Bezvýsledné klepání na dveře. Hlasité výzvy k otevření dveří jménem zákona. Za dveřmi je slyšet šustění a zaskřípění. Síla černých kanad se pro dveře ukáže být stejně dobrou volbou jako klíč. V bytě však zůstal pouze průvan po otevřeném okně. Je to jasné: náš člověk uprchl. Co když ale neexistují dveře, na které klepat v první řadě?

 

Podle ust. § 302 trestního řádu lze řízení proti uprchlému konat proti tomu, kdo se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá. Vést lze výhradně proti osobě, které bylo sděleno obvinění, tj. proti které bylo zahájeno trestní stíhání[1], půjde o obviněného, obžalovaného i odsouzeného (dále pro přehlednost pouze obviněný). S možností úprku podezřelého před zahájením trestního stíhání počítá ust. § 303 trestního řádu.

 

Stručný úvod k prchání

Kdy ovšem můžeme s jistotou říci, že osoba bez domova uprchla?

Problém začíná tím, že stát nemá přesný nástroj jak zjistit, zda je osoba vůbec osobou bez domova. Tradiční poznávací znamení bydliště na obecním úřadě totiž automaticky nemusí znamenat, že je bez domovské adresy. Může jít o přechodné řešení při změně pobytu, „mazaný fígl“ kverulantů, ale třeba i o pokus chránit své soukromí. Kromě vyjití do ulic a intenzivní spolupráce se sociálními zařízeními nejsou v současné době spolehlivé nástroje ke zjištění počtu osob bez přístřeší a i ty zevrubné propočty jsou stále jen odhady[2]. Pokud by orgán činný v trestním řízení měl k dispozici tuto informaci, věděl by hned, že musí postupovat činoroději při pátrání po osobě a případně i uvažovat o způsobech zajištění osoby.

Při neexistenci trvalejšího místa pobytu jde o osoby většinou na pohybu. Více než polovina osob bez domova přespává na veřejných prostranstvích, pouze menší část nocuje v noclehárnách nebo azylových domech[3]. Doručování za takových okolností lze obtížně provést prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (o datové schránce nemluvě), veškeré písemnosti musí doručit buďto sám orgán činný v trestním řízení, nebo orgánu obce[4] (kterým je i obecní policie[5]).

Z policejních orgánů je k této činnosti vhodná zejména Policie České republiky[6], která je pro toto administrativně, personálně i zákonně vybavena (např. možností vyhlásit pátrání, využívat služební psy, motorizované či pěší hlídky, využívání zákonného institutu jako domovní a osobní prohlídka, prohlídka jiných prostor a pozemků, vstup do obydlí, jiných prostor a pozemků apod.).

Na místě též bude provést dotaz k příslušnému orgánu obce, kde se obviněný obvykle zdržuje, či úřadu práce, v jehož evidenci mohl být veden. Též třeba zvážit součinnost s místními zdravotnickými zařízeními, oblastními charitami, nízkoprahovými centry. Při selhání méně invazivních metod přichází v úvahu příkaz[7] k zatčení či zadržení a evropský zatýkací rozkaz[8].

Provedení důsledného pátrání je významné pro případ, že se hledanou osobu dohledat nepodaří. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. 6 Tdo 7/2015[9]: „Podle obsahu spisu lze soudit, že v posuzované věci bylo řízení proti uprchlé L. M. vedeno proto, že orgány činné v trestním řízení včetně soudů obou stupňů měly za to, že se obviněná skrývá na neznámém místě, aby se vyhnula trestnímu řízení. Pro takový závěr ale nebyly v přípravném řízení ani v řízení před soudy opatřeny podklady, ze kterých by bylo zřejmé, že nedosažitelnost obviněné L. M. vychází z její snahy mařit trestní stíhání, tedy, že se ukrývá na neznámém místě, aby zabránila projednání věci a vyhnula se hrozícímu trestu. Naopak vše nasvědčuje tomu, že obviněná je nezávisle na tomto trestním řízení již dlouhodobě bez domova a sociálního zázemí, není v kontaktu se státními úřady a nepobírá žádné sociální dávky. Pokud ale nebylo ničím prokázáno, že motivem popsaného chování obviněné je snaha skrývat se před orgány činnými v trestním řízení, aby se vyhnula dopadení a zmařila trestní stíhání, vznikají důvodné pochybnosti o tom, zda řízení proti uprchlé bylo konáno důvodně (…) V obnoveném přípravném řízení policejní orgány nejprve učiní veškeré úkony k vypátrání současného pobytu obviněné L. M. a zaměří se na objasnění otázky, zda tím, že obviněná pobývá na neznámém místě, se cíleně vyhýbá trestnímu řízení.“

Podobně též rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 15. 4. 2019 č. j. 2 To 70/2019-257: „Byť u obžalovaného je možné shledat motiv vyhnout se přeměněným nepodmíněným trestům, skutečností je, že vykonávací řízení byla vedena jako proti uprchlému a obžalovaný o nich pravděpodobně vůbec neví. Pro řízení proti uprchlému nestačí zjistit, že osoba podezřelá z trestného činu není dostupná pro orgány činné v trestním řízení, ale musí být zjištěno, že uprchla do ciziny nebo se skrývá, aby se trestnímu stíhání vyhnula.“

Z výše uvedeného vyplývá, že bude třeba náležitě odůvodnit motiv obviněného vyhýbat se trestnímu řízení[10], což je bez řádného předchozího šetření nemyslitelné. To platí dokonce i když budou ze strany obviněného zjištěny snahy o obstrukci[11]. Při pouhém zjištění, že se osobě bez domova nedaří doručit, nelze učinit závěr o nutnosti vedení řízení proti uprchlému. Podobný přístup spíše nasvědčuje tomu, že orgány činné v trestním řízení využily procesního nástroje, aby urychlily vyřízení věci nebo zjednodušily důkazní situaci, což je nepřípustné[12]. K zjištění motivu se vyhýbat trestnímu řízenou budou třeba všechna podpůrná zjištění[13].

 

Závěrem

Při řízení proti uprchlému dochází k omezení ústavně zaručených práv a svobod, což je odůvodněno zájmem státu na stíhání a potrestání pachatelů trestné činnosti – tento zájem představuje závazek státu zajišťovat určitá základní práva a svobody občanům přímo či potenciálně poškozeným trestnou činností[14]. S ohledem na poměrně nízkou kriminalitu v České republice lze uzavřít, že v tomto směru se státu daří. Vůči svým občanům má však další závazek, ve kterém znovu a znovu selhává: zajistit bydlení všem potřebným osobám[15].

Je-li nedodržení tohoto závazku příčinou nezastižení osoby bez domova[16], o to více je třeba trvat na zajištění (alespoň) práva na spravedlivý proces.

Z pohledu (pravděpodobně ustanoveného) obhájce[17] je důležité mít na vědomí, že usnesení, kterým bylo rozhodnuto o konání řízení proti uprchlému, je mezitímním rozhodnutím procesní povahy[18] a nelze proti němu podat stížnost[19] ani ústavní stížnost.

Je povinností soudu zkoumat v průběhu celého trestního řízení, zda důvody pro konání řízení proti uprchlému stále trvají. Nedostatečné odůvodnění usnesení o tom, že bude vedeno řízení proti uprchlému, bude pak vadou, kterou lze soudu prvního stupně vyčíst v opravném prostředku a na základě kterého může odvolací/stížnostní soud rozhodnutí zrušit a věc vrátit.

 

Mgr. Pavel Vevera, autor působí jako advokátní koncipient v Praze
Ilustrační foto: canva.com

---

[1] Jelínek Jiří a kolektiv autorů, Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 9. vydání, Leges, 1. 12. 2022

[2] „Zjištěné počty a odhady pro celou Českou republiku považujeme za reprezentativní, nicméně musí být řečeno, že se spíše jedná o počty nižší než vyšší. Zatímco prevenci duplicit lze zajistit relativně snadno, zachytit všechny osoby bez domova v terénu je v podstatě nemožné. Zejména ve velkých městech je tento úkol velmi náročný.“ v NEŠPOROVÁ, Olga; HOLPUCH, Petr; JANUROVÁ, Kristýna a KUCHAŘOVÁ, Věra. Sčítání osob bez domova v České republice 2019: kategorie bez střechy a vybrané kategorie bez bytu podle typologie ETHOS. Praha: VÚPSV, 2019. ISBN 978-80-7416-351-7, str. 90.

[3] NEŠPOROVÁ, Olga, a HOLPUCH, Petr. Populace osob bez domova v České republice: osoby přespávající venku, v noclehárnách, v azylových domech a v obecních ubytovnách. Praha: VÚPSV, 2020. ISBN 978-80-7416-388-3.

[4] Ust. § 62 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád)

[5] Ust. § 1 odst. 1 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii

[6] Ust. § 68 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky

[7] Ust. § 67 odst. 1 písm. a) v kombinaci s ust. §§ 69 odst. 1 a 76a odst. 1 trestního řádu

[8] Ust. § 190 an. zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních

[9] Také např. i aktuálnější usnesení Nejvyššího soudu ze dne dne 15. 2. 2023, č. j. 4 Tdo 62/2023: „Podobně nejde o skrývání v případě, kdy se pachatel střídavě zdržuje v místě trvalého pobytu a v místě (místech) přechodného pobytu [srov. přiměřeně i výklad k § 67 písm. a) tr. ř.]. Nestačí tedy pouhé zjištění, že se obviněný nezdržuje v místě svého bydliště a opakovaně si nevyzvedává obsílky a předvolání zasílané mu orgány činnými v trestním řízení.“

[10] K tomuto z judikatury dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 1995 sp. zn. 8 To 10/94 (R 38/1995).

[11] „I přes určité obstrukce obviněného pouhá skutečnost, že se soudu nepodařilo doručit mu předvolání k hlavnímu líčení na adresu (…) neodůvodňuje úvahu o tom, že by se obviněný skrýval a tím se vyhýbal trestnímu řízení ve smyslu § 302 TrŘ“ z NS 20/2003-T 473

[12] Usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 2. 2023 sp. zn. IV. ÚS 1751/22

[13] Lze si představit hypotetickou situaci, kdy se orgán činný v průběhu řízení zjistí, že se osoba bez domova pravidelně po dlouhou dobu pohybovala na určitém místě, byla v kontaktu s oblastní charitou, docházela též pro dávky sociální podpory, ale v čase po spáchání trestného činu tento zažitý způsob života opustila a zmizela. Je možno pak dovodit, že osoba věděla, že v brzké době bude proti ní zahájeno trestní stíhání a uprchla s úmyslem se mu vyhnout.

[14] Usnesení Ústavního soudu ze dne 17.  1. 2008 sp. zn. II. ÚS 3259/07

[15] Nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2023 sp. zn. II. ÚS 2533/20

[16] A vůbec příčinnou obyčejně drobné majetkové kriminality.

[17] Ust. § 36a odst. 1 písm. c) trestního řádu

[18] Usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 5. 2023 sp. zn. III. ÚS 1116/23

[19] Ust. §§ 141 odst. 2 a 302 an. trestního řádu.