Územní samospráva – ke dvěma zajímavým praktickým problémům

Územní samosprávné celky jsou územními společenstvími občanů, která mají ústavně-právně garantováno právo na vlastní samosprávu. Jak známo, Česká republika se člení na obce[1], které jsou základními (nikoliv nižšími)  územními samosprávnými celky, a kraje, které jsou tzv. vyššími územními samosprávnými celky.

 

Petr Kolman

Nejvyšším orgánem obce (kraje) je zastupitelstvo obce (kraje). Koneckonců celá řada advokátů a advokátních koncipientů vedle své náročné profese vykonává navíc i funkci obecního (městského, krajského) zastupitele. Tato pozitivní participace právníků (zejména advokátů, jelikož soudci ji mají ze zákona zakázánu) na správě věcí veřejných má dlouholetou tradici, s kořeny již za první československé republiky. V následujícím textu se budeme věnovat právě územní samosprávě.

V části první předloženého článku se zaměříme na tématiku práv a povinností obecních zastupitelů – konkrétně na ožehavou látku možnosti vykázání zastupitele obce z jednání zastupitelstva. V části druhé náš text zacílí na legální možnost ukládání úkolů neuvolněným zastupitelům obce (města).

 

První řešená otázka – vykázání zastupitele

In medias res: Je dnes legální vykázání zastupitele z jednání zastupitelstva nebo to dnešní právní úprava již neumožňuje? Na jak dlouho je možné zastupitele vykázat?

Obecně platí, že vykázat ze zasedání zastupitelstva obce je možné všechny osoby (včetně zastupitelů), které svým jednáním hrubě (nikoliv běžným standardním způsobem) narušují řádný průběh zasedání a které nereagují na výzvu předsedajícího k nápravě. Předmětem legitimní ochrany je zde zdárné pokračování jednání zastupitelstva obce, jako nejvyššího obecního orgánu.

V průběhu zasedání zastupitelstva předsedající, kterým bývá zpravidla starosta obce, spravedlivě, nediskriminačně a předvídatelně uděluje a odnímá slovo všem vystupujícím členům zastupitelstva. Předsedajícím ovšem nemusí obligatorně být pokaždé starosta.

Ostatně předsedající zodpovídá za řádný průběh zasedání zastupitelstva obce a je mimo jiné oprávněn uplatňovat nezbytná pořádková opatření, z nichž jedním je právě vykázání z jednání zastupitelstva.

Předsedající odebírá slovo vystupujícím zastupitelům především, ujímají-li se slova svévolně (tzv. skáčou jiným do řeči), nebo když se řečník odchyluje vážně od tématu, nebo překračuje-li jednacím řádem předem ohraničený čas pro vystoupení. To bývá v praxi koneckonců nejčastější důvod k odebrání slova. Samozřejmě je na místě i odnětí slova v případě, že má obsah projevu řečnícího zastupitele vulgární nebo rasistický (či dokonce nacistický) charakter, nebo pokud jinak vyzývá k porušení zákonů a dalších právních předpisů, včetně obecně závazných vyhlášek vydaných obcí nebo krajem.

Stejně jako experti z Ministerstva vnitra nebo soudní judikatura zastávám odborný právní názor, že nikdo nesmí vážně rušit a mařit průběh zasedání zastupitelstva obce (města). Lidé, již svým jednáním hrubě narušují řádný průběh zasedání zastupitelstva a kteří relevantně nereagují na výzvu předsedajícího k nápravě, mohou být starostou nebo jiným předsedajícím právoplatně vykázáni ze zasedací místnosti. Není ovšem možné zakázat členu zastupitelstva účast na zastupitelstvu permanentně do konce volebního období, a to ani při sebehorším porušení jednacího řádu zastupitelstva.

Zákon sice přesně nestanoví, na jak dlouho může být zastupitel vykázán, nicméně v praxi se to nejčastěji realizuje na dobu projednání předmětného bodu, který „problematický“ zastupitel narušoval. Nicméně při opakovaných opravdu vážných (!) narušeních je možné zastupitele vyloučit do konce předmětného zasedání, nikoliv ovšem do konce jeho zastupitelského období (sportovní komentátoři by řekli do konce sezony).

Dovolujeme si poradit: Je více než vhodné, aby předtím, než bude zastupitel opravdu vykázán z jednání, byl předsedajícím minimálně dvakrát upozorněn, že k tomuto krajnímu kroku může skutečně dojít.

A ještě je nutné na závěr zdvořile zopakovat, že k vykázání zastupitele z jednání je možné přikračovat pouze a jen ve skutečně závažných případech.

 

Druhá řešená otázkaukládání úkolů neuvolněným zastupitelům obce

Nejen starostové, městští úředníci a radní[2] se často dotazují, zda v případě, že nějaký zastupitel[3] neustále mudruje, kibicuje, kveruluje, obstruuje a povýšeně tvrdí, že ví jak to či ono udělat lépe, je možné mu předmětnou věc dát za úkol? Obecněji napsáno – může de lege lata zastupitelstvo nebo přímo starosta nařídit skutečně nějaký úkol jednotlivému (neuvolněnému) zastupiteli? A jak se splnění úkolu kontroluje a jaké sankce je možné uložit za nesplnění úkolu?

Ačkoliv zní výše citovaná rada docela logicky, její realizace v praxi není vůbec snadná. Připomeňme zde především relevantní ustanovení § 83 odst. 1 zákona č.128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), podle něhož: Člen zastupitelstva obce je povinen zúčastňovat se zasedání zastupitelstva obce, popřípadě zasedání jiných orgánů obce, je-li jejich členem, plnit úkoly, které mu tyto orgány uloží, hájit zájmy občanů obce a jednat a vystupovat tak, aby nebyla ohrožena vážnost jeho funkce.

Za prvé – případný úkol(y) může ukládat pouze a jen celé zastupitelstvo, respektive je nutné to odhlasovat nadpoloviční většinou všech (nikoliv jen přítomných) hlasů členů zastupitelstva. Úkol pro zastupitele tedy nemůže nařídit pouhý starosta nebo místostarosta obce.

Avšak je zde další praktický zádrhel – drtivá většina řadových zastupitelů je tzv. neuvolněných, tedy svůj mandát vykonávají mimo své občanské povolání, popř. vedle starobního nebo invalidního důchodu nebo vysokoškolského studia.

Takže je těžké si představit, že by zastupitelstvo uložilo neuvolněnému zastupiteli úkol, jenž by mu objektivně sebral třeba dvacet pět hodin týdně. Nádavkem – ani zastupitelstvo obce, ani jiný orgán obce (starosta, rada, městský úřad, městská policie) nemají, jak by neuvolněného zaúkolovaného zastupitele donutili k plnění takového úkolu.

S tím spojená ztráta mandátu zastupitele zde z právního hlediska není možná. Taktéž není možné tady odebrat nebo krátit ani základní odměnu neuvolněného zastupitele, která mu náleží ze zákona (ex lege). A není nikterak vysoká.

Nadto by to bylo i krajně netaktické z pohledu komunálně-politického. Přehnaně zaúkolovaný neuvolněný zastupitel by si věc patrně nenechal jen pro sebe a dozajista by hlasitě (například na sociálních sítích) informoval své spoluobčany v obci (ve městě) ve stylu: Podívejte se na to, uvolněný starosta chce, abych za něj dělal práci, za kterou je placený z Vašich daní… a to chce po mně, neuvolněném zastupiteli, který má na krku ještě veterinární ordinaci (nebo advokátní kancelář) a tři děti. Dál asi není potřeba pokračovat.

Problém také nemusí být jen v kvantitě (rozsahu) úkolu, ale též pokud by zaúkolovaný zastupitel seznal, že úkol je nepřijatelný pro rozpor se zákonem či jiným právním předpisem (zásada legality). Také není možné žádat splnění úkolu, na který by obecní zastupitel neměl dostatečnou odbornou kvalifikaci nebo fyzické síly.

Radu, aby starosta „rýpavému zastupiteli“ odvětil, že mu to může uložit úkolem, je tedy nutné chápat jako určitou ofenzivní řečnickou figuru, ne však jako právně relevantní nástroj.

Pro informační komplexnost na závěr dodejme, že samozřejmě nic nebrání neuvolněným obecním (městským) zastupitelům a zastupitelkám , aby ve volném čase pomáhali zdarma dobrovolně své obci a plnili různé úkoly, ostatně zejména na menších obcích se to tak dlouhodobě děje.

Avšak podtrhněme si zde slovíčko dobrovolně, tedy že pověřený zastupitel obce souhlasí se zadaným úkolem a je v jeho reálných schopnostech jej řádně a včas splnit. Není radno tedy neuvolněným zastupitelům úkoly nařizovat v rámci komunálně-politického boje.

Ad absurdum – koalice by se mohla zbavit obecních opozičních zastupitelů například tak, že by jim dala za úkol pravidelný úklid obce v rozsahu čtyřiceti hodin týdně.

 

JUDr. Petr Kolman, Ph.D., právník a VŠ pedagog
Ilustrační foto: canva.com

 


[1] Aktuálně máme v ČR 6252 obcí a 13 plus 1 krajů (tou jedničkou je hlavní město Praha, které je i není klasickým samosprávným krajem).

[2] Leckdy skoro na pokraji nervového zhroucení způsobeného obstruujícím zastupitelem.

[3] Z logiky věci půjde zpravidla o opozičního neuvolněného zastupitele.

Go to TOP