Česká funkcionářská komora aneb Někteří advokáti jsou si rovnější

Kdyby dnes žil George Orwell (1903–1950) a sledoval, jak Česká advokátní komora podporovala svou dlouholetou funkcionářku do funkce ústavní soudkyně, ještě než Hrad vůbec spustil nominační proces, možná by k tomu řekl, že o tom, že někteří jsou si rovnější, psal už ve svém románu Farma zvířat (1945).

 

„Nehledáme někoho, kdo bude na Ústavním soudu reprezentovat advokáty, soudce či státní zástupce, ale někoho, pro něhož jsou zkušenost a profesní výbava dobrým předpokladem, aby byl soudcem Ústavního soudu…,“ poznamenal před dvěma týdny v rozhovoru pro Hospodářské noviny Jan Kysela, šéf prezidentova expertního týmu pro výběr budoucích ústavních soudců. Přesto ale, ještě než Komora z Hradu obdržela výzvu k překládání nominací, její dopis už podle zjištění Hospodářských novin ležel v prezidentské kanceláři (cit.): Kyselově komisi jako první svého kandidáta navrhla Česká advokátní komora – je jím místopředsedkyně její kontrolní rady Irena Schejbalová. Kyselu tato nominace překvapila, protože přišla ještě před odesláním výzvy. „Je to taková nevyžádaná iniciativa, všichni ostatní čekají na ty dopisy,“ řekl Kysela s tím, že chce ještě počkat na oficiální reakci. „Testovali jsme, jak by se na to okolí pana prezidenta tvářilo a jestli by ji považovali za vhodnou. Oficiální návrh to není,“ říká předseda advokátní komory Robert Němec.

To, že už krátce po zvolení Petra Pavla prezidentem a ještě před spuštěním nominačního procesu Komora za zády všech advokátů lobbovala za svou dlouholetou funkcionářku, pokládám vůči všem advokátům, kteří Komoře teprve v minulých dnech zaslali své profesní životopisy a motivační dopisy, a projevili tak zájem ucházet se o její nominaci na Ústavní soud, za krajně nekolegiální a shodné s názvem filmu z roku 1973 s Robertem Redfordem a Paulem Newmanem v hlavních rolích.

Všichni advokáti mají mít k funkcím ve veřejné správě, pokud o to veřejná správa Komoru požádá, stejný a rovný přístup. Dopis hradní kancléřky jsem četl podrobně. Hrad Komoru nežádal o nominaci některého z jejích funkcionářů, ale o nominaci advokátů. A těch je k 12 825. Nevidím důvod, aby Komora s Hradem na úkor svých řadových členů konzultovala vhodnost své dlouholeté funkcionářky na post ústavní soudkyně.

Ani po zveřejnění dopisu hradní kancléřky Komora advokáty prostřednictvím svých informačních kanálů a sociálních sítí výslovně nevyzvala, aby jí posílali své profesní životopisy a motivační dopisy, a ucházeli se tak o její nominaci. Jako by o to ani nestála. Díky Hospodářským novinám víme, že v té době měla již svou favoritku vybranou.

Proč ale Komora nepostupovala stejně transparentně, jako když se na ni před dvěma lety obrátil nový předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS)? Tehdy jím zadaná kritéria zveřejnila a advokáty přímo vyzvala, aby jí, pokud by o práci v rozkladových komisích při ÚOHS měli zájem, zaslali své profesní životopisy, motivační dopisy a všechny nezbytné podklady a doklady, a určila jim k tomu deadline. Když pak představenstvo posuzovalo obdržené přihlášky, rozhodlo se předsedovi ÚOHS odeslat všech pětadvacet, protože všechny splňovaly zadaná kritéria.

Přijde mi, že členové představenstva jsou od řadových advokátů odtrženi. Komoru si ztotožňují s členy jejích orgánů, a ne s 12 825 advokáty. Jeden z kandidátů na ústavního soudce se prý dokonce musel přijít představenstvu osobně představit, protože ho někteří jeho dlouholetí členové ani neznali, ačkoli čtyři roky zasedal v kárné komisi a je členem zkušební komise pro advokátní zkoušky. Naštěstí to neměl na pražskou Národní třídu daleko. Představenstvo tentokrát za peníze řadových advokátů neodjelo vybírat nominanty do Ústavního soudu mimo ruch hlavního města do klidnějšího a inspirativního prostředí židlochovického (2016) nebo štiřínského (2020) zámku.

 

JUDr. Tomáš Nahodil, autor je advokátem v Praze
Ilustrační foto: canva.com

Go to TOP