Česká advokátní komora se ohrazuje vůči připomínkám, které uplatnily některé státní instituce v meziresortním připomínkovém řízení k navrhované novele advokátního tarifu. Jak Advokátní deník informoval, příslušný návrh předložil ministr spravedlnosti přesně před měsícem, tj. dne 22. března 2024, do meziresortního připomínkového řízení s navrhovanou účinností k 1. červenci 2024.

Advokátní tarif v části, která upravuje mimosmluvní odměnu, plní v praxi dvojí zásadní úlohu. Tou první je určení odměny advokáta v případě, že jej platí stát – jde tedy především o určení odměny obhájců ex offo, zmocněnců poškozených apod. Tou druhou je stanovení náhrady nákladů za právní zastoupení v soudních řízeních, která přísluší procesně úspěšnému účastníkovi řízení.

Stávající advokátní tarif je proto nevyhovující ve dvou směrech: jednak je to nepřiměřeně nízká odměna obhájců a zástupců poškozených v trestních věcech, jednak nepřiměřeně nízká paušální tarifní hodnota v případech, kde předmět řízení nelze ocenit nebo jej lze ocenit jen s velkými obtížemi – což se však rozšířilo i na ty případy, kdy předmět řízení je vyjádřen penězi, ať jde o daňový nedoplatek nebo o peněžitou náhradu nemajetkové újmy. Pokud však má být náhrada nákladů spravedlivá, musí se alespoň blížit standardním nákladům, které účastník sporu zpravidla na zastoupení advokátem vynaloží. To má význam především tam, kde advokát zastupuje např. spotřebitele a dohodne se s ním, že právě přiznaná náhrada nákladů řízení bude jeho odměnou za zastoupení. Čím více pak bude mimosmluvní odměna vzdálena od reálné odměny advokáta, tím méně advokátů bude ochotno spotřebiteli nabízet takto stanovenou odměnu, a výsledkem pak bude faktické odepření spravedlnosti méně majetným právě proto, že by vedle přiznané náhrady nákladů řízení museli svého advokáta „doplácet.“

Hrubý nepoměr mezi přiznanými náklady řízení a hodnotou sporu ostatně v nálezu Pl. ÚS 25/12 kritizoval i Ústavní soud, byť se v nálezu zabýval tím, že přiznané náklady převyšují ty, které byly skutečně vynaloženy. V dalších nálezech pak Ústavní soud zdůraznil nutnost zkoumání účelnosti nákladů vynaložených účastníkem na zastoupení advokátem a dovodil, že pokud by obecný soud nepřihlédl ke specifickým okolnostem případu, které by mohly mít vliv na výši účelně vynaložených nákladů procesně úspěšného účastníka, porušil by svým postupem právo na spravedlivý proces (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 4012/18).

Zvýšení odměny ustanoveným zástupcům a obhájcům ex offo má samozřejmě dopad na státní rozpočet, ale není možné, aby advokáti dlouhodobě dotovali činnost, jež jim má hradit stát. Úprava advokátního tarifu tak není jen narovnáním ekonomických podmínek v advokacii, ale i zárukou dostupnosti právních služeb.

Pokud Ministerstvo financí brojí proti navýšení tarifní hodnoty ve správním soudnictví, zejména v daňových sporech, pak je zapotřebí zdůraznit, že stát platí náklady řízení protistraně jen tam, kde soud konstatuje, že napadené správní rozhodnutí bylo nezákonné. Stávající tarifní hodnota – 50 000 Kč – je zcela mimo reálnou hodnotu předmětu řízení. Přitom ČAK ustoupila z původního návrhu, aby vždy byla základem výpočtu odměny advokáta hodnota předmětu řízení, tedy např. výše doměřené daně, a souhlasila s tím, že se tarifní hodnota bude limitovat částkou 1 mil. Kč.

Je urážející, pokud nyní oficiální úřední místa v rámci připomínek k předložené – kompromisní – verzi advokátního tarifu kritizují, že by advokátům mohla novela navýšit jejich zisk. Advokáti ze svého zisku žijí a hradí si stejné životní náklady, jako ostatní příslušníci justičních profesí. Jejich zisk, který vznikne odečtením nákladů na provoz advokátní kanceláře od tržeb, podléhá zdanění i odvodům na sociální a zdravotní pojištění.

Novela advokátního tarifu se proto logicky nemůže vztahovat jen na pokrytí inflačního nárůstu nákladů na provoz advokátní kanceláře (včetně mezd zaměstnanců), ale i na odpovídající navýšení zisku, protože tento zisk (po všech odvodech) advokáti použijí na úhradu soukromých nákladů, které se také skokově navýšily kvůli inflaci. Připomínky úředních míst, která kritizují nárůst zisku advokátů, působí proto v této souvislosti i jako neodborné.

Česká advokátní komora považuje za potřebné se ohradit i proti tvrzení, že advokáti zneužívají stávající advokátní tarif. Skutečnost, že v případech některých sporů, typicky v řízení o náhradě nemajetkové újmy, nepoužívá pro přiznání náhrady nákladů řízení poměr procesní úspěšnosti obou stran sporu, ale i případ, kdy žalobci je přiznán jen zlomek jím původně požadovaného plnění, není výmyslem advokátů, ale důsledkem toho, že se v některých případech považuje rozhodnutí soudu za konstitutivní. To je ale věc občanského soudního řádu, případně soudního řádu správního, nikoli advokátního tarifu.

Pokud by skutečně advokát zneužíval advokátního tarifu a požadoval by odměnu, která mu nenáleží, mohlo by se jednat o kárné provinění. Ze strany Ministerstva financí však Česká advokátní komora nikdy nebyla upozorněna na nekalé jednání advokátů při účtování odměny ex offo nebo náhrady nákladů řízení.

ČAK

Foto: redakce AD