ÚS nevyhověl návrhu na zrušení zákona o významné tržní síle

Podle dnes vyhlášeného nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 30/16 zůstává zákon o významné tržní síle zůstává v platnosti, Ústavní soud zrušil jen jedno ustanovení. Zákon chrání dodavatele potravin před nekalými praktikami obchodních řetězců. Zrušení celého zákona, případně některých jeho částí, navrhly soudu dvě skupiny senátorů, kteří normu označili za diskriminační. Neplní podle nich svůj účel. Soud zrušil jen jednu z podmínek stanovených pro náležitosti smluv mezi odběrateli s významnou tržní silou a jejich dodavateli. Podle zákona musely smlouvy obsahovat také výši veškerých peněžních plnění dodavatele, jejichž objem nesměl překročit tři procenta z ročních tržeb dodavatele za potraviny dodané danému odběrateli. Šlo typicky o platby za reklamní a propagační služby, logistiku nebo za vyhodnocování a reportování prodejnosti a obrátkovosti zboží prodávaného odběratelem. Ustanovení podle soudu nutilo smluvní strany k ohraničení celkového plnění pevnou částkou, jejíž maximální výši ale nelze předem určit. Ustanovení tak bylo v rozporu s právem podnikat.

Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Pavel Rychetský) částečně zamítlo a částečně odmítlo návrhy dvou skupin senátorů na zrušení zákona č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití, ve znění pozdějších předpisů. Návrhu jedné z nich vyhovělo pouze v případě § 3a písm. a) tohoto zákona, v němž zrušilo slova „výši veškerých peněžních plnění dodavatele, jejichž celková suma nesmí překročit 3 % z ročních tržeb dodavatele za poslední ukončené účetní období v délce 12 měsíců za potraviny dodané jednotlivému odběrateli v roce, ve kterém došlo k finančnímu plnění,“.

Podstatou napadeného zákona je zákaz zneužití významné tržní síly, který lze podle § 4 odst. 1 ve spojení s § 3 tohoto zákona vyjádřit jako obecný zákaz stanovený odběratelům vynutit si bez spravedlivého důvodu výhodu vůči dodavatelům v souvislosti s nákupem potravin nebo přijímáním nebo poskytováním služeb s nákupem nebo prodejem potravin souvisejících. Tento zákaz se podle § 3 odst. 4 napadeného zákona týká odběratelů, jejichž obrat za prodej potravin a služeb s tím souvisejících na území České republiky přesáhne 5 mld. Kč za poslední ukončené účetní období v délce 12 měsíců. Ústavní soud shledal takovéto vymezení zákazu zneužití tržní síly za použití uvedeného obratového kritéria souladným s požadavky určitosti a předvídatelnosti zákona podle čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky.

Účelem zákona o významné tržní síle je odstranění některých nežádoucích praktik odběratelů, kteří mají v rámci dodavatelsko-odběratelských vztahů v oblasti nákupu potravin za účelem jejich dalšího prodeje a služeb s tím souvisejících takovou vyjednávací sílu, že jim umožňuje v rozporu se zásadou poctivého obchodního styku domoci se vůči slabším dodavatelům některých výhod. Problém se týká zejména některých praktik obchodních potravinových řetězců. Jde například o jejich schopnost působit na dodavatele způsobem, že tito jsou s ohledem na jejich slabší postavení fakticky nuceni poskytovat odběratelům různá peněžitá plnění, zpětně snižovat cenu, za kterou odběratelům dodávají potraviny, nebo se dodatečně přizpůsobovat jiným nevýhodným podmínkám, ačkoliv pro to neexistuje žádný spravedlivý důvod. Následkem těchto praktik může být vzhledem k souvisejícím nákladům na straně dodavatelů jednak zhoršení jejich postavení na relevantním trhu potravin, jednak narušení jejich schopnosti dodávat své zboží a tím omezení výběru na straně spotřebitelů. V odstranění uvedených praktik Ústavní soud shledal legitimní cíl omezení práva podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny.

Ústavní soud nepovažoval za neústavní ani použití výše uvedeného obratového kritéria 5 mld. Kč podle § 3 odst. 4 zákona o významné tržní síle. Toto kritérium představuje jednoznačný a předvídatelný způsob provedení odlišení zjednodušeně řečeno mezi velkými a malými odběrateli, který umožňuje dotčeným odběratelům přizpůsobit se zákazu zneužití významné tržní síly. Konkrétní částka 5 mld. Kč sice není jediným možným řešením (mohla být stanovena i v jiné výši), k jejímu určení ovšem došlo politickým rozhodnutím zákonodárce a její výše má v reálném kontextu právních vztahů, jichž se týká, své věcné opodstatnění. Obratové kritérium není vyjádřením některého ze zakázaných důvodů rozlišování mezi jednotlivými odběrateli působícími na trhu nákupu potravin za účelem jejich dalšího prodeje a služeb s tím souvisejících podle čl. 3 odst. 1 Listiny, případně podle jiné součástí ústavního pořádku, a takovýto zakázaný diskriminační následek nezakládá ani nepřímo. Zjevně není ani v rozporu se svobodou usazování v rámci vnitřního trhu Evropské unie podle čl. 49 a 54 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Pokud jde o jednotlivá dílčí ustanovení zákona o významné tržní síle, Ústavní soud dospěl k závěru, že náležitost smlouvy mezi odběratelem s významnou tržní silou a dodavatelem podle § 3a písm. a) tohoto zákona, spočívající ve „výši veškerých peněžních plnění dodavatele, jejichž celková suma nesmí překročit 3 % z ročních tržeb dodavatele za poslední ukončené účetní období v délce 12 měsíců za potraviny dodané jednotlivému odběrateli v roce, ve kterém došlo k finančnímu plnění,“ není rozumným prostředkem dosažení jí sledovaného cíle, neboť nutí strany dodavatelsko-odběratelského vztahu k sjednání ohraničení výše veškerého peněžního plnění dodavatele za související služby odběratele pevnou částkou, jejíž maximální výši nelze předem určit. Tím je založen její rozpor s právem podnikat podle čl. 26 odst. 1 a 2 Listiny.

S výjimkou uvedeného ustanovení však Ústavní soud neshledal neústavnost žádného dalšího ustanovení napadeného zákona. V souladu s jednotlivými návrhy skupin senátorů podrobil přezkumu dílčí vymezení zákazu významné tržní síly podle § 4 odst. 2 písm. c), d), h), i) a k) napadeného zákona a provedl jejich ústavně konformní výklad. Ústavní soud nepřisvědčil ani námitce nepřiměřené výše pokut za přestupky podle zákona o významné tržní síle. Jejich zákonná úprava totiž umožňuje zohlednit při rozhodování o výši sankce vedle závažnosti deliktu a okolností jeho spáchání i majetkové poměry odpovědného subjektu.

Podrobně se Ústavní soud zabýval také oprávněním Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže provádět sektorová šetření podle § 5a zákona o významné tržní síle. Zdůraznil, že sektorová šetření nejsou řízením, v němž by bylo rozhodováno o právech a povinnostech jednotlivce. Jejich účelem není postavit najisto, zda se určitý odběratel dopustil zneužití tržní síly, nýbrž zjistit skutečnosti, které teprve by umožňovaly Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v rámci výkonu dozoru zhodnotit dodržování uvedeného zákona. Nemá proto opodstatnění, aby měl v jejich rámci kdokoliv postavení účastníka, s nímž by byla spojena procesní práva a povinnosti. Tato skutečnost nezakládá rozpor uvedeného ustanovení s čl. 36 odst. 1 Listiny.

Námitky směřovaly i vůči tzv. vyšetřovacím oprávněním podle § 21e, 21f a 21g zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, které Úřad pro ochranu hospodářské soutěže může využívat i při provádění sektorových šetření podle zákona o významné tržní síle. K možnosti vstupu do obydlí fyzických osob, které jsou statutárními orgány soutěžitele nebo jejich členy nebo jsou k soutěžiteli v pracovněprávním nebo obdobném vztahu, při provádění šetření na místě v jiných než obchodních prostorách podle § 21g zákona o ochraně hospodářské soutěže Ústavní soud uvedl, že dozor nad dodržováním zákona o významné tržní síle, jenž je neoddělitelně spjat s ochranou dodavatelů jako slabší strany ve vztazích s odběrateli s významnou tržní silou, může s ohledem na veřejný zájem chráněný tímto zákonem sloužit ochraně práv a svobod druhých, a v obecné rovině tak odůvodňovat zásah do nedotknutelnosti obydlí podle čl. 12 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Tento závěr platí i pro sektorová šetření, byť tato slouží ochraně práv a svobod druhých jen nepřímo, neboť jejich účelem je pouze shromáždění a zpracování údajů o trhu nákupu a prodeje zemědělských a potravinářských produktů. Přesto nelze vyloučit, že i v jejich případě bude výjimečně dán natolik intenzivní veřejný zájem, který by byl způsobilý převážit nad zájmem jednotlivce na ochraně soukromí v prostorové dimenzi, a opodstatňoval tak jeho povinnost strpět vstup do obydlí. Jeho posouzení se bude odvíjet od okolností konkrétní věci. V případě šetření na místě v jiných, než obchodních prostorách navíc musí soud – obdobně jako u domovních prohlídek podle trestního řádu – s jeho provedením vyslovit předběžný souhlas

K části výroku II. nálezu a jeho odůvodnění uplatnili společné odlišné stanovisko soudci Pavel Rychetský, Vladimír Sládeček a Vojtěch Šimíček.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 30/16 včetně odlišného stanoviska je dostupný zde.

 

Zdroj: Ústavní soud

Foto: Pixabay

Go to TOP