V návaznosti na článek „Novelizace advokátního tarifu z pohledu VOPOZA“ i další příspěvky v Advokátním deníku postupně zveřejňované, považuji za vhodné připomenout několik lehce ověřitelných, přitom svým způsobem zásadních, údajů:

• Vyhláška Ministerstva spravedlnosti (advokátní tarif) přijatá v roce 1996 byla naposledy novelizována, a to jen částečně, před 17 lety. Od té doby narostly výdaje poskytované ze státního rozpočtu na justici (soudy, státní zastupitelství) o více než deset miliard! Advokátům však rostly pouze položky na straně nezbytných nákladů.
• Inflace, která za uvedené sedmnáctileté období a stanovená tzv. složeným výpočtem činila 80,1 %, ani obecný nárůst mezd, se položek stanovených zakonzervovaným advokátním tarifem nijak nedotkly.
• Z důvodu nárůstu nákladů musí advokát při převzetí věci (občanskoprávní, správní apod.) volit většinou smluvní odměnu, jež je samozřejmě vyšší než ta tarifní. Soud však náhradu nákladů za zastoupení přizná toliko dle sazeb vyhlášky. Občané, kterým nezbývá, než svá zřejmá práva či své oprávněné zájmy prosadit soudně, jsou daným právním stavem, a tedy potažmo státem, výrazně a ve velké míře poškozováni.
• Při obhajobách ex offo smluvní odměna možná není. A jelikož „odměny“ hrazené státem jakožto objednatelem právní služby povětšinou nestačí ani k pokrytí vzniklých nákladů, nastává, resp. již fakticky nastal, logický odliv advokátů ze soudních seznamů obhájců.
• Představy o nadprůměrných příjmech advokátů se oprávněně týkají jen relativně malé části stavu, která mimo jiné advokátní tarif zásadně nepoužívá. Na tomto místě pak stačí připomenout, že víc než polovina advokátů ze stavu cca 13 000 aktivních ani není plátcem DPH. Tato situace byla přitom nastolena již před zvýšením limitu z jednoho na dva milióny korun. Argumenty, že jde o účelové navozování takového stavu, jsou hloupé a svědčí o hrubé neznalosti reality.

Souhrnně lze říct, že negativní přístup k novelizaci tarifu diktovaný mylnou představou ve smyslu „advokáti (všichni) mají dost“ je bohužel vlastní mnohým představitelům státní správy, úředníkům a politikům. Zjevně si neuvědomují, že podobný přístup k dané problematice poškozuje prvořadě právě občany a výrazně omezuje jejich přístup k potřebné právní pomoci.

Na závěr si dovolím ještě drobnou poznámku: pokud se v článku z 2. října mimo jiné uvádí, že: „V současné době usiluje ČAK o narovnání … advokátního tarifu“, pak musím zdůraznit, že ona „současná doba“ trvá minimálně deset let, když o relevantní úpravy vyhlášky bylo intenzivně usilováno jak za mého posledního předsednictví, tak za předsednictví JUDr. Martina Vychopně.

JUDr. Vladimír Jirousek, advokát a emeritní předseda ČAK

Foto: ČAK