S jakými obtížemi se setkávají lékaři i soudci, když mají zhodnotit naplnění zákonných podmínek pro nedobrovolnou hospitalizaci pacienta na psychiatrii podle § 38 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách? Jak má postupovat advokát, který byl takovému pacientovi ustanoven jako opatrovník pro soudní řízení? A jak to vidí sami pacienti? To vše se probíralo u kulatého stolu, který dne 27. června 2023 uspořádala v Praze Pro bono aliance ve spolupráci s Českou advokátní komorou.

S obsáhlejšími příspěvky, na jejichž základě se pak rozvinula debata, vystoupili za lékaře dlouholetá vedoucí akutního oddělení Psychiatrické kliniky 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze doc. MUDr. Lucie Kališová, Ph.D., a její kolegyně z největší české psychiatrické nemocnice MUDr. et Mgr. Štěpánka Pabiánová, ta společně s vedoucím právního oddělení Psychiatrické nemocnice Bohnice Mgr. Janem Hudáčem.

Docentka Kališová ve svém vystoupení připomněla dva právní problémy, které v praxi řeší – co dělat v situaci, kdy se nedostaví opatrovník, zda za této situace mohou pacienta dále hospitalizovat, a také jaká je validita souhlasu či nesouhlasu dítěte od patnácti do osmnácti let s hospitalizací v situaci, kdy názor zákonných zástupců je opačný.

Zástupci bohnické nemocnice pak poukázali na neoficiální tlaky ze strany soudu, aby své pacienty v maximální míře „přemluvili“ k podepsání souhlasu s hospitalizací. Problémem je i otázka výkladu slov „bezprostřední a závažná hrozba“, kterou zákon stanovuje jako podmínku pro nedobrovolnou hospitalizaci. Je závažnou hrozbou i ohrožení důstojnosti pacienta? A co absolutní neschopnost se o sebe postarat?

Jak dále zdůraznila doktorka Pabiánová, lékař vychází jen z toho, co vidí na příjmu, a v krátkých zákonných lhůtách nemá možnost intenzivně zkoumat všechny okolnosti – pátrat, kontaktovat rodinu, přátele, spolupracovníky. To všechno by měl podle jejího názoru zjišťovat soud, a ne nemocnice.

Za advokáty se o své zkušenosti s rolí procesního opatrovníka pacientů umístěných na psychiatrii v detenčním řízení podělil Mgr. David Oplatek, který se svěřil i se svými úvahami nad tím, co je v nejlepším zájmu jeho nedobrovolně hospitalizovaného klienta, jimiž se tenkrát trápil. Je tím nejlepším řešením propuštění z nemocnice, které si klient přeje? Ale co když po propuštění ublíží sobě nebo někomu jinému? Jak se má v této situaci zachovat advokát?

Na to v debatě jednoznačně reagoval jeho kolega a člen správní rady Pro bono aliance Mgr. Vítězslav Dohnal, který podle svých slov bude jako advokát vždy respektovat přání klienta. „Musíme dát prostor tomu, kdo je povinen rozhodovat. Ale kdo jiný bude stát na straně klienta, když ne advokát,“ řekl. Jeho postoj podpořila i přítomná nová ústavní soudkyně Mgr. Daniela Zemanová. „Advokát má mluvit za svého klienta. Má srozumitelně předat soudu jeho přání a nezradit ho,“ uvedla.

Mgr. Vítězslav Dohnal pak ve svém příspěvku rozebíral i otázku souladu české právní úpravy a její aplikace s požadavky Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením.

V debatě vystoupili také dva bývalí pacienti, kteří prošli nedobrovolnou hospitalizací na psychiatrii, a oba volali po tom, aby byli vnímáni jako lidé, jejichž slova mají váhu, a nejen jako „diagnóza“. Za největší problém během hospitalizace pak oba shodně označili to, že se s nimi nikdo, ani lékaři, nebavil. To je podle Dohnalových závěrečných slov naprosto nepřijatelné. „Je třeba zachovávat obvyklé standardy ochrany lidských práv. Není možné, aby nuceně hospitalizovaný pacient nemluvil se soudcem ani s opatrovníkem,“ konstatoval.

Redakce AD

Foto: redakce AD