K diskusi: Zásadní námitky k návrhu změny exekučního tarifu

V současné době je v mezirezortním připomínkovém řízení novela exekučního tarifu, vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách

V současné době je v mezirezortním připomínkovém řízení novela exekučního tarifu, vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, správce obchodního závodu, správce nemovité věci a plátce mzdy nebo jiného příjmu a o podmínkách pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou soudním exekutorem (exekutorský tarif). Ministerstvo spravedlnosti prohlašuje, že tarif je nutné zvýšit. Navrhované znění však exekuční tarif, tedy příjmy soudního exekutora snižuje, což je v současné inflační době chybné, rizikové a pro exekutorské úřady ekonomicky nepřijatelné. Nebylo ani vypracováno hodnocení dopadů regulace („RIA“).

 

Soudní exekutoři vykonávají svou činnost více než 20 let, jsou spolehlivou součástí justice. Exekuční tarif byl přijat v roce 2001. Od té doby stát přenesl na exekutory značnou část dříve soudní agendy, neustále přidává nové a nové povinnosti a zvyšuje nároky na výkon profese. Požadavky ze strany dohledových orgánů na preciznost v postupu soudních exekutorů se také stupňují. Za celou dobu existence se soudním exekutorům stále snižují odměny a přidávají povinnosti bez jakékoliv kompenzace.

V současné době raketově narůstají náklady spojené s exekucí, přesto se exekuční tarif a tedy příjmy exekutorů navrhovanou novelizací vyhlášky snižují. Jiným právním profesím např. notářům se tarif v nedávné době zdvojnásobil! I soudní exekutoři požadují zdvojnásobení alespoň minimálních tarifních odměn, jakož i další modernizaci vyhlášky.

Předběžně lze vyčíslit, že dojde k 5 % snížení reálných příjmů jednotlivého exekutorského úřadu, a to bez jakékoliv kompenzace! V kumulaci se zvýšením nezabavitelné části mzdy od 1.1.2023, ale také dalších zákonných omezení v postupu soudního exekutora se sníží reálné výnosy úřadů až o 50 %. Při tak významném snížení příjmů, v období tlaku zaměstnanců na zvyšování mezd a navyšování všech nákladů, nelze ekonomicky zajistit provoz úřadů a vymahatelnost práva. Lze očekávat další uzavírání exekučních úřadů, dnes není obsazeno 20 úřadů.

Přijetí vyhlášky v navrhovaném znění je hazardem s vymahatelností práva v České republice z důvodů neufinancovatelnosti činnosti exekutorských úřadů.

Exekuční tarif je předpisem, který upravuje náklady exekuce. Jeho hlavním a jediným smyslem je nahradit exekutorovi skutečné výdaje na provoz úřadu a zajistit mu za výkon exekuční činnosti přiměřený příjem.

V odůvodnění vyhlášky je uvedeno že „Cílem předložení návrhu vyhlášky je přiblížit pevně stanovené tarifní částky současné ekonomické realitě, tj. dorovnat nominálně i reálně v odpovídající míře tyto částky tak, aby na straně soudních exekutorů byl zajištěn řádný výkon exekuční činnosti, ale současně aby došlo k zachování odpovídající míry ziskovosti. Cílem návrhu není přidat soudním exekutorům na reálných ziscích, ale navýšit potenciál příjmu tak, aby odpovídal objektivnímu růstu nákladů.“ Tento princip je však zcela v rozporu s textem paragrafového znění, když vyhláškou se tarif snižuje. Dokonce je na několika místech důvodové zprávy výslovně uvedeno, že …“úprava jednotlivých položek nákladů exekuce má představovat výhodu pro věřitele a dlužníka, eventuálně že úprava má být vstřícná k aktivním spolupracujícím dlužníkům…“.

Je tak zcela nesprávně naznačováno, že odměna a náhrada výdajů exekutora jsou sankcí vůči dlužníkovi za to, že je povinným v exekuci. Sankční úlohu plní příslušenství dluhu, které je příjmem oprávněného, nikoliv exekutora. Provádění exekuce se hradí z odměny i z náhrady výdajů.

Připomínkovaná novela exekučního tarifu ve svém souhrnu představuje snížení nákladů exekuce. Laicky lze konstatovat, že pro činnost exekutora tedy bude méně peněz než dosud.

 

Hlavní připomínky k navrženému znění tarifu

1) Určování nákladů podle jistiny vymáhané pohledávky v exekuci

Nesprávně je zvoleno kritérium, kterým je „jistina vymáhané pohledávky“. V řadě exekucí totiž příslušenství převyšuje jistinu, která je pouze do výše 2 000 Kč (např. povinný v minulosti část jistiny uhradil apod.). V takovém případě ovšem exekutor bude mít nárok na odměnu pouze podle § 6 odst. 3 písm. a). Z dosavadní aplikační praxe je navíc patrné, že pojem jistina při výkladu jednotlivých institutů exekučního práva je značně problematická (např. Milostivé léto I, II). Navíc je zjevné, že exekutor musí provádět exekuci do vymožení celého nároku. Tzn. pro vymáhání nároku v exekuci není rozhodné, jestli je vymáhána jistina nebo příslušenství. Nepostačí pouze vymožení jistiny.  Dále pak není vůbec jasné, z jakého důvodu je určena hranice ve výši 2 000 Kč.[1]

 

2) Princip pásem

Navrhovaná úprava pásem není žádným způsobem zdůvodněna. Nejsou předložena žádná podpůrná ekonomická, empirická nebo statistická data, která by uvedenou změnu podmiňovala. Z praktického hlediska je nutné konstatovat, že výše jistiny vymáhané pohledávky neovlivňuje v žádném případě procesní postup exekutora. Při vymáhání jakékoliv peněžité částky je exekutor vázaný stejným procesním postupem. Opakem by bylo, pokud by exekuční právo v exekuci, v níž jistina vymáhané pohledávky nepřesahuje 2 000 Kč, stanovovalo odlišný procesní postup (např. výrazně administrativně jednodušší a prokazatelně hospodárnější). Exekuční právo však žádnou obdobnou diferenciaci neupravuje.

Proto je úprava pásem zcela nesprávná, nesystémová a nežádoucí. Pouze tak představuje další administrativní zatížení již tak složitého exekučního řízení, které je pro jeho účastníky a další subjekty zcela nepřehledné. Zvýší se náročnost rozhodování jak u exekutora, tak u odvolacích soudů. Tato úprava je nepřijatelná.

 

3) Výše odměny a náhrady hotových výdajů

V důvodové zprávě nejsou uvedeny nebo alespoň nastíněny žádné ekonomické výpočty či důvody, na jejichž základě došlo k určení odměny a náhrady hotových výdajů, resp. rozdílů mezi pásmy.  Výše odměny a náhrady hotových výdajů je určena zjevně nahodilým způsobem postrádající jakýkoliv ekonomicko-statistický výpočet. Pohledem komparace s ostatními příbuznými justičními profesemi (notáři a znalci) je nutné konstatovat, že výše jejich odměny byly aktuálně zvýšeny dvojnásobně.  Vykonává-li exekutor svoji činnost ve stejných makroekonomických podmínkách, je zcela neodůvodnitelné, pokud mu nebude jeho odměna zvýšena obdobným způsobem. Současně je nutné zakotvit možnost zvýšení odměny při složitosti řízení obdobně jako u advokátního tarifu (§12 Vyhlášky č. 177/1996 Sb.).

 

4) Výše odměny a náhrady hotových výdajů při úhradě ve lhůtě dle § 46 odst. 6 EŘ

Navrhovaná úprava představuje extrémní zásah do ekonomického fungování exekutorského úřadu. Předně se jedná o změnu neopodstatněnou, která není řádně odůvodněna, natož podložena ekonomicky, empiricky, nebo statisticky. Není vůbec jasné, na základě jakých ukazatelů nebo výsledků dosavadní praxe dochází k tak podstatnému snížení nákladů exekutora při úhradě ve lhůtě podle § 46 odst. 6 EŘ.

Úprava tak nedůvodně výrazně snižuje (o cca 30 %) nárok exekutora na snížené náklady při úhradě ve lhůtě dle § 46 odst. 6 EŘ, proto je nepřijatelná.

 

5) Změna metodiky u vyklizení

Výměru podlahové plochy nelze bez dalšího považovat za jediné kritérium určení odměny.  Úkon vyklizení je natolik specifický a individuální, že nejvíce rozhodným pro určení odměny je až stav vyklizovaného objektu v době úkonu. Proto musí odměna za vyklizení obsahovat také možnost jejího individuálního určení exekutorem (vedle výměru podlahové plochy), které bude vycházet ze skutečného stavu vyklizovaného nemovitosti ke dni provedení vyklizení (např. počet věcí, hygienický stav, atd.).

Navržená změna je zcela nedostatečná a nepřijatelná. Odměnu je nutno násobně zvýšit. Současně je nutné zakotvit možnost zvýšení odměny při složitosti řízení obdobně jako u advokátního tarifu (§12 Vyhlášky č. 177/1996 Sb.).

 

6) Poštovné

Navržená úprava je nepřijatelná a měla by být změněna takovým způsobem, že poštovné za doručení všech zásilek hradí ve skutečně vynaložené výši účastníci řízení (povinný).

 

7) Náhrada za ztrátu času

Profese exekutora je jedinou justiční profesí, která má limitovanou horní hranici náhrady za ztrátu času. Nezměnila se ani hodinová sazba náhrady za ztrátu času – dosud 200 Kč/ hodinu. Je paradoxem, že soudní znalec má stanovenou hodinovou sazbu 800–1000 Kč + DPH za hodinu práce. Je nutné navýšit náhradu za ztrátu času minimálně na 1 000 Kč za hodinu práceZ navržené úpravy by dále měla být odstraněna horní hranice náhrady za ztrátu času.

 

Závěr

Snížení exekutorského tarifu není vyváženo veřejným zájmem. Jedná se tedy o zvůli, navíc s dopadem do majetkové sféry exekutorů, kteří své úřady vybudovali s předpokladem předvídatelnosti práva. Dlouhodobě dochází k úbytku kvalifikované pracovní síly v exekutorských úřadech. Od posledního snížení tarifu v roce 2017 odešlo 23,48 % nejkvalifikovanějších zaměstnanců-koncipientů a kandidátů.

Nelze než uzavřít, že novela exekučního tarifu není v žádném případě výsledkem odborné, právně ekonomické debaty. Určení jednotlivých položek není odvozeno z ekonomických či statistických výpočtů, které by zohledňovaly současné ekonomické ukazatele a jejich predikci. Proto není možné novelu v takovém znění přijmout.

Nezbytně nutně musí dojít k transparentnímu projednání navýšení exekučního tarifu a modernizaci tarifu[2] za účasti nestranných odborníků a zástupců zaměstnanců exekutorských úřadů i zástupců názorových proudů soudních exekutorů.

Nedostatek financí k provozu exekutorských úřadů se může projevit v dalších sférách, nejblíže dotčeni budou věřitele, dále advokacie, soudy, výběr daní. Přímý profit lze očekávat jen u dlužníků v exekuci.

 

JUDr. Ing. Martin Štika, autor působí jako soudní exekutor
Foto: canva.com

 


[1] Nejedná se ani o analogický postup při stanovení výše pohledávky oprávněného pro účely postupu zastavovaní tzv. marných bagatelních exekucí.

[2] Zejm. upravení základu pro výpočet odměny exekutora (do základu zahrnout i náklady oprávněného), změnit metodiku odměny při opětujícím se plnění, rozšíření tarifu o nové nákladové položky (např. náhrada za spojené řízení, poplatek za datové uložiště, poplatek za přezkum pohledávky, poplatek za archivaci spisu atd.), navyšování odměny při složitosti řízení, navyšování paušální náhrady hotových výdajů při dlouhotrvajících exekucích např. o 500 Kč ročně po 3 letech trvání exekuce.

Go to TOP