Titulek aktuální úvahy vyplynul ze schválené novely zákoníku práce a z obsahu tzv. úsporného balíčku vlády. Realizaci proměny dohod na práci ve švarcsystém v praxi potvrzují i názory některých významných podnikatelských subjektů (zaměstnavatelů) zaměstnávajících větší počet pracovníků na dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr  (tzv. dohodáře).

 

Existují důvody pro změnu dohod?

V čem spočívá možnost změny dohod na švarcsystém? Nejzávažnějším důvodem je nadměrné zvýšení administrativních (byrokratických) prvků, zejména na úseku evidence hodin v pracovní činnosti podle dohod, zajištění odvodů sociálního pojištění i z nízkého rozsahu činnosti a v neposlední řadě existence povinnosti poskytnout dovolenou i při malém počtu hodin odpracovaných podle dohody.

 

Co je závislá práce?

Je nutné si připomenout „přechodové můstky“, které mohou vést v jednotlivostech k opuštění a ukončení dohod a zahájení samostatné výdělečné činnosti jednotlivými osobami (OSVČ). Pak je již jen krůček k zakázanému švarcsystému.

Základním kritériem pro posouzení je výklad pojmu „závislá práce.“ Zákoník práce (dále zák. práce) v § 2 odst. 1 uvádí, že jde o vztah nadřízenosti a podřízenosti, osobní výkon práce zaměstnance pro zaměstnavatele podle pokynů zaměstnavatele, jeho jménem, za mzdu, plat nebo odměnu za práci, v pracovní době nebo jinak stanovené nebo dohodnuté době na pracovišti zaměstnavatele, případně na jiném dohodnutém místě, na náklady zaměstnavatele a na jeho odpovědnost.

Některé znaky pracovněprávního vztahu jsou markantní ihned po zahájení pracovní činnosti (např. přidělování práce, práce podle pokynů nadřízeného, výplata mzdy apod.), kdežto některé další znaky mohou být naplněny až v průběhu tohoto vztahu (např. vztah sankční – krácení dovolené za neomluvenou nepřítomnost v práci) apod.

Osoba samostatně výdělečně činná (dále OSVČ) nebo jiná osoba (třeba bez živnostenského oprávnění) a zaměstnavatel mají smluvní volnost při sjednávání právní formy pracovního vztahu. Jsou však vázáni obsahem tohoto pracovního vztahu. Měli by si jej charakterizovat a konkretizovat ve smlouvě, kterou OSVČ a zaměstnavatel uzavírají.

 

Kvalitní smlouva s OSVČ

Nebudou-li mít zaměstnavatelé zájem v mnoha případech uzavírat dohody o práci a budou občany zapojovat do samostatné výdělečné činnosti, je nutné, aby forma pracovní činnosti vykazovala znaky podnikání podle § 2 živnostenského zákona č. 455/1991 Sb. Živnostenská činnost musí být provozována samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost za účelem podmínek stanovených tímto zákonem. Zejména se jedná o obsah smluv, které uzavírají s OSVČ.

Smlouva by měla obsahovat podrobnou definici plnění, které má OSVČ poskytnout, nejlépe jako ucelené dílo či jednorázové plnění. OSVČ by měla činnost vykonávat vždy vlastním jménem, na své vlastní náklady a na vlastní odpovědnost. Do smlouvy je vhodné zařadit prohlášení OSVČ, že tato osoba nechce s objednatelem uzavřít pracovněprávní vztah a trvá na realizaci spolupráce formou obchodněprávního vztahu.

OSVČ by měla vykonávat činnost pro více objednatelů, pokud není exkluzivita opodstatněná. Výkonu činnosti na náklady OSVČ by mělo odpovídat také vybavení (nářadí, stroje) a materiál, které OSVČ při činnosti využívá.

 

Nevhodný obsah smluv

Za nevhodný obsah smluv je nutno považovat např. sjednání povinnosti OSVČ, že se bude řídit pokyny objednatele či jeho zaměstnanců. Ve smlouvě by neměla být stanovena určitá doba, v níž má výkon činnosti OSVČ probíhat a kterou rozvrhne odběratel. Práce by neměla být omezena výlučně na pracoviště objednatele nebo na místa obvyklá pro jeho činnost. Není vhodné sjednávat práci OSVČ na dobu neurčitou nebo dlouhodobě. Pokud má být odměna OSVČ stanovena hodinovou sazbou, neměla by být doba, po kterou OSVČ činnost vykonávala, stanovena na základě evidence objednatele, ale na základě podkladů OSVČ.

 

Definice podnikání

V personální praxi se někdy objevují názory, že zák. práce vymezením znaků závislé práce svazuje ruce podnikatelům a živnostníkům, kteří jsou právními ustanoveními nuceni pracovat v pracovněprávním vztahu.

Dosavadní praxe potvrzuje, že tomu tak není. Je ovšem nutné, aby pracovní činnost OSVČ ve prospěch jiného subjektu (např. zaměstnavatele, firmy apod.) vykazovala znaky podnikání a může činnost provádět „živnostenským“ způsobem.

Definici podnikání obsahuje § 420 o. z. a § 2 živnostenského zákona.

Samostatnost: Nejvíce odlišuje činnost podnikatelskou od činnosti v pracovněprávním vztahu požadavek samostatnosti. Je to tehdy, jestliže osoba (živnostník) rozhoduje o své činnosti samostatně a sama ji organizuje. Není možné za samostatnou považovat činnost v závislém (podřízeném) postavení, zejména činnost, která je vykonávána pro jedinou osobu, která určuje a řídí podstatné složky jejího provádění. Zjistí-li se, že činnost není prováděna samostatně, nejde vůbec o živnost podnikání a toto nemůže vzniknout.

Soustavnost: Za soustavnou nelze považovat činnost jednorázovou nebo nahodilou, i když by existovaly ostatní podnikatelské znaky. S požadavkem soustavnosti není v rozporu, je-li činnost vykonávána sezónně. Podle okolností lze hodnotit jako soustavnou činnost i jednorázové jednání, dochází-li k jeho opakování v průběhu určitého období, např. sezonní prodej.

Vlastním jménem: Provozovat živnost je možné vlastním jménem nebo prostřednictvím opovědného zástupce.

Vlastní odpovědnost: Požadavek provozování živnosti na vlastní odpovědnost vyjadřuje podnikatelské riziko. Podnikatel odpovídá za své závazky celým svým majetkem.

Dosažení zisku: Není rozhodující, zda bude zisku skutečně dosaženo, postačuje, je-li zde takový úmysl, a vůbec není rozhodující, pro jaké účely bude zisk použit.

 

Jestliže by pracovní činnost vykonával občan na základě živnostenského listu, ale přitom by pracoval na pracovišti zaměstnavatele a jeho práce by měla znaky závislé činnosti, jednalo by se o švarcsystém, rovněž označovaný jako „práce na černo“.

 

Pozor na sankce

Pokud kontrolní orgán (Státní úřad inspekce práce, celní úřady) zjistí, že fyzická osoba nevykonává práci na základě pracovněprávního vztahu nebo jiné smlouvy, anebo cizinec bude vykonávat práci v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto souhlasu, bude se jednat o výkon práce v rozporu s právními předpisy. Podle § 139 odstavec 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. může být  uložena pokuta až do částky 100 000 Kč.

Mnohem citelnější jsou  sankce pro právnické osoby, které  jako zaměstnavatelé umožní švarcsystém  (práci na černo). Tomuto zaměstnavateli může  být uložena pokuta až do částky 10 milionů korun, nejméně však ve výši 50 000 Kč. Stejná sankce může postihnout  podnikající fyzickou osobu, jestliže umožní fyzické osobě nebo cizinci výkon nelegální práce.

Prokázaný Švarc systém (práce na černo) může mít vliv i na poskytování dalších příspěvků zaměstnavateli úřady práce, např. při zřizování míst pro osoby se zdravotním postižením.

 

Zákon o dani z příjmu

Při uplatňování daňových zákonů v daňovém řízení se bere v úvahu vždy skutečný obsah právního jednání nebo jiné skutečnosti rozhodné pro správu daně (§ 8 odst. 3 zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád).

Toto ustanovení pro daňové řízení dále rozvádí § 23 odst. 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu. Pro zjištění základu daně se vychází z účetnictví vedeného podle zvláštního předpisu (zákon o účetnictví), pokud zvláštní předpis nebo zákon o dani z příjmu nestanoví jinak, anebo pokud nedochází ke krácení daňové povinnosti jiným způsobem.

Z daňových zákonů vyplývá, že pracovněprávní vztah práce na černo umožňuje finančním orgánům, aby zjišťovaly základ daně jinak, než z účetnictví zaměstnavatele (firmy) – např. evidencí pracovní doby, vyjádřením příslušných zaměstnanců, pracovními výkazy a příkazy apod.

Znamená to, že i když budou mít účastníci pracovního vztahu (zaměstnavatel/firma a fyzická osoba) uzavřen mezi sebou k provádění prací smlouvu obchodněprávní (podnikatelskou) a tuto činnost bude firma vykazovat v účetních dokladech jako práci podle obchodněprávní smlouvy, může finanční ­orgán posoudit obsah tohoto vztahu jako pracovněprávní vztah, který je zastřen vztahem obchodněprávním. To přichází v úvahu zejména tehdy, bude-li tento vztah vykazovat znaky závislé práce. Potom může finanční orgán posoudit tento vztah z daňového hlediska jako pracovněprávní se všemi daňovými důsledky – dodatečné doměření daně, případně i odvody sociálního pojištění.

 

Z judikatury

Pro názornější vymezení uvedených pojmů si připomeňme některá soudní rozhodnutí:

 

Společnost provozovala zemědělskou činnost. Práce při navážení obilí na sečce, shrnování kompostu a hnoje, orba, setí, odvoz brambor nebo krmení dobytka prováděli dodavatelé, kteří si tuto činnost fakturovali.

Finanční úřad označil tuto činnost  jako závislou a daň doměřil. Nejvyšší správní soud toto potvrdil.

 

Společnost (zabývající se výrobou strojů na zpracování kamene) vyplácela platby za svářečské, zámečnické a natěračské práce kooperujícím osobám. Jedinými zaměstnanci společnosti byli správní zaměstnanci, předáci a mistři.

Nejvyšší správní soud potvrdil, že šlo o závislou činnost.
(Nejvyšší správní soud 1 Afs 53/2011 z 8. 9. 2011)

 

Společnost vyrábějící svařované armatury pro železobetonové stavební konstrukce spolupracovala s cca 70 živnostníky, kteří armatury ve výrobních prostorách společnosti montovali. Pracovní pomůcky a materiál poskytovala společnost. Správce daně vyloučil z daňově uznatelných nákladů odpisy 67 svářeček, protože  je nepoužívala společnost, ale spolupracující živnostníci.

Nejvyšší správní soud rozhodl, že šlo o závislou činnost.
(Nejvyšší správní soud 1 Afs 53/2011 z 8. 9. 2011)

 

Závěr

Zaměstnavatelé mohou změnit práci podle dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce na smlouvu podle živnostenského zákona. Přitom nebudou muset plnit pracovněprávní povinnosti vyplývající z novely zákoníku práce a z obsahu tzv. úsporného balíčku vlády. Pracovní činnost pak musí vykazovat znaky podnikání podle živnostenského zákona, nikoliv prvky závislé práce podle zákoníku práce.

 

Naproti tomu je nutné vzít v úvahu absenci výhod, které obsahují pracovněprávní předpisy ve prospěch zaměstnanců. Zejména se jedná o kvalitní řešení následků pracovních úrazů a nemocí z povolání, spolupráci se zástupci zaměstnanců, kontakt se zaměstnanci, výhody v podobě benefitů, poskytování dovolené, náhradě mzdy při překážkách v práci apod. Proto je na zaměstnanci, aby druh pracovního zapojení důkladně zvážil.

 

JUDr. Ladislav Jouza, advokát, odborník na pracovní právo
Ilustrační foto: canva.com