Leges, Praha 2021, 200 stran, 350 Kč.

Edice Teoretik vydávaná v rámci nakladatelství Leges je dnes již synonymem kvalitních publikací, které vlivem svého původu ve výzkumné činnosti autorů nabízejí úctyhodné teoretické zázemí pro vlastní výklad. Vlivem toho, jakož i vlivem veskrze úzkého zaměření jednotlivých publikací pak publikace z této edice vynikají jednak precizním uchopením problematiky, jednak i povedenou reflexí pro praktickou použitelnost, čímž v kontextu ostatních publikací vystupují do popředí. Na jedné straně totiž nabízejí dokonale podložené pojednání o problematice, na straně druhé nejsou jen pouhým opisováním již mnohokrát řečeného. Z těchto standardů nikterak nevybočuje ani aktuální publikace z této edice s názvem Kolektivní správa v kontextu moderních technologií.

Publikace nabízí vyčerpávající, leč přehledný rozbor vlivu moderních technologií na institut kolektivní správy. Autorka, Mgr. Bc. Lucie Smolka, Ph.D., je přitom odborné veřejnosti dobře známa pro svou bohatou publikační činnost v dané oblasti, což svědčí o její erudici. Publikace na jednotlivé, již dříve publikované závěry autorky navazuje a představuje komplexní analýzu tolik aktuálního střetu kolektivní správy, blockchainu a dalších moderních aparátů. Je nutné přitom upozornit, že jakkoliv je publikace orientována zejména na český právní řád (plně v souladu s principem teritoriality autorského práva), jednotlivé závěry a poznatky mohou mít i širší použití.

V šesti kapitolách je postupně mapována jak samotná kolektivní správa jako institut autorského práva, tak i její proměny vlivem moderní doby. Publikaci lze přitom kategorizovat do dvou pomyslných obsahových částí. V kapitole druhé a třetí je věnován prostor obecné deskripci pojednávaného institutu kolektivní správy. Kolektivní správa je tu zevrubně popsána od svého zakotvení v právních předpisech mezinárodního i unijního charakteru, až po vlastní teoretické uchopení a právní režim, a to vč. výkladu veškerých souvisejících pojmů, institutů z oblasti závazkového či autorského práva a subjektů, které se při realizaci práv a povinností plynoucích z kolektivní správy aktivizují. V této části autorka upíná své snahy k dokonalé klasifikaci kolektivní správy pro jasné vymezení její pozice v systému práva. Tyto kapitoly lze proto jistě doporučit té části čtenářské obce, která touží po hlubším poznání institutu kolektivní správy jako takové. V tomto smyslu se jedná v kontextu již existujících publikací pojednávaných o této otázce o velice užitečný přírůstek.

Kapitoly čtvrtá a pátá pak od obecného deskriptivního charakteru předchozí části postupují již k samotnému střetu s moderními technologiemi. Po pojednání o principu teritoriality a s tím spojeným nechvalným monopolem kolektivní správy a po výkladu přínosů multiteritoriální licence pro více území k právům k užití hudebních děl online již autorka zasazuje institut kolektivní správy ve vybraných aspektech do kontextu užívání dílčích moderních technologií. Na tomto místě proto čtenář najde povedený výklad k vlivům např. nezávislého správce práv (za zmínku zde stojí zejména projekt Copymarket.cz), veřejných licencí (zejména licencí Creative Commons) a blockchainu na fungování kolektivní správy. Autorka ve svém pojednání o jednotlivých moderních aparátech nabízí jak jejich představení, tak i způsoby a rozsah, jakým ovlivňují či při správném uchopení ovlivnit mohou aktuální podobu kolektivní správy. Uvedené pak doprovází i kritickým hodnocením použitelnosti jednotlivých aparátů a zaměřením na jejich (ne)výhody při praktickém užívání. Tyto kapitoly lze proto doporučit té části čtenářské obce, která tápe při vyjasňování nasazení jednotlivých moderních aparátů pro kolektivní správu. I zde je přitom nutné konstatovat, že se v kontextu již existujících publikací jedná o přínosné pojednání, které pro své zaměření má jen málo konkurenčních titulů.

Vyzdvihnout je nicméně potřeba i povedený závěr publikace s přehledným klasifikováním jednotlivých poznatků, sloužící jako dokonalá syntéza podaného výkladu. Neméně zdařilý je též bohatý poznámkový aparát s množstvím další literatury, soudních rozhodnutí a dalších doplňujících informací, které mohou jistě napomoci při dalším zkoumání zde obsažených otázek, jakož i při praktické aplikaci jednotlivých závěrů.

Publikace je ve výsledku zdařilým a užitečným pojednáním, které nemá mnoho konkurenčních titulů. Doporučit ji lze jak teoreticky, tak prakticky zaměřené veřejnosti věnující se otázkám kolektivní správy. Publikace totiž nabízí jak závěry použitelné pro odbornou veřejnost a pro další teoretická zkoumání, tak odpovědi použitelné v rámci každodenní právní praxe v této oblasti.

JUDr. JAN ZIBNER, doktorand na Ústavu práva a technologií Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně