Ústavní soud vydal usnesení sp. zn. II. ÚS 2858/23, kterým odložil nástup trestu do pravomocného rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti. Stěžovatelka se domnívá, že došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv.

Ústavní soud vydal dne 1. listopadu 2023 usnesení sp. zn. II. ÚS 2858/23, v němž rozhodl, že vykonatelnost usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. září 2023, č. j. 7 To 179/2023-412, a usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 10. srpna 2023, č. j. 4 T 38/2019-399, a výzvy k nastoupení trestu Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 17. října 2023, sp. zn. 4 T 38/2019, se odkládá do pravomocného rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.

V ústavní stížnosti, kterou podal JUDr. ICLic. Ronald Němec, Ph.D., jako obhájce osoby, která měla nastoupit k výkonu dne 2. listopadu 2023, poukázal na zásadní zásahy do ústavních práv stěžovatelky:

• právo na obhajobu zakotvené v čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
• právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Zásahy spočívaly předně ve skutečnosti, že senát ani v jednom případě nepořídil zvukový záznam dle § 55 odst. 1 tr. ř. a protokoloval tvrzení a vyjádření stěžovatelky podstatně méně, než stěžovatelka u soudu tvrdila v řízení o přeměně trestu, resp. kontroly plnění podmínek podmíněného trestu.

K tomu stěžovatelka uvedla, že po celou dobu, kdy soud I. stupně kontroloval plnění podmíněného trestu uváděla, že je matka samoživitelka, stará se o 3 nezletilé děti mladšího věku. Ve své stížnosti pak poukázala na skutečnost, že soud I. stupně stěžovatelku opakovaně „poučil“, že pokud nebude plnit na uloženou škodu vyšší stovky tisíc během několika měsíců, bude její podmíněný trest přeměněn na trest nepodmíněný.

Přitom poukázala na skutečnost, že již plnila vyšší stovky tisíc, ale v daném časovém období čeká stěžovatelku několik náročných operací, tedy nemůže zajistit další hrazení škody v takové výši, když je proti ní vedeno několik exekučních řízení a nemá žádný majetek.  Na tyto skutečnosti obecné soudy nereagovaly, podmíněný trest přeměnily na trest nepodmíněný, přičemž opomíjely, že nástupem do výkonu trestu zde budou osiřené tři nezletilé děti, o které nemá kdo pečovat. Což stěžovatelka opakovaně uváděla, ale v protokolech toto tvrzení nebylo protokolováno.

Stěžovatelka odkázala ve své stížnosti na nález Ústavního soudu – senátu ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. II. ÚS 4022/18 – 1, rozsudek Nejvyššího soudu ČR – senátu ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. 3 Tz 92/2017  a rozsudek Nejvyššího soudu ČR – senátu ze dne 11.12.2002, sp. zn. 4 Tz 90/2002.

Ústavní stížnost byla doručena dne 30. 10. 2023, když nástup do výkonu trestu byl nařízen na den 2. 11. 2023. Ústavní soud České republiky vyhověl dne 1. 11. 2023 návrhu na předběžné opatření na odklad nástupu do výkonu trestu.  Z tohoto pohledu jde o nejrychlejší kladné vyhovění Ústavním soudem v historii Ústavního soudu, kdy mimo jiné uvedl:

„V ústavní stížnosti v části nazvané „Návrh na odkladný účinek“ stěžovatelka zmiňuje výzvu k nastoupení trestu. Tato výzva k nástupu trestu odkladem vykonatelnosti napadených usnesení co do svých účinků zaniká (je fakticky konzumována); Ústavní soud již ve své judikatuře konstatoval, že výzva k nástupu trestu není ani rozhodnutím ani jiným zásahem orgánu veřejné moci ve smyslu § 72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 469/05; byť existuje i odlišné usnesení, výzvu k nástupu trestu meritorně přezkoumávající – srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 1635/07). Ústavní soud však přesto návrhu na odklad vykonatelnosti výzvy Okresního soudu v Karlových Varech k nastoupení trestu ze dne 17. 10. 2023 vyhověl, a to z důvodu právní jistoty stěžovatelky.“ 

Redakce AD
Foto: archiv AD