Významného klatovského rodáka, advokáta JUDr. Antonína Schauera a jeho dva vrstevníky, prezidenta Advokátní komory v Čechách JUDr. Antonína Kloudu a klatovského advokáta JUDr. Václava Melana (ale i další zajímavá témata) představila již XIX. konference k dějinám advokacie, spojená tentokrát s mezinárodní konferencí „JUDr. Antonín Schauer a jeho doba“, která se ve dnech 18. a 19. ledna 2024 konala v refektáři Jezuitské koleje v Klatovech. A šťastnou souhrou okolností se na klatovské konferenci sešli i potomci těchto tří pozoruhodných advokátních rodů.

„Dvojkonferenci“ otevřeli ve čtvrtek 18. ledna odpoledne představitelé jejích tří spolupořadatelů (města Klatovy, České advokátní komory a Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni) – místostarosta Klatov Ing. Václav Chroust, děkan Fakulty právnické ZČU JUDr. PhDr. Stanislav Balík, Ph.D., a bývalý místopředseda Komory a dlouholetý předseda její sekce pro dějiny advokacie JUDr. Petr Poledník.

Čtvrteční blok konference, věnovaný u příležitosti 160. výročí jeho narození klatovskému rodáku, advokátovi JUDr. Antonínu Schauerovi (*8. ledna 1864 Klatovy +19. listopadu 1940 Praha), zahájilo vystoupení studentů dějepisného semináře Gymnázia Jaroslava Vrchlického v Klatovech Kristýny Strnadové, Kateřiny Kalistové a Miroslava Zedla, jehož tématem byl Antonín Schauer jako klatovský student. Schauer, syn z početné rodiny klatovského pekaře, byl vynikajícím studentem zdejšího gymnázia, což dokládá i protokol o jeho maturitní zkoušce z 22 a 23. června 1881, na němž se vyjímaly samé výborné; studenti jeho dávné alma mater se ve svém vystoupení snažili také představit osobnosti jeho pedagogů i celou atmosféru doby jeho klatovských středoškolských studií. 

Antonína Schauera jako advokáta pak představil ve svém vystoupení doktor Stanislav Balík. Jak úvodem řekl, Schauer prožil „zlatý věk české advokacie“. Patřil k prvním absolventům české právnické fakulty pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity, kterou absolvoval v roce 1887, a po tehdy povinné sedmileté praxi si v Praze 1. 1. 1893 otevřel svou vlastní advokátní praxi. V roce 1898 společně s dalšími bývalými spolužáky z fakulty spoluzakládal Spolek českých advokátů, který měl hájit jejich zájmy, neboť tehdejší Advokátní komoru v Čechách vedli Němci; ale již v roce 1899 byl zvolen do výboru Komory, v němž byl činný dalších 35 let.

Jako advokát zastupoval Schauer řadu bank a významných korporací, ve kterých časem zastával i významné funkce; v prvé řadě byl od roku 1908 členem a od roku 1932 předsedou správní rady Pražské úvěrové banky. Jak ale zdůraznil ve své přednášce doktor Balík, jednalo se o všestranného advokáta, který se úspěšně věnoval i kauzám z oblasti trestního práva (byl dokonce místopředsedou Společnosti pro trestní právo), ale i z oblasti práva finančního či autorského. Pro bono byl například i právním poradcem Jedličkova ústavu. O jeho renomé svědčí i to, že si jej jako svého advokáta ve sporu, který byl proti němu veden, zvolil tehdejší prezident Nejvyššího soudu JUDr. Augustin Popelka (1854-1938).

K Schauerovým klientům patřil mj. i jihočeský knížecí rod Paarů, a právě o práci advokáta Schauera pro knížecí rod Paarů hovořil ve své přednášce archivář PhDr. Jiří Cukr ze Státního okresního archivu v Českých Budějovicích, a to na základě archiválií ze Státního oblastního archivu v Třeboni. Těmito dochovanými archiváliemi jsou především palmární účty z let 1927 až 1933, z nichž vyplývá, že Schauer Paarům účtoval mj. rozmluvy se zástupci úřadů, intervence u okresních úřadů a okresních soudů, pročítání a koncipování dopisů, řešení stížností či telefonické hovory (často velmi dlouhé, třeba i hodinové).

Schauer pro rodinu Paarů vyřizoval jejich finanční a majetkoprávní záležitostí, tedy finanční dávky a daně, platební rozkazy, pohledávky, prodeje či pronájmy, vyřizoval ale také po úmrtí tří členů rodu pozůstalostní řízení. Jeho příjmy dramaticky (desetinásobně) vzrosty v letech 1931 a 1933, kdy v rámci pozemkové reformy zařizoval prodej jejich statků v Kardašově Řečici, Pluhově Žďáru a Vysokém Veselí.

Posledním Schauerovským čtvrtečním tématem pak byla osobnost jednoho ze Schauerových čtyř synů. V příspěvku nazvaném MUDr. Miloslav Schauer v třetím odboji jeho osud popsal moderátor tohoto konferenčního bloku Mgr. Lukáš Kopecký ze Společnosti pro moderní dějiny Klatovska.

Miloslav Schauer (na snímku s otcem, nevlastní matkou a dvěma mladšími bratry) se narodil 11. června 1903 v Praze Antonínu Schauerovi a jeho první ženě Johaně. Měl staršího bratra Jaromíra (1890-1941) a sestru, která zemřela ještě před jeho narozením. Po smrti matky v roce 1905 se otec znovu oženil a s druhou manželkou Marií měl další dva syny – Antonína (*1907) a Jiřího (*1909). Zatímco všichni tři Miloslavovi bratři vystudovali práva a stali se advokáty, on sám promoval v roce 1927 na lékařské fakultě a po praxi sekundáře v klatovské nemocnici byl obvodním lékařem na Čachrově, pak ve Velharticích a Strážově a v letech 1937 až 1944 byl obvodním lékařem v Klatovech; praxi ukončil poté, co byl ze zdravotních důvodů penzionován.

Brzy ale přišel únor 1948. Zatímco dva Miloslavovi mladší bratři byli internováni v pracovním táboře, on sám pomohl jako převaděč, který dokonale znal Šumavu, nejméně deseti lidem k útěku z republiky. Byli mezi nimi jeho přátelé, členové Československé strany lidové, jejímž byl také členem, i zaměstnanci rumunského velvyslanectví v Praze. Podílel se i na tvorbě a šíření protistátních letáků. Zatčen byl až 9. března 1954, následovala domovní prohlídka, vazba, výslechy a vyšetřování. V říjnu 1954 jej Krajský soud v Plzni odsoudil za velezradu a vyzvědačství na 18 let. Vězení opustil na amnestii 10. 5. 1962 a po krátkém pobytu v Černošicích u bratra Jiřího odešel do Sokolova, kde také v roce 1988 zemřel.

Konference se účastnili i dva pravnuci Antonína Schauera, jeden z nich, pan Jiří Schauer, vzal s sebou i obsáhlé rodinné album a při večerním setkání odpovídal na řadu zvědavých otázek.

V pátek 19. ledna dopoledne konference pokračovala blokem příspěvků z dějin advokacie, který jako všechny ročníky konferencí o dějinách advokacie moderoval doktor Balík.

Mezi všemi přednáškami je třeba na prvním místě uvést vystoupení šéfredaktorky Bulletinu advokacie a Advokátního deníku JUDr. Hany Rýdlové a Mgr. Jana Kloudy, kteří krátce přiblížili neuvěřitelné osudy Schauerova vrstevníka a významného účastníka protinacistického odboje JUDr. Antonína Kloudy, který byl v letech 1934-1938 a pak v letech 1945-1948 prezidentem Advokátní komory v Čechách, a jeho rodiny.

Hana Rýdlová v této souvislosti odkázala zájemce o podrobnější informace na Advokátní deník, který se obsáhle věnoval jak osudu JUDr. Antonína Kloudy (*1871 – +1961) tak osudům jeho synů, z nichž čtyři byli také advokáti: Ivan (*1900 – +1978), vězněný od 1. září 1939 po celou válku v Buchenwaldu, Vladimír (*1904 – +1944), popravený nacisty v Drážďanech, Jiří (*1903 – +1983), který přežil nacistický i komunistický lágr, a Vratislav (*1910 – +1984), který za války s bratry a otcem rovněž skončil v Buchenwaldu.

Jak ve svém vystoupení řekl pravnuk Antonína Kloudy (a vnuk jeho popraveného syna Vladimíra) Mgr. Jan Klouda, příběh jeho pradědečka je fascinujícím příběhem člověka, který se vypracoval z velmi chudých poměrů, obětoval značné peníze v protinacistickém odboji, a poté, co přišli komunisté, zase o všechno přišel. „Je to velmi silné poučení. Ani dnes se nelze spoléhat na to, co v tuto chvíli máme,“ shrnul Jan Klouda. (Advokátní deník přinesl i rozhovor s ním a jeho otcem Vladimírem, který si můžete přečíst ZDE.)

Tři slovenské příspěvky

Hned tři příspěvky z různých oblastí advokátních dějin pak v další části konference představili hosté ze Slovenska.

Jako první vystoupila doc. JUDr. et Mgr. Martina Gajdošová, PhD., z Právnické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, která se věnovala aktivitám advokátního spolku, který se jmenoval Sväz advokátov na Slovensku. Vznikl v roce 1924 jako reakce na to, že nová Československá republika poté, co zrušila na slovenském území všechny advokátní komory, sice založila novou komoru s celoslovenským působením a sídlem v Martině, ale členové jejího výboru jmenovala vláda, čímž zásadně omezila advokátní autonomii. „Když se samospráva zákonem omezí, ale existuje politická svoboda a svoboda shromažďování, tak tato svoboda sdružování je prostředkem tlaku na vznik té samosprávy,“ shrnula docentka Gajdošová poučení z této kapitoly dějin slovenské advokacie.

Tématem přednášky košického advokáta a právního historika JUDr. Petera Kerecmana, PhD., byly umělecké prostředky ve slavných obhajovacích řečech slovenských advokátů (především advokáta JUDr. Michala Mudroně (1835-1887), jehož řečnické umění zachránilo před vězněním či pokutou mnohé Slováky bojující proti maďarizaci); protože doktor Kerecman bohužel tentokrát nemohl na konferenci přijet, přednášku přednesla ředitelka mediálního odboru Slovenské advokátní komory PhDr. Nadežda Ondrišová.

V posledním slovenském příspěvku nazvaném En garde alebo advokáti ako duelanti se pak jeho autor, košický advokát a slovenský právní historik JUDr. PhDr. Rudolf Manik, PhD., MBA, MHA, věnoval soubojům, kterých se v zahraničí i u nás zúčastnili advokáti; k mému překvapení se tak dělo až do dvacátého století, a to i na našem území.

Regionální příběhy i viktoriánské Skotsko

S úvahou nad právní relevancí poznání historie v tomto dopoledním pátečním bloku dále vystoupila plzeňská advokátka Mgr. Eva Hrbotická a na svůj příspěvek z XVI. ročníku konference v České Lípě, jenž se věnoval advokacii a justici ve viktoriánské Anglii, navázal asistent soudce u Okresního soudu v Mladé Boleslavi Mgr. Lukáš Malý, který tentokrát přestavil vývoj advokacie a justice ve viktoriánském Skotsku a Irsku. Se vzácným objevem z loňského roku – účetními knihami svého dědečka, advokáta Vojtěcha Kyjovského (1879-1948), se přijel pochlubit brněnský advokát JUDr. Milan Kyjovský.

Poslední dva příspěvky tohoto konferenčního bloku se pak věnovaly osudům dvou židovských advokátů, jenž přežili holocaust. Příběh českolipského advokáta Ericha Weisse (*1911 +1988) který přežil Osvětim, po návratu pomáhal ostatním přeživším či jejich příbuzným získat zpátky majetek a v paměti mnohých spoluobčanů dodnes zůstává jako nadšený pianista i fotbalový fanoušek, představila státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v České Lípě JUDr. Karolina Truhlářová.

Advokátní koncipient JUDr. Tomáš Danihlík pak popsal posluchačům dosti ošklivou kapitolku z dějin druhé Československé republiky, kterou nazval Causa JUDr. Pavla Wintera aneb druhorepublikové hnutí árijských advokátů na mělnickém příkladu. S pádem hodnot první republiky přišla legislativa, která se dotkla i advokacie. Opatření stálého výboru č. 284/1938 Sb. z. a n. zavedlo horní věkovou hranici 65 let pro výkon advokacie a výboru advokátní komory byla dána pravomoc přezkoumat a případně zrušit „ve veřejném zájmu“ zápis do seznamu advokátů.

To se stalo i mladému mělnickému advokátovi JUDr. Pavlu Winterovi, který si v Mělníce otevřel advokátní kancelář teprve 22. července 1938. Již 14. prosince ale tehdejší advokátní komora rozhodla, že se jeho zápis zruší. Winter se bránil stížností na ministerstvo spravedlnosti, což je pochopitelné. Méně pochopitelná je již reakce dalších sedmi mělnických advokátů, kteří se coby „hnutí árijských advokátů“ obrátili na ministerstvo spravedlnosti s peticí, v níž ministerstvo obvinili, že vyřízení odvolání zdržuje. Je potěšující, že alespoň v této „cause“ se účastníkům dostalo nějaké spravedlnosti. JUDr. Winter uspěl se svou stížností, ale především se mu podařilo uprchnout z protektorátu, jako československý voják přežil válku a po ní se usadil v Anglii. Na „árijské advokáty“ z Mělníka byla podána kárná žaloba za to, že bez důkazů obvinili ministerstvo; projednána byla až po válce a v roce 1946 jim nakonec byla udělena pokuta.

Dva advokátní rody a klatovská justice

Témata posledního, odpoledního konferenčního bloku nazvaná „Klatovská justice a advokacie s přesahy“ byla s jedinou výjimkou nějak svázána s Klatovy.

Touto jedinou výjimkou byl příspěvek Mgr. et Mgr. Libora Staňka, Ph.D., ze Státního okresního archivu ve Strakonicích, nazvaný Trampoty jedné advokátní rodiny aneb průřez historií rodiny Fikarů ve Strakonicích, který se zabýval osudy tří generací advokátního rodu Fikarů, který ve Strakonicích působil od poloviny 19. století do 20. let století dvacátého, kdy vnuk zakladatele dynastie Josefa JUDr. Miroslav Fikar odchází do Prahy.

K osobě klatovského rodáka Antonína Schauera se ve své přednášce vrátil PhDr. Luboš Velek, Ph.D., z Masarykova ústavu a Archivu AV ČR, který se ovšem věnoval Schauerově působení v Národní straně svobodomyslné.

Naprosto zásadně byla ovšem s Klatovy svázána přednáška historičky PhDr. Miloslavy Melanové, dlouholeté odborné asistentky na Katedře historie Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci, nazvaná Klatovští advokáti v letech 1872-1950 na příkladu kanceláří rodiny Sedláček – Melan, která se v ní věnovala osudům předků svého manžela Václava. Ten se konference také účastnil, takže podivuhodnou náhodou se v Klatovech sešli potomci hned tří významných advokátních rodin – Kloudů, Schauerů a Melanů.

Pradědeček Ing. Václava Melana JUDr. Václav Sedláček (*1839 +1894), který byl synem klatovského měšťana a mistra krejčovského, žil v době rozvíjející se obecní i okresní samosprávy a občanské společnosti i vzniku advokátní samosprávy a na všem se velmi aktivně podílel. Zemřel jako náměstek starosty a poslanec českého zemského sněmu. Žádný z jeho synů se advokacii nevěnoval, dvě z jeho dcer se ale za advokáty provdaly a jedna z nich, Věnceslava, se s manželem usadili v Klatovech.

Sedláčkův zeť, rodák ze Zhoře JUDr. Václav Melan (*1865 +1944), vrstevník Antonína Schauera i Antonína Kloudy, si vlastní advokátní kancelář otevřel v Klatovech v roce 1896, ale neméně intenzivně, jako jeho tchán, se věnoval i politické, veřejné a spolkové činnosti. Z jeho šesti synů se advokacii věnoval nejmladší Jaroslav (*1899 +1970), jehož osudy ovšem, i když v mnohem mírnější podobě, neboť nebyl vězněn, připomínají osudy Kloudů a Schaeuerů z jeho generace. Advokátní kancelář, kterou otevřel v roce 1933, byla uzavřena v roce 1950. JUDr. Jaroslav Melan měl to štěstí, že se dalších deset let mohl živit jako právní referent v Okule Nýrsko, poslední čtyři roky do důchodu ale prožil jako skladník, který si ovšem nepochybně „mohl přečísti Vergilia v originále“, abych připomněla známý citát z  oblíbené smoljakovsko-svěrákovské komedie. Jeho dva synové měli také štěstí, neboť mohli vystudovat vysoké školy, ovšem nikoliv práva.

A klatovská byla i témata posledních dvou příspěvků. PhDr. Karel Řeháček, Ph.D., ze Státního oblastního archivu v Plzni se věnoval klatovským justičním institucím v letech 1928-1949. V této době byly Klatovy sídlem okresního soudu a okresního státního zastupitelství a od roku 1928 do roku 1941 i sídlem krajského soudu a krajského státního zastupitelství, které byly obnoveny po válce. V letech 1945 až 1947 v Klatovech fungoval i Mimořádný lidový soud, který zde vynesl dvacet rozsudků smrti.

A právě o budově klatovského soudu, kde všechny tyto zmiňované instituce od roku 1928 sídlily, a o jejím autorovi, architektu Bedřichu Bendelmayerovi, byl i poslední konferenční příspěvek od Ing. Jany Kleinové z Národního technického muzea.

Bedřich Bendelmayer (1871–1932) byl český architekt, jehož díla se postupně vyvíjela od neorenesance přes secesi, geometrickou secesi až k novoklasicismu. A právě v neoklasicistním stylu jsou i jeho dvě nejznámější realizace – klatovská soudní budova a budova dnešního vrchního soudu v Praze 4 na Náměstí hrdinů. Klatovský soud stavělo v letech 1924 až 1927 konsorcium pražské firmy Nekvasil a místního stavitele Karla Horáka. Budova byla ale slavnostně otevřena až 1. června 1928 a jedním z řečníků při tom byl i JUDr. Antonín Schauer.

Díky laskavosti předsedy soudu Mgr. Jana Kasala si mohli zájemci z řad účastníků konference budovu prohlédnout. Prohlídku vedla bývalá předsedkyně soudu JUDr. Vlasta Pešková, za jejíhož působení v čele soudu proběhla v letech 2010 až 2012 obsáhlá rekonstrukci budovy. Velkým zdejším unikátem je zejména jedna ze tří dochovaných porotních síní v zemi – další dvě jsou už jen v Kutné Hoře a v Praze na Pankráci – vyzdobená nádhernou mozaikou od Marie Viktorie Jesenské, která znázorňuje vítězství spravedlnosti (na snímku).

 

PhDr. Ivana Cihlářová

Foto: redakce AD