Málo platné, sport je – v různých podobách – po tisíciletí nezbytnou součástí chování lidské komunity. A jako novodobé Olympijské hry se zrodily ve starověku, tak v téže době nejenže lidé sportovali, ale své chování korigovali právními pravidly, která jsou mnohdy v nezměněné podobě platná dodnes. Není proto divu, že soudci Evropského soudu pro lidská práva považují Mezinárodní sportovní arbitráž se sídlem v Lausanne za nezávislý tribunál ve smyslu článku šestého Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, tedy takový, jenž zaručuje při vydávání svých rozhodnutí spravedlivý proces. Právo a sport se v lidském životě prolínají.

Ve Štrasburku nepůsobí jenom již zmiňovaný Evropský soud pro lidská práva či Evropský parlament, ale také slavný a populární fotbalový klub Racing Štrasburk. A stejně jako kdysi Tomáš Baťa začínal své francouzské angažmá v Alsasku, tak podobnou cestou se před lety vydal i vynikající fotbalista z Čech. A nejen fotbalista, ale i právník, absolvent Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Snad ani nemusím fotbalovým fanouškům sdělovat jeho jméno. Tedy jenom pro pořádek. Ivan Hašek v letech 1990–1994 pravidelně nastupoval v týmu Racing Štrasburk. A nejen to, po skončení hráčské kariery se do něj na počátku tohoto tisíciletí (2001–2003) vrátil jako trenér. Jenomže tím výčet aktivit v Alsasku tohoto sportovního právníka nekončí, do současné doby je akcionářem klubu. Neměl jsem tu čest se s ním osobně potkat, ale jeho tatínek, advokát Josef Hašek, byl v letech 1976–1989 mým vzácným kolegou ve Středočeském sdružení advokátů. A abych své vyprávění trochu okořenil, tož na jednom z výjezdních zasedání tohoto sdružení jsme shodou okolností s Josefem Haškem sdíleli jak hotelový pokoj, tak i manželskou postel v něm, neb jiná k dispozici nebyla…

Za Racing Štrasburk hráli v historii další slavní hráči, ale nejslavnějším z těch rodem alsaských byl jednoznačně Oscar Heisserer. Narodil se v roce 1914 v Shirrheinu, tedy v době, kdy Alsasko bylo ještě součástí Německé říše. Fotbalovou kariéru však začal již jako Francouz. S malým fotbalovým klubem FC Bischwiller se v letech 1933–4 stal dvakrát šampionem Alsaska. Jenomže jeho fotbalové umění bylo pro malý klub příliš velké, a tak od roku 1934 – již jako profesionál – začal nastupovat za Racing Štrasburk. Nechtěl však být v životě jen fotbalistou. Ve svých smlouvách s klubem měl (dnes již zcela nepředstavitelnou) klauzuli: Dopoledne bankéř, odpoledne fotbalista. Zastával totiž funkci vedoucího pobočky Banque Populaire du Neudorf ve Štrasburku. Po čtyřech letech v Racingu odešel za fotbalem, kam jinam než do Paříže. Jenomže jeho nádhernou fotbalovou i životní pouť přetrhla druhá světová válka. Musel se vrátit do Alsaska. V roce 1940 němečtí okupanti požadovali, aby trénoval jejich fotbalový tým. Odmítl. Stejně tak se odmítl zúčastnit jakékoliv nacistické propagandy. Přes své přátele dokonce pomáhal při útěcích židovských rodin do Švýcarska. Zpočátku jej chránila jeho fotbalová sláva, ale v roce 1943 mu hrozilo, že bude muset proti své vůli jako Alsasan narukovat do Wehrmachtu. Následující příběh je jak z válečného filmového thrilleru: Oscar Heisserer předstíral, že se s manželkou rozvedl kvůli údajné milence. Tím chtěl ochránit jak svou ženu, tak své dítě před pomstou nacistů. Přes Vogézy a Juru pak utekl – s falešnou identitou mrtvého muže – do Švýcarska. Stal se z něj Louis-Henri Malaisé. V srpnu 1944 se přes Pontarlier vrátil do Francie, narukoval do francouzské armády a zúčastnil se osvobozování rodného Alsaska. Byl skutečným hrdinou, leč jak smutně konstatoval, Němci mu vzali nejlepší léta života. Po válce ještě nějakou dobu za Racing Štrasburk hrál. Během hráčské kariery pětadvacetkrát reprezentoval Francii v jejím národním týmu, sedmkrát byl kapitánem tohoto týmu. Stejně jako Ivan Hašek tým Racingu Štrasburk i trénoval, a to v letech 1955–56. Zemřel ve Štrasburku v roce 2004. Hypoteticky jsem ho ještě někde v ulicích této nádherné alsaské metropole mohl potkat, neboť jsem sem jako advokát začal pravidelně jezdit již na počátku roku 1997…

S manželkou na fotbalové zápasy v Alsasku nechodíme, ale párkrát jsme navštívili zápasy basketbalového týmu SIG Strasbourg v Rhénus aréně (viz snímek vpravo). Basket se hraje ve Štrasburku náramný, v rámci nadnárodní soutěže jsme tak jednoho dne zhlédli i utkání s českým Nymburkem. Byl jsem v hale jediným, kdo hlasitě fandil českým hráčům, a možná jsem měl štěstí, že Nymburk těsně prohrál. Pohledy alsaských fanoušků na mne během utkání nebyly z nejpřívětivějších. Zbývá dodat, že v době tohoto utkání byl ještě prezidentem i majitelem klubu advokát Miroslav Jansta, můj někdejší spoluhráč v basketbalovém týmu TJ Slovan Advokátní poradny Praha. Holt sport je v právu všudypřítomný. A naopak.

JUDr. Aleš Pejchal, emeritní advokát a soudce ESLP
Ilustrační foto: archiv redakce AD, canva.co, WIKIMEDIA Tux 67 – Vlastní dílo CC BY-SA 3.0