Ve středu 11. ledna 2023 se zástupci Právnické fakulty UK oficiálně rozloučili s doc. JUDr. Petrem Pithartem, dr. h. c., významným pedagogem, ale také právníkem, politikem, politologem, překladatelem a v neposlední řadě i držitelem ocenění Právník roku 2018, který v tomto semestru uzavírá své mnohaleté působení na této fakultě. Za Katedru politologie a sociologie PF UK, kde Petr Pithart působil do roku 2011 jako vedoucí, panu docentovi poděkoval stávající vedoucí katedry prof. JUDr. Jan Kysela, Ph.D., DSc. Děkan Právnické fakulty UK prof. JUDr. Radim Boháč, Ph.D., následně předal docentu Pithartovi pamětní list s medailí.

 

Právník a někdejší disident docent JUDr. Petr Pithart, dr. h. c., dosáhl v české polistopadové politice met nejvyšších – více než dva roky byl předsedou české vlády, šest let byl předsedou Senátu.

Na Právnické fakultě UK, s níž se loučí, působil s krátkou přestávkou v polovině 90. let od roku 1992, tedy takřka 30 let! Pokud bychom započítali roky, kdy po absolvování fakulty pracoval jako odborný asistent Katedry obecné teorie státu a práva, bylo by to ještě o pár let více…

 

Petr Pithart se narodil 2. ledna 1941 v Kladně. Jeho otec byl advokátním koncipientem v kanceláři JUDr. Anzenbachera a jako Žid a komunista skončil za 2. sv. války v koncentračních táborech. Po válce pracoval jako právník v Pražské železářské, následně na Ministerstvu průmyslu a zahraničí. Posléze byl velvyslancem v Bělehradě a v Paříži. Jeho kariéru ukončil v srpnu 1968 protest proti okupaci a prosba o pomoc Československu u generála de Gaulla. Právě on byl svému synovi vzorem, ať už jako člověk, nebo jako právník a politik.

Po maturitě na gymnáziu v roce 1953 byl Petr Pithart přijat na pražská práva, kde už v pátém ročníku na půl úvazku vedl semináře z teorie státu a práva. Studium zakončil s červeným diplomem. Po dvouleté vojenské základní službě se vrátil na svou alma mater jako odborný asistent Katedry obecné teorie státu a práva a zároveň už pracoval jako redaktor Literárních novin.

V roce 1969 odletěl na postgraduální studium na prestižní Saint Anthony’s College v Oxfordu, kde obdržel dvouleté stipendium. Studia však předčasně ukončil, neboť se po okupaci Československa sovětskými vojsky schylovalo k uzavření státních hranic, a vrátil se domů. Bylo mu zrušeno členství v KSČ, musel odejít z právnické fakulty a střídal nejrůznější zaměstnání, od dělnických profesí přes práci skladového referenta až po knihovníka.

Ani tím represe neskončily – odebrali mu pas, odpojili telefon… I přesto se jeho byt v centru Prahy, kde bydlel dlouhých 39 let, stal „překladištěm“ samizdatů. V disentu velmi čile rozvíjel publikační činnost, a to především v samizdatovém, exilovém a západním tisku zprvu pod pseudonymem Podiven, později pod vlastním jménem. Vydával časopisy, sborníky, pašoval literaturu ze zahraničí a organizoval bytové semináře.

Po 17. listopadu 1989 se Petr Pithart stal členem týmu Václava Havla vyjednávajícího předání moci na vládních místech a 15. prosince téhož roku pak

představitelem Koordinačního centra OF. Byl kooptován i do tehdejšího Federálního shromáždění.

V letech 1990 až 1992 byl prvním předsedou české vlády. V těchto přelomových letech se stavěly základní kameny právního státu, na jejich položení má Petr Pithart nedocenitelný podíl. V roli českého premiéra vedl i jednání s představiteli slovenské vlády, na kterých se mělo dospět ke shodě o rozdělení kompetencí mezi národními republikami a federálními orgány.

Po roce 1992 mu znovu pootevřela dveře Právnická fakulta v Praze – po skončení své politické dráhy se naplno vrátil ke svému oboru i ke studentům.

Do vrcholné politiky však vstoupil ještě jednou – ve 2. polovině 90. let, kdy byl ve třech volebních obdobích zvolen předsedou a v pěti volebních obdobích místopředsedou Senátu, a to až do roku 2012. Paralelně působil stále jako docent Právnické fakulty Univerzity Karlovy, do roku 2011 i jako vedoucí Katedry politologie a sociologie PF UK.

Petr Pithart je stále velmi aktivní, zejména publicisticky, bohatá je i jeho lektorská činnost.

 

Za své občanské i politické aktivity získal mnohá ocenění – například cenu Františka Kriegla „Za občanskou statečnost“ od Nadace Charty 77, Čestnou medaili T. G. Masaryka, zlatou medaili Univerzity Karlovy, nebo Řád Bílého dvojkříže, který mu udělil slovenský prezident Andrej Kiska. Je také držitelem stříbrné medaile Antonína Randy, kterou mu v roce 2018 udělila Jednota českých právníků za zásluhy o rozvoj demokracie a práva. V roce 2019 se stal také 14. členem Právnické síně slávy ankety Právník roku.

 

 

Redakce AD
Foto: AD; epravo.cz; archiv JUDr. Petra Pitharta