Úprava zastavování tzv. bezvýsledných exekucí obsažená v § 55 odst. 7 až 13 ex. řádu byla doposud svým obsahem v některých částech považována za protiústavní, protože výslovně odpírala exekutorovi nárok na jeho náklady exekuce v exekučním řízení, ve kterém je povinný nemajetný (srov. Pl. ÚS-st. 23/06 ze dne 12. září 2006, II. ÚS 65/20 ze dne 11. prosince 2020). Proto dne 26. srpna 2023 vzešel v účinnost zákon č. 255/2023 Sb., který zejména upravil výši paušální náhrady nákladů exekuce za úkony spojené se zastavením exekuce podle podmínek § 55 odst. 7 až 13 ex. řádu.

 

Právní úprava

Základem právní úpravy zastavování tzv. bezvýsledných exekucí je § 55 odst. 7 – 13 ex. řádu. Zákon č. 255/2023 Sb., účinný ode dne 26. srpna 2023, lze ve vztahu k uvedeným ustanovením považovat za speciální úpravu. Mezi jeho hlavní atributy tak patří: stanovení paušální náhrady nákladů ve výši 750 Kč za úkony spojené se zastavením exekuce, určení prekluzivní lhůty práva exekutora na tyto náklady, strukturovaný obsah usnesení o zastavení exekuce, vymezení lhůty pro odvolání exekučního soudu proti tomuto usnesení včetně definování přezkumných instrumentů.

 

Posuzování bezvýslednosti exekuce

Exekuční řád v § 55 odst. 7 definuje, že exekuce se považuje za bezvýslednou, pokud v posledních šesti letech (počítaných po vyznačení doložky provedení exekuce), nedošlo v konkrétní exekuci ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti a není-li exekucí postižena nemovitá věc.

Do běhu této lhůty se však podle § 55 odst. 12 ex. řádu nezapočítává doba, po kterou probíhala řízení o vybraných institutech (zejména odklad, zastavení exekuce, námitka podjatosti), a doba, po kterou byla exekuce odložena.

 

Řízení spojená ke společnému řízení

Zákon č. 255/2023 Sb., zakládá postup, podle kterého exekutor při zkoumání podmínek stanovených v § 55 odst. 7 ex. řádu posuzuje všechna exekuční řízení spojená s předchozí exekucí ke společnému řízení jednotlivě.

Platí tak jednoduché pravidlo, že v každém jednotlivém exekučním řízení (byť dříve spojené ke společnému řízení), ve kterém dojde ke splnění podmínek uvedených v § 55 odst. 7 a násl. ex. řádu, rozhodne exekutor o jeho zastavení jednotlivě ve formě samostatného usnesení.

 

Záloha na další vedení exekuce

Splňuje-li exekuce podmínky bezvýslednosti, vyzve exekutor oprávněného, aby ve lhůtě 30 dnů sdělil, zda souhlasí / nesouhlasí se zastavením exekuce. Vyjádří-li oprávněný souhlas se zastavením exekuce, dojde ze strany exekutora k jejím zastavení. V případě nesouhlasu však bude oprávněný exekutorem vyzván ke složení zálohy na další vedení exekuce (ve výši 500 Kč) do 30 dnů od doručení výzvy.

Problematiku zproštění oprávněného od zálohy upravuje § 55 odst. 8 a 9 ex. řádu. Zákonem č. 255/2023 Sb. byla navíc do § 55 odst. 9 ex. řádu inkorporována vyvratitelná právní domněnka, podle které – nebude-li z exekučního spisu vyplývat opak – má se za to, že oprávněný od složení zálohy není zproštěn.

V aplikační praxi tak bude exekutor nejčastěji zjišťovat okolnosti eventuálního zproštění z obsahu exekučního titulu, případně exekučního návrhu. Další složitější zjišťování provádět nemusí.

 

Pravidlo 6 + 3 + 3

Složení zálohy na další vedení exekuce oprávněným zakládá prodloužení doby vedení exekuce o další tři roky. K takovému prodloužení může opětovným složením zálohy na další vedení exekuce dojít ještě jednou. Proto se tento princip prodlužování vedení exekuce označuje jako pravidlo 6 + 3 + 3.

Po uplynutí cyklu 6 + 3 + 3 exekutor exekuci již bez vyjádření oprávněného zastaví. Platí však, že běh rozhodné doby určené v § 55 odst. 7 ex. řádu (šest let) nebo v § 55 odst. 11 (tři roky) se přeruší, pokud v exekuci dojde alespoň k částečnému plnění. V takovém případě započne opět běh lhůty podle § 55 odst. 7 (tzn. nová šestiletá lhůta).

Nelze však ani vyloučit, že v průběhu rozhodné doby (šestileté nebo dvou tříletých) nastanou překážky postupu podle § 55 odst. 7 a násl. ex. řádu. Jsou jimi nabytí nemovité věci povinným (zejména děděním nebo darováním) a vymožení exekuce.

Pokud je však posuzována jako bezvýsledná exekuce ta, která již běží více jak 12 let, zastaví jí exekutor v souladu s gramatickým výkladem § 55 odst. 11 ex. řádu bez dalšího (exekutor oprávněného nevyzývá).

Přesto mám za to, že pravidlo 6 + 3 + 3 by pohledem principu rovnosti účastníků mělo být umožněno všem oprávněným, tzn. i těm oprávněným, jejichž exekuce ke dni účinnosti zákona č. 286/2021 Sb. trvala více jak 12 let (i v takové exekuci mohou být v dohledné době započaty srážky ze mzdy nebo jiné peněžité plnění). Bude tak patrně na oprávněném, zda se v takovém případě bude proti zastavení exekuce bránit odvoláním.[1]

 

Paušální náhrada nákladů za úkony spojené se zastavením exekuce

Zákon č. 255/2023 Sb. stanovuje, že budou-li splněny kumulativně tyto následující podmínky:

• exekuce se zastavuje podle § 55 odst. 7, 8, 10 nebo 11 ex. řádu,
• exekuční řízení bylo zahájeno přede dnem 1. ledna 2022 a v témže řízení byla přede dnem 1. ledna 2022 vyznačena doložka provedení exekuce, případně usnesení o nařízení exekuce přede dnem 1. ledna 2022 nabylo právní moci,

má soudní exekutor za úkony spojené se zastavením exekuce právo na paušální náhradu nákladů ve výši 750 Kč. Je-li exekutor plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se paušální náhrada nákladů o daň z přidané hodnoty. Určenou paušální náhradu nákladů vyplácí exekutorovi stát prostřednictvím exekučního soudu.

Při určování nákladů dále platí princip: jeden exekuční návrh = jedno usnesení o zastavení exekuce včetně určení paušální náhrady nákladů ve výši 750 Kč.

Úprava zákonem č. 255/2023 Sb. však stanoví i prekluzivní lhůtu ve vztahu práva exekutora na paušální náhradu nákladů. Je v délce v 12 měsíců. Rozhodným okamžikem pro počátek jejího běhu je den účinnosti zákona č. 255/2023 Sb. (tj. 26. srpna 2023).

 

Usnesení o zastavení exekuce

Zákon č. 255/2023 Sb. definuje náležitosti usnesení o zastavení exekuce podle § 55 odst. 7, 8, 10 nebo 11 ex. řádu[2]. Předně stanovuje, že v usnesení o zastavení exekuce uloží exekutor exekučnímu soudu, aby mu vyplatil paušální náhradu. Lhůta pro vyplacení náhrady však nesmí být kratší než čtyři měsíce od právní moci usnesení. Z praktického hlediska si stran uložení povinnosti k výplatě lze představit následující část výroku:

„Česká republika je povinna prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové (uvést konkrétní exekuční soud) jako soudu exekučního ve věci sp. zn. (uvést konkrétní exekuční řízení) uhradit soudnímu exekutorovi paušální náhradu nákladů za úkony spojené se zastavením exekuce podle čl. II odst. 1 zákona č.  255/2023 Sb. v částce 907,50 Kč, a to do 4 měsíců (nebo v delší lhůtě) od právní moci tohoto usnesení.“

Zákonem je dále výslovně založeno právo exekučního soudu podat odvolání proti usnesení o zastavení exekuce, a to ve lhůtě tří měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení (může však dokonce dojít k jejímu prodloužení). Exekuční soud tak má širokou možnost přezkoumávat nejenom správnost výroku o nákladech, ale také důvodnost zastavení exekuce postupem podle § 55 odst. 7 a násl. ex. řádu.

 

Právní úprava nabízí exekučnímu soudu rovněž dílčí nástroje, které může využít při pochybnostech, zda ve věci podá odvolání. Výčtem se jedná o zpřístupnění elektronické kopie exekučních spisu, výzvu k doplnění údajů a žádost o vysvětlení otázky související se zastavením exekuce.

 

JUDr. Ing. Martin Štika, autor působí jako soudní exekutor a doktorand na Katedře občanského práva Fakulty právnické ZČU v Plzni
Ilustrační foto: canva.com

 

---

[1] Jednoznačně však nelze predikovat ani budoucí rozhodovací praxi vyšších soudů a zejména pak soudu Ústavního. Nota bene, pokud dosavadní judikatura vyšších soudů i v ostatních tzv. amnestujících institutech exekučního práva (Milostivé léto I a II, zastavování tzv. bezvýsledných bagatelních exekucí) nebyla vždy zcela jednotná.

[2] Srov. rozhodnutí KS Hradec Králové ze dne 7. dubna 2022, sp. zn. 26 Co 97/2022.