Dnešní pracovní prostředí, advokátní kanceláře nevyjímaje, je zaplněno trendy, iniciativami a koncepty, jako jsou politická korektnost, diverzita, dozvuky hnutí #metoo, kultura rušení (anglicky cancel culture) a woke kultura. Některé jsou českému prostředí vlastní, jiné se projevují jen zčásti, ale všechny významně ovlivňují a proměňují způsob, jakým žijeme, a prostředí, ve kterém žijeme a pracujeme. Většina z nich vyvolává otázky a drobné či větší spory. Spouští plamenné diskuse o tom, co vlastně znamenají. Kladou překážky při provádění dříve zdánlivě jednoduchých kroků.

Některé již byly společností přijaty a jejich přínosnost není rozporována (diverzita). Jiné jsou napadány pro svou tvrzenou nelogičnost (politická korektnost). Některé jsou relativně nové (woke kultura) a jejich dlouhodobé důsledky zatím těžko předpovídat.

Při výkonu advokacie se s nimi setkáváme ve dvou rovinách. V jedné rovině klienti vyžadují stanoviska k jednotlivým konceptům, dávají pokyn k urovnávání sporů z nich vzniklých, případně požadují od advokátů poskytování právních služeb způsobem, který tyto koncepty zohledňuje. Ve druhé rovině se každá advokátní kancelář se všemi těmito koncepty setkává v rámci svého běžného provozu. Jak s nimi nejlépe naložit? Otevřít je k diskusi? Zregulovat je řadou interních předpisů? Nechat je žít vlastním životem? Přečkat je, protože jednou přece musí odeznít? Nemyslím si, že hned tak odezní. Drtivá většina z nich totiž napravuje dlouhodobou výraznou nerovnost. Zároveň odráží velmi rychlý způsob, jakým v posledních desetiletích došlo k zásadním změnám ve společnosti.

Co se zásadně změnilo za posledních sto let, období několika málo generací, ale v kontextu existence lidské společnosti vlastně jen okamžiku? Ženy začaly běžně studovat vysoké školy, dostaly právo se rozvést a samostatně nakládat se svým majetkem, ženy přestaly potřebovat souhlas manžela, aby mohly chodit do práce. Homosexualita přestala být trestná, přestalo být možné propustit někoho ze zaměstnání kvůli jeho sexuální orientaci nebo ho do zaměstnání ze stejného důvodu nepřijmout. Vztahy osob stejného pohlaví jsou společností přijímány a mohou uzavřít „skoromanželství“. Sexuální obtěžování je považováno za závažný problém, a nikoliv jen neškodné legrácky.

Všechny tyto více či méně zásadní změny nastaly ve velmi rychlém sledu za sebou a narovnávají nerovnosti, nesprávnosti a krutosti lidského soužití, ve kterých koexistovaly desítky a stovky generací před námi. Nelze tedy předpokládat, že bude-li přijat právní rámec, který nerovnosti odstraňuje, vzbudí to jen pozitivní reakce a ti, kteří si konečně mohou na rovnost vztahů sáhnout, přijmou tuto situaci s povděkem, bez otázek a bez emocí.

Ostatně i v rámci přípravy a projednávání Metodiky k přijímání a projednávání stížností, oznámení a podnětů týkajících se sexuál­ního obtěžování a šikany advokátními koncipienty, advokátními koncipientkami a členy a zaměstnanci ČAK jsme se setkali s řadou otázek, zda je taková metodika potřeba, máme-li k dispozici osvědčený a fungující systém projednávání stížností a postihování jednání advokátů nesouladného s právními a etickými předpisy. Převažující názor byl, že ano. Že potenciální zásahy do rovnosti vztahů na pracovišti, do osobní sféry advokátů a advokátek, do způsobu, jakým budou šetřeny, zasluhují zvláštní a bezpečnější pozornost.

Jako advokáti máme při posuzování nových trendů v chování a přístupu nesporné výhody. Pracujeme pod zvýšenými etickými nároky na způsob jednání a vystupování i mimo výkon advokacie. Přijímání nových právních předpisů sledujeme „v přímém přenosu“. Součástí naší práce velmi často bývá posuzovat referenční rámce pravidel pro jednání a chování.

Víme tedy, že diverzita pracovního prostředí, možnost svobodné volby a otevřená diskuse budou určující pro to, jakým způsobem se advokacie vypořádá s novými trendy a koncepty v chování, a například zda být politicky korektní bude nutnost, výsada nebo prostě jen projev slušného vystupování při výkonu advokacie nebo mimo něj.

Mgr. HANA GAWLASOVÁ, náhradník představenstva ČAK