Náhradní výživné nahradí neplatiče alimentů

JUDr. Daniela Kovářová

Zákon o náhradním výživném byl jedním z bodů programového prohlášení naší vlády, proto není divu, že s jeho přijetím byly spojeny značné debaty a politické tlaky. Zákonodárci měli před sebou nejen vládní, ale i poslanecký návrh a velmi dlouho nebylo jasné, zda bude norma přijata v podobě zálohového nebo náhradního výživného. Nakonec se Poslanecká sněmovna rozhodla přijmout vládní návrh, který byl pod názvem zákon o náhradním výživném publikován ve Sbírce zákonů v částce 240 pod č. 588/2020 Sb. a je účinný od 1. července 2021.

Vedle úpravy nového institutu obsahuje nová norma i změnu občanského soudního řádu, zákona o daních z příjmu, zákona o státní sociální podpoře, zákona o sociálně-právní ochraně dětí, exekučního řádu, zákona o životním a existenčním minimu, insolvenčního zákona, zákona o Úřadu práce a zákona o zvláštních řízeních soudních.

Podmínky výplaty

Náhradní výživné je nová sociální dávka, kterou bude administrovat a vyplácet Úřad práce prostřednictvím svých krajských poboček. Dávka náleží nezaopatřenému dítěti s trvalým pobytem na území ČR. Podmínkou přiznání je pravomocné soudní rozhodnutí, neplnění povinnosti ze strany rodiče, návrh na exekuci a běžící exekuční řízení během posledních 4 měsíců před podáním návrhu, eventuálně zakončené zastavením pro nemajetnost dlužníka.

Protože nezaopatřené dítě nebývá schopno samo o dávku požádat, učiní to za něj jeho zákonný zástupce, nejčastěji (druhý) rodič, jemuž je dítě svěřeno do péče (příjemce). Příjemce žádá o dávku vyplněním tiskopisu, který zveřejní Ministerstvo práce a sociálních věcí. K žádosti je třeba přiložit exekuční titul, doklad o tom, že je dítě nezaopatřené (nabízí se rodný list, možná potvrzení, že dítě navštěvuje školu, eventuálně doklad o zdravotní způsobilosti dítěte, popřípadě o tom, že rodič částečně výživné uhradil). U výživného vymáhaného ze zahraničí spolupůsobí Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí. Úřad práce o žádosti vydá rozhodnutí, proti němuž není přípustný opravný prostředek.

Náhradní výživné se vyplatí ve výši stanovené soudním rozhodnutím (exekučním titulem) vždy po dobu 4 měsíců, maximálně do částky 3000 Kč převodem na účet příjemce. Pokud rodič část výživného uhradil, vyplácí se pouze nezaplacený rozdíl. Sociální dávka se vyplácí měsíčně zpětně, tzn. v únoru za leden a nejdříve za měsíc, v němž byla podána žádost, tedy nejdříve od července 2021.

Zákon počítá s čtyřměsíčními cykly výplaty. Pokud ani po 4 měsících rodič neplní svou vyživovací povinnost a příjemce chce dostávat náhradní výživné dále, musí do konce prvního dne následujícího měsíce opět prokázat znovu splnění podmínek. Oprávněná osoba má oznamovací povinnost při sebemenší změně a případný přeplatek musí do tří let vrátit. Nárok na výplatu náhradního výživného zaniká, pokud oprávněná osoba přestane splňovat podmínky pro výplatu nebo neprokáže nárok na další období. Nejpozději nárok zanikne po dvouletém vyplácení nebo skončením nezaopatřenosti dítěte.

Bude Úřad práce vymáhat dluh po neplatičích?

Průměrné výživné na nezaopatřené dítě dnes podle důvodové zprávy k zákonu činí 2991 Kč. Výživné podle téhož zdroje údajně nedostává v plné výši polovina rodičů a vůbec žádné výživné 31 % matek, což je podle mého názoru zkreslené číslo poskytnuté Klubem svobodných matek. Míjí se totiž s celoplošným výzkumem, který před 5 lety provedl časopis Rodinné listy, podle kterého na své děti neplatí jen 7 % rodičů. Náklady spojené s výplatou a vymáháním dávky jsou rozpočtovány na 890 milionů korun ročně, návratnost důvodová zpráva odhaduje na 10 %.

Kdo měl pocit, že stát bude vyplacené výživné tvrdě po neplatičích vymáhat, bude po přečtení platného zákona poněkud v rozpacích. Zákon totiž neobsahuje jednoznačný pokyn úřadu práce k vymáhání. Předně nemá v úmyslu vymáhat dlužné částky z neplatičů ihned po výplatě, ale až po skončení dvouletého vyplácení, eventuálně v okamžiku, kdy už bude jasno, že další dávky se oprávněné osobě vyplácet nebudou. Pak teprve Úřad práce rozhodne, které částky přejdou na stát jako dlužná pohledávka, přičemž z nepříliš pochopitelných důvodů na stát nepřecházejí úroky ani jiné příslušenství, jen samotné dlužné a náhradně vyplacené výživné.

Zákonodárce navíc v ustanovení § 15 zákona zvolil zajímavou konstrukci, z níž plyne, že plátce po uplynutí 24 měsíců nebo po skončení výplaty dávky vstoupí do probíhajícího exekučního řízení, k čemuž ovšem potřebuje souhlas oprávněné osoby. Pokud ho oprávněná osoba neposkytne, nese odpovědnost za vzniklou škodu. Jestliže je však podmínkou pro přiznání náhradního výživného neefektivní exekuce, pak je takřka jisté, že v téže exekuci ani stát ničeho nevymůže. V ustanovení § 15 odst. 4 zákona se dále kupodivu praví, že stát zahájí výkon rozhodnutí/exekuce jen v případě, byla-li vyživovací povinnost částečně plněna, převyšuje-li 3 000 Kč nebo byly-li dřívější soudní výkony rozhodnutí nebo exekuce zastaveny. Z uvedeného se dovozuje, že reálná návratnost vyplacených dávek bude minimální, ba dokonce se dá předpokládat, že stát spíše vzdá snahu o vymáhání, čímž si ušetří práci i personální náklady.

K mému údivu také ze zákona neplyne povinnost Úřadu práce podat na neplatiče trestní oznámení, což může nahrávat zneužití tohoto institutu. Dokumentaci o výplatě náhradního výživného musí Úřad práce a Ministerstvo práce a sociálních věcí evidovat a uchovávat v Jednotném informačním systému MPSV 10 let.

Jak bude výplata náhradního výživného fungovat, kolika dětem pomůže a kolik to bude daňové poplatníky skutečně stát? Na odpovědi si budeme muset několik let počkat.

JUDr. Daniela Kovářová, prezidentka Unie rodinných advokátů
Foto: Pixabay

Go to TOP