Wolters Kluwer, Praha 2023, 232 stran, 599 Kč.

Monografii Dohoda o vině a trestu od doc. JUDr. Lukáše Bohuslava, Ph.D., považuji za velmi potřebnou pro praxi a přínosnou i pro právní teorii. Důvod je jednoduchý – jedná se o relativně nový institut trestního práva procesního, který byl do trestního řádu začleněn zákonem č. 193/2012 Sb. s účinností od 1. 9. 2012, ovšem teprve až po novele provedené zákonem č. 333/2020 Sb. se začal významněji uplatňovat v praxi, a to i u závažnějších forem kriminality.

Do té doby byla sice publikována řada odborných i publicistických článků, ale není mi známo (a sám autor to uvádí), že by byla vydána tak ucelená publikace ve formě právní monografie, snad s výjimkou monografie Filipa Ščerby a kol. vydané v roce 2012, která ovšem pochopitelně nemůže reagovat na významný posun v právní úpravě. Autor se tématu věnuje delší dobu, proto je cenné, že díky účasti na mnoha konferencích a odborných debatách měl možnost seznámit se s názory různých odborníků z řad policistů, státních zástupců, soudců, advokátů i zástupců akademické obce. A je to na obsahu publikace znát, protože se zabývá i problematickými a dosud diskutovanými otázkami.

Autor se v publikaci zabývá jednak samotnou povahou dohody o vině a trestu, jako konsenzuálního způsobu trestního řízení, tím, zda je možné ji zařadit mezi odklony v trestním řízení, a také jejím významem pro restorativní justici. Tyto ryze teoretické úvahy pokračují „neopominutelnou“ částí mezinárodněprávních základů dohody o vině a trestu, a zejména pak jejím historickým vývojem a zakotvením v podmínkách právního řádu států USA, včetně federální jurisdikce. Snad by bylo žádoucí porovnat i právní systémy angloamerický a kontinentální z hlediska základních principů, na nichž je trestní proces v těchto systémech postaven, neboť v odborné veřejnosti zaznívá řada kvalifikovaných kritických poznámek na adresu dohody o vině a trestu právě s poukazem na základy kontinentálního práva, kde podobný institut nemá své místo.

Značná část monografie se věnuje rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva, která se dotýkají institutu dohody o vině a trestu a podmínkám jejího uplatnění. Osobně považuji tuto pasáž za nejcennější, protože jednotlivá rozhodnutí jsou uspořádána přehledně, ve zkrácené podobě a s příslušnou anotací. To je pro čtenáře z řad orgánů činných v trestním řízení i dalších právníků velmi přínosné a praktické.

Základní zásady trestního řízení (zejména zásada materiální pravdy) mají velký význam nejen pro interpretaci, ale i aplikaci ustanovení o dohodě o vině a trestu. Je proto chvályhodné, že se autor zaobíral i dopadem těchto základních zásad na institut dohody o vině a trestu.

Klíčová část publikace se (logicky) věnuje samotné aktuální právní úpravě dohody o vině a trestu, postupu při uzavírání dohody a zákonným podmínkám pro její aplikaci. Těší mě, že autor nezřídka odkazuje nejen na metodiku Nejvyššího státního zastupitelství k postupu státních zástupců při sjednávání dohod o vině a trestu, ale i na pokyn obecné povahy nejvyššího státního zástupce o postupu státních zástupců v trestním řízení. Oba tyto materiály jsou veřejně dostupné a sluší se podotknout, že i přípravě a vydání těchto interních textů předchází velmi intenzivní odborná diskuse v soustavě státního zastupitelství.

Podrobněji se autor věnuje specifickým otázkám uzavírání dohod o vině a trestu v tzv. skupinových věcech, ve společném řízení, v řízení proti právnickým osobám, jakož i rolím jednotlivých subjektů trestního řízení v průběhu iniciace, sjednávání a schválení dohody o vině a trestu. To jsou otázky donedávna sporné a v praxi často řešené rozdílně. Pozornost autor věnuje i možnosti sjednávat dohodu o vině a trestu v pozdějších stadiích trestního řízení. V tomto směru se autor vcelku rozumně nepouští do úvah, ve kterém stadiu trestního řízení je sjednání dohody o vině a trestu pro obviněného nejvýhodnější, na což naopak klade důraz Nejvyšší státní zastupitelství ve své metodice a které se dá vyjádřit mottem „čím dřívější dohoda, tím výhodnější pro obviněného“.

V závěru autor zmiňuje některé statistické údaje, které s ohledem na vývoj legislativní úpravy a aplikace tohoto institutu nemohou být příliš vypovídající, nicméně ukazují alespoň počínající trendy uplatňování tohoto institutu v konkrétních trestních věcech. Věřím, že uzavírání dohod o vině a trestu bude postupem času stále četnější, a k tomu může významnou měrou přispět i další odborná diskuse, včetně předmětné monografie.

Návrhy de lege ferenda směřují zejména do možnosti přiznat obviněnému za určitých podmínek možnost opravného prostředku proti rozsudku, kterým soud schválil dohodu o vině a trestu, a také k posílení ochrany práv poškozeného.

Lze shrnout, že právní monografie Dohoda o vině a trestu je komplexním dílem pro potřebu dalších teoretických diskusí nad některými aplikačními problémy i nad úvahami de lege ferenda, a nadto výbornou praktickou pomůckou nejen pro orgány činné v trestním řízení, ale i další subjekty aplikující právo. Tato kombinace totiž nebývá mezi odbornými publikacemi častá a samozřejmá.

JUDr. IGOR STŘÍŽ, nejvyšší státní zástupce