Digital Services Act (DSA) je nařízení Evropského parlamentu a Rady EU, které od konce letošního srpna zavádí mnoho nových právních institutů a povinností, a to jak na úrovni EU, tak ČR. Povinnosti dopadají primárně na provozovatele tzv. zprostředkovatelských služeb, kterými jsou zejména online platformy jako např. Facebook, Youtube či X, internetové vyhledávače apod. Plnění těchto povinností přitom bude mít významný dopad také na uživatele těchto služeb.

 

Nezákonný obsah

Snad nejzásadnější povinností dle DSA je povinnost poskytovatelů služeb odstraňovat „nezákonný obsah“.

Nezákonným obsahem jsou dle DSA jakékoli informace, které samy o sobě nebo ve vztahu k určité činnosti, včetně prodeje zboží nebo poskytování služeb, nejsou v souladu s právem Unie či právem některého členského státu, jež je v souladu s právem Unie, bez ohledu na přesný předmět či povahu tohoto práva.

Definice je tedy velice široká a obecná a v konkrétních případech může být sporné, zda je obsah dle této definice nezákonný či nikoliv.

Poskytovatelé služeb sice nejsou povinni sami aktivně hledat nezákonný obsah, jsou však povinni ho odstranit, jakmile se o něm dozví. S tím také souvisí povinnost zavést systém, který umožní uživatelům nezákonný obsah nahlašovat.

Za porušení povinností dle DSA lze přitom uložit pokutu až do výše 6 % z celosvětového obratu poskytovatele digitálních služeb. V případě velkých společností typu Meta se tak jedná o astronomické částky. Lze proto předpokládat, že společnosti budou spíše opatrnější a budou odstraňovat jakýkoliv sporný obsah, aby neriskovaly uložení pokuty. To samozřejmě bude mít vliv na uživatele, kterým může být mazán i obsah, který nezákonný nebude.

V praxi již lze ze strany uživatelů spatřovat projevy zneužívání této povinnosti provozovatelů, kdy velké platformy automaticky mažou obsah, který byl nahlášen větším množstvím uživatelů, a autorům tohoto obsahu udělí tzv. ban (zákaz užívání platformy po určitou dobu, v krajních případech dokonce permanentně). Pro autory tohoto obsahu je pak náročné (v mnohých případech dokonce nemožné) domoci se nápravy a obnovení neprávem smazaného obsahu.

 

Obrana proti mazání obsahu

Smluvní podmínky poskytovatelů digitálních služeb musí obsahovat jasné informace o veškerých omezeních, která při užívání služeb aplikují (tj. podrobně vymezit veškeré zákazy, které bude provozovatel uplatňovat, např. zákaz užívání platformy dětmi, zákaz nabízení služeb a výrobků a podobně).

S tím souvisí také povinnost řádně odůvodnit jakékoliv omezující rozhodnutí (tj. především o smazání obsahu či zablokování uživatele) a zavést systém, prostřednictvím kterého se uživatelé mohou bránit proti těmto omezujícím rozhodnutím.

To má uživatelům poskytnout jistotu, že pokud dodrží veškerá uvedená pravidla, jejich obsah nebude mazán a nebudou blokováni bez předem známého důvodu.

 

Reklamy

Poskytovatelé online platforem jsou povinni zajistit, aby každý uživatel mohl u každé reklamy jasně, stručně a jednoznačně určit, že se jedná o reklamu a kdo reklamu prezentuje. Zároveň musí uživatelům umožnit, aby svůj obsah jako reklamu označili.

To má za cíl ochranu uživatelů především před reklamami, které se tváří jako nezávislé hodnocení či doporučující články nezávislých osob.

 

Ochrana dětí

Poskytovatelé online platforem přístupných nezletilým osobám jsou povinni zavést vhodná a přiměřená opatření, kterými zajistí vysokou míru soukromí, bezpečnosti a ochrany nezletilých osob v rámci svých služeb.

Tato povinnost je definována velice vágně, a pro poskytovatele online platforem tak může být problematické zhodnotit, zda jimi přijatá opatření lze považovat za vhodná a přiměřená.

Poskytovatelé zároveň nesmí prezentovat reklamy cílené na děti, pokud si jsou s „přiměřenou jistotou“ vědomi, že uživatelem je dítě.

 

Mgr. Zdeněk Smrček, advokát právní kanceláře Kučera & Associates
Ilustrační foto: canva.com