Než jsem začal psát tento příspěvek, zadal jsem do vyhledávače advokátů na webu ČAK zaměření „insolvenční právo“. Vyjelo mi 1 759 jmen.

Zřejmě ne každý uvádí v seznamu všechny své specializace, takže asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že insolvencím se věnuje zhruba pětina advokátů. Možná jich ještě přibude, až energetická krize přinese vlnu firemních bankrotů.

Role advokátů

Advokáti radí účastníkům insolvenčních řízení, navštěvují soudní síně jako právní zástupci, a nejen to. Působí také jako insolvenční správci.

Insolvenčních správců je 580, ale v oficiálním seznamu jich najdete jen 431. Je to proto, že část z nich se sdružuje v korporacích pod jednou licencí.

Naprostá většina správců jsou advokáti. Do budoucna by to podle mě měli být jenom advokáti. Představte si, že třeba právní dokumentaci k pohledávkám věřitelů přezkoumává zemědělský inženýr. Přitom se od toho, jak pohledávky vyhodnotí, odvíjí, kdo, kdy a kolik peněz dostane.

Správci jsou hybateli celého insolvenčního procesu, často konfliktního, s mnoha účastníky řízení s rozdílnými zájmy. Proto je důležitá jejich integrita, profesní ukotvení a pevné schéma kárné odpovědnosti.

Jedna, nebo dvě?

Sekce ČAK pro insolvenční právo letos řešila otázku, zda existují důvody pro vznik samostatné komory insolvenčních správců ze zákona. Toto téma nastolilo Ministerstvo spravedlnosti (MSp).

V sekci jsme si vymezili tři pracovní verze:

1. Vytvořit samostatnou komoru insolvenčních správců ze zákona, na kterou by přešel dohled a kárná pravomoc ČAK i MSp.
2. Převést celou agendu, kterou dnes vykonává MSp, na ČAK (sjednotit regulaci).
3. Zachovat současný stav dvojího dohledu ČAK a MSp.

Shromáždili jsme argumenty pro a proti jednotlivým va­riantám řešení. Na základě toho se věcí zabývalo představenstvo ČAK, které rozhodlo takto:

Ad 1. Samostatná komora insolvenčních správců je nejhorší možná volba, a tedy nežádoucí řešení.

Ad 2. Převedení dohledu a kárné pravomoci na ČAK je možné – zejména pokud budeme směřovat k tomu, aby byli v budoucnu insolvenčními správci jen advokáti.

Ad 3. Zachování dosavadního stavu je řešení nejméně rizikové.

Představenstvo se jednomyslně shodlo na tom, že z pohledu samosprávy výkonu advokacie není přijatelný vznik další komory s povinným členstvím advokátů.

Proč 

Tradice spojení výkonu advokacie a činnosti správce sahá až do doby Rakouska-Uherska (konkursní řád 1869). Vznik „oddělující“ druhé komory by tuto tradici narušil. Přinesl by nutnou volbu mnoha kolegů mezi rolemi správce a advokáta. Zpřetrhal by historické vazby.

ČAK by ztratila vliv na agendu, které se advokáti věnují po staletí. Vedlo by to k rozvolnění nároků na činnost správců. Advokáti jako správci musí dodržovat nejen zákon, ale také pravidla advokátní etiky. Veřejnost by přišla o významný nástroj kultivace insolvenčního prostředí.

Změna profesní skladby správců by také přinesla babylonské „zmatení jazyků“. Většina správců dnes mluví se soudci a právními zástupci účastníků stejným (právním) jazykem. To by se odchodem advokátů změnilo.

Proto jsme se rozhodli nepodpořit vznik samostatné komory insolvenčních správců ze zákona. Zachováváme tím historicky osvědčené paradigma, ve kterém advokát nepřestává být advokátem, když vykonává funkci insolvenčního správce, podobně jako nepřestává být advokátem jako obhájce nebo opatrovník.

Věřím, že se tím vyhýbáme nejisté cestě po tekutých píscích. Zachováváme pevnou půdu pod nohama advokátů, a hlavně jejich klientů – milionů věřitelů a dlužníků.

JUDr. MICHAL ŽIŽLAVSKÝ, člen představenstva ČAK