Leges, Praha 2022, 709 stran, 1 590 Kč.

Mezinárodní obchod se neustále rozšiřuje a osoby, které prodávají nebo kupují zboží, musejí při přípravě a provádění obchodů řešit řadu otázek. Některé jim nemusí působit větší potíže a jejich řešení pro ně mohou mít rutinní charakter. U řešení jiných tomu tak být nemusí a bude potřebné najít inspiraci v komentářové literatuře, a to z pera autorů, kteří se této tematice dlouhodobě pečlivě věnují.

Tvůrci recenzované publikace jsou pak těmi, o kterých se oprávněně mluví jako o autorech renomovaných a široce známých. Jedná se o vysokoškolské pedagogy oboru mezinárodního práva soukromého. Autorská erudice zde však nečerpá jen z výsledků jejich teoretické a pedagogické činnosti, ale i z jejich praktických zkušeností, a to z advokátního a rozhodcovského působení.

Ve svém díle autoři správně upozorňují, že skupinu problémových otázek tvoří i základní otázky spojené s metodami mezinárodního práva soukromého, a to metodou kolizní a metodou přímou. Dané problémy lze přitom posuzovat při realizaci a aplikaci prostřednictvím kolizních či přímých nástrojů. Je potřebné vzít v úvahu zejména mezinárodní úmluvy, evropská nařízení a směrnice, standardizované smlouvy, užívané zvyklosti a jednotlivé národní úpravy (takové, které nepodléhají unifikaci). Je třeba vycházet z autentického textu Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží (United Nations Convention on Contracts for the International sale of Goods). Protože všechny překlady úmluvy, které praxe používá, nemusejí být zdařilé, uvádějí autoři komentáře u jednotlivých článků úmluvy k textu v českém jazyce i cizojazyčný text převzatý z úmluvy. Z jazyků, ve kterých je úmluva publikována, zvolili publikování textu anglického a francouzského.

Úmluva jako účinný nástroj pro úpravu poměrů v rámci mezinárodního obchodu unifikuje hmotněprávní úpravu smlouvy. Je strukturována do několika částí ustanovení (článků). Text je uvozen preambulí a částí první s názvem Předmět úpravy a obecná ustanovení. Proces uzavírání kupních smluv, který představuje jeden z nejvýznamnějších momentů mezinárodního obchodu, je obsahem části druhé.

Část třetí se věnuje obecným ustanovením o koupi zboží, povinnostem prodávajícího, právům kupujícího při porušení smlouvy prodávajícím, povinnostem kupujícího, právům prodávajícího při porušení smlouvy kupujícím, náhradě škody, účinkům odstoupení od smlouvy a dalším otázkám.

Poslední část úmluvy je orientována na možné výhrady smluvních států k úmluvě.

Komentář se logicky postupně věnuje ustanovením daných částí. U každého článku úmluvy je uvedena i bohatá judikatura. A judikáty zde obsažené jsou nesporně aktuální.

V našem stručném textu se nemůžeme zabývat všemi interesantními otázkami, které autoři otevírají a řeší. Lze se věnovat jen některým z nich. Zde jsme zvolili tematiku vykládacích pravidel a obchodních zvyklostí. Setkáme se s nimi totiž v komentáři k řadě ustanovení.

V obchodním styku se ke stručnému vyjádření podmínek vztahu a vzájemných práv a povinností běžně používají různé doložky, a to zejména právě u kupních smluv (např. o odeslání zboží a způsobu přepravy, o hrazení přepravného, o povinnosti pojistit zboží a hrazení příslušných nákladů). Přesný výklad často užívaných doložek se mezinárodně sjednocuje.

Použijí-li strany ve smlouvě některou z doložek upravených v užívaných vykládacích pravidlech, má se za to, že zamýšlely dosáhnout touto doložkou účinků stanovených vykládacími pravidly. Přímá smluvní ujednání však mají před vykládacími pravidly přednost.

Zvláštní význam mají doložky právě v mezinárodním obchodu, ale využívají se i v obchodu tuzemském. Mezi nejvýznamnější nepochybně patří Incoterms, které se v praxi zcela vžily. Poprvé byly vydány Mezinárodní obchodní komorou v Paříži v roce 1936, poslední znění pochází z roku 2020. Nejčastěji se dnes používají doložky Incoterms 2000, 2010 a 2020. Není-li uvedeno, o jaké znění se jedná, půjde o Incoterms 2020.

K Incoterms vydala Mezinárodní obchodní komora v Paříži tzv. zlatá pravidla. Mj. se zde upozorňuje, že vykládací pravidla jsou určena pro kupní smlouvu a nemohou být platná pro související přepravní smlouvu. Subjekty kupní smlouvy však musí sdělit svým dopravcům, jaké doložky byly zvoleny, aby byla přepravní smlouva ve shodě s kupní smlouvou.

Protože nejsou doložky všeobsažné, je k nim mj. ještě vhodné sjednat, kdo bude zboží nakládat a vykládat, rozsah pojištění (časový, územní) – nestačí-li příslušné pojištění standardní, vymezení dopravy (např. mrazírenský kontejner, nepřepravovat na palubě lodi apod.). Pokud smluvní strana zajišťuje celní odbavení nebo je odpovědná za dodávku do místa určení ve vnitrozemí cizího státu, je vhodné smluvně počítat se situacemi, kdy celní odbavení nebo vnitrozemská doprava řádně neproběhne z důvodů, které nemají původ v činnosti této smluvní strany.

Nepoužívají se však jen vykládací pravidla, ale též obchodní podmínky, obyčeje a obchodní zvyklosti. Obchodní zvyklosti platí obecně na základě toho, že to stanoví příslušná úmluva, právní předpis nebo na základě smluvního ujednání.

Obchodní zvyklosti nejsou právní normou; svoji regulativní schopnost neuplatňují samy, nýbrž právě na základě ustanovení dané úmluvy, právního předpisu či smluvního ujednání. Lze tedy uvést, že obchodní zvyklosti obsahují pravidla chování, jejichž dodržování má právní důsledky, avšak realizace pravidel i vznik následků nevyplývá ze zvyklostí samotných, nýbrž z jejich napojení na text úmluvy, právního předpisu nebo smluvního ujednání.

Obchodní zvyklosti se přitom vytvářely postupně, mohou se měnit a mění se. Ke vzniku obchodních zvyklostí došlo různými způsoby, např. i zobecněním praxe určitých osob v některých odvětvích nebo zachováváním pravidel dříve upravených v úmluvách či v právních předpisech, které byly při předchozích změnách právních regulací zrušeny.

Náš stručný text můžeme zakončit slovy, že recenzované dílo je zdařilé. Tento titul nakladatelství Leges zvolilo velmi dobře. Komentář lze plně doporučit právnické obci i dalšímu širokému okruhu čtenářů. Adresát zde získá řadu inspirativního poučení, podnětů a návodů.

prof. JUDr. KAREL MAREK, CSc., rozhodce Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR v Praze