Za největší problém českého vězeňství označil Český helsinský výbor (ČHV) kolektivní ubytování vězňů. Toto historické dědictví vytváří ve věznicích mimořádně rizikové prostředí a výrazně snižuje možnosti výchovného působení na vězně, uvedl na tiskové konferenci konané dne 28. června 2023 místopředseda předsednictva ČHV Mgr. Miroslav Krutina. Podle něj je potřeba, aby si širší veřejnost uvědomila, že problém se týká i jí.

„Vězeňský systém České republiky v současné době efektivně neplní účel trestu a slouží především k izolaci odsouzených a k zajištění jejich základních životních potřeb – ubytování, stravy, ošacení, bezpečí. K účinné práci, která by preventivně působila na další život odsouzených, pak většinově nedochází,“ konstatovala nevládní nezisková organizace. Podle ní v praxi neexistuje funkční systém přípravy vězňů na propuštění a podmíněné propuštění, což vytváří začarovaný kruh a vede k recidivě.

V České republice je aktuálně za mřížemi 19 712 vězňů, od počátku roku vzrostl jejich počet o 660. Miroslav Krutina upozornil na to, že věznice jsou přeplněné soustavně a dlouhodobě a že ČR má trojnásobný počet vězňů oproti srovnatelným západním státům. Situaci se podle něj nedaří zlepšit, ačkoliv stát přijal řadu opatření například v podobě alternativních trestů nebo zkrácení doby, po které lze žádat o podmíněné propuštění.

ČHV monitoruje podmínky v českém vězeňství od roku 1990. Výbor představil výsledky aktuální zprávy, která vznikla po návštěvách deseti věznic na přelomu loňského a letošního roku. Podle něj je celý systém vězeňství podfinancovaný a budovy věznic jsou mnohdy koncepčně zastaralé.

Vězeňské službě také chybí personál, a to až násobně oproti západním zemím. Odsouzení si nejvíce stěžují na jednotvárnou stravu a nedostupnost lékařské péče. Personál pak na omezené možnosti práce s odsouzenými a na přítomnost drog ve věznicích. Většina odsouzených je podle výboru ve stavu rezignace, výkon trestu pouze „přežívá“ a pasivně čeká na propuštění. Jenom menšina aktivně usiluje o řešení otázek vzdělanosti, kvalifikace či dluhů.

„Zásadním problémem je, že jsme zdědili věznice koncipované na kolektivní ubytování vězňů,“ řekl Krutina. „Na vězně je potřeba působit silněji než kolektiv spoluvězňů, což je ve společném ubytování iluzorní,“ upozornil. Změna ubytovacích kapacit by si podle něj vyžádala jak ohromné investice, tak i změnu myšlení společnosti, které na individuální práci s vězni stále není nastavené.

Dobrým dílčím krokem k tomu, aby se vězni uměli začlenit zpátky do společnosti, je podle Miroslava Krutiny projekt otevřené věznice, která funguje v Jiřicích na Nymbursku. „Myslím si, že by to mělo být zavedeno v každém regionu,“ poznamenal.

Zpráva poukázala také na to, že vězni, kteří nepracují, se téměř vůbec nedostanou za zeď věznice. Vězeňská služba by podle názoru ČHV měla tyto venkovní aktivity navzdory vyšším bezpečnostním rizikům posílit, aby odsouzení zcela neztráceli kontakt s okolním světem.

Za nejpříjemnější překvapení a zásadní posun k lepšímu Krutina označil úroveň pracovníků ve vězeňství z hlediska odbornosti, motivovanosti i přístupu. ČHV doporučil zavést plošné povinné supervize, které by pomohly podpořit dobrý psychický stav pracovníků a jejich zvládání stresu.

Výbor dále navrhl hloubkovou analýzu financování vězeňského zdravotnictví, a to včetně možnosti spoluúčasti vězňů na placení nadstandardní zdravotní péče. Kontrolou by podle něj měla projít také faktická dostupnost léčebné péče v jednotlivých věznicích, protože vězni si stěžovali na to, že potřebné léky často obdrží až po uzdravení. Dalším doporučením je zavedení možnosti přijmout hygienický balíček, obdobně jako ve vazbě. Vězni bez prostředků totiž nemívají peníze na to, aby si za mřížemi dokoupili toaletní papír nebo dámské vložky.

ČHV se také zaměřil na návštěvy dětí ve věznicích. Podle něj by měly být příslušné prostory všude upravené tak, aby v dítěti nevzbuzovaly negativní pocity. Věznice by také měly zohlednit, pokud má vězeň více dětí, a nabídnout mu navýšení počtu lidí povolených na jednu návštěvu.

Generální ředitel Vězeňské služby genmjr. Mgr. Simon Michailidis, MBA, podotkl, že zprávu ČHV vnímá jako zpětnou vazbu a připomenutí toho, co má bezpečnostní sbor ještě před sebou, co musí dotáhnout do konce a změnit. „S navrhovanými opatřeními ve zprávě se ztotožňujeme, řadu z nich realizujeme,“ shrnul Simon Michailidis.

Stát by měl podle ČHV zvážit ukládání nepodmíněného trestu výrazně menšímu počtu lidí, aby s nimi šlo důsledně a efektivně pracovat. Náměstek ministra spravedlnosti Mgr. Antonín Stanislav, Ph.D., na tiskové konferenci zopakoval, že ke snížení přeplněnosti věznic by měla přispět novela trestního zákoníku, kterou chce ministerstvo po letních prázdninách poslat do připomínkového řízení. Úřad například řeší, zda by mělo být nadále trestné zanedbání povinné výživy. Změny by se měly týkat také trestání krádeže a maření výkonu úředního rozhodnutí. Za neplacení alimentů nyní sedí za mřížemi zhruba 1200 lidí, za krádeže téměř 7500, za maření přibližně 3300. Tito odsouzení v součtu tvoří 60 procent kapacity věznic. Ministerstvo spravedlnosti vidí řešení v alternativních trestech, zejména peněžitých.

Zdroj: ČTK
Ilustrační foto Vazební věznice Praha-Ruzyně: Vězeňská služba ČR