Autor se ve svém článku zabývá zákonem č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále také jen „ZTOPO“), přičemž se zaměřil na odpovědnost právnické osoby za protiprávní jednání statutárního zástupce, příp. jiného vedoucího pracovníka, tzv. přičítání. Vedle konstantní judikatury autor uvádí v rámci kazuistiky také konkrétní případ, kterým se zabýval v rámci své praxe.

Obecné předpoklady 

V roce 2011 přijal Parlament ČR zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Tento zákon v podstatě navazuje na evropské zákonodárství, kdy smyslem tohoto zákona je postihnout právnickou osobu, která se v důsledku jednání svých statutárních orgánů, příp. dalších zaměstnanců právnické osoby, kteří jednali v zájmu právnické osoby, dopustila protiprávného jednání.

Důvodová zpráva k této právní normě uvádí: „Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob není zcela samostatným zákonem, ale navazuje na předpisy trestního práva v oblasti práva hmotného a procesního, kterými jsou trestní zákoník a trestní řád. Jde svou povahou o zákon, který bývá označován jako ,vedlejší trestní zákon‘ a pro nějž je typické, že obsahuje trestněprávní ustanovení jak z oblasti předpisu hmotného, tak procesního práva.“

Je nutné uvést, že zákon o trestní odpovědnosti právnických osob je vůči trestnímu zákoníku a trestnímu řádu „lex specialis“ a trestní zákoník a trestní řád působí vůči zákonu o trestní odpovědnosti právnických osob subsidiárně.

Vydání zákona o trestní odpovědnosti právnických osob bylo v podstatě revolučním činem, neboť do jeho vydání trestní zákoník presumoval v § 13 odst. 2, že k trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti.

Současný zákon o trestní odpovědnosti právnických osob v § 8 uvádí:

Trestným činem spáchaným právnickou osobou je protiprávní čin spáchaný v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, jednal-li tak

a) statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, anebo jiná osoba ve vedoucím postavení v rámci právnické osoby, která je oprávněna jménem nebo za právnickou osobu jednat,

b) osoba ve vedoucím postavení v rámci právnické osoby, která u této právnické osoby vykonává řídící nebo kontrolní činnost, i když není osobou uvedenou v písmenu a),

c) ten, kdo vykonává rozhodující vliv na řízení této právnické osoby, jestliže jeho jednání bylo alespoň jednou z podmínek vzniku následku zakládajícího trestní odpovědnost právnické osoby, nebo

d) zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení (dále jen zaměstnanec) při plnění pracovních úkolů, i když není osobou uvedenou v písmenech a) až c), jestliže jí ho lze přičítat podle odstavce 2.

Právnické osobě lze přičítat spáchání trestného činu uvedeného v § 7, jestliže byl spáchán

a) jednáním orgánů právnické osoby nebo osob uvedených v odstavci 1 písm. a) až c) nebo

b) zaměstnancem uvedeným v odstavci 1 písm. d) [na podkladě rozhodnutí, schválení nebo pokynu orgánů právnické osoby nebo osob uvedených v odst. 1 písm. a) až c), anebo proto, že orgány právnické osoby nebo osoby uvedené v odst. 1 písm. a) až c) neprovedly taková opatření, která měly provést podle jiného právního předpisu nebo která po nich lze spravedlivě požadovat, zejména neprovedly povinnou nebo potřebnou kontrolu nad činností zaměstnanců nebo jiných osob, jimž jsou nadřízeny, anebo neučinily nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu].

Právní posouzení

Lze tedy konstatovat, že trestní odpovědnost právnické osoby je spjata s protiprávním jednáním orgánů či zaměstnanců této právnické osoby, i když, jak je uvedeno v § 8 odst. 4 písm. d), odpovědnost právnické osoby se užije i tehdy, není-li jednající fyzická osoba za takový trestný čin trestně odpovědná. Trestní odpovědnost primárního subjektu není závislá na tom, zda se podaří či nepodaří individuálně usvědčit/odsoudit sekundární nebo terciální subjekt za spáchání trestného činu. Stačí, když bude prokázáno, že je nějaký, byť přesně neurčený, sekundární nebo terciální subjekt z trestného činu podezřelý.

Dosavadní potíže při dokazování, která fyzická osoba se trestného činu dopustila, byly jedním z hlavních důvodů pro zavedení trestní odpovědnosti právnických osob. Ovšem i bez zjištění konkrétní fyzické osoby musejí existovat důvody, které by jinak, kdyby tato osoba byla známa, dostatečně odůvodňovaly závěr, že skutek (trestný čin) spáchala, a bylo by proti ní zahájeno trestní stíhání. Rozhodná skutková zjištění musejí i v tomto případě poskytovat dostatečný podklad ke spolehlivému závěru, že určitá fyzická osoba – byť neznámá či neztotožněná – spáchala protiprávní čin v zájmu právnické osoby nebo v rámci její činnosti, že si tak počínala v postavení vyžadovaném podle § 8 odst. 1 písm. a) až d) ZTOPO a že vzhledem k tomu lze přičítat spáchání trestného činu právnické osobě ve smyslu § 8 odst. 2 ZTOPO.

Podle komentáře k tomuto ust. § 8 ZTOPO „je při definici trestného činu právnické osoby nutné zachovat v co možná největší míře požadavek nullum crimen, nulla poena sine lege, tedy zásadu zákonnosti (čl. 39 Listiny základních práv a svobod). Skutková podstata trestného činu fyzické osoby je tvořena čtyřmi formálními znaky (objekt, objektivní stránka, subjekt, subjektivní stránka) a protiprávností. Znaky skutkové podstaty trestného činu právnické osoby jsou odvozeny od konkrétní osoby fyzické. Jiný přístup by mohl vyústit v právní nejistotu v trestněprávních vztazích. Přitom nejde ani o úplné osamostatnění, ani o akcesoritu těchto subjektů, ale o zvláštní ‚vztah‘ označovaný jako přičitatelnost.

Vedle protiprávnosti jsou formálními znaky skutkové podstaty trestného činu právnické osoby objekt trestného činu, kumulativní objektivní stránka trestného činu (základní a speciální), subjektivní stránka a subjekt trestného činu (primární, sekundární a terciální).“[1]

Pokud zákonodárce předpokládal, že trestní odpovědnost právnické osoby vychází z toho, že buď statutární orgán, vedoucí pracovník, nebo zaměstnanec právnické osoby jednal protiprávně v zájmu právnické osoby, je nutné uvést, že tyto osoby – statutární orgán, vedoucí pracovník nebo zaměstnanec právnické osoby – jsou stíhány jako fyzické osoby dle ustanovení trestního zákoníku a trestního řádu, a tedy orgány činné v trestním řízení musí bez důvodných pochybností, jak uvádí § 2 odst. 5 tr. řádu, prokázat jejich vinu, tedy že naplnily beze zbytku skutkovou podstatu konkrétního trestného činu, a to zvláště její objektivní stránku, a tedy že konkrétní osoba se dopustila jednání, v jehož důsledku vznikl následek, a mezi jednáním a následkem je příčinný vztah.

Fyzická osoba se jednání mohla dopustit tak, že buď jednala, jak jednat neměla, příp. opomenula jednat tak, jak jí zákon, příp. vnitřní předpisy, kterými je stanovena náplň jejího pracovního místa, ukládají.

Orgány činné v trestním řízení musí tedy beze zbytku prokázat, že konkrétní osoba buď jednala úmyslně, tedy že věděla a chtěla (dolus directus), příp. věděla a byla s tím srozuměna (dolus eventualis), nebo že věděla a předpokládala, že se tak nestane, anebo nevěděla, ale vzhledem ke svému postavení, vzdělání a zkušenosti vědět měla a mohla. Pokud se orgánům činným v trestním řízení nepodaří prokázat výše uvedené premisy, je, dle mého názoru, trestní odpovědnost konkrétní fyzické osoby vyloučena. Jednalo by se o tzv. exces terciálního subjektu, který nelze právnické osobě přičítat, přestože jinak všechny znaky skutkové podstaty trestného činu fyzické osoby budou naplněny.

Konstantní judikatura

Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 8 Tdo 972/2016, pro závěr, že za určitý trestný čin nese trestní odpovědnost právnická osoba, nestačí, že jde o trestný čin ne­uvedený ve výjimkách podle § 7 ZTOPO a že protiprávní čin spáchala fyzická osoba uvedená v § 8 odst. 1 téhož zákona v zájmu právnické osoby nebo v rámci její činnosti. Tento čin totiž musí být přičitatelný dané právnické osobě podle § 8 odst. 2 ZTOPO, což kromě uvedeného znamená, že jde o takové jednání fyzické osoby, které je svým obsahem a účelem i jednáním právnické osoby navenek.

„Spáchání trestného činu právnickou osobou pak vyžaduje splnění následujících předpokladů:

1. jde o čin protiprávní,
2. protiprávní čin je spáchán v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti,
3. protiprávní čin je spáchán osobou (orgánem právnické osoby) uvedenou v § 8 odst. 1 písm. a), b), c) nebo d),
4. musí být přičitatelný právnické osobě podle § 8 odst. 2 (popř. odst. 3, 4, což však není v daných souvislostech významné),
5. nejsou přítomny vyviňující důvody uvedené v § 8 odst. 2 písm. a), resp. odst. 5.

Novelou ZTOPO provedenou zákonem č. 183/2016 Sb. byl z původního znění tohoto ustanovení s účinností od 1. 12. 2017 vypuštěn speciál­ní znak objektivní stránky ‚jménem‘ právnické osoby.“[2]

Dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 627/2015 je protiprávní čin spáchán v zájmu právnické osoby ve smyslu § 8 odst. 1 ZTOPO, má-li z něho právnická osoba buď majetkový prospěch, nebo jakýkoliv imateriální prospěch, či získá-li jakoukoliv jinou výhodu. Uvedený znak je třeba vykládat tak, že prospěch nebo výhoda právnické osoby plynoucí pro ni ze spáchaného trestného činu prostřednictvím benefitů dosažených tímto trestným činem jejími zaměstnanci či společníky musí mít takovou povahu, že benefitem zaměstnance či společníka právnické osoby jsou podmíněny prospěch nebo výhoda samotné právnické osoby.

Zavinění právnické osoby ve vztahu k některému z trestných činů vymezených v § 7 ZTOPO je třeba odvozovat od zavinění fyzické osoby, která při páchání trestného činu jednala jménem právnické osoby nebo v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti ve smyslu § 8 odst. 1 ZTOPO, nikoliv od zavinění fyzické osoby oprávněné činit v řízení úkony za právnickou osobu, jde-li o odlišné fyzické osoby.

Kazuistika

Pro ilustraci si dovolím uvést případ, který zpracovávala naše advokátní kancelář: Obrátil se na nás manažer jedné společnosti obrábějící kovové výrobky a provádějící opravy zemědělských strojů. Tato společnost měla na dílně portálový jeřáb, který již byl staršího data výroby a občas se zasekával. Pokud se tak stalo, dělníci se na pokyn mistra nechali vyvézt vysokozdvižným vozíkem k horní části portálového jeřábu, udeřili do něj kladivem a portálový jeřáb znovu začal fungovat.

Podle výpovědí svědků se tak činilo několikrát v měsíci, aniž by mistr požádal o opravu portálového jeřábu či závadu nahlásil svému nadřízenému, kterým byl technický ředitel společnosti.

Struktura uvedené společnosti byla taková, že v čele společ­nosti byl manažer (měl manažerskou smlouvu s majiteli společ­nosti), jeho přímý podřízený byl technický ředitel – vedoucí výroby, a tomu byli podřízeni jednotliví mistři na pracovištích a těm byli podřízeni dělníci.

V manažerské smlouvě bylo uvedeno, jaké povinnosti musí manažer splňovat, a v podstatě zde bylo pouze uvedeno, že bude zajišťovat obchodní věci společnosti, tedy že bude hájit a prosazovat zájmy společnosti a v rámci svých kompetencí v tomto smyslu společnost řídit a zajišťovat obchodní vedení společnosti.

Jeho podřízený, vedoucí výroby – technický ředitel, měl uvedeno v pracovní smlouvě, že zodpovídá za informovanost a proškolení podřízených pracovníků v oblasti interních směrnic, zodpovídá za dodržování zásad bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, vyžaduje a kontroluje dodržování předepsaných vnitřních předpisů zaměstnavatele a má odpovědnost spočívající v dodržování všech předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci.

Jednou, když došlo k poruše portálového jeřábu a mistr na dílně dal pokyn, aby byl, spolu s dalším zaměstnancem, vyvezen obsluhou vysokozdvižného vozíku k horní části portálového jeřábu, došlo k selhání mechanismu omezujícího maximální zdvih svislého pojezdu zdvíhací desky a k uvolnění zvedací desky vidlí ze svislého rámu vysokozdvižného vozíku, čímž došlo k pádu přepravní klece s oběma pracovníky z výšky cca čtyř metrů do místa se složeným ocelovým materiálem, přičemž mistr dílny utrpěl zhmoždění mozku a zlomeninu lebeční spodiny a těmto zraněním na místě podlehl. Druhý zaměstnanec, který byl společně s mistrem při snaze opravit portálový jeřáb, utrpěl sériovou frakturu devátého až dvanáctého žebra vpravo, zlomeninu příčného výběžku Th 10 vpravo, zlomeninu kostálního výběžku tel L1-3 vpravo a dislokaci fragmentů a tříštivou zlomeninu ulnární hrany olekranu pravé ulny bez hrubé dislokace, s obvyklou dobou léčení delší než tři měsíce.

Z nařízené soudní pitvy mistra dílny bylo zjištěno, že měl v krvi 0,32 g/kg alkoholu.

Komisař služby kriminální policie a vyšetřování, který zpracovával věc v přípravném řízení podle § 160 odst. 1 tr. řádu, zahájil trestní stíhání právnické osoby za použití § 7 ZTOPO a zároveň zahájil trestní stíhání manažera společnosti pro přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku a těžké ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku, což odůvodnil tím, že jako jednatel společnosti jednající v zájmu společnosti se dopustil jednání, uvedeného ve výroku tohoto usnesení, jednak tím, že jinému z nedbalosti způsobil smrt, a jednak tím, že jinému z nedbalosti způsobil těžkou újmu na zdraví. Nikdo jiný z uvedené společnosti stíhán nebyl.

Proti usnesení byla v zákonné lhůtě podána stížnost, kde byla argumentována nezákonnost postupu vyšetřovatele, která byla státním zastupitelstvím, jako obvykle, zamítnuta s tím, že řízení je na počátku a až po zjištění všech důkazů může být rozhodnuto o případném zastavení trestního stíhání manažera společnosti.

V dalším řízení byly obhájcem zajištěny důkazy, a to veškeré zápisy z porad, kde nebyla žádná zmínka o tom, že dochází k poruše portálového jeřábu, dále manažerská smlouva s náplní práce manažera společnosti, pracovní smlouva a náplň práce vedoucího výroby a dalších vedoucích pracovníků uvedené společnosti. Byly provedeny detailní výslechy svědků – zaměstnanců, kteří pracovali na dílně, kde byl portálový jeřáb, kteří byli dotazováni na to, zda někdy někam byly hlášeny poruchy portálového jeřábu, na což všichni shodně odpověděli, že ne. Dále zda manažer společnosti byl někdy přítomen tomu, jak si opravovali portálový jeřáb, na což odpověděli, že nikoliv. Rovněž byli dotazováni, zda na ně vedení společnosti tlačilo, aby zvyšovali produktivitu práce a využívali pracovní dobu, na což všichni zaměstnanci odpověděli, že na ně nikdo netlačil.

Ve věci byl obhájcem vyžádán dohled nadřízeného státního zastupitelství, při kterém krajské státní zastupitelství dalo částečně za pravdu obhájci, usnesení bylo zrušeno a následně vydáno znovu, kdy vedle manažera společnosti byl stíhán rovněž vedoucí údržby a provozu areálu a technický ředitel společnosti, který, jak výše uvedeno, měl v pracovní smlouvě uloženu kontrolu dodržování bezpečnosti práce.

Proti tomuto usnesení byla opětovně podána stížnost, která byla státním zastupitelstvím zamítnuta, a následně byla podána obžaloba na výše uvedené tři osoby. Trestní stíhání vůči právnické osobě bylo podmíněně zastaveno, neboť společnost prostřednictvím jednatelky přiznala svoji vinu a uhradila veškerou škodu.

Následně okresní soud vydal trestní příkaz, kde uložil manažerovi společnosti peněžitý trest ve výši 50 000 Kč. Klient – manažer společnosti již nechtěl dále ve věci pokračovat, odmítl podat proti trestnímu příkazu odpor a peněžitý trest zaplatil.

Závěr

V dané věci je zřetelně vidět, jak dochází ke stíhání osob z důvodů neznalosti ZTOPO. V uvedeném případě, pokud byl stíhán manažer společnosti jako fyzická osoba, muselo být bez důvodných pochybností prokázáno, že jednal tak, že v důsledku jeho jednání došlo ke škodlivému následku a mezi jeho jednáním a následkem je příčinný vztah. Jednání může být provedeno konáním nebo opomenutím. V tomto případě je nutné vyloučit konání a zbývá opomenutí. Zde musí OČTŘ prokázat, že osoba opomenula své závažné povinnosti uvedené v pracovní smlouvě nebo náplni práce, a v důsledku tohoto opomenutí došlo ke škodlivému následku.

Zde je nutné podotknout, že přesto, že obhájce několikrát upozorňoval na to, že manažer společnosti byl v podstatě zaměstnancem společnosti a měl v manažerské smlouvě, že se má zabývat obchodní činností, a nebyla zde žádná povinnost dohlížet na bezpečnost práce, protože tato povinnost byla uložena mistrům na dílnách a vedoucímu výroby, nikdo z OČTŘ k tomuto nepřihlédl a došlo až k odsouzení osoby, která neopomenula žádnou svoji povinnost.

Jsem toho názoru, že v takových případech není vhodné za každou cenu využívat ZTOPO, neboť tento zákon se má zabývat jinými případy, např. praním špinavých peněz apod., a je velice složité dokazovat, že trestný čin byl spáchán v zájmu nebo v rámci činnosti právnické osoby, tak, jak říká § 8 odst. 1 ZTOPO.

 

Doc. JUDr. et Mgr. Jan Brázda, Ph.D., působí jako advokát v Plzni a docent na Katedře práva panevropské univerzity v Praze.

---

[1] Komentář ke KO 418/2011 – § 8 CZ – ASPI LC 157, str. 1.

[2] Tamtéž.