Nedávno proběhla českými médii zpráva,[1] že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže („ÚOHS“) uložil přednímu výrobci kuchyňského náčiní pokutu v řádu desítek milionů korun českých za omezování hospodářské soutěže. Tohoto deliktu se výrobce dopustil tím, že svým odběratelům určoval minimální ceny, za které mohli jeho výrobky dále prodávat svým zákazníkům. Tento postup však představuje porušení českých i unijních pravidel na ochranu hospodářské soutěže.[2] Skutkově podobným případem se v nedávném rozsudku zabýval i Soudní dvůr EU („SD EU“),[3] který se obecněji vyjádřil k problému minimálních cen pro další prodej, které dodavatel stanovuje svým distributorům (anglicky „Resale Price Maintenance“ – „RPM“).[4] Protože je otázka cenotvorby při budování či při udržování distribuční sítě jednou ze základních otázek, věnujeme se v tomto příspěvku právě závěrům SD EU,[5] které představujeme v širších souvislostech.

 

Na úvod zmíníme, že ÚOHS ve své výroční zprávě za loňský rok uvádí, že „[v] oblasti zakázaných vertikálních dohod hodlá […] nadále postihovat především dohody o dodržování minimálních cen.“[6] Rozřešení otázky, kdy je dohoda o minimálních cenách (resp. stanovování minimálních cen dodavatelem odběratelům) nepřípustná, je přitom důležitým aspektem prevence postihu dodavatele, případně i jeho odběratele, ze strany ÚOHS. ÚOHS při postihování této formy omezování hospodářské soutěže bude jistě vycházet i ze závěrů SD EU, jenž odpovídal na předběžnou otázku týkající se portugalské společnosti Super Bock (tj. tamního předního výrobce piva). Portugalský úřad pro ochranu hospodářské soutěže měl za to, že v letech 2006 až 2017 tato společnost uplatňovala přísnou kontrolu svých distributorů tím, že obvykle každý měsíc schvalovala minimální ceny pro další prodej a rozesílala je distributorům. Distributoři byli poté povinni společnosti Super Bock hlásit údaje o svých prodejních cenách a v případě jejich nedodržení mohli být připraveni o slevy a rabaty.

Portugalský úřad pro ochranu hospodářské soutěže se domníval, že takové jednání je omezením hospodářské soutěže, a uložil společnosti Super Bock a dvěma manažerům pokutu ve výši 24 milionů eur za porušení článku 101 SFEU a odpovídajících ustanovení vnitrostátních právních předpisů. Odvolací soud v Lisabonu však věc postoupil SD EU, přičemž ten ve výsledku dospěl zejména k tomu, že pokud dodavatel vydává svým odběratelům seznam doporučených cen pro další prodej, sleduje skutečné ceny a pokud distributoři tyto ceny skutečně dodržují, pak lze hovořit o existenci RPM. Vertikální omezení přitom mohou být stanovena přímo v distribučních smlouvách, kdy ohledně jejich existence nepanují pochybnosti. Mohou však také vyplývat z formálních nebo neformálních požadavků, příkazů a zákazů, které dodavatel sděluje své distribuční síti, aniž by s tím distributoři výslovně souhlasili.

 

SD EU rozhodl, že existenci RPM je možné vyvodit na základě následujících kritérií:

a) dodavatel sdílí se svými distributory maloobchodní ceny (buď jako obligatorní, nebo jako doporučené);

b) dodavatel sleduje, zda jeho distributoři dodržují pravidla, a případně uplatňuje odvetná opatření; a

c) distributoři v praxi dodržují ceny pro další prodej doporučené/stanovené dodavatelem, případně distributoři po dodavateli přímo aktivně požadují informace ohledně vhodné cenové hladiny.

Tyto skutečností mohou být doloženy jak přímými, tak nepřímými důkazy.

 

V souvislosti s RPM je nutné poukázat na skutečnost, že k nim nelze přistupovat shovívavěji ani na základě blokových výjimek, poněvadž se v preambuli nařízení o blokových výjimkách uvádí, že „[v]ýhody blokové výjimky stanovené tímto nařízení by se zejména neměly vztahovat na vertikální dohody obsahující určitá závažná omezení hospodářské soutěže, jakými jsou stanovení minimálních nebo pevných prodejních cen.“ [7]^, [8]

Nelze však opomíjet, že ne každý případ RPM je automaticky protisoutěžní, což potvrzuje i text samotného rozhodnutí SD EU. SD EU se v rozsudku vypořádal s předběžnou otázkou směřující k tomu, zda je v případě stanovení minimálních cen odběratelům ze strany dodavatele třeba vždy posuzovat míru škodlivosti takovéhoto jednání, nebo zda je toto jednání vnímáno eo ipso jako dostatečně škodlivé a protisoutěžní. Soud uvedl, že aby mohlo shledáno, že vertikální dohoda z hlediska svého účelu vede k vyloučení, narušení či omezení hospodářské soutěže (ve smyslu čl. 101 SFEU), je zapotřebí dohodu blíže analyzovat.

 

Protisoutěžní účel dohody je třeba podle SD EU prokázat s přihlédnutím k:

a) formální stránce dohody a jejímu účelu a

b) ekonomickému a právnímu kontextu dohody, kdy je nutné brát v potaz i strukturu příslušného trhu.

Zatímco bod a) je poměrně snadno pochopitelný (zejména pokud jde o distribuční dohodu, jejíž ustanovení jsou obvykle přesně formalizována), analýza ekonomických a právních souvislostí je v praxi často opomíjena.

 

Právní a hospodářské souvislosti dohody nelze posuzovat toliko pro forma, bez náležitého zohlednění všech relevantních okolností. Naopak je třeba posoudit, zda kontext dohody potvrzuje, nebo zpochybňuje její protisoutěžní účel. Zohlednit bude třeba i prosoutěžní účinky dohody (které mohou dotčení soutěžitelé namítat), pokud jsou dostatečné pro zpochybnění povahy dohody.[9] SD EU uvedl, že „pokud se strany dohody dovolávají prosoutěžních účinků spojených s touto dohodou, musí být tyto skutečnosti zohledněny jako prvky kontextu této dohody. Pokud jsou totiž prokázány, jsou relevantní, specifické pro danou dohodu a jsou dostatečně významné, mohly by takové účinky vyvolat důvodné pochybnosti o dostatečně škodlivé povaze této dohody z hlediska hospodářské soutěže.“[10]

V případě RPM si lze představit okolnosti, které mohou vyvolat důvodné pochybnosti o protisoutěžním účelu dohody, poněvadž takováto dohoda může být i prokonkurenční. Prokonkurenční může být například ujednání vertikální dohody, jehož smyslem je zabránit určitému distributorovi prodávat pod velkoobchodní cenou, pokud tento distributor opakovaně prodává se ztrátou a v konečném důsledku poškozuje image značky.

SD EU se závěrem o nutnosti zohledňovat kontext dohody (přinejmenším parciálně) přiblížil ke koncepci, kterou rozvinul Nejvyšší soud Spojených států amerických ve svém přelomovém rozsudku z roku 2007.[11] V USA se v oblasti soutěžního práva aplikuje tzv. „pravidlo rozumného uvážení“[12] (rule of reason), které přikazuje posuzovat RPM kontextuálně, s ohledem na účinky podporující a účinky omezující hospodářskou soutěž.[13] Jak z rozhodnutí SD EU, tak ze zmíněného rozhodnutí americké vrcholné soudní instance lze dovodit, že právě prokonkurenční účinky mohou platně zpochybnit protisoutěžní účel dohody.

Je však třeba říci, že v rozsudku Super Bock SD EU rovněž odkázal na svůj předcházející rozsudek Generics,[14] podle nějž je přímé použití rule of reason při aplikaci unijního práva zapovězeno, neboť „v unijním právu hospodářské soutěže neexistuje „pravidlo rozumného uvážení“, podle kterého by bylo při kvalifikaci dohody jako „omezení z hlediska účelu“ podle čl. 101 odst. 1 SFEU třeba poměřovat její prosoutěžní a protisoutěžní účinky (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. července 1966, Consten a Grundig v. Komise, 56/64 a 58/64, EU:C:1966:41, strany 497 a 498).“[15] Posuzování dohody se však přesto musí dít nikoliv izolovaně, leč ve spojitosti se všemi podstatnými skutkovými okolnostmi.

 

Závěr

Předmětem tohoto příspěvku bylo stanovování minimálních cen ze strany dodavatele pro jednotlivé odběratele, které se nedávno dostalo do popředí zájmu českých médií kvůli pokutě uložené společnosti Tescoma. Tomuto jevu se v červnovém rozhodnutí věnoval i SD EU, jehož závěry jsme v tomto příspěvku blíže popsali a zhodnotili. Významnou pasáží soudního rozhodnutí je mj. zmínka o potřebě posuzovat veškeré vertikální dohody v celkovém kontextu (čítaje v tom případná ujednání dohody, která naopak hospodářskou soutěž podporují, atd.). Není tedy možné apriorně veškeré situace, kdy dodavatel předepíše odběratelům minimální ceny pro další prodej, označit za rozporné s právem.

 

JUDr. Ondřej Drachovský, advokát trvale spolupracující se spol. ZVOLSKÝ ADVOKÁTI s. r. o., asistent Katedry občanského práva PF UK, a Kristián Fischer*, student PF UK, pomocná vědecká síla Katedry občanského práva PF UK, paralegal ve spol. ZVOLSKÝ ADVOKÁTI s. r. o.

* Tento příspěvek vznikl v rámci plnění projektu Specifického vysokoškolského výzkumu (SVV) Univerzity Karlovy č. 260 622 „Technologický pokrok a společenské proměny jako výzvy pro zkoumání základních otázek práva“.

Ilustrační foto: canva.com

 

---

[1] Srov. např. Tescoma dostala od antimonopolního úřadu pokutu 64 milionů korun. Firma určovala ceny odběratelům. In: Rozhlas.cz [online]. 18. 7. 2023 [cit. 1. 8. 2023]. Dostupné z:  https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/tescoma-pokuta-uohs-antimonopolni-urad-hospodarska-soutez_2307181548_dno

[2] Srov. tiskovou zprávu ÚOHS In: ÚOHS.cz [online]. 18. 7. 2023 [cit. 1. 8. 2023]. Dostupné z: https://www.uohs.cz/cs/informacni-centrum/tiskove-zpravy/hospodarska-soutez/3627-tescoma-porusila-zakon-za-omezovani-cenove-souteze-mezi-prodejci-zaplati-temer-64-000-000-kc.html

[3] Jedná se o rozsudek Soudního dvora EU (třetího senátu) ze dne 29. 6. 2023, ve věci C‑211/22, ECLI:EU:C:2023:529 (Super Bock).

[4] Protože v českém prostředí neexistuje žádný stručný ustálený výraz, který by tuto praxi pojmenovával, budeme v tomto příspěvku dále pro snazší srozumitelnost uvádět též zkratky RPM.

[5] Tyto závěry jsou v českém právu relevantní zejména v důsledku aplikační přednosti unijního práva.

[6] Výroční zpráva ÚOHS 2022. Brno: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, 2023, s. 61. [online]. [cit. 1. 8. 2023]. Dostupné z: https://www.uohs.cz/cs/informacni-centrum/vyrocni-zpravy.html

[7] Nařízení Komise (EU) 2022/720, ze dne 10. května 2022 o použití čl. 101 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě

[8] K problematice vztahu RPM a blokových výjimek blíže srov. bod 6.1.1. Oznámení Komise – Pokyny k vertikálním omezením (2022/C 248/01).

[9] SD EU v posledních letech opakovaně připomněl význam vyhodnocení kontextu. – srov. např. rozhodnutí Allianz Hungaria (2013), Cartes Bancaires (2014), Budapest Bank (2020) nebo Generics (2020). Relevance kontextu však byla v judikatuře této soudní instance zmíněna již v roce 1966 v rozsudcích Société Technique Minière a Consten a Gruding.

[10] SD EU pak ponechal na lisabonském odvolacím soudu, aby rozhodl, zda RPM v tomto konkrétním případě svým účelem omezuje hospodářskou soutěž, či nikoli.

[11] Jedná se o rozsudek Nejvyššího soudu USA ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 06-480, věc Leegin Creative Leather Products, Inc. v. PSKS, Inc., 551 U.S. 877 (2007).

[12] Takto bylo sousloví rule of reason přeloženo do českého jazyka v oficiálním překladu rozsudku Generics, uvedeném v pozn. pod čarou č. 14.

[13] Blíže k tomuto pravidlu srov. předmětný rozsudek Nejvyššího soudu USA, uvedený v pozn. pod čarou č. 11.

[14] Jedná se o rozsudek Soudního dvora EU (čtvrtého senátu) ze dne 30. 1. 2020, ve věci C‑307/18, ECLI:EU:C:2020:52 (Generics).

[15] Tamtéž.