Do projektu Advokáti proti totalitě bylo nedávno zařazeno jméno bývalého prezidenta Advokátní komory v Čechách JUDr. Antonína Kloudy. Jeho životní příběh přinesl Advokátní deník včera 23. listopadu a postupně přinese i příběhy dalších členů jeho rodiny, s jejichž osudy se lze ve zkratce seznámit i v rozhovoru s Janem a Vladimírem Kloudovými, jejich potomky. Jednou z těch, kterým se budeme věnovat, je i snacha Antonína Kloudy, JUDr. Ludmila Kloudová Veselá. Ta byla ve své době nejen teprve čtvrtou nositelkou titulu „doktor věd právních a státních“, ale dokonce teprve druhou advokátkou v Československu vůbec.

Ludmila se narodila 29. srpna 1900 v rodině advokáta a starosty města Benešov Františka Veselého a jeho ženy Mileny, rozené Erbenové. Rodiče pocházeli z Jičína, posléze se rodina přesunula kvůli otcově zaměstnání do Benešova. Otec František dlouhodobě spolupracoval a přátelil se s T. G. Masarykem, působil rovněž jako jeho právní zástupce. Během první světové války se otec účastnil aktivně protirakouského odboje, mj. ve skupině Maffie. Matka Milada roku 1905 spoluzakládala ve městě Spolek dam a dívek, první ženský spolek, jehož se stala i předsedkyní.

Ludmila jako jedna z prvních žen vůbec studovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Ludmilinou spolužačkou byla mj. Milada Horáková. Při studiu práv se poznala se svým budoucím manželem Ivanem Kloudou, synem pražského advokáta, politika a prezidenta Advokátní komory v Čechách JUDr. Antonína Kloudy. Po ukončení studia uzavřeli sňatek. A právě dnes je tomu sto let, co si Ludmila 24. listopadu 1923 ve Velké aule Karolina převzala doktorský diplom. Posléze se začala spolu s Miladou Horákovou angažovat v Ženské národní radě a dalších ženských organizacích.

V roce 1929 složila JUDr. Ludmila Kloudová Veselá advokátní zkoušky, a stala se tak, po Matyldě Wíchové-Mocové, teprve druhou československou advokátkou. Téhož roku se stala společnicí v advokátní kanceláři svého otce v Benešově, kterou po jeho smrti roku 1935 se svým manželem převzala. Roku 1933 Ludmila převzala po své matce vedení Spolku dam a dívek. Podílela se i na rekonstrukci orgánů Ženské národní rady, zrušené během druhé světové války, a po válce nahradila Miladu Horákovou ve funkci předsedkyně Rady českoslovanských žen.

Ludmila byla mimořádná žena. V kritických letech držela nad vodou celou širokou rodinu. Statečný, vytrvalý a skromný způsob, jakým zvládala množství úkolů, které se na ni nakupily, je vskutku obdivuhodný.

Ludmila a Ivan byli 1. září 1939 zatčeni, ale Ludmila byla po týdnu intenzivních intervencí propuštěna. Nebýt toho, bývala by putovala do ženského koncentračního tábora Ravensbrück, kde byla vysoká úmrtnost. Těžko si představit, kdo by se byl postaral o všechno, co obstarávala v následujících letech.

Ludmila zůstala sama se čtyřmi dcerami ve věku pět až třináct let. Starala se o veškerou činnost advokátní kanceláře, kde musela převzít Ivanovy případy včetně soudních a trestních, kterými se do té doby nezabývala. V tom jí účinně pomáhal zejména Ivanův bratr Jiří, který dojížděl do Benešova každou sobotu, a také druzí dva bratři Vladimír a Vratislav. Nadto pomáhala i ostatním členům rozvětvené rodiny Kloudových, jejichž otcové byli povětšinou zatčeni a uvězněni.

V době války prokázala tato půvabná žena neuvěřitelnou sílu a odhodlání a její činnosti v těžkých dobách se budeme věnovat v některém z dalších příspěvků.

Po válce, kdy se její muž vrátil z koncentračního tábora, byla rodina i nadále vystavena politickým perzekucím: kvůli znárodnění přišla o veškerý majetek, Ivan Klouda odešel nuceně pracovat do dolu hlubina v Ostravě. Ludmile byla nadále znemožněno vykonávat advokacii, posléze pak pracovala jako účetní benešovské pobočky podniku Ovoce a zelenina. Přesto nepolevovala v optimismu a na všem špatném se snažila najít aspoň trochu pozitivního.

Ludmila Kloudová Veselá zemřela roku 1988 ve věku 88 let a je pohřbena v rodinné hrobce na Novém městském hřbitově v Benešově.

JUDr. Hana Rýdlová

Foto: redakce AD a archiv rodiny Kloudovy