Milé kolegyně a kolegové,

vyšla na mě milá povinnost pozdravit vás prostřednictvím úvodníku přesně uprostřed našeho funkčního období v představenstvu. A to vybízí k malému bilancování, co se nám daří. A na čem musíme ještě pracovat.

Začnu tématem těžším, advokátním tarifem. Změnit tento předpis je přesně tak náročné, jak tomu skutečnost, že se to nepovedlo už 17 let, napovídá. Je to priorita, kterou nám už snad nebudeme dlužit dlouho. Stále je také v legislativním procesu novela zákona o advokacii, která má umožnit, aby advokátní koncipienti mohli vykonávat praxi i na zkrácený úvazek, a ulehčit tak zapojení advokátním rodičům nebo kolegům vytíženým i v akademické sféře. Potřebujeme ji také pro vhodnější úpravu advokátního tajemství a jako podklad pro možnost vzdáleného hlasování na sněmu. To abychom dali snadněji dostupný hlas i advokátům, kteří z jakéhokoli důvodu do Prahy nebudou moci ten den přijet. Aby mandát pro ty, kteří mají advokacii vést v příštích letech, byl co nejsilnější.

Ale spousta věcí se daří už teď. Osobně mám velkou radost z projektu Advokáti do dětských domovů, kde i díky vašemu zapojení usnadňujeme dětem, které vycházejí z dětských domovů, jejich první kroky a pomáháme jim orientovat se v nejrůznějších právních situacích.

Komora a lidé, kteří za ní stojí, čím dál otevřeněji komunikují, pouští se do nových projektů a poslouchají, co říkáte vy. Obrovský kus práce je samozřejmě ještě před námi.

Poslední týdny advokátním světem rezonuje jedno téma, a tím je klesající zájem o vstup do advokacie. První, co advokáta napadne, je, jestli to je vážně problém. Menší konkurence přece není špatná. Jenže to problém může být. Od úbytku kvalitních kolegů, až po otázku budoucí dostupnosti právních služeb v regionech. Ale i ve vztahu k lidem, kteří už v advokacii jsou, určitě stojí za to přemýšlet nad tím, co můžeme dělat pro to, aby advokacie byla co nejlepší volbou.

Většina témat, které se v této souvislosti zmiňují, souvisí s nastavením uvnitř konkrétní kanceláře. Ale na některých můžeme pracovat i jako Komora. Nebo i sami.

Moc se mi líbí iniciativy, do kterých se občas kolegové pustí. Když se podíváte za hranice vlastní kanceláře a běžné agendy a vymyslíte nebo se zapojíte do něčeho, co udělá tu naši profesi trošku zajímavější, inspirativnější a otevřenější.

Ať jde o setkání ke sdílení zkušeností z vedení kanceláří, o spojení sil k vytvoření vzorových investičních dokumentací, advokátní laser game, nebo třeba netradiční fotbalově-právní konferenci, každá taková aktivita v mých očích posouvá advokacii zajímavým směrem.

A snažíme se o to i na Komoře. Teď na podzim jsme třeba uspořádali Dny otevřených dveří v Praze i Brně (viz zpráva na str. 4 – pozn.  red.), kde jste si mohli projít prostory své Komory, dozvědět se o projektech a možnostech zapojení do nich a seznámit se s lidmi, kteří za Komorou stojí. A se kterými se vám pak budou problémy nebo nápady řešit snáz.

A v Praze jdeme s tou otevřeností ještě dál. Uspořádali jsme besedu s advokátkami a advokáty, na které jsme se vzájemně inspirovali v tom, jak přistupujeme k motivaci lidí. Jsme sice konkurenti, často i poměrně nelítostní, ale přesto věřím, že dává velký smysl se v některých oblastech učit navzájem. I když to zvedá laťku všem. Nebo vlastně právě proto.

Protože to, jak je advokacie stresující povolání, nezměníme. Je to logickým důsledkem toho, jak podstatné věci pro klienty řešíme. Ale rozhodně můžeme pracovat na tom, aby tento stres byl vyvážen co nejvíce podnětnými a inspirativními projekty a setkáními.

Tak moc děkuji všem, kteří se do nich zapojují, nebo je třeba i úplně sami vymýšlejí.

Má to smysl, opravdu.

JUDr. MICHALA PLACHKÁ, LL.M., místopředsedkyně ČAK