Autor tohoto článku má ve své kanceláři nad stolem obrázek od Jiránka, kde si dvě typické postavičky sdělují „Dvě věci mne naplňují úžasem, pane: hvězdné nebe nade mnou a české právo“. Takto ho úžasem naplnila připravovaná novela exekutorského tarifu, čili vyhl. č. 330/2001 Sb., Úžasem nenaplňuje obsah tohoto návrhu, ale skutečnost, že je někdo schopen tvrdit, že tento návrh zvyšuje odměny exekutorů, v důvodové zprávě uvede proč je ono zvýšení nezbytné, a následně tyto odměny v zásadě sníží.

Novela, kterou předkládá Ministerstvo spravedlnosti pod. č. j. 318/2022-LO-SP, vyvolává velkou diskusi v odborné veřejnosti i mezi laiky. Benzín do ohně debaty pak přilévají jisté neziskové organizace, které se oficiálně na vypracování novely podílely. Musíme se však oprostit od vášní a pohlédnout na novelu klidným okem profesionálů.

Mezi základní pravidla legislativní práce patří zachovávání kontinuity principů právních norem, přičemž tyto principy se mění jen výjimečně. Hlavní princip odměňování exekutorů za jejich kvalifikovanou práci byl stanoven Ústavním soudem v jeho známém plenárním nálezu Pl. ÚS 8/06 a zní takto: „Exekuce na majetek povinného může sloužit jen k uspokojení práva oprávněného a k náhradě nákladů exekučního řízení včetně adekvátní (přiměřené) odměny exekutora.“ V tomto plenárním nálezu se dále Ústavní soud vyjádřil i otázce zachování kontinuity principů a to slovy: „Předvídatelnost právního předpisu je přitom nepochybně nutno posuzovat i z hlediska dynamického, tj. zákonodárce musí při změně právní regulace zohledňovat dosavadní právní stav, včetně stavu vývoje právních vztahů, a změny musí provádět citlivě a jen v míře nezbytné pro dosažení cíle regulace. Trvat na takovém chování zákonodárce je nutné, neboť se tím garantuje stabilita sféry svobodného jednání a též právní jistota účastníků právního vztahu. Není pochyb o tom, že tyto požadavky se uplatní i ve sféře odvozené normotvorby, tudíž jejich naplnění lze požadovat po všech subjektech zúčastněných na vydávání právních předpisů.“

Principem odměňování exekutorů je již přes dvacet let zásadní závislost odměny na vymožené částce. Tento princip zdůraznil Ústavní soud například ve svém nálezu dne 29. srpna 2017 sp. zn. III. ÚS 1253/17, kterým byla řešena odměna soudního exekutora v případě dobrovolného splnění povinnosti povinným, Ústavní soud uvedl, že „Ústavně konformní výklad exekučního tarifu předpokládá, že při stanovení výše odměny exekutora je třeba vycházet jen z výše jím vymoženého plnění (§ 5 odst. 1 exekučního tarifu), nikoli z nějaké fiktivní výše plnění vymáhaného (§ 5 odst. 4 exekučního tarifu), a že odměnu je nutno ještě korigovat hledisky odrážejícími stupeň dobrovolnosti plnění povinným a složitostí, odpovědností a namáhavostí činností vykonaných exekutorem“.

Tedy odměna exekutora dle Ústavního soudu musí být přímo úměrná výši jím vymoženého plnění, korigováno stupněm namáhavosti vymožení.

Stávající stav je takový, že dle § 5 odst1 ET je základem pro určení odměny za exekuci ukládající zaplacení peněžité částky výše vymoženého plnění nezahrnujícího náklady exekuce a náklady oprávněného.

Vymoženou částku typicky tvoří jistina a její příslušenství, tedy úroky, úroky z prodlení a náklady.  Exekutor je povinen vymáhat celou takto stanovenou částku a nesmí se rozhodnout, že po vymožení třeba poloviny částky má už oprávněný dost a dále se vymáhat nebude.

Nicméně projednávaná novela zavádí další, nový parametr do výpočtu odměny exekutora, a to jistinu vymáhané pohledávky. Jistina je vždy nižší než vymáhaná pohledávka.

Stávající exekutorský tarif například v § 6 odst. 3 stanoví, že „Odměna podle odstavce 1 činí nejméně 2 000 Kč“. Pravidlo jednoduché a jasné.

Novela je však mnohomluvnější. „Odměna podle odstavce 1 činí nejméně

a) 2 000 Kč za exekuci, v níž jistina vymáhané pohledávky nepřesahuje 2 000 Kč, nebo za exekuci, v níž není vymáhána jistina,

b) 3 000 Kč za exekuci neuvedenou v písmeni a).“

Důvodová zpráva však čtenáře naplní úžasem, neboť praví, že „Kritériem pro rozdělení do pásem je výše jistiny vymáhaná v dané exekuci (nejde tedy o celkovou výši vymoženého plnění ani o výši vymožené jistiny). Nová právní úprava vychází z toho, že výše nákladů exekuce je zpravidla závislá na délce provádění exekuce. Zavedení nižšího pásma odměny soudního exekutora představuje výhodu jak pro oprávněného, jehož pohledávka bude v souvislosti s nižšími náklady exekuce vymožena dříve, tak pro povinného, který tak dříve splatí svůj dluh vymáhaný v exekuci“.

Proč bylo pro rozdělení do pásem použito kritérium jistiny a nikoliv vymáhané částky v důvodové právě není.

Naprostá většina exekutorů poukazuje oprávněným vymáhané částky průběžně, a tedy žádná výhoda pro oprávněného nevzniká. Jak souvisí nižší náklady exekuce a rychlost vymožení není zřejmé autorovi tohoto článku po dvaceti letech praxe a zřejmě ani autorovi důvodové zprávy, protože pro toto tvrzení neuvádí žádné důkazy.

Ano, je zde výhoda pro povinného, protože zaplatí méně. A nastává výrazná nevýhoda pro exekutora, protože za stejnou práci, kterou měl doposud, dostane méně peněz.

Z hlediska morálky jde o odměňování neplatičství a zbytečného prodlužování řízení. Protože kdo platí vyšší úroky z prodlení? Ten kdo se vyhýbá soudu, nepřebírá poštu, skrývá své bydliště a činí další úhybné manévry. Slušný a odpovědný člověk, který své problémy řeší odpovědně, má úroky z prodlení nižší.

Jistě se lze otázat, proč je takové pozdvižení, když se jedná o bagatelní částky. Avšak jak kdysi pravil jistý český premiér „halíře dělají talíře“. Jak lze snadno a lehce zjistit z údajů na stránkách Exekutorské komory, v současnosti je vymáháno v pásmu 1 000 až 10 000 Kč celkem 1 566 596 pohledávek.  Bavíme se tedy o nejméně o jednom milionu pohledávek, na které tato úprava dopadne. Jeden milion spisů je opravdu hodně, pro představu je to 126 Fabií zaparkovaných za sebou. Změna v odměňování deset korun na spis je dopad do systému v síle deseti milionů korun. Odhadovaná změna způsobená novelou může činit asi 500 korun na spis, to znamená, že do systému přiteče o 500 milionů méně.

A nyní se vrátíme na začátek, k plenárnímu usnesení Ústavního soudu Pl. ÚS 8/06, které praví, že exekutorovi náleží za jeho činnost přiměřená odměna. A dále je nutno přihlédnout k recentnímu I. ÚS 2434/21, který říká, že i exekutorovo právo na odměnu spadá pod chráněná práva a nespravedlivý zásah do této odměny je zásahem do práva exekutora na vlastnictví a spravedlivý proces.

Zákonodárce v důvodové zprávě konstatuje, že je nutné zvýšit odměnu exekutorů, neboť průměrná mzda se podle dat ČSÚ a MPSV mezi lety 2006 a 2022 zvedla o více než 70 %, inflace kumulativně činí více než 50 %. Poštovné se mezi lety 2006 až 2022 zdražilo více než dvakrát.

A následně zákonodárce sníží příjmy exekutorů o 400 milionů korun, aniž by zdůvodnil, proč tak činí.

Toto není přiměřená odměna, toto je nepřiměřený exces, který pošlapává principy právního státu, a pokud bude vyhláška přijata, jistě půjdou exekutoři k soudu. Naštěstí se dle veřejně přístupných údajů jeví, že všechna připomínková místa vyjádřila nesouhlasné připomínky, a tedy by mělo dojít k přepracování návrhu.

Autor Mgr. Zdeněk Kučera působí jako advokát v Praze, je spoluautorem komentáře k Exekučnímu řádu
Ilustrační foto: canva.com