Již jedenasedmdesát let uplyne v neděli 27. června 2021 od smrti české právničky a političky JUDr. Milady Horákové. Statečné ženy, která se stala během politických procesů v 50. letech minulého století obětí justiční vraždy, když byla odsouzena k trestu smrti za vykonstruované spiknutí a velezradu. Ke skupině kolem Milady Horákové byl dodatečně byl připojen i JUDr. Jiří Křížek. Ačkoliv nikoho z dalších dvanácti souzených neznal, jeho činnost – zejména poskytování právních služeb západním ambasádám a bohaté šlechtě – dala komunistickému režimu záminku k tvrzení, že působil proti výdobytkům Února 1948. Byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 22 let.

Milada Horáková se narodila 25. prosince 1901 do rodiny oddaného vlastence Čeňka Krále. Po absolvování Právnické fakulty UK v roce 1926 se těžištěm její činnosti stalo působení v Ženské národní radě (ŽNR), angažovala se ve prospěch zrovnoprávnění žen v legislativě či v oblasti sociální péče, podílela se také na tvorbě nového občanského zákoníku.

Po okupaci ČSR nacisty se Milada Horáková zapojila do odbojové činnosti, stala se členkou organizací Petiční výbor Věrni zůstaneme a Politické ústředí. V roce 1940 byla zatčena gestapem, v roce 1942 pak byla převezena do terezínské Malé pevnosti, odkud byla v červnu 1944 deportována do Německa. V říjnu téhož roku byla v Drážďanech odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání osmi let. Trest si odpykávala do dubna 1945 ve věznici v Aichachu.

V roce 1945 se doktorka Horáková vrátila do Prahy, po dohodě s prezidentem Edvardem Benešem vstoupila do vedení obnovené České strany národně socialistické a přijala poslanecký mandát Prozatímního národního shromáždění. Pod novým názvem Rada československých žen obnovila ŽNR.

Začátkem března 1949 se však rozhodla demonstrativně vzdát svého poslaneckého mandátu. V květnu téhož roku pak založila s bývalým poslancem Josefem Nestávalem neformální skupinu okolo ČSNS, která udržovala kontakty s exilovými politiky. Podporovala lidi usilující o emigraci a otevřeně kritizovala komunisty. Na podzim 1949 byla Milada Horáková – a s ní i několik dalších významných politiků – zatčena.

Strůjci tzv. Procesu se skupinou Milady Horákové vybrali celkem třináct hlavních obětí a uměle vytvořili vedení údajné ilegální skupiny. Zpočátku bylo vyšetřování zaměřeno na domácí opozici, na jaře 1950 však začalo převažovat mezinárodní zaměření s cílem ukázat spojení s „mezinárodní reakcí“. Do čela údajného spiknutí byla postavena Horáková, která udržovala kontakty s exilem.

Dne 27. června 1950 byla JUDr. Milada Horáková popravena na dvoře pankrácké věznice. Urna s jejím popelem nebyla rodině vydána a není ani známo, kde skončila.

V procesu, o kterém historici hovoří jako o jedné z nejhorších justičních vražd zinscenovaných komunistickými vládci, byl obviněn a následně k těžkému žaláři odsouzen také JUDr. Jiří Křížek, jeden z deseti odvážných advokátů, jehož životní příběh připomněla Česká advokátní komora v rámci svého multimediálního projektu Advokáti proti totalitě.

JUDr. Jiří Křížek strávil své první roky po studiích práv v Bratislavě. Mezi jeho klienty se řadily slavné šlechtické rody jako Schwarzenbergové, Lobkowiczové nebo Kinští a také zahraniční ambasády. Právě kontakty se zahraničím se staly záminkou jeho zařazení do skupiny obžalovaných v politickém procesu s JUDr. Miladou Horákovou. Za velezradu a vyzvědačství byl jako „nepřítel pracujícího lidu“ odsouzen k trestu odnětí svobody na 22 let, z toho si „odseděl“ 13 let. K advokacii se již nevrátil.

Osudu JUDr. Jiřího Křížka se podrobně věnují i autoři knihy Advokáti proti totalitě JUDr. Petr Toman, LL.M., a Ondřej Šebesta.

ČAK vzdává hold doktorce Miladě Horákové trvalým umístěním černého vizuálu Zavražděna komunisty na průčelí Kaňkova paláce, sídle ČAK na Národní třídě.

Redakce AD
Foto: Wikimedia/Luděk Kovář (Busta na památníku před věznicí Pankrác, Praha 4 – Nusle), redakce AD