V praxi existují dva odlišné názory na to, kdy může státní zástupce uzavřít s obviněným dohodu o vině a trestu. Podle § 175a odst. 1 tr. řádu to je možné na základě výsledků vyšetřování, pokud dostatečně prokazují závěr, že se skutek stal, že tento skutek je trestným činem a že jej spáchal obviněný. Podle názoru Nejvyššího státního zastupitelství by však dohoda o vině a trestu měla být uzavírána na samém počátku vyšetřování. A právě k těmto názorům se z pohledu obhajoby vyjádřím v následujícím článku. Přináším i návrh de lege ferenda na legislativní úpravu § 65 odst. 2 tr. řádu.

Kdy se obviněný dozví o možnosti dohody o vině a trestu?

Důvodem pro vytvoření institutu dohody o vině a trestu byla snaha o zrychlení trestního řízení ve věcech, v nichž je to možné vzhledem ke shodným postojům stran, a to v případě, že obviněný dá přednost rychlejšímu vyřízení věci před úplným provedením důkazů před soudem. Proto „musí být obviněný v rámci poučení upozorněn také na skutečnost, že v přípravném řízení může se státním zástupcem za přítomnosti obhájce sjednat dohodu o vině a trestu, kterou schvaluje soud“ (§ 91 odst. 1 tr. řádu). To je v praxi realizováno zpravidla předložením kopie textu citovaného ustanovení, příp. i komentářem vyslýchajícího. Problém však je v tom, že jen výjimečně poučí vyslýchající obviněného, že státní zástupce může zahájit jednání o dohodě o vině a trestu, jestliže výsledky vyšetřování dostatečně prokazují závěr, že se skutek stal, že tento skutek je trestným činem a že jej spáchal obviněný, což je možné buď na návrh obviněného, nebo i bez takového návrhu (§ 175a odst. 1 tr. řádu).[1] Nejednou se však obviněný z poučení nedozví, že sjednání dohody o vině a trestu je podmíněno jeho prohlášením, že spáchal skutek, pro který je stíhán.

Poté, co obviněný převezme usnesení o zahájení trestního stíhání, dozví se z něj jen to, co je v něm obsaženo. Na rozdíl od orgánů činných v přípravném řízení však obviněný neví, co všechno bylo zjištěno postupem před zahájením trestního stíhání. I když obhajoba požádá o nahlédnutí do spisu před prvním výslechem obviněného, nejednou policejní orgán s odkazem na § 65 odst. 2 tr. řádu toto právo odepře. Pokud však obviněný nebo jeho obhájce nezná obsah spisu vytvořeného v první fázi přípravného řízení, vychází jen z usnesení o zahájení trestního stíhání a případně z vysvětlení, které podal jako podezřelý. Obviněný se z usnesení mnohdy dozví, že „na podkladě zjištěných skutečností je dostatečně odůvodněn závěr“, že se dopustil jednání popsaného ve výrokové části usnesení o zahájení trestního stíhání. I když jako podezřelý podával vysvětlení, přesto netuší, zda to, co vypověděl, je v souladu či v rozporu s vysvětleními jiných osob a s poznatky obsaženými ve spisu. Pokud byly šetřením zjištěny i důkazy ve prospěch obviněného, není o nich usnesením obeznámen a nemůže z nich vyjít ve své výpovědi. To platí obzvláště v případech, kdy zvažuje možnost uzavření dohody o vině a trestu.

Má-li obviněný obhájce, je vhodné, když se od něj již při poradě před prvním výslechem dozví o možnosti sjednání dohody o vině a trestu se státním zástupem za podmínek stanovených v § 175a tr. řádu. Projeví-li obviněný zájem o sjednání této dohody, pak je žádoucí, aby buď on sám, nebo jeho obhájce požádal o nahlédnutí do spisu. Je-li to obhajobě umožněno a důkazy, příp. jiné skutečnosti, zjištěné postupem před zahájením trestního stíhání usvědčují obviněného ze spáchání trestné činnosti, pro niž je stíhán, je na něm, aby zvážil prohlášení, že spáchal skutek, pro který je stíhán (§ 175a odst. 3 tr. řádu), nebo doznání k trestné činnosti. To může být předpokladem pro případné pozdější sjednání dohody o vině a trestu, ať již na návrh obhajoby, nebo státního zástupce,[2] pokud výsledky vyšetřování dostatečně prokážou závěr, že se skutek stal, že tento skutek je trestným činem a že jej spáchal obviněný (§ 175a odst. 1 tr. řádu).

Kdy lze zahájit jednání o dohodě?

V minulosti jsem opakovaně uvedl, že obhajoba nemůže podat návrh na zahájení jednání o dohodě o vině a trestu na počátku vyšetřování. V souladu s § 175a odst. 1 tr. řádu i s důvodovou zprávu k zákonu č. 193/2012 Sb. jsem zdůrazňoval, že takový návrh může obviněný podat až poté, co byly ve vyšetřování provedeny všechny dostupné důkazy, které by odůvodňovaly podání obžaloby.[3]

Od 1. 9. 2012, kdy nabyl účinnosti zákon č. 193/2012 Sb., většina státních zástupců navrhovala sjednání dohody o vině a trestu s obviněným až po skončení vyšetřování, pokud jeho výsledky dostatečně prokazovaly závěr, že se skutek stal, že tento skutek je trestným činem a že jej spáchal obviněný. Někteří státní zástupci pak navrhovali obviněným, aby dohodu o vině a trestu uzavřeli již v průběhu vyšetřování. Zcela ojediněle státní zástupce navrhl sjednání této dohody na počátku vyšetřování. Protože se názory státních zástupců v praxi dlouhodobě odlišovaly, vydal dřívější nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman dne 3. 9. 2019 sjednocující Pokyn č. 9/2019 obecné povahy o postupu státních zástupců v trestním řízení,[4] ve kterém jsou čl. 61 až 63 zaměřeny na dohodu o vině a trestu.

Čl. 61 odst. 1 cit. pokynu je v souladu s § 175a odst. 1 tr. řádu. „Jednání o dohodě o vině a trestu zahájí státní zástupce na základě návrhu obviněného nebo i bez takového návrhu.“ Čl. 61 odst. 2 pokynu má toto znění: „Před zahájením jednání o dohodě o vině a trestu státní zástupce přezkoumá, zda výsledky přípravného řízení dostatečně prokazují, že se skutek stal, že tento skutek je trestným činem a že jej spáchal obviněný.“ U čl. 61 odst. 2 cit. pokynu je uveden odkaz na § 175a odst. 1 větu první tr. řádu, kde se uvádí: „Jestliže výsledky vyšetřování dostatečně prokazují závěr, že se skutek stal, že tento skutek je trestným činem a že jej spáchal obviněný, může státní zástupce zahájit jednání o dohodě o vině a trestu na návrh obviněného nebo i bez takového návrhu.“ Formulace „výsledky vyšetřování“, která je obsažena v § 175a odst. 1 větě první tr. řádu, je v čl. 61 odst. 2 pokynu č. 9/2019 však nahrazena formulací „výsledky přípravného řízení“.

V závěru roku 2019 a v průběhu roku 2020 zaznamenali obhájci zvýšení počtu případů, kdy státní zástupci navrhovali obviněným jednání o dohodě o vině a trestu buď před skončením vyšetřování, nebo i na jeho počátku, v době, kdy byly k dispozici pouze výsledky šetření (§ 158 a násl. tr. řádu) konaného postupem před zahájením trestního stíhání.

Dne 15. 7. 2021 nejvyšší státní zástupce Igor Stříž uvedl: „Dohoda o vině a trestu by měla být uzavírána na samém počátku vyšetřování, aby ušetřila čas, prostředky.“[5] Tímto názorem podpořil ty státní zástupce, kteří tento názor zastávali v předcházejících letech. Mluvčí Nejvyššího státního zastupitelství Petr Malý pak dodal: „Naší motivací je uzavírat dohodu co možná nejdříve, ideálně na počátku vyšetřování.“[6]

Kdy může obhajoba souhlasit s jednáním o dohodě o vině a trestu?

Pokud se státní zástupci zaměřují na uzavírání dohod o vině a trestu na počátku vyšetřování, potom v rozporu s § 175a odst. 1 tr. řádu nevycházejí z výsledků vyšetřování, nýbrž jen z poznatků z první fáze přípravného řízení, tedy z šetření konaného postupem před zahájením trestního stíhání dle § 158 a násl. tr. řádu. Přitom pomíjejí, že § 175a odst. 1 tr. řádu neopravňuje státního zástupce k zahájení jednání o dohodě o vině a trestu jen na základě výsledků prověřování, nýbrž až podle výsledků vyšetřování. Státní zástupci však vycházejí z čl. 61 odst. 2 cit. pokynu, dle něhož před zahájením jednání o dohodě o vině a trestu státní zástupce přezkoumá, zda výsledky přípravného řízení dostatečně prokazují, že se skutek stal, že tento skutek je trestným činem a že jej spáchal obviněný.

V současnosti dochází častěji než v minulosti k tomu, že státní zástupce iniciuje sjednání dohody o vině a trestu na samém počátku vyšetřování, zpravidla po skončení výslechu obviněného, někdy i na jeho počátku. V této době však obhajoba zpravidla neví, co všechno bylo zjištěno šetřením v první fázi přípravného řízení, s výjimkou případů, kdy je obviněnému nebo jeho obhájci umožněno nahlédnutí do spisu. Vesměs znají výsledky šetření konaného v první fázi přípravného řízení jen policejní orgán a dozorující státní zástupce, nikoliv obhajoba.

Dle § 175a odst. 1 tr. řádu státní zástupce může zahájit jednání o dohodě o vině a trestu na návrh obviněného nebo i bez takového návrhu, „jestliže výsledky vyšetřování dostatečně prokazují závěr, že se skutek stal, že tento skutek je trestným činem a že jej spáchal obviněný“. Dle čl. 61 odst. 2 cit. pokynu státní zástupce před zahájením jednání o dohodě o vině a trestu „přezkoumá, zda výsledky přípravného řízení dostatečně prokazují, že se skutek stal, že tento skutek je trestným činem a že jej spáchal obviněný“. Pokud se dosud konalo pouze šetření, tak výsledky této první fáze přípravného řízení zná jen policejní orgán a dozorující státní zástupce. Není-li obhajobě umožněno nahlédnutí do spisu na samém počátku vyšetřování, potom na rozdíl od orgánů činných v přípravném řízení nemá možnost posoudit kompletní výsledky první fáze přípravného řízení.

Nelze souhlasit s tvrzením některých policejních orgánů a státních zástupců, dle nichž se obviněný a jeho obhájce o výsledcích šetření dozví z usnesení o zahájení trestního stíhání. Obhajoba se o první fázi přípravného řízení dozví jen to, co uvedl policejní orgán do usnesení o zahájení trestního stíhání, a to mnohdy výběrově a účelově, s cílem odůvodnit trestní stíhání obviněného. Obhajoba na počátku vyšetřování nezná výsledky postupu před zahájením trestního stíhání, ty zjistí jen v případě, že obhájci, příp. obviněnému, je umožněno nahlédnutí do spisu. Mnohdy obviněný ani jeho obhájce o nahlédnutí do spisu nepožádá, a pokud ano, tak je mu nahlédnutí odepřeno s více či méně přesvědčivým odůvodněním (§ 65 odst. 2 tr. řádu). Potom, na rozdíl od obhajoby, znají obsah spisu a konkrétní výsledky šetření jen orgány činné v přípravném řízení. Proto na samém počátku vyšetřování, bez znalostí spisu, tedy bez posouzení výsledků šetření konaného policejním orgánem, nemůže obviněný souhlasit s jednáním o dohodě o vině a trestu jen proto, že takový návrh učinil státní zástupce.

Bez posouzení výsledků prověřování nemůže obviněný ani jeho obhájce před zahájením jednání o dohodě o vině a trestu vědět, zda výsledky šetření dostatečně prokazují, že se skutek stal, že tento skutek je trestným činem a že jej spáchal obviněný. Proto také obhajoba nemůže bez znalosti šetření ani předpokládat, jaké by mohly být výsledky vyšetřování. Bez znalosti spisu nemůže obviněný ani obhájce posoudit, zda je v zájmu obviněného sjednat dohodu o vině a trestu. Tak je tomu v kterékoliv fázi vyšetřování, zejména pak na jeho počátku.

Musí státní zástupce vycházet z výsledků vyšetřování, nebo jen ze šetření?

Základní otázkou je, zda před zahájením jednání o dohodě o vině a trestu musí státní zástupce vycházet z výsledků vyšetřování, jak stanoví § 175a odst. 1 tr. řádu, nebo může vycházet jen z výsledků první fáze přípravného řízení, tedy z postupu před zahájením trestního stíhání, které předchází vyšetřování. V čl. 61 odst. 2 cit. pokynu se nevychází z § 175a odst. 1 věty první tr. řádu, dle něhož může státní zástupce zahájit jednání o dohodě o vině a trestu, „jestliže výsledky vyšetřování dostatečně prokazují závěr, že se skutek stal, že tento skutek je trestným činem a že jej spáchal obviněný“. Použití odlišného pojmu „výsledky přípravného řízení“ v čl. 61 odst. 2 cit. pokynu místo pojmu „výsledky vyšetřování“, obsaženém v § 175a odst. 1 větě první tr. řádu, dává státnímu zástupci možnost vyjít při úvahách o jednání o dohodě o vině a trestu již z výsledků šetření.

Nezná-li obhajoba spis, pak mohou výsledky první fáze přípravného řízení posuzovat pouze orgány činné v přípravném řízení, a to je pro ně zásadním zvýhodněním oproti obhajobě. Tak je tomu téměř vždy, když státní zástupce navrhuje uzavření dohody o vině a trestu na počátku vyšetřování a nezřídka i v jeho průběhu. Proto obhájce nesmí připustit, aby snaha orgánů činných v přípravném řízení o ušetření času a prostředků byla v rozporu se zájmem obviněného. K návrhu státního zástupce na dohodu o vině a trestu, který již na počátku vyšetřování zaujme obviněného, by měl obhájce přistupovat obezřetně a vysvětlit klientovi, že v této době nemohou být známy výsledky vyšetřování, i když to vyžaduje § 175a odst. 1 věta první tr. řádu.

K závěru, že se skutek stal, že tento skutek je trestným činem a že jej spáchal obviněný, nemůže obhajoba dospět na počátku vyšetřování a bez znalosti spisu. Proto by k takovému závěru měla obhajoba dospět zásadně až po zvážení výsledků vyšetřování (§ 175a odst. 1 tr. řádu), které mohou výsledky získané postupem před zahájením trestního stíhání nejen potvrdit, nýbrž také vyvrátit. Proto také by měl státní zástupce při zvažování návrhu dohody o vině a trestu postupovat v souladu s podmínkami stanovenými v § 175a tr. řádu a vyzývat obviněného k jednání o dohodě pouze tehdy, pokud existuje stejná či vyšší míra pravděpodobnosti o spáchání trestného činu právě touto osobou, stejně jako je tomu v případě podání obžaloby.

Mohou být na počátku vyšetřování zjištěny skutečnosti nejméně v míře potřebné pro podání obžaloby? Odpověď je jednoznačná. Na počátku vyšetřování nemohou být zjištěny skutečnosti nejméně v míře potřebné pro podání obžaloby, protože šetřením dle § 158 a násl. tr. řádu byly zjištěny pouze skutečnosti potřebné pro zahájení trestního stíhání (§ 160 odst. 1 tr. řádu) a sdělení obvinění podezřelé osobě. Státní zástupce však může podat obžalobu až poté, co výsledky vyšetřování dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud (§ 176 odst. 1 tr. řádu). Míra jistoty, že obviněný spáchal trestný čin, by měla být podle výsledků vyšetřování vyšší než při zahájení trestního stíhání, neboť je třeba zvážit důkazy zjištěné v rámci vyšetřování, ať již jsou ve prospěch, či v neprospěch obviněného. Jaká bude tato míra jistoty, lze zjistit až podle výsledků vyšetřování, které jsou k dispozici vždy po skončení vyšetřování, příp. v jeho průběhu po provedení důkazů (§ 166 tr. řádu).

Dříve než státní zástupce vyzve obviněného k jednání o dohodě o vině a trestu, musí posoudit, zda policejní orgán opatřil ve vyšetřování všechny nezbytné důkazy a vyhodnotil je v souladu s § 2 odst. 6 tr. řádu, tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Pokud státní zástupce navrhuje jednání o dohodě o vině a trestu na počátku vyšetřování, pak své vnitřní přesvědčení může prokázat jen na základě postupu před zahájením trestního stíhání dle hlavy deváté, nikoliv na základě výsledků vyšetřování dle hlavy desáté.

Beckův komentář k trestnímu řádu[7] uvedl významnou výhradu proti institutu dohody o vině a trestu: „Jde především o nebezpečí zneužití institutu orgány činnými v trestním řízení, které by mohly chtít si zjednodušit práci ,za každou cenu‘.“ U státních zástupců se projevuje snaha ušetřit čas a prostředky pragmatickým obchodem s obviněným. Tento postup je však v rozporu s podmínkami stanovenými v § 175a tr. řádu, stejně jako se zásadou zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností.

Komentář Wolters Kluwer[8] k § 175a tr. řádu uvádí: „Dohodu o vině a trestu je možné sjednat jen tehdy, pokud výsledky vyšetřování dostatečně prokazují závěr, že se skutek stal, že je trestným činem a že jej spáchal obviněný, což před zahájením jednání o dohodě o vině a trestu státní zástupce přezkoumá. Tyto skutečnosti musí být prokázány dostatečně přesvědčivě, jelikož pokud soud dohodu o vině a trestu schválí, učiní tak odsuzujícím rozsudkem, jehož součástí je také výrok o vině a výrok o trestu obviněného (§ 314r odst. 4 tr. řádu).“

Citované komentáře k trestnímu řádu vycházejí z § 175a odst. 1 tr. řádu a shodují se na tom, že před zahájením jednání o dohodě o vině a trestu je vždy třeba vycházet z výsledků vyšetřování. Proto by měl státní zástupce předtím, než k jednání o dohodě obviněného vyzve, opatřit ve vyšetřování všechny nezbytné důkazy a vyhodnotit je v souladu s ust. § 2 odst. 6 tr. řádu, tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Pokud je však dohoda o vině a trestu mezi státním zástupcem a obviněným uzavírána na samém počátku vyšetřování, dochází k tomu dříve, než jsou důkazy ve vyšetřování provedeny a vyhodnoceny.

Jak má obhajoba reagovat na návrh dohody na počátku vyšetřování?

Pokud státní zástupce navrhne jednání o dohodě o vině a trestu již na počátku vyšetřování, tak argumentuje výhodami, které by sjednaná dohoda přinesla obviněnému. Jak obviněný, tak zejména obhájce si však musí být vědomi toho, že státní zástupce, který vykonává dozor nad přípravným řízením, je stejně jako policejní orgán konající vyšetřování podrobně obeznámen s důkazní situací, včetně jejích slabin, a právě kvůli nim může navrhnout jednání o dohodě na počátku vyšetřování.

Eva Novotná[9] uvedla: „Institut dohody o vině a trestu má i své stinné stránky. Představme si situaci, kdy státní zástupce vyzve obviněného k jednání o dohodě o vině a trestu na samotném počátku vyšetřování a navrhne mu výrazně nízký trest, a to navíc za situace, kdy obviněný vinu popírá. Smyslem takového návrhu může být např. vylepšení dosud nepříznivé důkazní situace orgánů činných v přípravném řízení. Tento obviněný může pod nátlakem na dohodu přistoupit a učinit prohlášení o vině, aby se vyhnul zdlouhavému trestnímu řízení, možnému odsouzení a uložení jinak vysokého trestu. Popsaný postup však by byl nejen v rozporu s výše uvedenými podmínkami, šlo by i o nepřípustný nátlak na obviněného k učinění doznání.“ V praxi se objevuje nátlak na obviněného, aby učinil doznání, nepříliš často, výrazně častější však je snaha přimět obviněného k prohlášení, že spáchal skutek, pro který je stíhán.

Před prvním výslechem poučí policejní orgán obviněného (§ 91 odst. 1 věta první tr. řádu) stručně v tištěné podobě a následně informuje v rámci poučení o podstatě a důsledcích dohody o vině a trestu (§ 91 odst. 1 věta druhá tr. řádu). Pokud se pak vyslýchající zaměří na možnost, aby obviněný prohlásil, že spáchal skutek, pro který je stíhán, i když mu to § 91 tr. řádu neukládá, měl by zpozornět alespoň obhájce. V případě, že již na počátku výslechu obviněného nebo po jeho skončení, před provedením dalších plánovaných či předpokládaných důkazů, navrhne státní zástupce obviněnému dohodu o vině a trestu, pak to může učinit z různých důvodů, nejen však v zájmu obviněného. Může tak postupovat i proto, že prověřováním zjištěné skutečnosti postačovaly k zahájení trestního stíhání podezřelé osoby jako obviněného, avšak skutečnosti, jimiž policejní orgán odůvodnil závěr o důvodnosti trestního stíhání, by po skončení vyšetřování nemohly odůvodnit podání obžaloby a postavení obviněného před soud (§ 176 tr. řádu).

Podle Beckova komentáře k trestnímu řádu[10] „bude v těchto případech obvykle hrát významnou roli doznání obviněného, které pak bývá zásadním usvědčujícím důkazem. Nelze však prostřednictvím ‚lukrativní‘ nabídky na mírný trest dosažený sjednáním dohody o vině a trestu vytvářet nepřípustný nátlak na obviněného, který dosud vinu popírá a v jehož prospěch hovoří jedna významná skupina důkazů, která je v rozporu s jinou, stejně významnou skupinou důkazů obviněného usvědčujících. Šlo by o nepřípustný nátlak státu na obviněného, porušení jeho základních práv a svobod, především práva na obhajobu, presumpci neviny a práva na spravedlivý proces.“ V současnosti se obviněný, který při prvním výslechu popřel vinu, setkává po návrhu státního zástupce na dohodu o vině a trestu s jeho umně formulovanou snahou přimět jej k prohlášení, že spáchal skutek, pro který je stíhán (§ 175a odst. 3 tr. řádu), zpravidla výměnou za nabídku mírného trestu. To by však mělo vést k ostražitosti alespoň obhájce.

Má obhajoba právo nahlížet do spisu před sjednáváním dohody o vině a trestu, nebo až při jejím sjednávání?

Právo na obhajobu je zajišťováno také tím, že obviněný a obhájce při sjednávání dohody o vině a trestu mají možnost nahlížet do spisu, přičemž toto právo jim nelze odepřít (§ 65 odst. 2 věta třetí tr. řádu). Jde v podstatě o možnost, kterou by obviněný a obhájce jinak měli při skončení vyšetřování podle § 166 odst. 1 tr. řádu.

Beckův komentář k § 175a odst. 2 tr. řádu uvádí: „Obviněný a obhájce tak před sjednáním dohody o vině a trestu musejí mít možnost seznámit se se všemi důkazy svědčícími v jejich neprospěch, aby věděli, jak závažné usvědčující důkazy orgány činné v přípravném řízení vyhledaly a zajistily, nakolik je pozice obviněného v případném hlavním líčení za takové důkazní situace beznadějná ve vztahu k možnému zprošťujícímu rozsudku. Tím se zajišťuje, aby obviněný mohl učinit skutečně kvalifikovaný informovaný souhlas s dohodou o vině a trestu, a to nejen pokud jde o otázky viny, ale též výběru druhu trestu a jeho výměry, výroku o náhradě škody, odčinění nemajetkové újmy či vydání bezdůvodného obohacení, či výroku o ochranném opatření. Není možno části spisu skrývat, důležité informace, které mohou ovlivnit rozhodování obviněného, zda přistoupí na sjednání dohody o vině a trestu, zamlčovat, či dokonce pouze jimi hrozit, aniž by byly obsaženy ve spise.“[11]

Cit. komentář k § 175a odst. 2 tr. řádu vychází ze znalostí praxe a je potřebné, aby obviněný a obhájce měli právo nahlédnout do spisu před sjednáním dohody o vině a trestu. Problém je v tom, že policejní orgány vesměs vycházejí z § 65 odst. 2 věty třetí tr. řádu, kde se výslovně upravuje právo obviněného a obhájce nahlížet do spisu při sjednávání dohody o vině a trestu, nikoliv před jejím sjednáním.

V řadě případů chce obviněný (či obhájce) nahlédnout do spisu před výslechem, aby mohl vypovídat se znalostí spisového materiá­lu, avšak policejní orgán toto právo na počátku vyšetřování odepře s odkazem na § 65 odst. 2 větu první tr. řádu. Důsledkem toho je, že obhajoba nedostane možnost seznámit se s důkazy a poznatky, které byly vyhledány a zajištěny postupem před zahájením trestního stíhání, a na rozdíl od policejního orgánu a státního zástupce nemůže posoudit existující důkazní situaci. V praxi obviněný, zastoupený obhájcem, v žádosti o nahlédnutí do spisu výslovně uvede, že zvažuje splnění podmínek potřebných ke sjednání dohody o vině a trestu, a proto by chtěl vypovídat až poté, co se seznámí se spisem, aby mohl posoudit důkazní situaci na počátku vyšetřování, aby mohl posoudit výsledky šetření. Nejednou se z ústního odůvodnění odepření nahlédnutí do spisu dozví od vyslýchajícího, že § 65 odst. 2 věta třetí tr. řádu upravuje právo obviněného a obhájce nahlížet do spisu až při sjednávání dohody o vině a trestu, nikoliv však dříve, v době, kdy o jejím sjednání uvažuje. Obviněný však nemůže při svých úvahách o možné dohodě pominout obsah spisu, který potřebuje znát stejně jako orgány činné v přípravném řízení.

V zájmu častějšího sjednávání dohody o vině a trestu mezi obviněnými a státními zástupci by bylo umožnit obviněným, kteří projeví zájem o sjednání této dohody, nahlédnutí do spisu již na počátku vyšetřování, tedy s časovým odstupem před sjednáním dohody, nikoliv až při jejím sjednání. V praxi se ukazuje, že odepření nahlédnutí do spisu obhájci, příp. obviněnému, je důvodem proč mnozí obvinění bez znalosti spisu nechtějí ani uvažovat o možnosti sjednání dohody o vině a trestu.

De lege ferenda navrhuji následující úpravu § 65 odst. 2 tr. řádu se změnou, kterou zde uvádím tučně: „Právo nahlédnout do spisu a spolu s tím ostatní práva uvedená v odstavci 1 nelze odepřít obviněnému a obhájci, jakmile byli upozorněni na možnost prostudovat spisy, ani v případě, že obviněný zvažuje možnost sjednání dohody o vině a trestu.“

Účel dohod o vině a trestu

„Hlavní cíl, který je sledován institutem dohody o vině a trestu, je vybalancování očekávaných ,ztrát a zisků‘, které může přinést výsledek trestního řízení pro jeho aktéry, jimiž jsou na jedné straně obviněný a na druhé straně orgány činné v trestním řízení (reprezentující veřejný zájem), eventuálně též poškozený tak, aby výsledek uspokojil všechny strany.“[12] Obviněný očekává od dohody s orgány činnými v trestním řízení zmírnění trestu, státní zástupce a soud doznání obviněného ze spáchání skutku, či alespoň prohlášení, že spáchal skutek, pro který je stíhán, a to v zájmu úspory času a prostředků.

Důvodová zpráva k zákonu č. 193/2012 Sb. uvádí: „Uzavření dohody o vině a trestu bude vyžadovat výrazně vyšší stupeň poznání o pachateli a trestném činu než při zahájení trestního stíhání, nebude však nutné provádět vyčerpávajícím způsobem všechny dostupné důkazy, které by jinak byly potřebné pro podání obžaloby.“[13] Z toho plynou také možné přístupy obhajoby a odpověď na otázku, kdy by měl obhájce navrhnout obviněnému sjednání dohody o vině a trestu.

Kdy obviněný nemůže jednat o dohodě o vině a trestu?

Nepříliš často policejní orgán rozhodne o zahájení trestního stíhání i bez sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 věty první tr. řádu i bez šetření. V těchto případech je vyšetřování první fází přípravného řízení. Navrhne-li pak na počátku vyšetřování státní zástupce obviněnému jednání o dohodě o vině a trestu, tak neexistují výsledky vyšetřování, dokonce ani výsledky šetření, konaného postupem před zahájením trestního stíhání, které by prokazovaly závěr, že se skutek stal, že tento skutek je trestným činem a že jej spáchal obviněný či podezřelý. Kromě toho před zahájením jednání o dohodě o vině a trestu státní zástupce nemůže přezkoumat, zda výsledky první fáze přípravného řízení dostatečně prokazují, že se skutek stal, že tento skutek je trestným činem a že jej spáchal obviněný, i když mu to ukládá čl. 61 odst. 2 cit. pokynu č. 9/2019 NSZ.

V těchto případech by obviněný ani jeho obhájce neměl jednat se státním zástupcem o dohodě o vině a trestu, protože údaje obsažené v usnesení o zahájení trestního stíhání ani případný odkaz na trestní oznámení jsou zcela nedostatečné. Je však možné, aby obhajoba požádala o nahlédnutí do spisu, zejména za účelem zjištění důvodu, proč státní zástupce navrhl obviněnému jednání o dohodě o vině a trestu, i když kromě trestního oznámení nejsou žádné jiné výsledky přípravného řízení. Pokud však policejní orgán s odkazem na § 65 odst. 2 tr. řádu toto právo obviněnému či obhájci odepře, pak před prvním výslechem nemůže obviněný ani zvažovat možnost sjednání dohody o vině a trestu se státním zástupcem, a bez znalosti spisu ani zvažovat prohlášení, že spáchal skutek, pro který je stíhán.

Kdy může obviněný jednat o dohodě o vině a trestu?

V praxi jsou různé názory na dobu, kdy může obviněný podat návrh na sjednání dohody o vině a trestu, i na to, kdy může akceptovat návrh státního zástupce na sjednání této dohody. Nepochybně je nutné odlišovat, kdo podává návrh na jednání o dohodě a zda to činí na základě výsledků vyšetřování (§ 175a odst. 1 tr. řádu), tedy po jeho skončení, nebo v jeho průběhu, event. již na počátku vyšetřování, v době, kdy jsou známy pouze výsledky první fáze přípravného řízení.

Obhájce by si měl u každého obviněného uvědomit, že dohoda o vině a trestu narušuje zásadu zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností i zásadu volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 5 tr. řádu), protože prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán, je přiznávána větší důkazní váha než důkazům provedeným před soudem. Proto v případě, že obviněný prohlásí, že spáchal skutek, pro který je stíhán, na počátku nebo v průběhu vyšetřování, tak nelze vyloučit, že v jeho dalším průběhu by byly provedeny důkazy, které by byly důvodem k zastavení trestního stíhání nejčastěji dle § 172 odst. 1 písm. c) tr. řádu, protože by nebylo prokázáno, že čin spáchal obviněný, příp. by byly důvody pro rozhodnutí dle jiného písmene § 172 odst. 1 tr. řádu nebo dle § 172 odst. 2 tr. řádu.

Pokud obviněný prohlásí, že spáchal skutek, pro který je stíhán, po skončení vyšetřování, potom může s obhájcem posoudit všechny provedené důkazy. K tomu Eva Novotná uvedla: „Státní zástupce by měl při sjednávání dohody o vině a trestu postupovat vždy v souladu s podmínkami stanovenými v § 175a tr. řádu a vyzývat obviněného k jednání pouze tehdy, pokud zde existuje stejná či vyšší míra pravděpodobnosti o spáchání trestného činu konkrétní osobou, jako je tomu v případě podání obžaloby. V opačném případě by šlo o návrh předčasný, a tedy nezákonný. Státní zástupce se navíc může takovým jednáním dopustit i porušení zákazu donucování k sebeobviňování, a to za předpokladu, kdyby výměnou za prohlášení viny navrhl obviněnému nepřiměřeně nízký trest, než jaký by mu podle ustanovení trestního zákoníku hrozil.“[14]

Tento názor je plně odůvodněný, pokud se v praxi důsledně vychází z výsledků vyšetřování (§ 175a tr. řádu). V současnosti, v případech, kdy státní zástupci navrhují sjednání dohody již na počátku vyšetřování, může obhajoba, stejně jako policejní orgán a státní zástupce, vycházet jen z výsledků šetření dle § 158 a násl. tr. řádu. Problém je pak v tom, že z výsledků šetření, i když se s nimi může po nahlédnutí do spisu obhajoba seznámit, nelze dovodit, zda výsledky vyšetřování budou či nebudou odůvodňovat podání obžaloby. K tomu lze dospět až po výsleších svědků, poškozených, po posouzení listinných a věcných důkazů a dalších skutečností zjištěných v průběhu vyšetřování.

Po zvážení důkazní situace obhajoba může ve smyslu § 175a odst. 1 tr. řádu souhlasit s jednáním o dohodě o vině a trestu se státním zástupcem i v průběhu vyšetřování, jen pokud výsledky prověřování, a také dosud známé výsledky vyšetřování dostatečně prokazují závěr, že se skutek stal, že tento skutek je trestným činem a že jej spáchal obviněný.

Někdy obviněný sám zvažuje podání návrhu na sjednání dohody o vině a trestu se státním zástupcem a chce znát názor svého obhájce.

Obhájce může doporučit obviněnému podání návrhu na sjednání dohody o vině a trestu se státním zástupcem po prostudování spisu při skončení vyšetřování (§ 166 tr. řádu), pokud výsledky vyšetřování dostatečně prokazují závěr, že se skutek stal, že tento skutek je trestným činem a že jej spáchal obviněný, a proto jsou splněny podmínky stanovené v § 175a odst. 1, 3 tr. řádu. Tak může obhájce reagovat zejména v případě, že od obviněného ví, že je pachatelem trestného činu, a nasvědčují tomu i výsledky vyšetřování, tedy důkazy, které v něm byly provedeny.

Obhájce může doporučit obviněnému, aby zvažoval podání návrhu na sjednání dohody o vině a trestu se státním zástupcem již v průběhu vyšetřování. Takto může obhájce reagovat v případě, že od obviněného ví, že je pachatelem trestného činu, a zvažované nebo již prezentované prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán, je v souladu s již provedeným dokazováním a zejména s usvědčujícími důkazy obsaženými ve spisu.

Obhájce nemůže doporučit obviněnému, aby zvažoval podání návrhu na sjednání dohody o vině a trestu se státním zástupcem již v průběhu vyšetřování, obzvláště ne na jeho počátku, zejména v případech, kdy obhajoba nemohla nahlédnout do spisu a důvody obvinění klienta zná jen z usnesení o zahájení trestního stíhání.

Častější jsou v praxi situace, kdy obviněný sám nezvažuje podání návrhu na sjednání dohody o vině a trestu, nýbrž reaguje na návrh státního zástupce, a proto chce znát názor svého obhájce.

Obhájce by neměl souhlasit s tím, aby obviněný akceptoval návrh státního zástupce na sjednání dohody o vině a trestu již na počátku vyšetřování, pokud nezná výsledky šetření konaného postupem dle § 158 a násl. tr. řádu, ani v případech, kdy je mu umožněno nahlédnutí do spisu shromážděného šetřením a jsou v něm také důkazy a další skutečnosti ve prospěch obviněného. Naopak by měl obhájce po seznámení se spisem upozornit obviněného na důkazní situaci, která sice postačovala na zahájení trestního stíhání, avšak bez zjištění nových důkazů v průběhu vyšetřování by to nepostačovalo státnímu zástupci na podání obžaloby. V případě, že státní zástupce nebo policejní orgán konající vyšetřování odepře nahlédnutí do spisu dle § 65 odst. 2 tr. řádu s odůvodněním, že k němu může dojít až při sjednávání dohody o vině a trestu nebo při skončení vyšetřování, pak by obhájce neměl klientovi doporučit, aby souhlasil s návrhem státního zástupce, protože bez znalosti spisu nemůže posoudit, zda jsou důvody pro jeho akceptování. Odepření nahlédnutí do spisu by mělo být pro obhajobu signálem, že nelze vyloučit slabou důkazní situaci, kterou se snaží státní zástupce řešit návrhem dohody o vině a trestu. Ani v případě, že nejsou zcela jednoznačné výsledky šetření, s nimiž se obhájce seznámí poté, co je mu umožněno nahlédnout do spisu, nemůže obviněnému doporučit sjednání dohody o vině a trestu na počátku vyšetřování, i když to navrhne státní zástupce. Pak je otázkou, jak státní zástupce vykonával dozor nad přípravným řízením (§ 157 odst. 2, § 174 odst. 2 tr. řádu) a proč došlo k zahájení trestního stíhání, když není dostatečně odůvodněn závěr, že trestný čin popsaný v usnesení spáchal obviněný. Z pohledu obhajoby, i po nahlédnutí do spisu může jít o takovou důkazní situaci, která by při skončení vyšetřování mohla vyústit do zastavení trestního stíhání, nebo před soudem ve zproštění obžaloby. Tomu se může státní zástupce snažit předejít návrhem na sjednání dohody o vině a trestu již na počátku vyšetřování.

Obhájce může doporučit obviněnému, aby akceptoval návrh státního zástupce na sjednání dohody o vině a trestu po skončení vyšetřování (§ 166 tr. řádu), pokud výsledky vyšetřování dostatečně prokazují závěr, že se skutek stal, že tento skutek je trestným činem a že jej spáchal obviněný, a proto jsou splněny podmínky stanovené v § 175a odst. 1, 3 tr. řádu. Tak může obhájce reagovat zejména v případě, že od obviněného ví, že je pachatelem trestného činu, a nasvědčují tomu i výsledky vyšetřování, tedy důkazy, které v něm byly provedeny. V takovém případě může doporučit obviněnému, aby prohlásil, že spáchal skutek, pro který je stíhán, i když to při svém výslechu před policejním orgánem popíral.

Obhájce může doporučit obviněnému, aby akceptoval návrh státního zástupce na sjednání dohody o vině a trestu již v průběhu vyšetřování, pokud bylo obhajobě umožněno nahlédnutí do spisu a pokud výsledky vyšetřování dostatečně prokazují vinu obviněného. Pak může obviněný prohlásit, že spáchal skutek, pro který je stíhán, nebo se také doznat k trestné činnosti.

Obhájce by však neměl doporučit obviněnému, aby akceptoval návrh státního zástupce na jednání o dohodě o vině a trestu již na počátku vyšetřování. V takových případech je otázkou, jak státní zástupce vykonával dozor nad přípravným řízením (§ 157 odst. 2, § 174 odst. 2 tr. řádu) a proč došlo k zahájení trestního stíhání. Z pohledu obhajoby, i po nahlédnutí do spisu může jít o slabou důkazní situaci, která by při skončení vyšetřování mohla vyústit do zastavení trestního stíhání, nebo před soudem ve zproštění obžaloby. Takovému rozhodnutí se může státní zástupce snažit předejít návrhem na sjednání dohody o vině a trestu již na počátku vyšetřování. Nebo může jít pouze o snahu o šetření času a prostředků státního zastupitelství.

Možnost zneužití dohod o vině a trestu

Obhajoba nemůže pominout, že existuje nebezpečí zneužití dohod o vině a trestu orgány činnými v trestním řízení, které si mohou chtít zjednodušit práci „za každou cenu“. Při nadužívání tohoto institutu hrozí také sbližování obhájců a státních zástupců při snaze dosáhnout co nejrychleji výsledku řízení a vytváření nátlaku na obviněného, aby prohlásil vinu a přistoupil na mírnější potrestání a neriskoval přísnější trest při plnohodnotném projednání věci.[15]

Podmínkou sjednání dohody o vině a trestu je prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán, pokud na základě dosud opatřených důkazů a dalších výsledků přípravného řízení nejsou důvodné pochybnosti o pravdivosti jeho prohlášení (§ 175a odst. 1 věta první tr. řádu). V praxi se orgány činné v přípravném řízení soustředí jen na to, aby získaly od obviněného prohlášení, že spáchal skutek, pro který je stíhán, bez něhož nelze dohodu sjednat. Obhájce nemůže akceptovat, pokud se policejní orgán a státní zástupce spokojí pouze s prohlášením obviněného o spáchání skutku, aniž by se zaměřili na prověření pravdivosti tohoto prohlášení, v konfrontaci s důkazy a dalšími skutečnostmi zjištěnými v průběhu vyšetřování.

Dokazování musí být primárně zaměřeno na to, zda se skutek vůbec stal, tedy zda se stalo to, co je uvedeno ve skutkové větě usnesení o zahájení trestního stíhání. Přitom v průběhu vyšetřování může dojít ke zjištění okolností, které neodpovídají popisu skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání, musí ale být vždy zachována totožnost skutku. Výsledky vyšetřování musí také dostatečně odůvodňovat závěr, že zjištěný skutek je trestným činem, tedy že naplňuje všechny znaky trestného činu.

Dokazování musí dostatečně prokazovat i to, že skutek spáchal obviněný. Pro sjednání dohody o vině a trestu musí být původní předpoklad, že skutek spáchal obviněný, dostatečně spolehlivě potvrzen důkazy opatřenými v průběhu vyšetřování.

Obhájce by měl souhlasit s dosažením dohody o vině a trestu jen po splnění základních předpokladů, jimiž jsou základní skutková zjištění prokazující, že se stal skutek, pro nějž je obviněný stíhán, že jej spáchal obviněný, že má veškeré znaky trestného činu a že je za něj obviněný trestně odpovědný.

Již z koncepce dohody o vině a trestu dle § 175a tr. řádu jako alternativního řešení trestní věci vyplývá, že obviněný se dobrovolně práva na plnohodnotné projednání věci vzdává. O schválení dohody o vině a trestu rozhoduje soud ve veřejném zasedání a dohodu v něm schvaluje odsuzujícím rozsudkem, který je třeba veřejně vyhlásit. Dokazování se však v řízení před soudem ve veřejném zasedání o schválení dohody o vině a trestu zásadně neprovádí (§ 314q odst. 5 tr. řádu).

Závěr

V praxi jsou dva odlišné názory na to, kdy může státní zástupce uzavřít dohodu o vině a trestu. Podle zákona, tedy podle § 175a odst. 1 tr. řádu, to je možné, jestliže výsledky vyšetřování dostatečně prokazují závěr, že se skutek stal, že tento skutek je trestným činem a že jej spáchal obviněný. Podle názoru Nejvyššího státního zastupitelství by však dohoda o vině a trestu měla být uzavírána na samém počátku vyšetřování, v době, kdy jsou státnímu zástupci, a výjimečně i obhajobě, známy pouze výsledky šetření dle § 158 a násl. tr. řádu.

V tomto článku dospívám k závěru, že obviněný by měl zvažovat uzavření dohody o vině a trestu zásadně po splnění podmínek uvedených v § 175a odst. 1 tr. řádu, pokud výsledky vyšetřování dostatečně prokazují závěr, že se skutek stal, že tento skutek je trestným činem a že jej spáchal obviněný. Pokud po skončení vyšetřování nebo i v jeho průběhu prostuduje spisy, pak může se znalostí důkazů provedených ve vyšetřování prohlásit, že spáchal skutek, pro který je stíhán (§ 175a odst. 3 tr. řádu), a to i v případě, že dříve popíral trestnou činnost nebo nevypovídal.

Zcela výjimečně může obviněný zvažovat možnost uzavření dohody o vině a trestu na počátku vyšetřování, pouze však za předpokladu, že výsledky první fáze přípravného řízení dostatečně prokazují, že se skutek stal, že tento skutek je trestným činem a že jej spáchal on jako obviněný. Bez nahlédnutí do spisu by však obviněný neměl prohlásit, že se dopustil skutku, pro který je stíhán, ani souhlasit s návrhem státního zástupce na jednání o dohodě o vině a trestu ani po skončení vyšetřování, a obzvláště ne v jeho průběhu či na jeho počátku.

 

doc. JUDr. Pavel Vantuch, CSc., je expertem na trestní právo, působil jako advokát a vysokoškolský pedagog.

---

[1] Za podmínek uvedených v § 179b odst. 5 tr. řádu může dojít ke sjednání této dohody mezi státním zástupcem a podezřelým ve zkráceném přípravném řízení. Na podmínky a postup při jejím sjednání se použije obdobně postup dle § 175a odst. 1 tr. řádu.

[2] Někteří obvinění neznají podmínky potřebné pro sjednání dohody o vině a trestu se státním zástupcem, pouze mají útržkovité poznatky z našich sdělovacích prostředků či z filmů z USA. Přesto se dožadují jejího sjednání. Když se však takový obviněný dozví, že základní podmínkou pro sjednání dohody o vině a trestu je jeho prohlášení, že spáchal skutek, pro který je stíhán, přestane mít o dohodu zájem.

[3] Srov. blíže P. Vantuch: Trestní řízení z pohledu obhajoby, 1. vydání, C. H. Beck, Praha 2014, str. 477 a násl.; P. Vantuch: Trestní řízení z pohledu obhajoby, 2. vydání, C. H. Beck, Praha 2019, str. 488 a násl.

[4] Srov. Sbírku pokynů obecné povahy nejvyššího státního zástupce, Pokyn obecné povahy o postupu státních zástupců v trestním řízení č. 9/2019 ze dne 3. 8. 2019, ve znění pokynu č. 2/2020.

[5] ČTK: Nový šéf žalobců bude pokračovat v podporování dohod o vině a trestu, 15. 7. 2021, https://advokatnidenik.cz/2021/07/15/novy-sef-zalobcu-bude-podporovat-dohody-o-vine-trestu/.

[6] Tamtéž.

[7] P. Šámal a kol.: Trestní řád II. § 157 až 314s, Komentář, 7. vydání, C. H. Beck, Praha 2013, str. 2262-2263.

[8] A. Draštík, J. Fenyk a kol.: Trestní řád, Komentář, I. díl, § 1 až 179h, Wolters Kluwer, Praha 2017, str. 1310.

[9] E. Novotná: Dohoda o vině a trestu – kdy může státní zástupce zahájit jednání s obviněným? 30. 6. 2022, https://www.trestonline.cz/odborne-clanky/dohoda-o-vine-a-trestu-kdy-muze-statni-zastupce-zahajit-jednani-s-obvinenym/.

[10] Srov. op. cit. sub 7, str. 2272.

[11] Tamtéž, str. 2271-2272.

[12] J. Štěpán: Některé rysy trestního řízení ve Spojených státech, Právo a zákonnost č. 5/1991, str. 297.

[13] Důvodová zpráva k zákonu č. 193/2012 Sb., ze dne 26. dubna 2012, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, B. Zvláštní část, k části první (novela trestního řádu), k bodu 21 (§ 175a a 175b).

[14] Srov. op. cit. sub 9.

[15] Srov. op. cit. sub 7, str. 2262-2263.