Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci a Soudcovská unie ČR uspořádaly na půdě pražské právnické fakulty 23. května 2019 seminář na téma „Soudcovské etické kodexy a způsoby vynucování jejich plnění“. Pozvání přijal i odborník na profesní etiku právníků, americký profesor James E. Moliterno. Na seminář v Praze navazoval dvoudenní vzdělávací seminář na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Právnická fakulta v Olomouci pozvala kromě profesora Moliterny i další dva americké profesory, a to Lisu Lerman a Philipa Schraga, kteří se účastnili i pražského setkání. Dvoudenní workshop byl uspořádán ve spolupráci s ENCLE (European Network for Clinical Legal Education).

V současné době připravuje Soudcovská unie přílohu etického kodexu. Chce obecná platná pravidla doplnit o výčet detailů, situací, možností a nabídnout řešení pro soudce, kteří mohou být pod tlakem různých subjektů při svém rozhodování. Právě profesor James E. Moliterno z Washington and Lee University School of Law, který se věnuje právnímu vzdělávání, profesní etice právníků a civilnímu právu procesnímu, mohl významně přispět svými zkušenostmi.

Je autorem mnoha právních publikací, mimo jiné i knihy Globální problémy profesní etiky právníků, která vyšla v češtině v nakladatelství Wolters Kluwer. Publikace je přístupná českým zájemcům i díky překladatelskému úsilí proděkana Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci JUDr. Maxima Tomoszeka, Ph.D., který byl na semináři přítomen. Semináře se zúčastnila také Mgr. Daniela Zemanová, prezidentka Soudcovské unie ČR. Setkání moderovala JUDr. Helena Krejčí, soudkyně Vrchního soudu v Olomouci.

Etické kodexy pro právní profese a jejich tvorba

Profesor James E. Moliterno se v nedávné době účastnil přípravy etických kodexů pro soudce na Ukrajině a Gruzii, Srbsku, Kosově. Pomáhal vytvářet i etické kodexy pro advokáty na Slovensku. „Napomáhal jsem v Gruzii při vytváření etického kodexu pro advokáty v roce 2010. Zahrnuli jsme i systém vynucování a za inspirační model byl vzat kárný systém pro soudce v USA, i když jsou v něm samozřejmě různé změny,“ přestavil svou činnost profesor James E. Moliterno.

„Domnívám se, že jde o kárný systém, který vedl k velmi kvalitním výsledkům.“ Když se v Gruzii před dvěma roky účastnil odborné konference za účasti soudců a advokátů, setkal se s příznivou odezvou. „Mezi profesními stavy dochází ke vzájemné inspiraci. Nový etický kodex zvýšil dobré jméno a reputaci advokátů, protože donedávna byli v Gruzii velmi opovrhovanou profesí ze strany soudců a prokurátorů. Nyní se i díky etickému kodexu tyto profesní stavy navzájem přiblížily,“ vysvětluje profesor, který působil i na Slovensku jako konzultant pro Nejvyšší státní zastupitelství. Na základě této spolupráce vznikl etický kodex pro státní zástupce. „Některé věci bych udělal jinak, ale v poslední zprávě komise Greco ocenila kodex jako transparentní. A Greco doporučilo zavedení podobného kodexu i pro soudce.“

Profesor James E. Moliterno se zabývá právní a soudcovskou etikou v USA 37 let, v posledních 15 až 16 letech pracoval v dalších 15 dalších zemích. „Jsou mi známy rozdíly v právních systémech mezi evropskými systémy a anglosaským právem ve Spojených státech. Rozumím rozdílům, ale ne samozřejmě tak, jako čeští právníci znají fungování soudního systému a soudnictví ve vaší zemi. Nepředkládám své poznatky diktátorským způsobem. Nekladu nikomu za povinnost, že by zdejší soudci nebo advokáti měli něco dělat jako ve Spojených státech,“ vysvětluje profesor Moliterno. „Spíše navrhuji možná řešení, která jsem našel v jednotlivých státech, třeba v USA, na Slovensku či Ukrajině. Jsou to inspirace, které se dají použít i někde jinde.“

Profesor Moliterno tvrdí, že soudci jsou ve velké většině čestní lidé. Snaží se zajistit a dosáhnout spravedlnosti. „Samozřejmě existuje všude na světě i procento těch, kteří tak nečiní. Vidím, že v České republice je vnímání soudcovské profese vysoce hodnoceno a také důvěra v soudcovský stav je velmi vysoká ve srovnání s jinými zeměmi, kde je důvěra naopak nízká,“ řekl a velmi zdůraznil další aspekt pro tuto profesi, kterou je důvěra veřejnosti. „Ve všech zemích bychom měli usilovat o to, abychom si důvěru veřejnosti nejen zachovali, ale také ji zvyšovali. Jeden způsob, jak budovat důvěru u veřejnosti, je právě dobře nastavený etický kodex pro soudce, ale můžeme mluvit i o všech právních profesích. Dobrý etický kodex je zásadní. Ovšem stejně důležité je mít zároveň spravedlivý a transparentní systém vynucování a plnění etického kodexu.“

Nástroje na prosazování kodexu

Při vytváření etického kodexu je třeba vždy zohlednit místní situaci a kulturu, zvyky a systémy. Jak vypadá etický kodex pro soudce ve Spojených státech? V USA je etický kodex rozčleněn do čtyř základních témat:

• Podpora nezávislosti, nestrannosti, integrity a snaha vyhnout se i jenom případnému dojmu nevhodného nebo nesprávného postupu (toto je hlavní postulát). Klíčovým přikázáním je kompetentní, expertní a efektivní spravedlnost. To znamená, že prací soudce je dosažení spravedlnosti a také přesvědčení veřejnosti.
• Důležité je neustále prokazovat znalost oboru, pracovat efektivně, mít ochotu se celoživotně vzdělávat a projevovat pracovní nasazení. I navenek musí chování profesionála působit kompetentně, profesionálně a efektivně.
• Soudci musejí dobře zvažovat svou mimosoudní činnost. Mohou publikovat, projevovat se na sociálních médiích, psát blogy. Mohou být normálními občany, protože soudci nemohou žít izolovaní bez přátel a kontaktů. Je naopak prospěšné a zdravé, aby se účastnili života ve společnosti. Aktivity soudce by měly být takové, aby z nich bylo patrné, jak soudce bude rozhodovat v budoucnosti. Soudci by neměli by být aktivní v rizikových oblastech, které by mohly vrhat na jejich činnost špatný dojem.
• Soudci se musejí zcela vyhnout politické činnosti. Přestože se 50 amerických států mezi sebou liší v různých aspektech, tak při zprůměrňování různých etických kodexů, toto pravidlo platí ve velké části USA. „To platí i přesto, že jsou soudci voleni ve veřejných volbách, takže se nemohou vyhnout jakési volební a předvolební aktivitě. Ale přesto se má za to, že by neměli vést politickou činnost a být členy politické strany,“ vysvětluje profesor James E. Moliterno. „Dále by neměli vést finanční kampaň ve prospěch politické strany. Takže třebaže jsou voleni, sami jsou omezováni ve vlastní politické činnosti.“ Omezení pro americké soudce je velké, od určité hranice je pro soudce zakázáno. Soudci nesmí být spjati s žádnou politickou stranou či proudem. Musí být nezávislí na aktérech státní správy či volených zástupcích.

Vedle výše zmíněného základního vymezení existuje komentář, který vysvětluje v praxi jednotlivá pravidla a podpravidla a dává konkrétní příklady z praxe.

U první kapitoly profesor Moliterno zdůraznil zejména důraz na nestrannost ve všech podobách této hodnoty. Neutrální moc, která rozhoduje spory, musí být otevřena argumentaci jak o právních předpisech, tak o všech faktech. „Nezávislost je součástí nestrannosti. Je to snaha a strach z tlaku z vnějšku,“ říká profesor.

Druhá kategorie se týká i vytváření dojmu z toho, jak soudci rozhodují. Dojem potřebujeme k tomu, abychom měli důvěru veřejnosti. „Pokud se chováme sice řádně, ale navenek to tak nevypadá, tak vzniká nezdravá situace pro soudní systém. Je to situace, když například soudci odmítají říci, proč rozhodli, jak rozhodli ve svých rozsudcích. Když nechtějí vysvětlit, proč jedna strana vyhrála a druhá prohrála,“ dodává profesor Moliterno.

Jak vymáhat a vynucovat etický kodex

V USA existuje patnáctičlenná etická komise. Pět členů jsou soudci, kteří jsou vybráni způsobem, který si rozhodnou soudci daného státu. Mohou být voleni jinými soudci či jiným způsobem. Dalších pět jsou právníci advokáti, které vybírá advokátní komora. Dalších pět členů jsou laici, mohou to být zástupci z podnikatelské, technologické sféry, ekonomové, sociologové, kdokoli. Těchto posledních pět členů je vybíráno exekutivou. Těchto 15 osob vytváří pět kolegií. Každé kolegium vede jeden soudce, jeden advokát a jeden laik z každé z těchto tří skupin. Jedno z pěti kolegií se zabývá samotným procesem a řízením první fáze řízení.

Další čtyři jsou v situaci, kdy je třeba plné vyšetření stížnosti či údajného porušení ze strany soudce. Členové kolegií rotují, v některých státech i každý měsíc, jinde je to půlrok či rok. „Samozřejmě je tu pravidlo, že nikdo nesmí být ke stejné věci v prvním kolegiu a potom i v tom, které šetří a probíhá před ním slyšení,“ říká profesor Moliterno. „Vedle této komise existuje ještě další funkce, které říkáme council, něco jako „prokurátor“. Nemělo by to vyznívat tak, že jsme v trestní oblasti, ale ten, kdo dostává stížnosti proti soudcům, prověří je v první fázi a tento jakoby „prokurátor“ činnost těchto stížností odloží jako opodstatněné nebo nespadající do této oblasti. Tento prokurátor stížnost zamítne.

„Pokud jde o stížnost, kde je nějaká opodstatněná skutečnost, tak tento prokurátor prověří stížnost v první fázi a dále předloží profesnímu kolegiu. To zjistí, zda existuje důvodné podezření a zda došlo k porušení etického kodexu,“ říká profesor Moliterno a připojuje detaily. „Je to proto, aby se mohlo pokročit do další fáze. Pokud zjistí, že existuje důvodné podezření, je toto předáno jednomu ze zbývajících čtyř kolegií. Prokurátor na případě pracuje, jako kdyby podával obžalobu a kolegium a etická komise rozhodne. Odvolání je k Nejvyššímu soudu daného státu. Pokud by soudce, který je předmětem toho řízení byl nespokojen, jde to k Nejvyššímu soudu. Rozhoduje se, zda došlo k porušení zákona o soudcích, takže jde o podobnou proceduru.“

Podle profesora Moliterny je většina stížností odložena, přesto se některé dostanou dál. Stěžovat si může opravdu každý, kdo o něčem ví nebo má povědomost o nešvarech. Může to být právník, ale i laik. „Proto je v USA velmi důležité, abychom měli v uvozovkách něco jako vlastního prokurátora. Věci jsou často odloženy právě proto, že si může stěžovat opravdu každý. Je to totiž nesmírně důležité z hlediska důvěry veřejnosti,“ dosvědčuje profesor etiky.

Pokud má kdokoli dojem, že byl poškozen, může podat žalobu u řádného civilního soudu .Ve Spojených státech existuje vysoká imunita soudců a odpovědnost za rozhodnutí. Disciplinární (kárné) řízení nemá za cíl chránit tohoto stěžovatele nebo mu zajistit nějaká extra práva. Prvořadá je ochrana veřejnosti a ochrana soudcovského stavu, tedy všech soudců před negativní reputací u veřejnosti, kterou by mohli získat.

Reputace soudců, mínění veřejnosti a transparentnost

„Když veřejnost vidí, že samotný soudcovský stav vyšetřuje a trestá přestupky, tak je to pro veřejnou důvěru dobrý a pozitivní signál,“ řekl profesor Moliterno. „Takže se řízení podobá trestnímu řízení, ne občanskému, protože jde o ochrana zájmů veřejnosti, ale není to ve skutečnosti ani jedno, ani druhé.“

Každé kvalitní řízení zahrnuje i poradenské stanovisko. „Každý soudce, který si není jistý, zda může nebo nemůže něco udělat, nebo se dostane do situace, kdy váhá, jak se zachovat, se může dotázat etické komise na konkrétní situaci,“ vysvětluje profesor Moliterno. „Tato poradenská funkce etické komise je důležitá. Otázky mohou být kladeny anonymně, hypoteticky, bez uvedení toho, o koho se jedná a ve kterém místě. V nejlepších systémech jsou zveřejňovány porady tak, aby se s nimi mohli seznámit další soudci nebo i veřejnost. Rada je poskytována bez identifikace jména soudce a místa. Je popsána situace a připojena odpověď etické komise. Jde o cenný příspěvek celému systému.“

Další cenné zkušenosti hostujících profesorů

Profesorka Lisa Lerman z USA zdůvodnila, jaké jsou důvody pro to, že etický kodex je příležitostí pro vytýčení hodnot, které se v čase mění. Etické kodexy ve Spojených státech vznikaly dlouho a pečlivě. Byly připomínkovány mnoha odborníky, probíhala řada slyšení. Vznikalo mnoho verzí návrhů, nad kterými probíhaly důkladné diskuse. Výsledkem neměla být „suchá“ pravidla. Kodex má ambici odrážet i různorodost názorů a postojů. Například i to, zda může být soudce členem soukromého spolku, který třeba nepřijímá do svých řad ženy? „Pokud má takový soudce být nestranný, tak by neměl přijmout členství ve spolku, který někoho vylučuje, například ženy, Židy, lidi jiné barvy pleti. Jde o odraz určitých hodnot, která odrážejí veřejnou rozpravu, jaká by měla být ta pravidla a hodnoty, ze kterých vycházíme,“ uvedla profesorka Lerman. „Druhá a důležitá úloha a funkce těchto kodexů, ať už soudcovských či advokátních, je to, že pro nově příchozí do té profese je kodex základní příručkou o tom, co mohou a co nemohou.“ Je to nástroj vzdělávání pro nové soudce. Navíc kodex dává novému soudci na nižší úrovni i určitou ochranu. „Například v situaci, kdy k němu přijde vlivná osoba a ukáže se, že ten člověk vlastní velkou část společnosti, která je žalována. Soudce se může obrátit na etický kodex a může uvést pravidlo, podle kterého je mu zakázáno, že nesmí s podnikatelem nic probírat. Soudci tak mají určitý nástroj, jak se chránit před někým, kdo je silný v té společnosti nebo komunitě a mohou mu oponovat s odkazem na toto konkrétní ustanovení,“ dodala Lerman.

Nevhodné kontakty soudce

Českem nyní rezonuje debata ohledně intervencí zástupců exekutivy a „konzultací“ představitelů z Hradu se soudci. Proto James E. Moliterno zmínil i to, do jak velkého detailu kodex pro soudce zachází v jeho domovině. Další pravidlo je o nevhodných kontaktech pro soudce. Říká, že soudce nesmí iniciovat, připustit či zvažovat komunikaci s třetími stranami bez vědomí druhé strany nebo jiné a další komunikace bez přítomnosti stran ve věcech, které má soudce projednat. „Takže když by ministr spravedlnosti volal soudci a říkal, chci hovořit o té či oné konkrétní kauze, kterou rozhodujete, tak toto pravidlo by řeklo, že v této situaci nesmí s tímto člověkem, ať je to soukromá osoba nebo zástupce státu, soudce o ničem hovořit. Ani hovořit, protože v tom soudci brání etický kodex,“ podotkl profesor Moliterno.

Jsou však výjimky z pravidla:

První výjimka se týká nařizování jednání, když se strana obrací na soudce pouze s tím, že chce změnit datum jednání. I tak musí neprodleně informovat další strany o povaze této komunikace a dá druhé straně možnost reagovat. V otázce lhůt nebo nařizování jednání je třeba, aby soudce každému řekl, že tato komunikace proběhla a že ta druhá strana je o tom informována.

Druhá výjimka představuje možnost opatřit si stanovisko nezávislého experta právní povahy či znalecké stanovisko. Toto stanovisko může být opatřeno jen na základě předběžného informování obou stan a s uvedením toho, kdo bude znalec. K čemu se bude vyjadřovat a opět mohou obě strany vznášet námitky. Například to, že dotyčný znalec je zaujatý. Všechny strany jsou informované, mohou na informaci reagovat. Mohou reagovat i na expertní stanovisko. Toto stanovisko musí být veřejné a obě strany mohou namítat rovněž i toto stanovisko.

Třetí výjimka je, že soudce může hovořit o věci se zaměstnanci soudu, tedy se soudními úředníky a s jinými soudci u soudu, a to za předpokladu, že se přiměřeně ujistí, že nezíská faktické informace od zaměstnanců soudu či soudců, které by byly faktické a které by nebyly uvedeny ve spisu. Pokud takové informace získá, musí se informace dostat do spisu.

Čtvrtá výjimka. Se souhlasem stran soudce může hovořit s oběma stranami a jejich právními zástupci ve snaze najít narovnání.

Pátá výjimka představuje stav, kdy soudce může komunikaci vést, pokud existuje právní předpis, který konkrétní říká, že v takové situaci je k tomu soudce oprávněn. Konečně, pokud se soudce dostane ke komunikaci, která není v souladu s těmito předpisy, musí informovat všechny strany sporu a musí jim poskytnout příležitost reagovat. Jedná se o detailně popsané postupy, a výše zmíněný příklad je pouze jedním z mnoha ustanovení kodexu. To proto, aby soudce věděl, co je vhodné a co vhodné rozhodně není.

1. debatní část workshopu

Debata ve druhé části workshopu se týkala pohledu zahraničních hostů na praxi, která je rozebírána v současnosti v českých médiích. Jde o kauzu údajného ovlivňování některých soudců zástupci české exekutivy. Kancléř Vratislav Mynář čelil podezření, že se snažil s vědomím prezidenta Miloše Zemana ovlivnit soudce v kauzách důležitých pro Pražský hrad. Účastníky semináře zajímalo, jak vidí tuto situaci zahraniční profesoři. Přestože hosté profesionálně uvedli, že nejsou s tímto konkrétním případem detailně obeznámeni, rozproudila se následně svobodná debata na akademické půdě.

O co šlo? Vedoucí prezidentské kanceláře se obrátil na soudce a naznačil, jakým způsobem by si exekutiva představovala vhodný rozsudek k dané kauze. Co radil profesor Moliterno? „Zamyslel bych se nad tím, jak by měl každý další postupovat v této kauze. Začněme tím, co je prvoplánové a jednoznačné, ale rozhodně by bylo možné zvažovat, zda nedošlo k trestnému činu. Snaha ovlivnit soudce, aby rozhodl případ určitým směrem a tato snaha není založená na faktech či zákonu, tomu bychom říkali bránění spravedlnosti. Jde o pokus o manipulaci se spravedlností. Ve Spojených státech, i pokud by tento pokus nebyl úspěšný na straně pana kancléře, by pravděpodobně byl trestným činem. Neznám české trestní právo, proto se k tomuto nechci vyjadřovat. Ale domnívám se, že by se dalo celkem jednoduše říci, že je to nepřípustné konání, které se možná blíží trestnému činu,“ uvedl profesor Moliterno a připojil doporučení: „Pokud jde o soudce, kteří byli osloveni, můj dojem z toho je, že jejich první prioritou by bylo říci, já s vámi o takovýchto věcech nemohu hovořit. Nejste stranou té věci a okamžitě ukončeme rozhovor. To by měl být první krok.“

Profesor Moliterno ocenil a potvrdil, že čeští soudci udělali druhou správnou věc, a to, že skutečnost oznámili veřejně. „Lépe, že se toto takto dostalo ven, než aby takové jednání zůstalo v utajení. Často se totiž stává a mluvím o Spojených státech, že vlastně nikdy nevíme, zda nebyli osloveni ještě další soudci, případně o něco požádáni,“ komentuje profesor Moliterno. Nevíme, zda takové situace neběží paralelně, důvěra veřejnosti klesá.

Ochrana hranic demokratického systému a právní stát

Profesorka Lisa Lerman připojila k této situaci komentář. „Nejsem vůbec s touto situací obeznámená, ale zdá se mi, že z vnějšího pohledu to vypadá tak, že problém, který máme jak v USA, tak v Česku, je v tom, aby si ti, kteří moc mají, uvědomili, kde končí jejich moc a svoji pravomoc nepřekračovali. To je nezbytné k zachování demokracie.“ Lisa Lermanová bydlí blízko Washingtonu a popisuje, jak i v Americe je třeba hlídat to, aby se vlivným přesně ukázala hranice, která se nepřekračuje. „Nyní vnímáme, že překračování takových pravomocí je běžné. Když toto činí ti, kteří jsou ve vysokých funkcích, tak dávají příklad dalším, že toto mohou činit. Druhá otázka je, jak jim v tom zabránit. Pokud jde o tuto konkrétní situaci, kdy se konkrétní představitel Hradu či exekutivy obrátí na soud, je to skutečně zneužití pravomoci a nemělo k tomu dojít. Pokud člen exekutivy má větší pravomoci než soudce, tak soudce sám, pokud je pod tlakem, se může cítit velmi nepříjemně a omezeně,“ uvedla profesorka a pokračovala. „Neměli bychom dělat rychlé závěry a úsudky. Když jste vystaveni takovému jednání, tak je velmi těžké udělat správné rozhodnutí, zvláště pokud se soudce cítí ve slabší pozici. Tady by bylo dobré, aby vystoupilo společně více soudců. Více soudců by řeklo NE, ta hranice je tady a toto je naše pravomoc a vaše pravomoc leží někde jinde,“ popsala tak jednu z možných reakcí na tuto situaci.

Profesor James E. Moliterno připojil, že v této situaci americkým soudcům pomáhá právě detailnost amerického kodexu. „Ve Spojených státech se takovéto situace skoro nikdy nestávají. Jedním z důvodů je právě velmi detailní kodex, který nastavuje laťku velmi přesně. Jde o to, s kým se může hovořit a kdo není účastníkem věci. Pak je to americká kultura, kdy se jednoznačně očekává od soudců, že se nenechají vystavit tlakům i díky Ústavě, která odděluje moc soudní od moci výkonné. Kdyby se něco takového stalo, vedlo by to u veřejnosti k velkým protestům a znepokojení. Kdyby se ukázalo, že se někdo z exekutivy snaží ovlivnit soudce. Když jsme s paní profesorkou Lermanovou psali učebnici, tak jsme našli pouze jeden případ.“

Pozvaní profesoři potvrzovali ve svých komentářích potřebnost etických kodexů, ale takových, které jsou závazné. „Domnívám se, že nezávazné etické kodexy jsou k ničemu. Je pozitivní, když si některé profesní skupiny vytvoří a sepíší své ideální cíle a ideální aspirace. To má určitou hodnotu, ale stanou se velmi brzo irelevantní,“ řekl profesor Moliterno. Byl zmíněn bod, který měli například ve svém kodexu advokáti – šlo o to poskytnout ročně 50 hodin pro bono pro nemajetné klienty. Většina advokátních kanceláří toto neplnila. Hodně se pak diskutovalo na půdě tamní advokátní komory, zda by toto rozhodnutí mělo být závazné, ovšem naplnění tohoto rozhodnutí uniklo při hlasování o jeden hlas.

Profesorka Lisa Lerman podotkla, že se v USA etické kodexy vyvíjely od roku 1908. Kodex vznikal nejprve jako etický kánon. Nejprve neexistovalo vynucování, vytýčení toho, co má profese dělat. Většina etických kodexů vznikla v 60. letech minulého století a měla pak nezávaznou a závaznou část. V roce 1983 vznikla další novela a nová verze, což bylo něco mezi předchozími návrhy. Americký právní stav měl dvě dekády na promyšlení toho, co v praxi funguje a co nefunguje. (týká se advokátů a soudců).

Profesor Philip Schrag v debatě podpořil závaznost etických kodexů a na příkladu uvedl proč. Uvedl americký etický kodex pro obhájce v trestních věcech. „Některá ustanovení jsou směšná. Například je tam uvedeno, že každý klient musí být ve vazbě navštíven advokáty (trestními obhájci). Mnozí se do vězení nikdy nevypraví, protože mají mnoho klientů a vidí se s klientem poprvé až u soudu při hlavním jednání. Takže ta dobrovolnost kodexu ukazuje, že se závazky v praxi neplní a není to tedy užitečné.“

Seminář ukázal, že pokud je etický kodex dobře připraven, může ochránit jednotlivé právní profese a jejich nezávislost. Kodexy poskytují ochranu a poradenství nejen právním profesím, ale zajišťují i nezbytnou ochranu často křehké demokracie.

Foto a text Mgr. Hana Kejhová, MPA