Jednou z oblastí správního práva, jako pilíře veřejného práva, je tzv. herní právo.  Regulace sektoru hazardního hraní je součástí integrované politiky v oblasti závislostí jak na státní, tak na krajské a municipální (obecní) úrovni. Ústředním regulačním orgánem v oblasti provozování hazardních her je Ministerstvo financí České republiky. Koordinačním a poradním orgánem vlády v otázkách politiky v oblasti závislostí je Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky.

Celostátní právní regulaci na úseku hazardních her v České republice aktuálně představuje především zákon č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách. Zároveň se zákonem o hazardních hrách byl přijat také zákon č. 187/2016 Sb., o dani z hazardních her, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani z hazardních her“). Zmíněný zákon č.186/2016 Sb. upravuje hazardní hry a jejich druhy, podmínky jejich provozování, opatření pro zodpovědné hraní a působnost správních orgánů v oblasti provozování hazardních her.

Pro informační komplexnost dodejme, že zmíněný zákon o hazardních hrách přinesl řadu poměrně velkých změn oproti tehdejší právní úpravě, tj. zákonu č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů. Právní úprava v zákoně o loteriích a jiných podobných hrách obsahovala množství nedostatků jak věcného, tak legislativního charakteru. V obsahové rovině tento zákon nevytvářel dostatečně efektivní zábrany před neúměrným nárůstem podnikatelských aktivit v této oblasti a před projevy některých negativních společenských jevů, jež jsou s touto činností vzhledem k její značně specifické povaze spojeny. Dle majoritních právních názorů, včetně expertů z MF ČR, nevyhovující byla také systematika zákona a nedostatečná ochrana české a moravské společnosti před nežádoucími vlivy hazardních her.[1]

Hlavní řešená otázka

Nedávno jsem se v praxi setkal s touto otázkou: V naší obci, na rozdíl od řady jiných, ještě nejsou zakázána kasina a herny. Je možné, aby tato zařízení poskytovala hráčům zdarma nealkoholické nápoje?

Alkoholické nápoje tam jsou údajně zpoplatněny. Může obec přijmout obecně závaznou vyhlášku (OZV) zakazující podávání občerstvení zdarma v hernách na území své obce?

Citovaný právní předpis v ustanovení § 7 odst. 3 stanoví relativně jasně: V souvislosti s provozováním hazardní hry se provozovateli zakazuje poskytovat účastníkovi hazardní hry jakoukoli výhodu v podobě potravin, nápojů, tabákových výrobků nebo povzbuzujících látek.

Takže je zakázáno bezplatné podávání jakýkoliv nápojů, tedy počítaje v to i ty tzv. nealkoholické. Jazykovou interpretací ustanovení § 7 odst. 3 nutno dojít k jednoznačnému závěru, že je v České republice zakázáno motivovat hráče k dalšímu hraní i bezplatnou kávou, čajem, nealko pivem, kolovými a tonikovými nápoji, mošty anebo dalšími různými limonádami. Taktéž je zakázáno rozdávat zdarma různé pochutiny a potraviny – například brambůrky, tyčinky, grilovaná kuřata, klobásy, toasty, kuřecí křídla, čokolády anebo jiné sladkosti.

Právně-sociálním smyslem ustanovení § 7 odst. 3 zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, je, i když to tak na první pohled nevypadá, ochrana hráčů a hráček. Nápoje (včetně nealkoholických), které dříve hráči dostávali (a možná ještě někde protiprávně nadále dostávají) v hernách zdarma, jim dávali mj. pocit VIP postavení. Zejména patologičtí hráči a hráčky intuitivně oceňovali úsporu peněz, které by jinak museli jakoby  „platit ze svého“. Netřeba dodávat, že spotřebované alkoholické i nealkoholické nápoje „zdarma“ mnohonásobně uhradili ze svých proher. Proto zde bylo přikročeno ke zmíněné celostátní ochranné regulaci.

Úprava za pomoci obecně závazné vyhlášky (OZV) v samostatné působnosti obce zde není potřebná ani možná, jelikož zákaz zde již existuje z citované celostátní regulace pocházející ze zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách. Účelem místní legislativy určitě nebylo a není duplikovat zákonnou právní úpravu.

Další vybraná aktuální hazardní omezení

Z dalších omezení ze sektoru hazardních her připomeňme, že provozovatel nesmí umožnit účast na hazardní hře osobě mladší 18 let. Zde je otázkou, zda by zákonodárce de lege ferenda neměl tuto hranici posunout na vyšší věkovou hranici, jako je tomu v jiných státech. Zejména pokud si uvědomíme, že řada nezletilých v 18 letech je ještě na střední škole a nemá své vlastní příjmy (nebo velice omezené z nahodilé brigádnické činnosti) a je zde velká pravděpodobnost, že prohrávají peníze svých rodičů, prarodičů nebo jiných příbuzných osob.

Dalším rozumným omezením je, že fyzická osoba, která pro provozovatele vykonává činnost nebo úkol související s provozováním hazardní hry, se nesmí účastnit hazardní hry v herním prostoru, kde tuto činnost nebo úkol vykonává.[2] Jde o správné a logické ustanovení bránící pokušení, aby zaměstnanec herny či kasina prohrál svou výplatu, anebo naopak, aby za pomocí insiderských informací nebo „spolupráce s kolegy“ okrádal svého zaměstnavatele.

JUDr. Petr Kolman, Ph.D., právník a VŠ pedagog
Foto: canva.com

[1] Viz Důvodová zpráva  k návrhu zákona o hazardních hrách.

[2] Viz § 7 odst.5 zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách.