Nejvyšší správní soud (NSS) vyjasnil interpretaci zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, v případech, kdy příslušníci bezpečnostních složek přecházejí mezi jednotlivými sbory. O nárocích bývalého příslušníka vězeňské služby, nynějšího policisty, bude rozhodovat služební funkcionář původního bezpečnostního sboru, u kterého má uplatněný nárok na doplatek mzdy svůj původ. Ministerstva vnitra a spravedlnosti nebyla při výkladu zákona ve shodě. Kompetenční senát NSS problematiku řešil na podnět ministra spravedlnosti JUDr. Pavla Blažka, Ph.D.

Kompetenční senát Nejvyššího správního soudu kompetenční žalobě Ministerstva spravedlnosti nevyhověl. Určil, že o nárocích bývalého příslušníka Vězeňské služby bude rozhodovat služební funkcionář tohoto bezpečnostního sboru, ačkoli příslušník již pracuje pro Policii ČR. Ministerstvo spravedlnosti naopak tvrdilo, že o těchto nárocích má rozhodovat služební funkcionář policie, neboť právě u ní je nyní příslušník ve služebním poměru.

Kompetenční senát Nejvyššího správního soudu (NSS), kterému předsedá soudkyně Mgr. Jitka Zavřelová, k žalobě Ministerstva spravedlnosti rozhodl, že o nárocích bývalého příslušníka Vězeňské služby má rozhodovat ředitel Věznice Karviná, tedy služební funkcionář bezpečnostního sboru (Vězeňské služby), která je podřízena právě Ministerstvu spravedlnosti. Toto ministerstvo v žalobě naopak tvrdilo, že o nárocích má rozhodovat jiný bezpečnostní sbor – Policie ČR, k níž byl tento příslušník přeřazen a u něhož v době uplatnění nároku sloužil.

Zjednodušeně řečeno, předmětem sporu bylo, které ministerstvo, resp. jemu podřízený bezpečnostní sbor a jeho služební funkcionáři, mají rozhodovat o nárocích plynoucích z výkonu služby u Vězeňské služby, ačkoli v době uplatnění nároku byl příslušník již zařazen ke službě u Policie ČR, tedy jiného bezpečnostního sboru, podřízeného Ministerstvu vnitra. Jednalo se o negativní kompetenční spor, kdy obě strany popíraly svoji pravomoc o nárocích rozhodnout. Jménem obou ministerstev v řízení před NSS jednali příslušní ministři (tj. ministr spravedlnosti, resp. ministr vnitra).

NSS dal za pravdu Ministerstvu vnitra a konstatoval, že o uplatněných nárocích ze služebního poměru se musí rozhodovat v rámci bezpečnostního sboru, u kterého mají tyto nároky svůj původ (tedy Vězeňské služby). Odůvodnil to poukazem na dřívější judikaturu NSS i zvláštního senátu pro rozhodování kompetenčních sporů. Podle dřívějšího rozsudku NSS (čj. 2 As 401/2017-55): „[…] každý bezpečnostní sbor je zákonem pojímán jako relativně samostatná entita uvnitř státu, v níž je vykonávána působnost příslušných služebních funkcionářů zásadně jen ‚dovnitř‘ daného konkrétního bezpečnostního sboru, a nikoli ‚křížově‘, tj. v záležitostech jiného bezpečnostního sboru než toho, jehož služební funkcionář rozhoduje“. Kompetenční senát NSS poté konstatoval, že „uplatnění nároku příslušníka bezpečnostního sboru, respektive bývalého příslušníka tohoto sboru, u služebního funkcionáře téhož sboru nebrání, pokud již příslušníkem tohoto sboru není […]“.

Soudce zpravodaj JUDr. Tomáš Rychlý, Ph.D., poukázal též na praktické souvislosti, neboť nároky ze zákona o služebním poměru často uplatňuje více příslušníků společně v jednom řízení. V rozsudku soud uvedl, že „pokud by Nejvyšší správní soud přistoupil na argumentaci žalobce, jedním z důsledků by v některých případech byla nemožnost vedení takového společného řízení. […] Řízení by se pak muselo rozdělit do dvou (nebo i více) „linií“, a to podle toho, u kterého bezpečnostního sboru byli příslušníci ve služebním poměru v okamžiku uplatnění nároku. O jinak totožných nárocích by tedy rozhodovaly různé správní orgány, resp. různí služební funkcionáři“. To NSS označil za nežádoucí.

NSS též zmínil význam tzv. institucionální paměti. Pro rozhodnutí o nárocích příslušníků bezpečnostních sborů je nezbytné i povědomí o praktickém fungování tohoto bezpečnostního sboru. Touto „institucionální pamětí“ disponuje bezpečnostní sbor (resp. služební funkcionář), u něhož má uplatněný nárok původ. Tento sbor má také k dispozici příslušnou dokumentaci.

Rozhodnutí je konečné a nejsou proti němu přípustné opravné prostředky.

Kompetenční senát NSS je senát složený ze sedmi soudců tohoto soudu. Rozhoduje kompetenční spory mezi ústředními správními úřady navzájem, mezi správními úřady a orgány územní, zájmové nebo profesní samosprávy, či mezi orgány samosprávy navzájem (§ 97 soudního řádu správního).

Celý rozsudek kompetenčního senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2024 ve věci sp. zn. Komp 3/2023 je dostupný na www.nssoud.cz, Úřední deska.

Zdroj: Nejvyšší správní soud
Ilustrační foto: archiv NSS