Miluji alsaské pátky kolem poledního. To vždy sejdu po schodech od domku k brance a otevřu schránku na dopisy. Pošťák v naší vesničce nespěchá, přijíždí až v čase oběda. Ale o to je to sladší. Nevozí totiž jenom dopisy, ale i noviny. Již řadu let odebíráme páteční „Le Figaro“ s víkendovou přílohou. Pokud jsem denně jezdíval na soud do Štrasburku, tak jsem pátky nemohl v úplnosti vychutnávat, k novinám jsem se dostal až večer nebo v sobotu ráno. Od počátku loňského roku však v pátek obědvám s novinami…

Pravda, čtení je v novinách a příloze tolik, že vystačí na celý týden. A jakého čtení, texty jsou povětšinou nesmírně kvalitní. Jak kdysi případně konstatoval můj přítel a předchůdce na postu soudce Evropského soudu pro lidská práva Karel Jungwiert: „Lepší staré Figaro než čerstvé české noviny.“ A já mu tiše dávám za pravdu.

Nedávno jsem při čtení jedné z příloh narazil na rozhovor s paní Caroline Guiela Nguyen. Nesmírně zajímavá dáma! Ve svých 41 letech byla tato herečka, režisérka a autorka divadelních dramat v prosinci loňského roku jmenována ředitelkou Národního divadla ve Štrasburku. Matkou, dnes Francouzsky, je Vietnamka a babičkou z matčiny strany Indka. Aby to bylo ještě složitější, tatínek pochází z Alžíru. Protože u rozhovoru nechyběla fotografie nové paní ředitelky, mohu říci, že je krásná. Své funkce se ujme 1. září letošního roku a stane se jedinou ženou mezi šesti řediteli šesti francouzských národních divadel. Jsou jimi, vedle „le Théâtre national de Strasbourg“, následující divadelní scény „La Comédie-Française“ v Paříži, „ l’Odéon-Théâtre de l’Europe“ v Paříži, „le Théâtre national de la Colline“ v Paříži, „le Théâtre national de Chaillot“ v Paříži a konečně „le Théâtre national de l’Opéra Comique“, jak jinak než v Paříži.

Jak vidíte, Národní divadlo ve Štrasburku, které jako národní divadelní stánek působí od roku 1968, je divadelní scénou ve Francii naprosto výjimečnou. Nesídlí v Paříži! Podle svého statutu, a to je pro obec právnickou zajímavé, je (stejně jako ostatních pět národních divadel) „veřejným průmyslovým a obchodním zařízením odpovědným za uměleckou a finanční správu sálů, které má k dispozici“. Asi málokdo by takto definoval národní divadlo, leč právní logiku takovéto vymezení určitě nepostrádá. A opět, stejně jako ostatní národní divadla ve Francii, je pod přímým dohledem francouzského ministra kultury, kterým, pardon, kterou je v současnosti paní Rima Abdul Malak, narozená v roce 1979 v Bejrútu v Libanonu, ale od deseti let žijící ve francouzském Lyonu.

Při čtení francouzského rozhovoru s novou paní ředitelkou se mi vynořily dvě české vzpomínky.

První, ta starší, jak jsem před rokem 1989 hrával na malých pražských scénách (Rubín, Malostranská Beseda, Divadlo v Nerudovce a další) amatérské divadlo. Ale to už snad vůbec není pravda…

Ta druhá vzpomínka je na léta devadesátá minulého století, kdy jsem po několik let byl právním zástupcem Národního divadla v Praze. Po právní stránce by asi bylo nošením dříví do lesa, kdybych zdůrazňoval, že Národní divadlo hospodaří jako státní příspěvková organizace. Vzpomínka se však váže především na tehdejšího ředitele Národního divadla, vynikajícího právníka, profesora Jiřího Srstku. Svedli jsme společně několik právních bitev o provozní budovu Nové scény Národního divadla, protože ta se nepochopitelným omylem ocitla ve výčtovém zákoně, kterým byl převáděn církvím a náboženským společnostem státní nemovitý majetek. A také mne Jiří na pár semestrů přemluvil, abych s ním učil právo na DAMU a přednášel budoucím divadelním manažérům. Profesor Srstka na DAMU přednáší i dnes a je nezpochybnitelným znalcem především autorského práva. Nejen já se domnívám, že zůstává širokou právnickou veřejností nedoceněn. Ale to už jsem zabrousil někam úplně jinam…

Své právně divadelní představení končím tím, že věřím, že se určitě někdy v blízké budoucnosti nová ředitelka Národního divadla ve Štrasburku a současný ředitel Národního divadla v Praze potkají. Třeba i se svými právníky.

JUDr. Aleš Pejchal, emeritní advokát a soudce ESLP
Foto: canva.com (ND v Praze a interiér divadla), Wikipedia/Joa aoJ (ředitelka ND Štrasburk) a Ji Elle (ND Štrasburk)