Rodiče by s dětmi měli více komunikovat, zajímat se o to, jaké stránky na internetu navštěvují, a povídat si s nimi o rizicích, která na sítích číhají. V mnoha případech si však ani rodiče všechna rizika neuvědomují. Osvětu a vzdělávání v tomto směru je třeba šířit nejen na školách, ale i mezi rodiči. Jen tak je možné děti ochránit, shodli se odborníci na konferenci o bezpečném chování dětí v online prostředí.

Jaké nástrahy na děti v kyberprostoru čekají, s čím vším mohou být konfrontovány, rodiče často sami netuší. Může se stát, že dlouhou dobu ani neví, že se dítě dostalo do problémů, je vystaveno vydírání, kyberšikaně a potřebuje odbornou pomoc. Tomu, jak dětem, ale i jejich rodičům pomoci čelit útokům v online prostředí, se věnovala konference k lepší ochraně dětí na internetu, kterou 8. června uspořádalo zastoupení Evropského parlamentu v ČR a organizace Safer Internet Centrum v Evropském domě v Praze.

Děti jsou dnes díky sociálním sítím vystavené neustálému tlaku a kontrole, jak je vnímá jejich okolí, zda ještě jsou součástí určité skupiny kamarádů, co se o nich píše… Komunikace mezi dětmi probíhá na internetu neustále. A nevyhnou se tak často ani kyberšikaně.

Nejčastěji bývají děti atakovány svými vrstevníky, často tomu jdou samy naproti, když například vytvoří nějaké intimní materiály, které jsou v kyberprostoru snadno zneužitelné. „Děti pak pracují s pocity viny, mají blok požádat o pomoc, když třeba samy nějaké choulostivé snímky nafotily a poslaly. Ale nemají šanci to samy zvládnout, potřebují pomoc,“ vysvětluje Kateřina Lišková z Linky z bezpečí a vyzývá i rodiče: „Volejte na linku, pokud potřebujete pomoci a poradit dětem a nevíte jak!“ Rodiče si často vyčítají, že si nevšimli, co dítě na internetu dělá a že se dostalo do potíží. „Ale děti to dělají právě tak, aby si toho rodiče nevšimli,“ dodává.

Děti se navíc většinou neobrátí na rodiče s žádostí o pomoc, protože jim nechtějí přidělávat starosti, nechtějí je zklamat, bojí se jejich reakce. Pouze dvě procenta z nich by se svěřila rodičům s tím, že je na internetu někdo vydírá, vyplývá z údajů, které při řešení těchto případů sesbíraly poradny a linky pomoci, sdělil Martin Kožíšek z organizace Safer Internet Centrum.

Děti ale pomoc rodičů potřebují, a když už seberou odvahu a svěří se jim, neměli by se rodiče na děti zlobit, ale říct jim: „Je dobře, že jsi přišel/přišla, jsem tu pro tebe, spolu to zvládneme.“ Zvládnout se to dá, ale dítě na to nesmí zůstat samo.

Poradny a linky pomoci stále častěji zaznamenávají u dětí sebepoškozování kvůli problémům na internetu. Případů přibylo hlavně v době koronavirové pandemie. Děti si pak ubližují i proto, že na internetu vidí, že podobně své problémy řeší i ostatní. Přibylo i myšlenek na sebevraždu, protože ta pro ně v jejich očích znamená „unik, vysvobození“ ze situace, do níž se dostaly.

S dětmi je třeba mluvit, získat jejich důvěru. Jen tak najdou odvahu požádat o pomoc

Nejčastěji se děti svěřují s problémy nejbližším kamarádům, pak učitelům a teprve za nimi jsou rodiče. Většinou právě z obavy z jejich reakce. Je třeba naučit rodiče udělat vše pro to, aby byli pro své děti partnerem a dítě vědělo, že se na ně může spolehnout, bez obav se svěřit a nechat si pomoci.

Je třeba navázat s dítětem vstřícnou komunikaci i v rámci informačních technologií, zajímat se o to, co dělá, čím se zabývá, nikoli však formou přísné kontroly, ale dát najevo svůj skutečný zájem o dítě, o to, co ho baví. Rodič si může nechat také poradit, jak například s určitou aplikací zacházet, k čemu slouží a podobně. Vytvořit tak prostor i pro své vlastní tápaní, chyby či neznalost, kde si i rodiče nechají od dětí poradit.

 Je-li totiž navozena taková vzájemná důvěra, je pro děti mnohem snadnější přiznat i jejich chyby a svěřit se s problémem, kterému čelí. Je to pro ně daleko jednodušší, než požádat o pomoc tzv. „neomylného“ přísného rodiče.

„Dospělí nemusí nutně vědět, jak funguje TikTok, ale mají svou životní zkušenost, nadhled a dítě si musí být jisté, že se na vás může kdykoli obrátit,“ říká Martin Kožíšek. S dětmi je třeba se především bavit a získat jejich důvěru, není nutné být technologicky zdatnější.

V online prostředí se ztrácí schopnost domluvit se, odpustit si

„V kyberprostoru tráví děti zvláště po covidu mnoho hodin, nežijí reálný život, jsou ochuzené o zkušenost prožívat věci naplno, nerozvíjí své sociální a emoční dovednosti. Netrénují kompromis, schopnost domluvit se, odpustit si…,“ vysvětluje potíže, které děti trávením většiny svého volného času v online prostředí mají, Zora Dušková, ředitelka Dětského krizového centra.

Některé děti, pokud se stanou terčem útoků na sítích, pak ani nemají vnitřní psychickou kapacitu, aby zvládaly docházku do školy.  „Rozvíjí se u nich depresivní poruchy, chybí jim skutečný zážitek vnímat druhého napřímo. Rodiče zase ztrácejí kontrolu nad tím, v čem se děti pohybují, nemají šanci vykonávat svou rodičovskou povinnost chránit dítě, protože se mnohdy ani nedozví, kde si dítě založilo profil a součástí jaké sociální skupiny je,“ popisuje situaci Zora Dušková.

Dospělí často také netuší, na co se děti na internetu dívají. „Závadný obsah si děti na internetu najdou bez jakýchkoliv hranic, ať jde o násilné záběry, brutální scény, dopravní nehody, sex…  Jsou pak přestimulované,“ vysvětluje ředitelna krizového centra. Přitom jejich základem pro ‚učení se‘ je nápodoba, chtějí vyzkoušet, co vidí, na základě toho pak experimentují a začarovaný kruh se roztáčí, vývoj dítěte je tím poznamenán.

O tom, že si rodiče často neuvědomují i další rizika, když uloží fotky svých malých dětí z dovolené při koupání či na pláži na internet, odkud se pak ale šíří dál s vulgárními komentáři a žijí si vlastním životem, hovořila Kateřina Vokrouhlíková ze společnosti CZ.NIC „Čím mladší děti, tím více mají snímky zobrazení,“ říká a apeluje na zodpovědnost rodičů při zveřejňování takových fotografií a varuje před možností jejich zneužití jinde.

Je nutné naučit děti i rodiče rozsáhlá rizika na internetu identifikovat, vyhodnocovat a vštípit dětem potřebu, aby na potíže nezůstávaly samy, vyhledaly pomoc, svěřily se a komunikovaly s rodiči a blízkými nebo volaly na linky pomoci včas.

„Dnes panuje přehnaná opatrnost v tom, kam dítě pustíme ven, zda může jít přes ulici, ale jen velmi malá opatrnost v nebezpečném kyberprostoru,“ upozorňuje Jaroslav Hrabálek z Policie ČR, který se věnuje vyhledávání predátorů v online prostředí. „Je třeba se chovat k dětem stejně, jako když je pouštíte ven. Protože když se ztratí v lese kyberprostoru, už je nemusíte najít,“ varuje.

Redakce AD
Foto: canva.com, redakce AD