Povinné ukládání peněžitých trestů prvotrestancům místo pobytu ve vězení navrhuje Ministerstvo spravedlnosti. Od návrhu si slibuje zlepšení situace v českých věznicích, více peněz pro poškozené i do státního rozpočtu.

Ministerstvo spravedlnosti přišlo s návrhem, aby soudy povinně ukládaly peněžité tresty některým lidem, kteří by jinak poprvé skončili za mřížemi. Tyto alternativní tresty by tak nově mohlo dostávat více odsouzených. Týkalo by se to ale jen některých prvotrestaných, tedy pouze trestných činů nenásilného charakteru, například majetkových či hospodářských. Ministerstvo navrhuje i další podmínky, které by musel viník splnit, aby místo trestu vězení dostal u soudu peněžitou sankci. Odsouzený by musel poslat peníze na státní účet na pomoc obětem trestných činů. Složit by měl alespoň desetinu ceny z toho, co odcizil, nebo desetinu škody, kterou způsobil. Peněžitý trest by měl odpovídat příjmům, bohatí lidé by měli platit více než chudí.

Návrh by měl přinést více peněz poškozeným lidem, ale i do státního rozpočtu. Z mezinárodních studií prokazatelně vychází, že alternativní trest je levnější. Jeden odsouzený stojí stát denně v průměru 1800 korun, odhadem by tedy alternativní tresty mohly ušetřit stovky milionů až miliardu korun. Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ) upozornilo na to, že peněžité tresty musí být vymahatelné a nesmí být na úkor náhrady škody poškozeným lidem. Ministerstvo spravedlnosti chce pracovní verzi návrhu probrat se státními zástupci, soudy nebo s politiky. Pokud bude na peněžitých trestech shoda, materiál by mohla v budoucnu projednat vláda. Na názor jsme se zeptali několika advokátů.

Anketní otázka: Jak se Vy na tento návrh Ministerstva spravedlnosti díváte, jaká pozitiva či negativa v něm spatřujete? Jste spíše pro, nebo proti tomuto návrhu řešení?

JUDr. Tomáš Sokol, obhájce, prezident Unie obhájců ČR

Zákonný tlak na to, aby soudy ukládaly prvotrestaným peněžité tresty, považuji za krok správným směrem. Že by to měla být povinnost soudce, ale za rozumné nepovažuji. Samozřejmě musí jít o trestné činy s nižším stupněm společenské škodlivosti.

Ale povinnost uložit peněžitý trest pachateli, který to po sérii drobných deliktů, řešených jako přestupky, a s pěti exekucemi pro částku, která zjevně převyšuje jeho momentální splátkové možnosti, konečně dotáhl na úvěrový podvod, byť menšího rozsahu, mi připadá jako dehonestace trestního zákona, trestního řízení i justičního systému.

Soudcům by měl být zachován prostor, aby na výjimečné situace reagovali výjimečnými tresty, míním samozřejmě druh, ne intenzitu. Ale jinak souhlasím.

Mgr. Lukáš Trojan, obhájce, člen Unie obhájců ČR

Návrh ukládat peněžité tresty v případě prvostrestaných osob, pokud se nejedná o násilnou trestnou činnost, jednoznačně podporuji. Takový postup je nejenom civilizačním trendem, ale primárně představuje šanci na nápravu pachatele, ale především také významně zesiluje ochranu práv poškozeného.

Člověk, který zůstává na svobodě, má šanci dál vykonávat svoji profesi a tím generovat finanční prostředky, které saturují škodu či újmu poškozeného. Kritické hlasy, že v případě pachatelů drobnější trestné činnosti nebude uvedená novela funkční, nejsou na místě. Je třeba si uvědomit, že jde o právní úpravu, která se nevztahuje na recidivisty, nýbrž na osoby prvotrestané, u kterých existuje naděje na nápravu. Stejně tak za lichý považuji argument, že odsouzený nebude mít dostatek finančních prostředků na úhradu peněžitého trestu. Soud je povinen zkoumat majetkové a příjmové poměry obžalovaného a peněžitý trest musí mj. vycházet i z těchto kritérií. Uvedený návrh tak jednoznačně považuji za pozitivní krok.

JUDr. Václav Vlk, člen Unie obhájců ČR

Obecně jsem pro, pro každé řešení, které umožnuje odklon od trestání vězením, které je ultima ratio i v rámci trestního práva. Ovšem kladu si otázku, proč se to musí řešit povinně. Chybou je trestněprávní politika jako celek a současné nastavení trestní justice směrem k trestání vězením. To nastavuje režim, který nevede k restorativní justici. Hlavním smyslem je, aby to trestaný už nikdy neudělal a odškodnil poškozeného. Tady je peněžitý trest dobrá, ale nikoliv jediná cesta.

Peníze do státní kasy a poškozeným. To jsou dvě kapsy, každá jiného pána… Zde je názor NSZ více než správný. Že je alternativní trest levnější, na to není potřeba složité studie.

O absurditě nastavení trestních sazeb pro peněžité tresty bylo publikováno i stanovisko Unie obhájců ČR  ZDE.

JUDr. Marek Nespala, člen Unie obhájců ČR

Plán Ministerstva spravedlnosti stran normativního vymezení trestního postihu prvotrestnaných pachatelů majetkové a hospodářské trestné činnosti majetkovým postihem vřele vítám, jen je trochu smutné, že jeho motivací je primárně odlehčení přeplněných věznic a ekonomické náklady státního rozpočtu na klausuru osob jinak na svobodě nikoli nebezpečných.

Trestní zákon č. 140/1961 Sb. ve svých ustanoveních § 1 a § 23 poměrně instruktivně vymezil jak účel právní úpravy (tedy ochrany hodnot – zájmů společnosti, ústavního zřízení ČR a práv a oprávněných zájmů fyzických a právnických osob), tak i účel trestu (v učebnicové struktuře: ochrana společnosti – zábrana v páchání trestné činnosti – výchova pachatele – generální prevence). Moderní trestní zákoník č. 40/2009 Sb. se těmito původně socialistickými kautelami nezdržoval a omezil se pouze na konstatování trestání pachatelů trestné činnosti, jakožto holého normativního aktu s katalogem trestních sankcí. A to je dle mého názoru škoda (i když soudní praxe při úvahách o výroku trestu z původní struktury vychází setrvačně dodnes).

Historická tradice ochrany panství a společenské pomsty trýzněním vyvrhelů mj. žalářem o chlebu a vodě (či přímo v hladomorně) však naprosto nereflektuje společenský vývoj lidstva a jeho systematické fungování. Odnětí svobody ve formě věznění (od slova vězet, tedy být společensky nepohyblivý) se sluší pro osoby, jejichž pobyt na svobodě je pro jednotlivce i společnost z jakéhokoli důvodu nebezpečný.

Pokud se jedná o prvotrestané, tzv. bílé límečky, pobyt těchto osob na svobodě po usvědčení z majetkové či hospodářské činnosti je více než žádoucí, samozřejmě za doprovodu sankcí typu obecně prospěšné práce, propadnutí majetku, peněžitý trest, propadnutí věci a zejména zákazu činnosti, to vše se stanovením povinnosti k náhradě škody a s výhledem na bezvýjimečné uvěznění za předpokladu, že by beneficia možnosti pobývat a vydělávat na svobodě nevyužily v předpokládaném rozsahu k nápravě svých hříchů či hříchy odčiňovaly ještě sofistikovanějším loupením.

Pokud se tato myšlenka zasadí do vzorce původního účelu trestního zákona a trestu, konečný právně aritmetický výpočet naplnění účelu trestu musí vyjít, a to k plné spokojenosti eráru, poškozených a společnosti vůbec.

JUDr. Filip Seifert, MBA, obhájce, člen Unie obhájců

Z pozice obhájce vítám takový návrh, a to z několika důvodů. Předně ekonomické hledisko není pro obhajobu významné, ale je významné v rovině občanské. Dále v naprosté většině případů prvopachatelů ekonomické trestné činnosti není z hlediska státu nutné tuto osobu uvěznit. Osobně si myslím, že toto nelze aplikovat paušálně na všechny typy trestné činnosti, ale pouze na takové, kde je zásah do zájmu, který je zásadní (jako např. život a zdraví), oproti ekonomické kriminalitě, a ještě mnohdy mezi soukromými subjekty.

Dále zásah do života u takových osob je mnohdy velmi fatální a mnohem horší než samotný trest, který se tak výrazně zhoršuje. Mnohem lepší je ponechat prvopachatele ekonomické kriminality na svobodě za současného uložení odpovídajícího peněžitého trestu a umožnit mu dále fungovat ve společnosti, v rodině a v práci a tvořit hodnoty mj. na splácení peněžitého trestu. Úvahy (poměrně časté) o tom, že jde o vykoupení se, jsou zastaralé a vyjadřují odvetný účel trestu před účinnou nápravou. Pokud totiž relativně běžného člověka zavřeme za ekonomickou kriminalitu do vězení, tak přijde o práci, rodinu, majetek a ve vězení nemá jinou možnost než se naučit páchat kriminalitu, protože společnost jej vyřazuje a sama z něj vychová kriminálníka. Samozřejmě jiná je situace u osob, které páchají trestnou činnost opakovaně.

Redakce AD
Foto: canva.com, archiv redakce AD