Všichni lidé, kteří jako řidiči vstupují do provozu na pozemních komunikacích, přebírají odpovědnost nejen za svůj vlastní život a zdraví, ale také za životy a zdraví ostatních účastníků silničního provozu. Proto by si měl každý řidič uvědomit, že pokud požije alkohol anebo jinou návykovou látku, tak by mu mělo být následné řízení motorového vozidla zcela zapovězeno. Je sice možné, že v budoucnu budou mít všechna nově vyrobená motorová vozidla povinně nainstalovaný alkoholový zámek, který ne­umožní opilému řidiči vozidlo vůbec nastartovat,[1] nicméně v současnosti lze jízdě motorovým vozidlem pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek bránit (vedle prevence takového jednání) zejména prováděním kontrol řidičů.

K prokázání přítomnosti alkoholu anebo jiné návykové látky (nejčastěji se jedná o metamfetamin anebo THC) je však zásadně třeba, aby se řidič podrobil vyšetření na zjištění přítomnosti návykových látek (dechovým analyzátorem anebo rozborem krve). Stav vylučující způsobilost lze sice v určitých případech dovodit i na základě jiných důkazů, než je provedení dechové zkoušky či rozboru krve (např. výpověďmi svědků o chování řidiče, event. o jeho způsobu jízdy, zajištěním účtu za zkonzumované alkoholické nápoje z restaurace nebo opatřením lékařských zpráv),[2] nicméně je nutné připustit, že odmítnutím vyšetření na přítomnost návykových látek se řidič většinou vyhne trestnímu postihu za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále „tr. zákoník“), a bude postižen pouze za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. d) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“).

Tato skutečnost je zjevně primárním důvodem, proč se každý den přibližně 20 řidičů motorových vozidel rozhodne odmítnout vyšetření na přítomnost alkoholu nebo jiných návykových látek.[3] Ponecháme nyní stranou úvahy, zda by de lege ferenda nemělo být odmítnutí vyšetření na přítomnost alkoholu anebo nealkoholových drog postaveno na roveň zjištění stavu vylučujícího způsobilost a posuzováno také jako trestný čin, jako je tomu např. na Slovensku,[4] a budeme se zabývat tím, zda je odmítnutí vyšetření na přítomnost návykových látek pro řidiče skutečně tak výhodné.

Řízení pod vlivem alkoholu anebo jiné návykové látky a ve stavu vylučujícím způsobilost

Společným objektem skutkové podstaty přestupku spočívajícího v řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, po kterou je ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu [od 1. 1. 2024 se bude jednat o přestupek podle § 125c odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu], jakož i přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku, je zájem společnosti na tom, aby se provozu na pozemních komunikacích účastnily pouze osoby, které nejsou žádným způsobem ovlivněny alkoholem nebo jinými návykovými látkami.

Návykovou látkou se rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací či rozpoznávací schopnosti anebo sociální chování.[5]

V České republice platí tzv. nulová tolerance přítomnosti alkoholu (neuvažujeme-li tzv. fyziologickou hladinu alkoholu) nebo drog při jízdě vozidlem, a proto je jako přestupek či trestný čin postihováno jakékoli zjištěné množství alkoholu anebo jiné návykové látky v těle řidiče při řízení vozidla.

Při zjištění stavu vylučujícího způsobilost, který si řidič motorového vozidla přivodil vlivem návykové látky, je takovou jízdu motorovým vozidlem zásadně třeba posoudit jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku.

Stav vylučující způsobilost

Pro stav vylučující způsobilost neexistuje žádná konkrétní definice, neboť různé návykové látky působí na člověka odlišně, rozdílně ho ovlivňují se zřetelem k provozované činnosti, a proto je nutné v každém jednotlivém případě zkoumat, jakou měrou byla požitou návykovou látkou ovlivněna jeho schopnost vykonávat danou činnost. O stav vylučující způsobilost, mj. k bezpečnému ovládání motorových vozidel, se však jedná vždy, když je u řidiče motorového vozidla zjištěno, že v době jízdy měl nejméně jedno promile alkoholu v krvi.[6] V případě řízení vozidel pod vlivem jiných návykových látek než alkoholu se jedná o stav vylučující způsobilost tehdy, když jejich koncentrace v krevním séru řidiče dosáhne nejméně 10 ng/ml delta-9-tetrahydrokanabinolu (9-THC), 150 ng/ml metamfetaminu, 150 ng/ml amfetaminu, 150 ng/ml 3,4-metylendioxymetamfetaminu (MDMA), 150 ng/ml 3,4-metylendioxyamfetaminu (MDA), 75 ng/ml kokainu a 200 ng/ml morfinu.

V případě, kdy bude zjištěno současné užití jiné návykové látky a alkoholu a závěr, že se řidič nachází ve stavu vylučujícím způsobilost, nebude odůvodněn již zjištěnou hladinou alkoholu v jeho krvi nebo hodnotou koncentrace jiné návykové látky v jeho krevním séru, je ke zjištění stupně ovlivnění řidiče návykovou látkou zásadně potřeba opatřit znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie.[7] Z poznatků lékařské vědy přitom vyplývá, že v případě vzájemné kombinace různých návykových látek je způsobilost řidiče bezpečně ovládat motorové vozidlo zásadním způsobem snížena již při dosažení výrazně nižších hodnot návykových látek, než je tomu v případě jejich samostatného požití.

Způsob prokázání přítomnosti návykové látky

K prokázání přítomnosti nealkoholových návykových látek je třeba provést odborné lékařské vyšetření a následně toxikologické vyšetření biologického materiálu.[8] K prokázání přítomnosti alkoholu v těle řidiče však zásadně postačí provedení zkoušky dechu analyzátorem, který byl řádně ověřen, kontrolován a ve stanovené lhůtě kalibrován.

Není přitom povinností správních orgánů ani orgánů činných v trestním řízení paušálně odečítat od naměřených hodnot při dechové zkoušce nějakou veličinu připadající na vliv přesnosti měření a tzv. fyziologickou hladinu alkoholu v těle.[9]

Odmítnutí vyšetření na přítomnost návykových látek

Chráněným zájmem skutkových podstat přestupků podle § 125c odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. d) a odst. 1 písm. h) bod 3 zákona o silničním provozu (poslední zmíněná skutková podstata přestupku souvisí s novým institutem mentora nezletilého řidiče, který bude do našeho právního řádu zaveden od počátku příštího roku) je zájem společnosti zjistit, zda řidič vozidla, příp. učitel autoškoly anebo mentor nezletilého řidiče je či není pod vlivem alkoholu anebo jiné návykové látky, jednáním je odmítnutí řidiče nebo učitele autoškoly či mentora nezletilého řidiče podrobit se lékařskému vyšetření za účelem zjištění, zda je či není pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, a následkem je porušení tohoto zájmu.[10]

Osoby uvedené v § 5 odst. 1 písm. f) a g), resp. v § 8a odst. 2 písm. a) a b) a od 1. 1. 2024 také v § 83a odst. 10 zákona o silničním provozu jsou oprávněny vyzvat řidiče, učitele autoškoly anebo mentora nezletilého řidiče k vyšetření směřujícímu ke zjištění, zda řidič, učitel autoškoly anebo mentor nezletilého řidiče není ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou.

Jedinou podmínkou pro vznik povinnosti podrobit se vyšetření na ovlivnění alkoholem nebo jinou návykovou látkou je výzva osob uvedených ve zmíněných zákonných ustanoveních.[11] Je přitom samozřejmé, že lékařské vyšetření na přítomnost návykových látek nesmí být prováděno bezdůvodně, svévolně, či dokonce šikanózně.[12] Zároveň je třeba zdůraznit, že odmítnutí orientačního vyšetření přestupkem není, protože s tím výslovně počítá příslušná zákonná úprava.[13] Přestupkem podle § 125c odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. d) a  odst. 1 písm. h) bod 3 zákona o silničním provozu je pouze odmítnutí odborného lékařského vyšetření. K naplnění skutkové podstaty těchto přestupků přitom dojde již prvním nepochybným vyjádřením vůle odmítnout lékařské vyšetření. Po výslovném odmítnutí již není možné se vrátit do předcházející fáze silniční kontroly (k provedení orientační dechové zkoušky) ani spáchaný přestupek odvrátit upuštěním od závadného jednání.[14]

Rovněž je třeba zmínit, že v případě odmítnutí vyšetření na přítomnost návykových látek řidičem motorového vozidla, který se může jízdou motorovým vozidlem dopustit přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku (na rozdíl od učitele autoškoly a mentora nezletilého řidiče, kteří na jízdu řidiče pouze dohlížejí), má policejní hlídka vůči takovému řidiči možnost uplatnit další postup předvídaný zákonem č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále „trestní řád“ či „tr. řád“). Pokud totiž policista nebo vojenský policista dospěje ze způsobu chování řidiče v průběhu dopravní kontroly k důvodnému podezření ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku, může jej podle § 158 odst. 1 písm. e) tr. řádu vyzvat k provedení zkoušky krve nebo k provedení dechové zkoušky a zároveň jej poučit o možnosti uložit mu v případě nevyhovění pořádkovou pokutu (§ 66 tr. řádu) a také o možnosti postupu podle § 114 odst. 4 tr. řádu. Pokud řidič nevyhoví výzvě dané mu policejním orgánem podle § 158 odst. 1 písm. e) tr. řádu, může mu policista v souladu s § 66 tr. řádu uložit pořádkovou pokutu až do výše 50 000 Kč a v krajním případě může v souladu s § 114 odst. 4 tr. řádu překonat jeho odpor za účelem provedení neinvazivních zkoušek směřujících ke zjištění, zda řidič není ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou (dechová zkouška na přítomnost alkoholu, resp. detekce drog ze slin nebo z potu).

Pokud se od 1. 1. 2024 řidič motorového vozidla na výzvu oprávněných osob odmítne podrobit vyšetření na přítomnost alkoholu anebo jiných návykových látek, správní orgán mu obligatorně uloží ve správním řízení pokutu v rozmezí od 25 000 do 75 000 Kč[15] a trest zákazu činnosti v rozmezí od 18 měsíců do 3 let.[16] Přitom je třeba zdůraznit, že s účinností od 1. 4. 2024 vzniká řidiči při uložení trestu zákazu činnosti v trvání nejméně 18 měsíců, tedy na samotné spodní hranici zákonného rozmezí sankce za zmíněný přestupek, také povinnost absolvovat terapeutický program pro řidiče.[17] V této souvislosti je třeba také poukázat na skutečnost, že pokud řidič způsobí dopravní nehodu a poté se odmítne podrobit vyšetření na přítomnost návykových látek, tak od začátku nového roku mu bude možné (vedle trestu zákazu činnosti až na tři roky) uložit pokutu až 100 000 Kč.[18]

Možné situace po podrobení se vyšetření na přítomnost alkoholu anebo jiných návykových látek

Pokud řidič motorového vozidla dostojí své povinnosti a na výzvu oprávněných osob se podrobí vyšetření na přítomnost návykových látek, mohou nastat tři situace:

• Buď nebude zjištěna v krvi řidiče žádná návyková látka, resp. zjištěná hladina alkoholu nepřesáhne tzv. fyziologickou hodnotu hladiny alkoholu v krvi (0,2‰),[19] a pak se nejedná o trestný čin ani přestupek.
• V případě, že hladina alkoholu přesáhne hodnotu 0,2‰ a nedosáhne alespoň jednoho promile, resp. v případech jiných návykových látek nedosáhne limitních hodnot stanovených ve shora uvedeném stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. Tpjn 300/2020, tak se od příštího roku bude jednat o přestupek podle § 125c odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu, za který řidiči (pokud pod vlivem návykových látek nezpůsobil dopravní nehodu) bude hrozit pokuta od 7 000 do 25 000 Kč a trest zákazu činnosti od 6 do 18 měsíců.

Nicméně zákon o silničním provozu nevyloučil možnost mimořádně snížit výměru pokuty, která vychází z obecné úpravy v přestupkovém zákoně.[20] Po novele provedené zákonem č. 271/2023 Sb. bude od 1. 1. 2024 rovněž možné, aby správní orgán uložil řidiči zákaz činnosti na dobu kratší, než je její dolní hranice stanovená zákonem o silničním provozu, jestliže by byl zákaz činnosti uložený na této hranici vzhledem k poměrům řidiče nepřiměřeně přísný. Zákaz činnosti bude muset být v takovém případě uložen alespoň na dobu odpovídající jedné polovině dolní hranice stanovené tímto zákonem.[21] Je tak možné konstatovat, že pokud by správní orgán snížil pokutu i zákaz činnosti na samou dolní mez mimořádného snížení těchto trestů, kterou mu umožňuje obecná právní úprava zákona o přestupcích a od příštího roku mu bude umožňovat zákon o silničním provozu, tak řidiči může být za řízení vozidla pod vlivem návykových látek uložena pouze pokuta ve výši 1 400 Kč a trest zákazu činnosti jen na dobu tří měsíců.

• V případě překročení limitních hodnot, resp. prokázání stavu vylučujícího způsobilost k řízení motorových vozidel, je jednání takového řidiče kvalifikováno jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku. Za spáchání tohoto přečinu je možné teoreticky uložit peněžitý trest v řádech několika milionů korun[22] a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu až na 10 let[23] (příp. i jiné druhy trestů, typicky trest obecně prospěšných prací). Avšak trestní věc může být vyřešena také tzv. odklonem.

Možnost vyřešit trestní řízení za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku tzv. odklonem

Je možné uvést, že v případě každého přečinu[24] se otevírá prostor pro řešení věci v trestním řízení tzv. odklonem, kterým nejčastěji bývá (pomineme-li vydání trestního příkazu samosoudcem) podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307 tr. řádu nebo podmíněné odložení podání návrhu na potrestání podle § 179g tr. řádu.

Tento způsob vyřízení věci je přitom pro řidiče zřejmě nejvýhodnější (takový řidič nebude mít ani záznam ve výpisu z Rejstříku trestů, a ani ve výpisu z evidence přestupků). Přitom mnohdy není třeba, aby ve věci rozhodoval soud, neboť velkou část případů kvalifikovaných jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku může meritorně vyřešit již v rámci přípravného řízení státní zástupce.

Základní podmínky pro využití odklonu u přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku již v přípravném řízení

Je samozřejmé, že při užití odklonu musí být splněny základní podmínky uvedené v § 179g odst. 1 nebo v § 307 odst. 1 tr. řádu.

Co se týče podmínky doznání podle § 179g odst. 1 písm. a) nebo § 307 odst. 1 písm. a) tr. řádu, tak je nutné uvést, že pokud podezřelý či obviněný při výslechu po sdělení podezření nebo při výslechu po zahájení trestního stíhání spáchání trestného činu popře nebo využije svého práva odepřít výpověď, ale po následné poradě s obhájcem (který mu vysvětlí výhody odklonu) svůj názor změní a bude chtít možnosti odklonu využít, tak není vyloučeno, aby znovu kontaktoval státního zástupce a ke svému jednání se doznal. Z doznání obviněného nebo podezřelého by však měl být zřejmý jeho kritický náhled na vytýkané trestné jednání, neboť doznání nesmí být vnímáno jen jako formální úkon, za nějž bude podezřelý nebo obviněný odměněn odklonem.

Dále je zapotřebí, aby obviněný nebo podezřelý ještě před rozhodnutím o odklonu nahradil škodu nebo s poškozeným uzavřel o její náhradě dohodu, a tím splnil podmínku podle § 179g odst. 1 písm. b) nebo podle § 307 odst. 1 písm. b) tr. řádu. Tuto skutečnost je třeba mít na paměti zejména v případě naplnění kvalifikované skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kdy obviněný nebo podezřelý pod vlivem návykové látky způsobí dopravní nehodu.[25] V těchto případech je totiž vyloučena alternativa náhrady škody formou oznámení dopravní nehody a poskytnutí potřebné součinnosti příslušné pojišťovně, kde má pachatel sjednáno tzv. zákonné pojištění vozidla, neboť na tyto případy se vztahuje zákonná výluka z pojištění, resp. pojišťovna má vůči řidiči, který způsobil dopravní nehodu pod vlivem alkoholu anebo jiné omamné látky anebo se odmítl podrobit příslušnému vyšetření na zjištění návykových látek v krvi, právo regresu finanční částky, kterou vyplatila poškozenému.[26]

Přitom je třeba si uvědomit, že trestní řád neumožňuje, aby státní zástupce (na rozdíl od soudu v odsuzujícím rozsudku) jednostranně uložil v rozhodnutí o odklonu obviněnému nebo podezřelému povinnost ve zkušební době podmíněného odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněného zastavení trestního stíhání uhradit způsobenou škodu, aniž by předtím došlo k uzavření dohody o náhradě způsobené škody mezi obviněným či podezřelým a poškozeným. Bez předchozí úhrady škody nebo bez uzavření dohody o její úhradě tedy není možné v těchto případech rozhodnout o odklonu.

Základní podmínkou pro využití institutu podmíněného zastavení trestního stíhání nebo podmíněného odložení podání návrhu na potrestání je také skutečnost, že vzhledem k osobě obviněného či podezřelého a s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu je možné považovat vyřízení věci formou odklonu za dostačující. Při zvažování užití odklonu v případě přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku je nutné reflektovat také judikaturu Nejvyššího soudu, podle které platí, že zpravidla nelze považovat za dostačující rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání podle § 307 odst. 1 tr. řádu (obdobně také rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání podle § 179g odst. 1 tr. řádu) pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku, zvláště byla-li naplněna jeho kvalifikovaná skutková podstata. Naproti tomu by zpravidla bylo možné považovat za dostačující rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání (nebo podmíněném odložení podání návrhu na potrestání), pokud by byla využita některá ze zpřísňujících alternativ uvedených v § 307 odst. 2 písm. a) či b) tr. řádu.[27] Zmíněné zpřísňující alternativy jsou přitom shodně upraveny také v § 179g odst. 2 písm. a), b) tr. řádu.

Okolnosti vylučující využití odklonu u přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku

Podle našeho názoru lze za okolnost, která vylučuje užití institutu podmíněného zastavení trestního stíhání či podmíněného odložení podání návrhu na potrestání podle základní skutkové podstaty, považovat také souběh s dalším trestným činem. V praxi jde nejčastěji o souběh s přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Obdobná situace nastává také v případě současného spáchání nejzávažnějších dopravních přestupků, jakými jsou řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění nebo řízení motorového vozidla cizincem, který pozbyl právo k řízení motorového vozidla na území České republiky.

Dále máme za to, že v případě způsobení dopravní nehody pod vlivem návykových látek s následkem na životě nebo zdraví třetí osoby by nemělo docházet k odklonu ani za zpřísňujících podmínek podle § 179g odst. 2 a § 307 odst. 2 tr. řádu. Je tomu tak proto, že kombinaci požití návykových látek před jízdou motorovým vozidlem a způsobení následků na životě nebo zdraví ostatních účastníků provozu na pozemních komunikacích nelze považovat za takovou okolnost případu, kdy lze ještě řešení věci formou odklonu považovat za dostačující. Z obdobných důvodů byl měl být odklon vyloučen také v případě souběhu přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku s přečinem neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle § 151 tr. zákoníku.

Užití odklonu v případě dopravní nehody by však mohlo přicházet v úvahu např. tehdy, když opilý řidič způsobí dopravní nehodu, při které dojde ke škodě na majetku nebo k újmě na zdraví pouze u takového řidiče. Jde např. o situaci, kdy se opilý řidič vrací ve večerních hodinách domů a sjede svým motorovým vozidlem do silničního příkopu, přičemž si poškodí auto a utrpí zlomeninu nohy.

Nutnost zvažování všech okolností případu a potřeba pečlivého hodnocení osoby řidiče

Hlediskem, které musí být při řešení tohoto druhu trestné činnosti zvlášť zvažováno, je množství a druh požitých návykových látek řidičem vozidla. Máme za to, že v případě užití většího množství pervitinu (zvláště v kombinaci s další návykovou látkou), jehož aplikace často vede k rizikové jízdě bez zábran, neodpovídající vysokou rychlostí (ilustrativní je, že tato droga sloužila pro piloty kamikadze),[28] by k použití odklonu zásadně docházet nemělo.

Je zřejmé, že pro posouzení osoby obviněného (podezřelého) z jakéhokoli trestného činu v silniční dopravě je podstatné, zda je držitelem příslušného řidičského oprávnění, a v kladném případě, po jak dlouhou dobu.

Vždy je třeba se také zabývat tím, zda za trestný čin (zvláště za takový, který souvisí s užitím návykových látek) nebyl obviněný (podezřelý) již v minulosti odsouzen nebo pro toto jednání nebylo jeho trestní stíhání podmíněně zastaveno, nebo nedošlo k podmíněnému odložení podání návrhu na potrestání. Tyto informace by měl získat od svého klienta každý obhájce dříve, než za něj příp. podá návrh na podmíněné zastavení trestního stíhání nebo podmíněné odložení podání návrhu na potrestání.

Je totiž třeba zmínit, že předchozí odsouzení v trestním řízení [byť již zahlazené a ve smyslu § 42 písm. q) tr. zákoníku podezřelému či obviněnému nepřitěžující] lze v rámci hodnocení osoby podezřelého nebo obviněného jako jednoho z kritérií uvedených v § 39 odst. 2 tr. zákoníku, určujících povahu a závažnost činu samotného, nepochybně zohlednit.[29] Platí, že účinek zahlazení odsouzení spočívá v tom, že ve výpisu z evidence Rejstříku trestů není zahlazené odsouzení uvedeno. Takové odsouzení nezakládá recidivu, a nelze proto k němu přihlížet jako k přitěžující okolnosti ve smyslu § 42 písm. q) tr. zákoníku. Je však možné jej zohlednit při posuzování možnosti nápravy pachatele (srov. § 39 odst. 1 tr. zákoníku).[30]

Při úvaze o odklonu u přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku je rovněž třeba posoudit množství a druh předchozích dopravních přestupků, jakož i stav bodového hodnocení řidiče. Zvlášť kriticky je pak třeba hodnotit případné předchozí spáchání přestupku spočívajícího v odmítnutí odborného vyšetření na užití návykových látek před jízdou motorovým vozidlem a předešlý postih za řízení motorového vozidla pod vlivem návykových látek (včetně případného spáchání těchto přestupků učitelem autoškoly nebo mentorem nezletilého řidiče).

Za velmi vhodné také považujeme, aby obhájce k návrhu na podmíněné zastavení trestního stíhání nebo podmíněné odložení podání návrhu na potrestání předložil pracovní hodnocení podezřelého anebo obviněného. Z pracovního hodnocení může totiž státní zástupce či soudce zjistit nejen negativní informace k osobě řidiče (jako je tomu v případě záznamů v opisu z evidence Rejstříku trestů nebo v evidenci přestupků), ale také pozitivní informace o jeho přístupu k práci a o způsobu jeho vystupování vůči třetím osobám. Stejné informace mohou vyplynout také z hodnocení takového řidiče z místa jeho bydliště (zvláště když žije v menší obci).

Návrh na využití institutu podmíněného zastavení trestního stíhání nebo podmíněného odložení návrhu na potrestání

Po zvážení všech shora uvedených okolností případu a s doložením osobních a majetkových poměrů svého klienta by tedy měl obhájce následně kontaktovat státního zástupce a navrhnout mu užití odklonu podle § 179g odst. 1, 2 nebo podle § 307 odst. 1, 2 tr. řádu a zároveň mu sdělit, zda je jeho klient ochoten složit na účet státního zastupitelství určitou finanční částku na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle § 179g odst. 2 písm. b) nebo podle § 307 odst. 2 písm. b) tr. řádu, a také mu oznámit, zda je jeho klient ochoten se po stanovenou dobu zdržet řízení motorových vozidel podle § 179g odst. 2 písm. a) nebo podle § 307 odst. 2 písm. a) tr. řádu.

Zároveň by měl uvést, jestli je jeho klient ochoten se podrobit některému z přiměřených omezení a přiměřených povinností. Vhodným omezením a povinnostem pro pachatele přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku je věnována pozornost níže.

Závazek řidiče se po stanovenou dobu zdržet řízení motorových vozidel podle § 179g odst. 2 písm. a) a podle § 307 odst. 2 písm. a) tr. řádu

Je zřejmé, že v případě přečinu podle § 274 tr. zákoníku musí mít závazek obviněného či podezřelého zdržet se během zkušební doby určité činnosti podobu závazku zdržet se řízení motorových vozidel. V této souvislosti je třeba uvést, že časové vymezení během zkušební doby ve smyslu § 307 odst. 2 písm. a) a § 179g odst. 2 písm. a) tr. řádu nelze vykládat tak, že se obviněný anebo podezřelý musí zdržet určité činnosti, v souvislosti s níž se dopustil přečinu, po celou stanovenou zkušební dobu, ale může se zavázat ke zdržení se určité činnosti, v souvislosti s níž se dopustil přečinu, i na kratší dobu, než bude zkušební doba stanovená podle § 307 odst. 4 nebo § 179g odst. 3 tr. řádu.[31]

Přitom podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2015, sp. zn. 4 Tdo 6/2015,[32] platí, že závazek obviněného zdržet se určité činnosti ve smyslu § 307 odst. 2 písm. a) tr. řádu [a tedy i shodný závazek podezřelého podle § 179g odst. 2 písm. a) tr. řádu] nemůže být delší než zkušební doba, kterou soud nebo státní zástupce stanoví v rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání, resp. v rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání. Opačnou možnost, tj. aby se jednostranný závazek obviněného anebo podezřelého týkal kratší než stanovené zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání nebo podmíněného odložení podání návrhu na potrestání, Nejvyšší soud v odůvodnění citovaného rozhodnutí naopak připustil. Tento soudní výklad se následně promítl i do změny právní úpravy provedené zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se s účinností od 1. 1. 2022 změnil mj. trestní řád, který v ust. § 307 odst. 4 a § 179g odst. 3 již výslovně uvádí, že zkušební doba může být stanovena delší, než je doba, po kterou se podezřelý či obviněný zavázal zdržet se určité činnosti podle odst. 2 písm. a) předmětného ustanovení.

Nejvyšší soud však v žádném svém rozhodnutí nedospěl k závěru, že by bylo možné závazek podezřelého či obviněného zdržet se určité činnosti přijímat pod dolní hranici stanovené zkušební doby podle § 179g odst. 3 věty druhé a § 307 odst. 4 věty druhé tr. řádu.

Vzhledem k tomu, že od novely provedené zákonem č. 220/2021 Sb. pracuje zákonodárce se závazkem podezřelého a obviněného zdržet se určité činnosti (typicky neřídit motorová vozidla) jako s kvazitrestem,[33] tak by závazek podezřelého nebo obviněného zdržet se určité činnosti po dobu kratší, než je dolní hranice zkušební doby, tedy šest měsíců, nemohl plnit svůj účel. Během kratší doby by totiž jen stěží mohla nastat pozitivní změna ve způsobu chování takového řidiče v provozu na pozemních komunikacích, resp. vyvarování se konzumace návykových látek před jízdou motorovým vozidlem (takový řidič by např. ani nestihl absolvovat terapeutický program, který bude od 1. 4. 2024 představovat jedno z kritérií při úvaze příslušných orgánů činných v trestním řízení o upuštění od výkonu zbytku tohoto závazku).

Je tedy nutné uzavřít, že přijetí závazku podezřelého nebo obviněného podle § 179g odst. 2 písm. a) nebo podle § 307 odst. 2 písm. a) tr. řádu zdržet se určité činnosti, konkrétně neřídit motorová vozidla, v době kratší, než je dolní hranice zkušební doby podle § 179g odst. 3 věty druhé nebo podle § 307 odst. 4 věty druhé tr. řádu, tedy na dobu kratší než šest měsíců, neodpovídá od účinnosti novely č. 220/2021 Sb. vůli zákonodárce.

Tato povinnost, resp. přijatý závazek neřídit po stanovenou dobu motorová vozidla, se nemusí vztahovat na řízení motorových vozidel všeho druhu a může být omezena např. jen na řízení nákladních vozidel nebo vozidel hromadné dopravy (pokud by se trestní řízení týkalo řízení těchto typů motorových vozidel). Nicméně je třeba zdůraznit, že společenská škodlivost řízení objemnějších motorových vozidel, ve kterých navíc cestuje více lidí, ve stavu vylučujícím způsobilost k této činnosti v důsledku předchozího požití návykových látek, je činností natolik nebezpečnou (hraničící s trestným činem obecného ohrožení podle § 272 tr. zákoníku), že by již tato okolnost měla zásadně vylučovat vyřízení věci odklonem.

Jinou otázkou je doba trvání povinnosti, resp. závazku, neřídit motorová vozidla. Máme za to, že v odůvodněných případech (např. pokud je podezřelý nebo obviněný podnikatelem, který k výkonu své podnikatelské činnosti nezbytně potřebuje řídit motorová vozidla, nebo se stará o zdravotně postiženého příbuzného, kterého automobilem dopravuje k lékaři) lze uvažovat o přijetí kratšího závazku podezřelého nebo obviněného neřídit motorová vozidla, a to zejména za současného uložení dalších povinností, které jsou zmíněny níže a jež mohou zkrácení doby, po kterou obviněný nebo podezřelý nebude řídit motorová vozidla, vykompenzovat.

Přiměřené povinnosti, které je možné uložit pachatelům trestné činnosti v dopravě

Je třeba zdůraznit, že na rozdíl od správního orgánu má státní zástupce již v přípravném řízení mnohem širší možnosti při úvaze o tom, jak postihnout jízdu motorovým vozidlem pod vlivem návykových látek. Státní zástupce, který rozhodne o odklonu, může obviněnému nebo podezřelému zároveň uložit přiměřené omezení a povinnosti, které povedou k tomu, aby vedl řádný život. Demonstrativní výčet těchto omezení a povinností je uveden v § 48 odst. 4 tr. zákoníku. Je přitom zřejmé, že uložením povinností a omezujících opatření za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku má být zejména sledováno, aby se obviněný nebo podezřelý do budoucna vyvaroval jízdy motorovým vozidlem pod vlivem alkoholu nebo drog. Jako vhodné povinnosti, které lze za spáchání tohoto přečinu uložit, se jeví např. povinnost podrobit se vhodnému programu psychologického poradenství, povinnost zdržet se požívání alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek anebo povinnost absolvovat teoretickou výuku a kondiční jízdy v autoškole v rozsahu stanoveném státním zástupcem.

Od 1. 4. 2024 přitom bude možné podezřelému nebo obviněnému, který se zaváže, že se během zkušební doby zdrží řízení motorových vozidel, uložit také povinnost podrobit se terapeutickému programu pro řidiče.[34] Tato povinnost by se měla v případě užití odklonu u přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku řidičům ukládat pravidelně. V této spojitosti je třeba zmínit, že povinnost podrobit se terapeutickému programu pro řidiče bude moci soud uložit každému pachateli, který se dopustil trestného činu v souvislosti s řízením motorového vozidla.[35] Proto také zákonodárce v důvodové zprávě k poslední novele zákona o silničním provozu uvádí předpoklad, že se těchto terapeutických programů pro řidiče bude účastnit cca 15 000 klientů ročně.[36]

Namísto terapeutického programu pro řidiče může být velmi vhodnou povinností pro pachatele přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 tr. zákoníku absolvování Programu pro řidiče, který pořádá Probační a mediační služba.[37] Tento program sice v současnosti není pořádán ve všech soudních okresech, nicméně tato skutečnost není důvodem pro neuložení této povinnosti, neboť podezřelý či obviněný se do příslušného střediska Probační a mediační služby může nepochybně dopravit i jinak než motorovým vozidlem. Tento program pro řidiče je obsahově obdobný terapeutickému programu pro řidiče, ale na rozdíl od něj je poskytován Probační a mediační službou bezplatně.

Uložení povinnosti složit určitou finanční částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle § 179g odst. 2 písm. b) a § 307 odst. 2 písm. b) tr. řádu

Vzhledem ke skutečnosti, že jízdu motorovým vozidlem pod vlivem návykových látek je nutné považovat za zásadní porušení povinností řidiče, která je ve správním řízení (vedle uložení trestu zákazu činnosti) trestána také pokutou, měl by řidič, který usiluje o užití dobrodiní odklonu ve věci kvalifikované jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku, zásadně také nabídnout, že na účet státního zastupitelství nebo soudu složí finanční částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti.

Je možné konstatovat, že výši peněžité částky, která je obligatorně určena státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti, určuje vždy sám obviněný nebo podezřelý, neboť tím má být vyjádřena jeho lítost nad spáchaným skutkem. Povinností státního zástupce či soudu je však vždy posoudit, zda je tato částka adekvátní, přičemž při aplikaci zpřísňující podmínky podmíněného zastavení trestního stíhání podle § 307 odst. 2 písm. b) tr. řádu nebo podmíněného odložení podání návrhu na potrestání podle § 179g odst. 2 písm. b) tr. řádu je nutné, obdobně jak to činí soud při ukládání peněžitého trestu, zohlednit mj. i osobní a majetkové poměry obviněného či podezřelého, kdy v této souvislosti je třeba blíže zkoumat finanční příjem obviněného nebo podezřelého a příp. také jiné skutečnosti, které jsou významné pro posouzení osobních a majetkových poměrů obviněného či podezřelého. Hrát roli tedy bude zejména výše jeho měsíčního příjmu a jeho úspor, jakož i to, zda je majitelem nemovitosti nebo osobního automobilu. Zohlednit je také nutné, zda podezřelý či obviněný vyživuje další osoby či nikoli, zda se nachází v insolvenci anebo v exekuci atd.

Zároveň však platí, že složená částka nesmí být zřejmě nepřiměřená závažnosti přečinu.[38] Toto ustanovení je třeba vnímat tak, že na straně jedné není přiměřené, aby pachatel přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku složil na účet státního zastupitelství či soudu pouze symbolickou finanční částku, např. 1 000 Kč (což by bylo také v rozporu se zásadou individuální a generální prevence). Na straně druhé však nemá význam žádat složení tak vysoké finanční částky, aby se proto byl takový řidič nucen zadlužit.

Současně je však třeba zdůraznit, že pokud při dopravní nehodě (ať již byla zapříčiněna návykovými látkami, či nikoli) utrpí zranění konkrétní poškozený, tak je v souladu s myšlenkami restorativní justice nepochybně vhodnější prioritně odškodnit konkrétní oběť trestného činu a až následně řešit výši částky určené na obecnou pomoc obětem trestné činnosti podle § 179g odst. 2 písm. b) a § 307 odst. 2 písm. b) tr. řádu.

Máme za to, že v obvyklých případech přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku, kde je možné uvažovat o odklonu (pomalejší jízda osobním motorovým vozidlem ve večerních hodinách pod vlivem alkoholu do 1,5‰), by se finanční částka určená státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti měla pohybovat alespoň ve výši jednoho čistého měsíčního příjmu podezřelého nebo obviněného. Tímto způsobem budou jednak dostatečně reflektovány majetkové poměry řidiče a současně se pro něj bude jednat o dostatečně citelnou finanční sankci. Zároveň je třeba připomenout, že pachatelům přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku je velmi žádoucí uložit rovněž povinnost, aby ve stanovené zkušební době absolvovali terapeutický program pro řidiče, který si tito řidiči hradí z vlastních prostředků.[39]

Závěr

Ze shora uvedeného je zřejmé, že po nabytí účinnosti poslední novely zákona o silničním provozu[40] bude pro řidiče mnohem rozumnější rozhodnutí podrobit se při dopravní kontrole vyšetření na přítomnost návykových látek.

Pokud naměřené hodnoty návykových látek dosáhnou kritických hranic, kdy je třeba již jízdu motorovým vozidlem kvalifikovat jako trestný čin, tak trestní řád v současnosti dává už státnímu zástupci do rukou dostatečné nástroje, díky kterým může již v přípravném řízení meritorně rozhodnout o většině případů kvalifikovaných jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku. Na rozdíl od správního orgánu přitom není státní zástupce vázán žádným rozpětím a druhem sankcí, které musí v usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo v usnesení o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání obligatorně uložit. V krajním případě může státní zástupce rozhodnout o podmíněném zastavení trestního stíhání obviněného nebo o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání za současného stanovení pouze zkušební doby v trvání šesti měsíců.

Naopak řidič, který se odmítne podrobit vyšetření na přítomnost návykových látek, čímž znemožní zjištění základních okolností případu (v jaké míře byl ovlivněn alkoholem či návykovou látkou a zda při jízdě motorovým vozidlem nebyl ovlivněn více návykovými látkami současně) žádnou benevolenci očekávat nemůže. Takový řidič bude muset počítat s (obligatorně ukládaným) dlouhodobým trestem zákazu činnosti a s vysokou pokutou. A pokud bude chtít ještě někdy v budoucnu legálně řídit motorová vozidla, tak bude muset na své náklady nejen absolvovat terapeutický program pro řidiče, ale také prokázat svou zdravotní, odbornou a psychickou způsobilost k řízení motorových vozidel.[41]

 

JUDr. Jan Řeháček působí jako státní zástupce KSZ v Ústí nad Labem a na Policejní akademii ČR v Praze.

JUDr. Lucie Budayová, Ph.D., působí jako státní zástupkyně OSZ v Berouně a na Policejní akademii ČR v Praze.

Ilustrační foto: pixabay

---

[1] Blíže např. ZDE.

[2] Např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2020, sp. zn. 7 Tdo 1522/2019, anebo ze dne 21. 11. 2019, sp. zn. 4 Tdo 1334/2019.

[3] Např. v roce 2022 se přes výzvu podle zvláštního právního předpisu odmítlo podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyli ovlivněni alkoholem nebo jinou návykovou látkou, ačkoli takové vyšetření nebylo spojeno s nebezpečím pro jejich zdraví, přes 7 000 řidičů.

[4] Viz § 289 odst. 2 zák. č. 300/2005 Z. z., trestný zákon.

[5] Viz § 130 tr. zákoníku a § 19 zák. č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.

[6] Např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. 7 Tdo 529/2019.

[7] Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. Tpjn 300/2020, k trestní odpovědnosti řidiče motorového vozidla ovlivněného jinou návykovou látkou než alkoholem za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku.

[8] Viz § 20 odst. 4 zák. č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek.

[9] Usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 2334/19, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 8 Tdo 398/2019.

[10] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. 3 As 92/2014.

[11] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2011, č. j. 6 Aps 3/2011-63, který byl publikován pod č. 2603/2012 Sb. NSS, anebo ze dne 11. 3. 2015, č. j. 6 As 276/2014-61.

[12] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 7. 2016, sp. zn. 2 As 146/2015, který byl publikován pod č. 3441/2016 Sb. NSS.

[13] Ust. § 20 odst. 2 zák. č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek.

[14] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2020, sp. zn. 5 As 353/2019.

[15] Ust. § 125c odst. 5 písm. a) zákona o silničním provozu.

[16] Ust. § 125c odst. 6 písm. a) zákona o silničním provozu.

[17] Ust. § 102 odst. 5 zákona o silničním provozu.

[18] Ust. § 125c odst. 8 zákona o silničním provozu.

[19] Např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2013, sp. zn. 9 As 135/2012.

[20] Ust. § 44 zák. č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Dle tohoto ustanovení je možné v taxativně stanovených případech (mj. tehdy, když by pokuta uložená v rámci zákonem stanovené dolní hranice sazby byla vzhledem k poměrům pachatele nepřiměřeně přísná) snížit výši ukládané pokuty až na jednu pětinu dolní zákonem stanovené hranice sazby.

[21] Ust. § 125e odst. 4 zákona o silničním provozu.

[22] Ust. § 68 tr. zákoníku.

[23] Ust. § 73 odst. 1 tr. zákoníku.

[24] V souladu s § 14 odst. 2 tr. zákoníku je třeba přečinem rozumět všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let. Přečinem je tedy také trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku.

[25] Srov. § 47 zákona o silničním provozu, kde je dopravní nehoda definována jako událost v provozu na pozemních komunikacích, např. havárie nebo srážka, která se stala nebo byla započata na pozemní komunikaci a při níž dojde k usmrcení nebo zranění osoby nebo ke škodě na majetku v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu.

[26] Ust. § 10 odst. 1 písm. f), i) zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.

[27] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. 5 Tdo 975/2019, uveřejněné pod č. 12/2020 Sb. rozh. tr.

[28] J. Švarc: Alkohol a drogy při řízení motorového vozidla a posouzení schopnosti je řídit, Psychiatrie pro praxi 2014; 15 (3), str. 132.

[29] Např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2016, č. j. 3 Tdo 545/2016-19, a ze dne 22. 4. 2021, č. j. 4 Tdo 206/2021-926.

[30] Např. V. Kratochvíl a kol.: Trestní právo hmotné. Obecná část, 2. vyd., C. H. Beck, Praha 2012, str. 651.

[31] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 7 Tdo 906/2014.

[32] Uveřejněné pod č. 4/2016 Sb. rozh. tr.

[33] Od účinnosti zmíněné novely je možný zápočet doby zadržení řidičského průkazu policistou do doby výkonu závazku neřídit motorová vozidla, srov. § 179g odst. 4 a § 307 odst. 5 tr. řádu. Rovněž je možné po uplynutí poloviny doby, po kterou se podezřelý nebo obviněný zavázal zdržet se určité činnosti, aby předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce na návrh podezřelého anebo obviněného rozhodl o tom, že zbytek závazku neřídit motorová vozidla nebude vykonán, srov. § 179i odst. 5 a § 308a odst. 5 tr. řádu.

[34] Ust. § 179g odst. 7 a § 307 odst. 8 tr. řádu a § 102a a násl. zákona o silničním provozu. Terapeutické programy pro řidiče jsou blíže upraveny ve vyhlášce Ministerstva dopravy č. 208/2023 Sb., jejíž ustanovení týkající se zejména obsahu a provádění terapeutického programu, jakož i výše úhrady za účast na něm nabudou účinnosti od 1. 4. 2024.

[35] Ust. § 73 odst. 3 tr. zákoníku.

[36] Srov. důvodovou zprávu k novele zákona o silničním provozu, která byla provedena zákonem č. 271/2023 Sb., jež je přístupná online – https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=222083.

[37] Program pro řidiče je určený pro dospělé pachatele, kteří se dopustili trestné činnosti v dopravě, včetně činů způsobených pod vlivem drog či alkoholu. Program je zaměřen na rozpoznání spouštěčů a projevů rizikového chování, jeho cílem je naučit pachatele řešit kritické situace jinak a upevňovat jejich žádoucí postoje a chování. Viz https://www.pmscr.cz/pro-pachatele/resocializacni-projekty/.

[38] Ust. § 179g odst. 2 písm. b) a § 307 odst. 2 písm. b) poslední věta tr. řádu.

[39] Dle § 5 vyhlášky Ministerstva dopravy č. 208/2023 Sb., o terapeutických programech pro řidiče, činí výše úhrady za účast na terapeutickém programu částku 11 000 Kč bez DPH.

[40] Která byla provedena zákonem č. 271/2023 Sb. a ohledně zpřísnění sankcí za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu nabude účinnosti 1. 1. 2024.

[41] Ust. § 102 odst. 5, 6 zákona o silničním provozu.