Právní věty občanskoprávního a obchodního kolegia NS

Právní věty rozhodnutí, schválené na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu 10. listopadu 2021:

 

Nezbytná cesta (o. z.), Nedbalost, Pozemková služebnost (o. z.) [Služebnost (o. z.)], § 1029 odst. 1 o. z., § 1029 odst. 2 o. z., § 1033 odst. 1 o. z., § 1032 odst. 1 písm. b) o. z., § 1030 odst. 1 o. z., § 1035 odst. 1 o. z., § 1035 odst. 2 o. z., § 157 odst. 2 o. s. ř., § 153 odst. 2 o. s. ř.

Soud nepovolí nezbytnou cestu přes jeden nebo více pozemků, nemá-li postaveno najisto, zda žadatel o nezbytnou cestu má zajištěn přístup přes další pozemky, které rovněž představují překážku pro spojení s veřejnou cestou.

 (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1826/2020)

 

Držba (o. z.), § 988 odst. 1 o. z.

Právo ke vkladu na vkladní knížce není způsobilé být předmětem držby a nemůže dojít k jeho vydržení, neboť jeho povaha nepřipouští trvalý nebo opakovaný výkon.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 22 Cdo 2957/2020)

 

Insolvenční řízení, Insolvenční správceIncidenční spory (vylučovací žaloba)Žaloba (rei)vindikační [Žaloba]Žaloba vylučovací (excindační)Majetková podstataUplatňování pohledávkyPřihláška pohledávkyOdstoupení od smlouvyVýhrada vlastnického právaNeúčinnost právního jednání, ust. § 1 ins. zák., § 2 písm. j) ins. zák., § 2 písm. e) ins. zák.., § 5 písm. a) ins. zák.., § 36 odst. 1 ins. zák., § 40 odst. 1 ins. zák. ve znění do 31. 5. 2019, ust. § 40 odst. 2 ins. zák. ve znění do 31. 5. 2019, ust. § 205 odst. 4 ins. zák., § 217 odst. 1 ins. zák., § 217 odst. 2 ins. zák., § 225 ins. zák., § 229 odst. 3 ins. zák., ust. § 253 ins. zák., § 260 ins. zák., § 2 o. z., § 2002 o. z., § 2004 odst. 1 o. z., § 2004 odst. 2 o. z., § 2005 o. z., § 2132 o. z., § 2134 o. z., § 2991 odst. 1 o. z., § 2999 odst. 1 o. z.

  1. Neúčinnost výhrady vlastnického práva dle § 2134 o. z. působí v insolvenčním řízení vůči majetkové podstatě ze zákona a plnění dle takové kupní smlouvy náleží pro účely zpeněžení v insolvenčním řízení do majetkové podstaty kupujícího (dlužníka) dle ust. § 205 odst. 4 insolvenčního zákona. Tím se neúčinnost prosadí i vůči insolvenčním věřitelům, kteří jsou uspokojováni z majetkové podstaty.
  2. Dospěje-li insolvenční správce při pořizování soupisu majetkové podstaty dlužníka k závěru, že v držení dlužníka se nachází majetek, k němuž byla sjednána výhrada vlastnického práva tak, že nepůsobí vůči věřitelům dlužníka (kupujícího) [§ 2134 o. z.], je oprávněn sepsat takový majetek do majetkové podstaty dlužníka (jako majetek, na který se pohlíží jako na dlužníkův) a uplatnit tuto námitku jako obranu v řízení o vylučovací žalobě, kterou se prodávající domáhá vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka právě s poukazem na výhradu vlastnického práva.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sen. zn. 29 ICdo 21/2019)

 

Incidenční spory (žaloba odpůrčí), Zástavní právo (o. z.)Hromadná věc (o. z.), § 3 ins. zák., ust. § 241 ins. zák.

Právní jednání, jímž dlužník uzavře zástavní smlouvu ke svému závodu, není jen proto právním jednáním, které vede k úpadku dlužníka.

„Přiměřenou protihodnotou“ ve smyslu ustanovení § 241 odst. 5 písm. a) insolvenčního zákona se rozumí protihodnota majetkové povahy poskytnutá dlužníku.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2021, sen. zn. 29 ICdo 50/2019)

 

Uznání dluhu, Insolvenční řízeníSmlouva o zápůjčce (mutuum) (o. z.), § 2053 o. z., ust. § 2390 o. z., § 104 ins. zák., § 118a o. s. ř., § 129 o. s. ř., ust. § 157 odst. 2 o. s. ř.

Právní jednání, jímž se dlužník k pohledávce svého (tvrzeného) věřitele vyjádří v seznamu závazků předloženému insolvenčnímu soudu podle § 104 odst. 3 insolvenčního zákona tak, že ji nepopírá ani co do důvodu, ani co do výše, ba dokonce svůj postoj k takové pohledávce vyjádří tak, že pohledávku co do důvodu a výše „uznává“, není uznáním dluhu ve smyslu ustanovení § 2053 o. z; nejde (totiž) o právní jednání adresované věřiteli takové pohledávky.

Ve sporu o vrácení peněžité zápůjčky (§ 2390 o. z.) má žalobce jako zapůjčitel břemeno tvrzení, že s žalovaným vydlužitelem uzavřel smlouvu o zápůjčce, že vydlužiteli předmět zápůjčky odevzdal a že vydlužitel peněžitou zápůjčku řádně a včas nevrátil. Z tohoto břemene tvrzení pak pro zapůjčitele (žalobce) vyplývá důkazní břemeno, pokud jde o prokázání tvrzení, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena a že na základě této smlouvy předal vydlužiteli (žalovanému) finanční prostředky. Budou-li tyto skutečnosti prokázány, unesl zapůjčitel (žalobce) jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní. Naopak, chce-li se vydlužitel (žalovaný) úspěšně ubránit, musí tvrdit, že peněžitou zápůjčku vrátil, nebo že pohledávka zanikla jiným zákonem stanoveným způsobem, popřípadě že je promlčena, a o svém tvrzení nabídnout důkazy.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2021, sen. zn. 29 ICdo 112/2019)

 

Přistoupení do řízení, RučeníObchodní korporaceIncidenční spory (žaloba odpůrčí), § 92 o. s. ř., § 107a o. s. ř., § 243 předpisu č. 125/2008 Sb., § 257 odst. 1 předpisu č. 125/2008 Sb., § 2028 o. z.

Dojde-li po zahájení sporu, v němž věřitel po dlužníku-obchodní společnosti vymáhá splnění dluhu, k rozdělení žalovaného (obchodní společnosti) odštěpením se vznikem nové nebo nových společností nebo družstev (§ 243 odst. 1 písm. b/ bod 1 zákona č. 125/2008 Sb. ve znění pozdějších předpisů), může se věřitel domoci přistoupení nové nebo nových společností nebo družstev do řízení na straně žalovaného z titulu zákonného ručení za dluhy žalovaného (§ 257 odst. 1 uvedeného zákona) postupem dle § 92 odst. 1 o. s. ř.

Po rozdělení obchodní společnosti odštěpením se vznikem nových společností lze vyhovět návrhu žalobce, který po rozdělované společnosti vymáhá splnění nepeněžitého dluhu, na přistoupení nově vzniklých (nástupnických) společností do řízení jako dalších žalovaných (§ 92 odst. 1 o. s. ř.) z titulu ručení za dluhy rozdělované společnosti jen tehdy, bude-li při připuštění přistoupení do řízení zřejmé, že se žalobce vůči přistoupivším žalovaným domáhá peněžitého plnění (§ 2028 o. z.). Je-li nepeněžitým dluhem rozdělované společnosti její povinnost vydat pro případ vyslovení neúčinnosti právního úkonu (právního jednání) do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu (právního jednání), lze se domáhat vůči přistoupivším žalovaným z titulu jejich zákonného ručení za dluhy rozdělované společnosti pouze zaplacení rovnocenné peněžité náhrady odpovídající částce, k jejíž úhradě by byla rozdělovaná společnost povinna, kdyby původní dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu (právního jednání) nebylo možné vydat do majetkové podstaty dlužníka (§ 236 odst. 2 insolvenčního zákona).

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sen. zn. 29 ICdo 23/2020)

 

Insolvenční řízení, § 298 ins. zák., ust. § 304 ins. zák.

Insolvenční soud může schválit konečnou zprávu v jiném znění, než ve kterém ji předložil insolvenční správce, jde-li o změny nebo doplnění, které nemění základní obsah konečné zprávy (§ 304 odst. 4 písm. b/ insolvenčního zákona).

Jestliže insolvenční soud v insolvenčním řízení, v němž je úpadek dlužníka řešen konkursem, pravomocně rozhodl podle ust. § 298 insolvenčního zákona o vydání tzv. čistého výtěžku zpeněžení zajištění zajištěnému věřiteli dosaženého tak, že od výtěžku zpeněžení odečetl náklady spojené se správou a zpeněžením předmětu zajištění a částku připadající na odměnu insolvenčního správce (§ 298 odst. 2 insolvenčního zákona), pak k námitkám vzneseným k účelnosti a výši nákladů spojených se správou a zpeněžením předmětu zajištění v rámci námitek proti konečné zprávě (§ 304 odst. 2 insolvenčního zákona) již insolvenční soud při projednání a schválení konečné zprávy nepřihlíží (§ 298 odst. 3 část věty za středníkem insolvenčního zákona).

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2021, sen. zn. 29 NSČR 103/2020)

 

Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [Odpovědnost státu za újmu], § 31a předpisu č. 82/1998 Sb., čl. 9 předpisu č. 209/1992 Sb., čl. 4 odst. 2 předpisu č. 2/1993 Sb.

Provozní podmínky vazební věznice nejsou limitujícím faktorem pro podávání veganské stravy osobě umístěné ve vazbě (§ 2 věta druhá a § 11 zákona č. 293/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Ochrana základních práv jednotlivce je rovnocenná bez ohledu na to, je-li v sázce svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání nebo přesvědčení (článek 9 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2021, sp. zn. 30 Cdo 4133/2019)

 

Nájem bytu, § 37 odst. 2 obč. zák., § 685 obč. zák.

Smlouva o nájmu není neplatná jen proto, že stejná věc byla pronajata více smlouvami několika nájemcům.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2021, sp. zn. 31 Cdo 3679/2020)

 

Zdroj: Nejvyšší soud
Foto: canva.com a NS

Go to TOP