němž hlavní roli (prý) hraje primárně zisk…

O závaznosti rozhodnutí Ústavního soudu netřeba pochybovat (viz též jím provedené odkazy na nálezy I.ÚS 4/04 a IV.ÚS 469/02).

Debaty advokátního stavu, a možná nejen jeho, o tom, zda zrovna v tomto konkrétním případě nebylo na místě též působení na obviněnou i prostředky trestního práva, asi budou pokračovat.

JUDr. Milan Hoke, vedoucího odboru sekretariátu ČAK

Ilustrační foto Pixabay