V posledních dnech jsem v médiích zaznamenal několik článků a vyjádření ctihodných kolegyň Lucie Hrdé, Daniely Kovářové a otevřený dopis Jany Krouman, adresovaný předsedovi ČAK Robertu Němcovi. Společným tématem bylo odměňování advokátů poskytujících právní služby ex offo, tedy právní služby, jejichž zadavatelem a plátcem je stát. Dovolím si parafrázovat a až nepřípustně zjednodušit myšlenky kolegyň, alespoň tak, jak jsem je pochopil já.

Lucie Hrdá zcela logicky, věcně a pravdivě uvedla, že soudy při rozhodování o odměnách ex offo aplikují advokátní tarif, který již vůbec neodpovídá ekonomické realitě, velmi volně a odměny advokátům přiznávají fakticky podle toho, co soud sám považuje za přiměřené. Byť je argumentováno ve vztahu k odměnám zmocněnců poškozených, obdobné platí i pro obhájce. Za tohoto stavu, kdy jsou odměny kráceny o desítky tisíc korun, oproti legálnímu očekávaní plynoucího z obecně závazného právního předpisu, odmítá tyto služby nadále poskytovat.

Na to velmi kriticky reaguje senátorka a advokátka Daniela Kovářová v tom směru, že s advokacií je bezprostředně spojena činnost zahrnující též poskytovaní neplacené právní pomoci.

Jana Krouman pak ve svém dopise názorně na konkrétních příkladech vypočítává, nakolik neúnosným se stalo poskytování právní pomoci ex offo. Vyčítá pak dále předsedovi a ostatním členům představenstva ČAK, že činnost ex offo nevykonávají, ale zejména se málo angažují v otázce adekvátní úpravy advokátního tarifu.

Domnívám se, že vážené kolegyně mají v jistém směru a ohledech pravdu, avšak já zásadní problém shledávám poněkud jinde.

Neobjevím Ameriku, pokud uvedu, že v dnešní době má výkon advokacie nekonečně mnoho podob. Jednotlivé druhy výkonu advokacie ani nelze porovnávat, když práce ve velké advokátní korporaci, která se zastupování před soudy a obhajobě nevěnuje, a výkon advokacie advokátem na malém městě, který se zastupováním a obhajobou (tedy i ex offo) živí, je nesrovnatelný. Jsem také bytostně přesvědčen, že drtivá většina advokátů zcela logicky a přirozeně vykonává část své činnosti tzv. zadarmo, ať již ucelenými programy poskytování právních služeb pro bono ve větších advokátních kancelářích, či bezplatnou právní radou či dokonce bezplatným zastupováním advokáty samostatnými či působícími v menších kancelářích. Podstatou problému dle mého názoru je, že stát selhává ve své roli garanta zajišťujícího právo na právní služby pro nemajetné. Zjevně spoléhá na vstřícný přístup advokátů a tohoto vlastně zneužívá. Ať již na židli ministra spravedlnosti či ve Strakově akademii sedí kdokoliv, požadavky advokacie v tomto směru zcela přehlíží, neboť problém není společensky palčivý, vždycky to nějak dopadne a politické body by řešení tohoto problému nepřineslo, spíše naopak. Skutečnost, že se toto přehlížení problému na fungování právního státu v budoucnu projeví, vládnoucí garnituru nezajímá, neboť nikdo nestávkuje, nikdo neodmítá nastupovat do služeb a do příštího (a příštího a příštího …) volebního období to vydrží.

Deficit právního státu na poli zajištění právní služby je zřejmý již dnes. Advokáti z menších měst odchází do měst větších, advokáti se sdružují do větších celků, kde jsou dána jasná, mnohdy přísná ekonomická pravidla, advokátní koncipienti ubývají. Právní pomoc se tak pro občany stává objektivně méně dostupnou. Stejně tak se snižuje ochota advokátů poskytovat právní pomoc ex offo, tedy zejména osobám nemajetným, nikoliv proto, že by jim byl přístup pro bono cizí, ale hned z několika jiných důvodů.

Nelze zastírat, že prvním důvodem je důvod ekonomický. Byť má advokacie svá neoddiskutovatelná specifika, stále jde o podnikání, jehož smyslem je dosahovat příjmů vyšších, než jsou náklady k tomu vynaložené. Dalším důvodem je absolutní nepředvídatelnost očekávané odměny za činnost ex offo z důvodů shora popsaných. Je až s podivem, nakolik restriktivně soudy přistupují ke krácení odměn za činnosti ex offo, avšak na druhé straně jsou soudci připraveni podávat žaloby, pokud se jen objeví zmínka, že zvyšování jejich platů nebude natolik strmé, jak očekávali. Zde nelze nezmínit, že po dobu, kdy tarif nebyl změněn (vyjma loňského odstranění srážky zavedené po povodních roku 1997!), se platy soudců zvýšily o desítky procent. Svou roli samozřejmě hraje je i určitý principiální postoj advokátů, spočívající v tom, že objedná-li si u něj právní službu stát, resp. jestliže stát plní svou vlastní povinnost zajišťovat právní pomoc nemajetným prostřednictvím činností advokátů ex offo, advokát očekává, že by ji také měl adekvátně zaplatit.

Činnost ex offo tak vykonávají advokáti „srdcaři“, případně advokáti, kteří jsou ochotni takové služby poskytovat, byť za odměnu zcela neadekvátní, neboť bez ní by ekonomicky prostě nepřežili. Takto se však dle mého názoru zcela viditelně a nebezpečně vytváří stále větší skupiny advokátů, kteří ex offo právní služby poskytovat nebudou, neboť je to ekonomicky zřejmě nevýhodné, a skupiny advokátů, kteří si poskytování ex offo (tím spíše pro bono) právních služeb již ani nebudou moci dovolit, neboť by to vedlo k jejich ekonomické likvidaci. Spoléhání se státu na skutečnost, že je stále ještě dostatek advokátů, kteří jsou ochotni ex offo služby poskytovat za zcela neadekvátní odměny, je krátkozraké a v budoucnu může mít dalekosáhlé následky. Budou-li advokáti minimalizovat svoji akvizici v ex offo činnosti, stát brzy nebude schopen zajistit relevantní právní pomoc pro osoby nemajetné.

Výtky vyčítající advokátům, že nehodlají vykonávat ztrátovou ekonomickou činnost, považuji za nemístné, stejně jako výtku adresovanou předsedovi a představenstvu ČAK k nízké aktivitě při snahách o úpravě advokátního tarifu. V tomto směru bylo vyvoláno nespočet schůzek a jednání, připraveno a předloženo nespočet statistických materiálů, tabulek a věcných argumentů. Jak jsem však naznačil shora, případná úprava advokátního tarifu by nepochybně měla dopad na státní rozpočet, další hlasy voličů to zjevně nepřinese a pohled politiků není delší než k horizontu dalších voleb. Nebude-li vyvíjen čím dál větší tlak z řad advokátní veřejnosti, nemyslím si, že by bylo možné tento gordický uzel rozetnout, byť budou při dalších jednáních snášeny argumenty sebepřesvědčivější.

JUDr. Radim Miketa, advokát a člen představenstva České advokátní komory
Ilustrační foto: canva.com