Generativní umělá inteligence a její praktické uchopení nejen v advokacii byl název březnového online semináře H&P Akademie. AI nabírá v posledních letech vysoké otáčky, přináší mnoho výzev, může být obrovským pomocníkem v mnoha odvětvích lidské činnosti, ale také může představovat nebezpečná úskalí, kterým je třeba se včas postavit. Právo musí v této souvislosti vyřešit například autorská práva, ochranu osobních údajů, odpovědnost za újmu a mnoho dalšího. A vždy bude krok za vývojem technologií. Jednotlivé výzvy je třeba řešit vždy v závislosti na aktuálním stavu a nikdo v tuto chvíli netuší, co budoucnost přinese. Jak se nejlépe na nové výzvy připravit?

Podnětný seminář vzdělávací AKADEMIE HAVEL & PARTNERS nabídl účastníkům přístupnou a mnohdy i zábavnou formou především hlubší pochopení rychle se vyvíjecí AI a podpořil tak potřebný odborný dialog o právních výzvách, které nástup generativní umělé inteligence přináší. Lektoři Michal Kandráč, Jiří Nečas a Nikita Fesyukov popsali i zkušenosti kanceláře a přiblížili cesty, jimiž se trh aktuálně ubírá, včetně experimentálních nástrojů.

Hned v úvodu lektoři nejprve nastínili samotnou historii umělé inteligence, kdy byly položeny její základy a jak se postupně vyvíjela. Její počátky sahají pro mnohé možná až překvapivě do poloviny minulého století.

AI jsou nástroje schopné provádět úkoly, které jsou obvykle spojovány s lidskou inteligencí, jako je učení, přizpůsobování se prostředí a řešení problémů. Obecně pojem umělá inteligence popsal například již dříve S. Hawking jako „schopnost přizpůsobit se změně.“ Podle A. Turinga je to „věda a technika o vytváření inteligentních strojů, zejména inteligentních počítačových programů.“ Evropská komise AI definovala jako „systémy vykazující inteligentní chování v podobě vyhodnocování svého okolí a následného rozhodování či vykonávání kroků – s určitou mírou autonomie – k dosažení konkrétních cílů.“

Generativní specializované AI přináší algoritmy, které lze použít k vytváření nového obsahu. „Generativní umělá inteligence je součást toho velkého AI balíku,“ říká Nikita Fesyukov. Dokáže dnes vygenerovat vlastní texty, hudbu, obrázky i „umělecké“ obrazy, knihu či film, vloží do úst konkrétnímu člověku slova, která ve skutečnosti nikdy neřekl, dokáže jeho vlastním hlasem i zazpívat, nebo ho svlékne… Může se tedy stát i nebezpečným nástrojem dezinformací a nepřátelské propagandy, může zasahovat do práva jednotlivců a podobně. Generativní umělá inteligence může být obrovským pomocníkem, pokud ji využijeme v dobrém úmyslu v dobré věci. Může pomáhat v oblasti práva, ve zdravotnictví a mnoha dalších odvětvích, ale vždy s sebou nese i mnohé etické problémy, na které musí společnost včas reagovat, připravit se na ně dostatečnou osvětou, vzděláváním a samozřejmě právní ochranou.

Otázek, které AI v tomto směru přináší, je mnoho a každým dnem jich je vzhledem k nepřetržitému vývoji více a více.

Seminář se zaměřil především na právní aspekty generativní umělé inteligence, která v posledních letech rapidně mění globální technologické prostředí a právo si s ní zatím v mnoha směrech a zákoutích, která AI téměř geometrickou řadou otevírá, neví příliš rady. Lektoři popsali právní úpravu dopadající na nástroje využívající generativní umělou inteligenci, zejména v oblastech práva duševního vlastnictví, ochrany osobních údajů a odpovědnosti za újmu.

V právní praxi pomáhají právníkům především velké jazykové modely, pro expertní práci mají ale zároveň množství nedostatků. Mohou být trénovány pouze na veřejných a dobře dostupných datech, ty ale nemusí být vždy aktuální. „Je to velká černá skřínka, do které nikdo nevidí, kde se data berou,“ vysvětlují lektoři nástrahy využití AI.

Bez inteligentního, přesně zadaného a kvalitního vstupu, přesně vymezeného zdroje dat, nedostanete inteligentní odpověď. Platí tedy: „Umělá inteligence vás nemůže nahradit, pokud nejste inteligentní.“

AI a autorská práva, ochrana osobních údajů a odpovědnost. Nejisté našlapování

O tom, jak AI může prospět i neprospět právu a právníkům, pohovořil Jiří Nečas. Jazykové modely nejsou schopné zachytit vše ve všech souvislostech. Jazyk je trivializace světa kolem nás, pouhá forma komunikace. „Aby AI pochopila svět, k tomu jazyk zkrátka nestačí,“ poznamenal Jiří Nečas a popsal, s čím se jazykové modely potýkají a na co si dát pozor. A především, kde všude AI právníkům dnes pomáhá. Velkou pomocí může být inovativní aplikace Wair (www.wair.cz) pro právní rešerše, sémantické vyhledávání a další pokročilé technologie umělé inteligence.

Lektoři představili aktuální trend ve vývoji znalostních AI nástrojů – RAG (Retrieval Augmented Generation). Otevřeli problematiku AI a duševního vlastnictví, kdy v současnosti existují různé přístupy v pohledu na to, kdo je autorem výstupu AI, kdo a za jakých okolností může nárokovat autorská práva. V té souvislosti připomněli například známé náhodné „monkey selfie“, kdy také vyvstala otázka, zda může fotograf nárokovat autorská práva k fotografii pořízené zvířetem, jako určitou analogii s AI. Český soud například potvrdil, že obrázek vytvořený AI není autorským dílem. Pohledy jsou ale v různých zemích světa rozdílné.

Na co je tedy třeba dávat pozor při práci s AI?  Především lektoři doporučují vždy si důkladně přečíst podmínky užití příslušné generativní AI. Pravidla pro nakládání s AI je třeba stanovit v interních předpisech a pracovníky důkladně proškolit.

Seminář popsal i hlavní problémy AI a ochrany osobních údajů, které by mohly být užity při tréninku AI i generování výstupů. Současná regulace specifika AI nereflektuje. Mohou zde hrozit pokuty a žaloby na náhradu újmy.  Některé společnosti svým pracovníkům například používání ChatGPT zakázaly. Je tedy vždy třeba respektovat při vývoji a implementaci AI principy GDPR a přijmout relevantní technické i organizační opatření. Nastavit AI tak, aby osobní údaje nebyly ukládány a otázku zpracování osobních údajů je vhodné odpovídajícím způsobem smluvně podchytit.

Poskytovatel AI čelí odpovědnosti na všech možných frontách, může se dotýkat nekalé soutěže, regulace, trestního práva… a často ve sporech nelze určit primárního „viníka“, ve hře je poskytovatel, provozovatel a uživatel. Dokazování je pak komplikované. A proč se v určité situaci AI rozhodla právě tak a tak, je často nejasné i pro samotné vývojáře. Pro názornost popsali lektoři několik konkrétních kauz, kde se odpovědnost řešila.

Nová pravidla pro fungování umělé inteligence schválili europoslanci minulý týden 13. března. Akt o umělé inteligenci zavádí klasifikaci technologií podle způsobu využití a nastavuje různé úrovně omezení podle míry souvisejících rizik. Některé systémy chce EU zakázat, některé nástroje jako algoritmy na rozpoznávání obličejů budou podléhat silné regulaci. Otázkou v této souvislosti je podle přednášejících lektorů míra regulace. Pokud bude příliš okleštěná, brání to podle jejich názoru dostatečnému rozvoji. A tam, kde bude regulace více uvolněná, nás pak snadno předběhnou. To vše jsou výzvy, které AI přináší a s nimiž se bude společnost muset vypořádávat krok za krokem. Zastavit vývoj však nelze a musíme být připraveni. Jak s nadsázkou poznamenali lektoři, opačným pólem by pak byla cesta jedné důchodkyně, která se před mnoha lety proslavila svým výrokem: „Já bych ty internety a počítače zakázala.“

Redakce AD
Foto: canva.com